obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 5 ::
obr

:: Istrie - Někdy naděje nestačí ::

 autor Trenz publikováno: 29.07.2011, 9:41  
Je to poslední kapitola druhého dílu a přidám k ní i kraťoučký Epilog.
 

Kapitola dvacátá pátá
Někdy naděje nestačí

Přivedli ho před ní. Tedy spíš přitáhli. Sotva stál na nohou. Vstala ze svého trůnu a kočičím pohybem k němu došla. Slyšel klapot jejích podpatků po chladných dlaždicích, které studily jeho bosé nohy. Cítil vůni jejího parfému, který voněl exotickým ovocem. Lehce se ho dotkla. Přejela konečky prstů po jeho hrudi zbarvené modřinami a podlitinami.
„Stále se snažíš být dobrý a oni tě za to stále trestají. Cožpak tě smrt tvé milované nic nenaučila?“
Trhl sebou.
„Nikdy to nepřestane bolet, že? Ať uplyne jakkoliv dlouhá doba, nepřestane to bolet. Každá zmínka o ní znovu otáčí nožem v tvých zádech. Postavil ses na jejich stranu. Zradils vlastní krev, bojovals proto všemu, co tě naučili a ti, jež ti měli být vděční, se proti tobě obrátili a vzali ti ženu, která tě změnila. Učinila tě dobrým,“ při posledním slově zkřivila ústa, jako by snědla něco odporného.
Zvedl hlavu, aby jí viděl do tváře. Chtěl něco říct, ale Universe mu položila prst na rty.
„Šššš. Nic neříkej. Uzdravím tě a pak si promluvíme. Je na čase, aby sis uvědomil, že dobro opravdu není nic pro tebe.“
Pohlédla na muže, kteří ho drželi pod pažemi, aby se nezhroutil k zemi.
„Odneste ho do mé soukromé komnaty a ať je o něm dobře postaráno. Ručíte za to svou krví.“
„Ano, paní,“ lehce se uklonili, otočili se a odvedli jejího hosta do soukromých komnat.

„Kde to jsme?“zeptala se Sonya, jakmile se trochu vzpamatovala z přenosu.
„U propasti Zapomnění.“
„Co to pro nás znamená?“
„Tohle je místo velké bitvy, která vyústila v usnesení zákonu o vládnutí.“
„Takže jsme na začátku.“
„Ano. Tady vznikla Istrie, jak ji známe. Tady se sešli nejmocnější bytosti. Tady se zrodil Augur.“
„Augur je výtvor?“ podivila se Sonya.
„Ano. Jak jsem se už jednou zmínil, Augur je ztělesnění zákonů. Když byly zákony ustanoveny, musel být přiveden na svět i někdo, kdo by dohlédl, aby se dodržovaly.“
„Proč jsi nás vzal právě sem, Gabrieli?“ zeptal se ho Alan.
„Kvůli Lily. Musí se dozvědět, proč se má právě ona stát královnou Istrie.“
Lily se na něj podívala.
„Proč?“
„Protože máš královskou krev. Máš stejného otce jako já nebo jako měla Isabel,“ ozvalo se nedaleko nich. Spatřili Assassina.
„Díky bohu, žes to stihl,“ ulevilo se Cirkisovi. Assassin k němu došel a krátce se objali.
„Chceš říct, že všechny ty strašné sny, co jsem měla, byly jen proto, že jsem Istrianka?“
„Protože jsi královna.“
„Ano, to už vím. Ale proč? Proč mě poslali pryč? A kdo byla má matka? A proč se to dozvídám až teď?!“
„Lily,“ Sonya se ji pokusila dotknout, ale Lily prudce odstrčila její ruku pryč.
„Ne! Nedotýkej se mě!“
„Maky mě žádala, abych ti nic neřekl, dokud nebude vhodná doba,“ promluvil Cirkis znovu.
„A teď už je vhodná doba?! Už jste usoudili, že jsem viděla dost mrtvých, takže jsem připravená na pravdu, kterou se mi chystáte vyjevit?! Kdo je má matka?!“ u poslední věty dělala pauzy mezi slovy.
„Jen nějaká vesničanka,“ zamumlal Cirkis a uhnul očima, čímž prozradil svou lež.
„Kdo byla má matka?!“ zařvala na něj Lily, až s sebou Sonya a Eris trhly a Drena povytáhla obočí.
„Sestra Maky. Jmenovala se Vina. Zemřela při porodu,“ ozvala se Drena.
„Maky tě nemohla vychovávat. V tu dobu se začala vyvíjet moc Universe a ona jí s tím musela pomoct, a proto tě poslala do našeho světa, kdes byla před Argonem v bezpečí,“ sypal ze sebe Cirkis rychle.
„Nevěděl o mně! Mohla jsem být v bezpečí kdekoliv! Kdyby o mně totiž věděl, nezastavilo by ho, že jsem v jiném světě. Pro tebe si taky přišel k nám!“ Lily rázně smetla jeho argument ze stolu.
„Lily. Je mi líto, že se to dozvídáš, až teď, ale nikdy předtím nebyla vhodná chvíle.“
„To je absurdní!“
„Gabrieli. Je na čase, abys nám řekl celý svůj příběh, který se odehrál tady v Istrii. Znáš až přespříliš mnoho lidí a nám často unikají souvislosti,“ vložil se do toho Alan. Ještě neviděl Lily tak rozrušenou.
„Dobrá. Posaďte se, protože je to dlouhý příběh.“
Kromě Dreny, Lily a Assassina se všichni posadili. Lily se cítila příliš rozrušená, než aby mohla v klidu sedět a Drena a Assassin očekávali nebezpečí každou vteřinu.
„Můj istrianský příběh začíná ve chvíli, kdy souhlasím se službou pro Argona. Přicházím do Istrie, přísahám mu věrnost a přijímám jméno Cirkis. Stal jsem se jeho pravou rukou a vyřizoval veškeré záležitosti. Pokud mi přikázal, abych někoho přivedl od nás, udělal jsem to tak, jako s Adamem.“
„Chceš říct, že je tady v Istrii víc lidí z našeho světa?“
„Ano.“
„Kdo? Setkáme se s nimi někdy?“
„Přivedl jsem sem spoustu lidí. Nepamatuju si všechny. Možná, kdybych je viděl, ale většina je už stejně pravděpodobně mrtvá. Arsen a Nadran rádi lovili, avšak nebyla to zvěř.“
„Odporné,“ ulevila si Sonya.
Cirkis přikývl a pokračoval: „Když jsem zabil Emily, uvědomil jsem si, co ze mě Argon udělal. Jistě. Bolelo mě, když se zamilovala do Alana, ale skončilo by to mou smrtí, ale přišel on a změnil můj život. Navždy. Pod jeho vedením jsem se naučil touze mstít se a ten výbuch obchodního domu měl usmrtit Alana. Však ten příběh někteří z vás znají. Odešel jsem od něj. Dodnes nevím, jak se mi podařilo utéct a ještě mu ukrást dar od Maky, který mu dala, když se ještě spolu scházeli. Byla to moc zesilující už dané schopnosti. Proto jsem lepší čaroděj, než jsem byl v jeho službách. I díky tomu jsem byl schopen nás dostat z tábora odboje.“
„Co bylo dál, když jsi odešel od Argona?“ zeptala se Eris, když se Cirkis odmlčel a nezdálo se, že by chtěl pokračovat.
„Chvíli jsem se jen tak potuloval světem a pak mě zajali lidé z odboje. Věděli, kdo jsem a pro koho jsem sloužil. Co nevěděli, bylo, že jsem odešel. Chtěli mě mučit, abych jim prozradil nějaké informace o Argonovi, ale Sierra mě zachránila. Uvěřila mi, že jsem s Argonem zpřetrhal všechny svazky a že jim chci pomoct. Řekl jsem jim, co jsem o Argonovi věděl i bez mučení a pak mi uvěřil i Darwin a ostatní. Nějaký ten rok jsem pobýval s nimi a pak nadešel čas, abych šel zase dál. Jednoho dne se mi zjevila Maky. Věděl jsem o ní. Jednou dvakrát se o ní zmínil i Argon. Udala směr mé další cesty. Řekla, abych se vydal ke královně, která zajala Alana a Seana. Řekla mi, že se tam brzy setkám s blízkým přítelem. Trvalo osm měsíců, než k tomu došlo. Pak jsem se přidal k vám a toho zbytku jste součástí.“
„A ty dva roky, Gabrieli? Jak jsi strávil ty dva roky, co jsme byli pryč?“ vyptával se Alan dál.
„Navazováním kontaktů. Už po pár dnech mi Maky řekla, že musím připravit vše pro váš návrat. Poznal jsem Weisse. Je taky Ochránce, ale nechrání Istrianskou královnu. Chrání korunu, která by umožnila i Universe stát se královnou. Vlastně on jediný ví, kde se ta koruna ukrývá, abych byl přesnější.“
„Počkat. Jestliže má Lily krev Isabel pak by se po smrti Šener měla stát automaticky královnou a nemusela by sbírat kamínky nebo potřebovat tu korunu. K čemu to všechno?“ nechápala Sonya.
„I když se Isabel snažila, nedokázala být pro Istrii dobrou královnou a o Šener je škoda mluvit. Nepoučila se a svou moc zneužívala, kde se dalo. Nyní je už Istrie opatrnější s tím, komu svěří moc a vládu. Lily musí dokázat, že je toho hodna. To je skutečný důvod, proč ji Maky poslala pryč.. Musela být nezaujatá. Navzdory svým snům, neměla k Istrii osobní vztah. Musela si ho utvořit až v dospělosti, aby z ní mohla být dobrá vladařka.“
Cirkis se otočil k Lily.
„Teď znáš svůj původ i to, proč jsi byla poslána do našeho světa. Myslíš, že budeš schopna Maky odpustit a stát se královnou Istrie?“
Lily potřásla hlavou.
„Potřebuju čas. Nedokážu se rozhodnout. Ne teď. Istrie mi doteď neukázala nic dobrého. Jak mám vládnout takové zemi?“
„Tak, abys ji napravila. To je důvod, proč si tímhle vším musíš projít,“ prohodila Drena a pokračovala: „Když teď víš, jak špatně se v Istrii žije, budeš možná i schopná napravit to a učinit tuhle zemi znovu obyvatelnou beze strachu z násilné smrti.“
„To od Apocalypty sedí,“ neudržel se Adam a rýpnul si.
Drena se na něj podívala. Studovala jeho oči a pak řekla: „Je tu něco, co vám musím říct.“

Universe se vrátila z vězení, kde se setkala s vůdcem odboje. Byla spokojená, že se ho podařilo zajmout živého a nepříliš zraněného. Aspoň fyzicky. Slyšela o smrti jeho ženy Sierry a zarmoutilo ji to. Ne snad proto, že by s ním soucítila, ale proto, že ho chtěla zlomit a smrtí Sierry byl již nalomený. To si aspoň myslela, když za ním přicházela. Překvapila a zároveň ji i potěšila jiskra vzdoru a nenávisti, kterou měl v očích. Byla nadšená, že si ho může ochočit a zabere jí to nějaký ten čas. Ráda dobývala a ničila. Hrdost, důstojnost a neochvějnou víru v dobro. To všechno zadupávala do země s nepopsatelnou rozkoší.
Vstoupila do svého největšího sálu a zarazila se. U okna spatřila stát mužskou postavu. Zrychlil se jí dech, jelikož si uvědomila, že by to mohl být Reptile. Ruce měl založené za zády, díky čemuž zřetelně vynikly jeho vypracované svaly.
„Gratuluju,“ promluvil. Byl to on. Nadešel den, na který se tolik těšila. Konečně uvidí muže, který jí posledních pár dní ne-li týdnů dělal společníka a rádce. Konečně uvidí muže, který dokázal zabít Armageddona.
„Taky je k čemu,“ odvětila mu Universe spokojeně a přešla ke stolu, kde stála láhev vína a dva poháry.
„Tos připravil pro nás? Milé,“ řekla a nalila si.
„Dáš si taky?“
„Jistě,“ přikývl, ale neotočil se. Universe našpulila rty. Chtěla vidět jeho tvář. Chtěla spatřit jeho oči. Přesto nic neřekla. Nevyzvala ho, aby se otočil. Věděla, že by ji stejně neposlouchal. Reptile byl jediný muž v tomhle paláci, který se nebál ji neuposlechnout. Jak se ukázalo, ani Atlantis nebyl tak loajální, ale zaplatil za to tu nejvyšší možnou cenu. Nalila víno do obou pohárů, berouc je do rukou a udělala dva kroky jeho směrem.
„Měli bychom si připít,“ navrhla mu.
Reptile se zasmál.
„Vím, o co se snažíš, Universe.“
Zamračila se. Nikdy si o sobě nemyslela, že je průhledná. Vždyť se jí mnoho let dařilo hrát sladkou a nevinnou maminčinu dcerušku.
„Avšak zasloužíš si odměnu. Pojď blíž,“ neznělo to jako rozkaz, a přesto ho hned poslechla. Srdce jí rychle bušilo a hruď se jí zvedala, jak přerývavě a snad i vzrušeně dýchala.
Stála necelý metr od něj, když se otočil a ona mu hleděla do tváře. Okamžitě vyhledala jeho oči, aby se přesvědčila, jestli Atlantis nelhal. Nelhal. Opravdu byly temné a studené. Universe naskočila husí kůže, což nemohlo Reptilovi uniknout. Pousmál se a převzal od ní svůj pohár.
„Připijme si.“
„Na co?“ zeptala se, aniž by se mu přestala dívat do očí.
„Na budoucí královnu Istrie.“
Rty jí zvlnil krutý úsměv, když si plně uvědomila jeho slova.
„Ano, Universe. Staneš se královnou Istrie.“
„A jak toho dosáhnu?“
„Zabiješ Lily.“
Zatvářila se zmateně.
„Říkals přece…“
„Říkal jsem, až nastane další vhodná příležitost. Ano, vím o tom, nicméně se vyskytly neočekávané komplikace, s kterými jsem nepočítal, avšak nic, co by se nedalo napravit.“
„Jaké komplikace?“
„Není podstatné,“ odbyl ji a pokračoval: „Podstatné je, že jsem našel Weisse, který je schopný přinést ti korunu, jež z tebe učiní královnu.“
„Weiss? Je stále naživu?“
„Pro jednou se to hodí.“
„Kde je? Ihned pro něj pošlu své muže.“
„Nejdřív zabij Lily.“
„Proč ti na její smrti tak záleží? Cítím v tom osobní zájem. Mám pravdu?“
„Zabij ji a prozradím ti Weissovu polohu.“
Universe chvíli přemýšlela a pak souhlasila.
„Dobrá,“ pronesl Reptile spokojeně a pozvedl pohár.
„Na tvé zdraví, Universe, královno Istrie.“
„Na mé zdraví,“ Universe pozvedla pohár a pak se napili.

„To nemůže být pravda. Já ti věřila!“ Eris prudce potřásla hlavou, jak odmítala uvěřit tomu, co jim Drena právě sdělila.
„Víš, že je to pravda. Tohle je propast Zapomnění. Ta tě vždycky přinutí říct pravdu, jinak bys zapomněla, kdo jsi, a to nechci zapomenout. Navíc. Nevzpomínám si, že bych ti řekla, že mi můžeš věřit,“ ušklíbla se, než pokračovala: „Vlastně nikomu jsem neřekla, aby mi věřil, a přesto mi někteří z vás věří. Proč? Jen kvůli Eris?“
Obrátila se na Lily.
„Proč jim neřekneš svou část příběhu, Lily?“
Lily zavrtala svůj pohled do země, když se oči všech přítomných upřely na ni a pak si vzpomněla na slova Jezerní paní: „Jednou se staneš královnou Istrie a budeš muset udělat mnohá rozhodnutí. Jsou to rozhodnutí, které ti tví přátelé nemusí schvalovat. Rozhodnutí, která můžou jít i proti tvému přesvědčení a rozhodnutí, která jistě budou bolet, ale jsou to rozhodnutí, která musí padnout.“
Zvedla hlavu a rozhlédla se. Pohledem přelétla po Adamovi a Dreně. Znala je příliš krátce, než aby si utvořila názor. Assasina ani neznala. Viděla Eris, kterou zranila Drenina pravda. Sonyu, která se o ni bála. Cirkise, který byl věrným a dobrým přítelem Alana. Její pohled se zastavil na Alanovi. On jediný byl schopný se jí podívat do očí a unést ten pohled. On se o ni staral a snažil se, aby jí nikdo neublížil. Jemu nejvíc dlužila vysvětlení. Nadechla se a spustila: „Věděla jsem, že Drena pracuje pro Reptilea. Věděla jsem, že pro něj špehuje. Ano. Ona mu prozradila, kde je odboj, a řekl o tom Universe. Chtěla jsem vám to říct. Zachovat se jako dospělá žena, ale nedokázala jsem to. Říct pravdu, znamenalo nést zodpovědnost a to jsem nedokázala. Mrzí mě to.“
„Mrzí tě to??“ otázal se Cirkis a v jeho hlase zněla zloba. Alan nezakročil. Lily to musela dotáhnout do konce.
„Mrzí tě, že kvůli tobě zemřeli nevinní lidé?! To tě mrzí?!“
„Cirkisi…“ Lily se na něj nedokázala podívat.
„Odpověz mi a dívej se mi při tom do očí! Podívej se na mě!“
Lily se na něj podívala.
„Je mi to líto.“
„Proč tohle neřekneš Darwinovi?! Řekni mu, že je ti líto, že kvůli tobě zemřela žena, kterou miloval!“
„Nastane okamžik, kdy se k tobě celá Istrie, včetně těch, které máš ráda, otočí zády, ale ty nesmíš polevit, nechat se zlomit.“ Znělo Lily v uších.
„Máš plné právo mě soudit. Můžeš mě i nenávidět, ale já se tak musela rozhodnout. Potřebovala jsem někoho, kdo mě naučí bojovat a nebude se bát, že mi ublíží a jedině Drena mi tohle mohla poskytnout. Ano. Kvůli mně je Sierra mrtvá. Kvůli mně jsou i další mrtví a já si to nikdy nepřestanu vyčítat, ale neměla jsem na vybranou. Teď musím nést zodpovědnost.“
„A jsi připravena ji nést?“ ozvalo se nedaleko nich a vzápětí se tam objevila Universe.
Vyskočili na nohy a vytáhli zbraně. Dokonce i Drena. Universe se zasmála.
„Vážně si myslíte, že mě můžete zastavit?“ mávla rukou, jako by odháněla hmyz a kouzlo odmrštilo všechny, vyjma Lily.
„Znovu se setkáváme,“ prohodila lehkým konverzačním tónem Universe. Lily ustoupila o krok dozadu a rychle se ohlédla. Viděla, jak Alan vstává ze země, čehož si Universe nevšimla, neboť byla příliš zaneprázdněná vychutnáváním si Lilyina strachu. Lily se vybavil sen o Alanově smrti a sevřelo se jí hrdlo. Nemohla dýchat. Nemohla myslet a ani se hnout z místa. Jen tam stála, zcela paralyzovaná, a zírala na Universe, která si připravovala smrtící kouzlo. Universe ho držela v rukou, soustředíc se jen na Lily. Alan vstal a Cirkis si toho všiml. Věděl, co se chystá Alan udělat.
„Ne!“ křičela jeho mysl. Nedokázal však vydat ani hlásku. Universe vrhla kouzlo ve stejný okamžik, kdy Alan přiskočil k Lily a prudce ji odstrčil stranou. Kouzlo zasáhlo jeho.
„Alane!“ zakřičel Cirkis a sledoval, jak kouzlo Alana odhodilo o pár metrů dál.
„Alane!“ zakřičel znova, vyskočil na nohy a rozeběhl se k němu.
Universe se podívala na Lily, která ležela na zemi vzpamatovávajíc se z nárazu.
„První pokus nevyšel. Zkusíme to podruhé,“ pokrčila rameny lhostejně Universe a vytvořila si další kouzlo. Vrhla ho po Lily, avšak to se od ní neškodně odrazilo.
„Co?!“ Universe nevěřila vlastním očím. Zaútočila po ní znovu a pak ještě jednou a znova, ale každé kouzlo se od ní neškodně odrazilo. Pohledem střelila k Alanovi. Stále žil a jeho tetování zářilo.
„Máš neuvěřitelné štěstí, královničko!“ zavrčela a zmizela.
„Alane,“ Lily zaslechla Cirkisův tichý hlas. Pomalu se tím směrem ohlédla. Viděla Sonyu, která měla rty zakryté rukou a Erisinu ruku, která pevně držela tu Sonyinu. Viděla Cirkise, který klečel u Alana, a oči se jí zalily slzami.
„Alane,“ zašeptal Cirkis. Věděl, co to znamená. Věděl, že není nic, co by Alana mohlo zachránit. Věděl, že má poslední minuty, ne-li vteřiny, aby se s ním rozloučil a najednou nevěděl, co říct. Napůl byl připraven, že tahle chvíle nadejde. Oba byli připraveni na smrt toho druhého, ale když ten okamžik nadešel, Cirkis nedokázal mluvit.
„Gabrieli,“ šeptl Alan zesláble. Cítil, jak z něj odchází život. Cítil, že si pro něj smrt přichází. Pomalu se mu vytrácel obraz před očima. Pomalu přestával vnímat své okolí. Cítil, jak ho Cirkis vzal za ruku a pevně ji stiskl, dávajíc mu tak sbohem. Stisk mu oplatil, i když mnohem slaběji. Zavřel oči. Nedokázal je udržet otevřené a stejně už nic neviděl. Slábl víc a víc. Jeho nádechy a výdechy se stávaly více a více nepravidelnými a jeho srdce tlouklo pomaleji a pomaleji, až nakonec tlukot ustal, hrudník se přestal zdvihat a stisk povolil. Alan Richard Iceman, plukovník, ochránce a přítel zemřel a s ním zemřela i naděje.


Epilog

„Lily jsi sice nezabila, ale Alanova smrt je mnohem přínosnější,“ ozval se Reptile, když našel zachmuřenou Universe stát u okna.
„Ano? A v čem?!“ otázala se ho ostřeji, než mínila, ale jemu to srdce jistě nezlomí.
„Jeho ztrátu těžce ponesou. Obzvlášť Cirkis. Kdo ví, jestli vůbec bude ochoten nebo schopen s nimi dál pokračovat a bez něj jsou ztraceni. Raduj se z našeho vítězství, Universe. Jsi zase o něco blíž, stát se královnou.“


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 14 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 29.07.2011, 22:51:26 Odpovědět 
   Zdravím.

Musím se přiklonit ke komentáři Ekyelky (i jako prostý čtenář). Ději chybí na závěr větší dynamika (ne že by se v něm nic nedělo), ale něco mu chybí. Stejně tak šetříš na popisech, na tu propast jsem byl zvědavý, trochu mě zarazilo, jak se u ní náhle naši hrdinové objevili... Možná trochu uspěchaný díl, škoda. Ovšem, na pokračování se těším, u Istrie jsem od prvního písmenka první série! Hodně zdaru, ať se daří a múzy slouží! (mrk)
 ze dne 30.07.2011, 10:24:16  
   Trenz: Děkuju, že jsi vydržel a snad se uvidíme u třetího dílu:)
 Ekyelka 29.07.2011, 9:39:30 Odpovědět 
   Zdravím.

Přeskočím obvyklé hudrání na chybějící či chaotické čárky - pomalu si začínám zvykat, že tohle je běh na zatraceně dlouhou trať - a jdu rovnou k tomu, co mne upoutalo v textu:
- částečně mi nesedí posun v čase, který je mezi první krátkou částí a zjevením se skupiny u propasti Zapomnění (ve skutečnosti podle pravidel pravopisu by to tuším měla být Propast zapomnění): na jednu stranu má Universe dost času týrat Darwina až do stavu, kdy je téměř k smrti vyčerpaný, na druhou stranu se cestovatelé objevili až teď u propasti. Trochu nesoulad v časovém kontinuu, ne? Nebo se snad přesouvali časoprostorem a ne jen prostorem?
- závěr, tedy Alanova smrt, je na můj vkus strašně patetický a rozvleklý. Ten poslední odstavec... Chápu, že opouštíš jednu ze svých milovaných postav, ale tohle mi přišlo zbytečně nastavované. Buď brutální ke čtenářům i postavám stejně - napětí a atmosféře to rozhodně prospěje.
- netuším, jak se to bude zamlouvat ostatním čtenářům, ale důvod, proč Lily neprozradila Drenu, mi přijde hodně chatrný. Pokud by Lily trvala na svém, tedy aby ji při výcviku třeba Alan s Cirkisem nešetřili, časem by se k tomu dopracovala. Nepotřebovala Drenu z tohoto důvodu, logicky a strategicky je zbytečné držet si u sebe nepřátelského špeha, pokud ho nemůžeš využít proti svému nepříteli. Pokud by naopak Lily dokázala Drenu přesvědčit, že se chystá udělat jednu věc, a místo toho provedla něco jiného - to je jiné kafe. Takhle mi to přišlo ještě hodně nedomyšlené.
- Propast zapomnění: jak vypadá? Je to strž na konci světa, je kolem poušť nebo snad kamení, jaké je nad ní nebe? Jako čtenář jsem se neměla čeho chytit a tedy okamžik, kdy se měli cestovatelé "usadit a vyslechnout si zpověď", mi přišel trochu uhozený. Mají v zádech Universe, právě uprchli z boje a mají sednout na zadek jako malé děti a poslouchat vyprávěnky? Kde je veškerý adrenalin, únava z boje, rozčarování a další emoce? Kde je ostražitost (zmínka o Assassinovi a Dreně, kteří si nesedli, je jen velice malým krůčkem tímhle směrem).
Ano, stále nejsem spokojená, protože vidím, co všechno se dá s textem ještě udělat. Kam dál se dá sáhnout po hutnější atmosféře, jak tu kostru a základní svaly obalit kůží, jemnějšími blánami, zkrátka jak tomu dodat potřebnou šťávičku. Takhle je to hutné čtení, hodně se tam toho děje, ale těch pár kroků navíc by změnilo papírový svět ve skutečný i pro čtenáře.
Časem se k tomu dostaneš. Už teď se krůček po krůčku zlepšuješ, jen to chce vydržet, víc přemýšlet o textu a jeho působení a především: nezapomínat, že čtenář ti do hlavy nevidí. Má k dispozici jen to, co napíšeš, a jakým způsobem to napíšeš.
 ze dne 30.07.2011, 10:23:25  
   Trenz: Rozhodně se pokusím v třetím díle polepšit:) Děkuju
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Smrt v objetí
Julia de Sena
Záležitost s du...
Maria M
ONKANÉ
Danny J
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr