obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Důvěra a láska musí chodit pospolu."
B. Němcová
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391725 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: 6. kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Prosím, neodcházej!
 autor Lamprey publikováno: 03.08.2011, 12:00  
Konečně, to slíbené pokračování...
 

Druhý den ráno se vůbec necítím ve své kůži. Jsem jako přejetá parním válcem, který si dal záležet na kvalitní stavařské práci. Ani nevím, jak jsem se oblékla, nasnídala a vypravila sourozence do školy. Procitla jsem až v autobuse, kde jsem měla opět štěstí na toho nádherného kluka. Ovšem dnes jsem neměla náladu na usmívání a on si toho patrně všiml, protože si vedle mě bez úsměvu sedl a jen na mě pátravě mrknul a čekal jestli něco řeknu nebo udělám.
Když jsem dlouho nic nedělala, odhodlal se sám. „Ahoj. Promiň, můžu mluvit nebo jsem odsouzen k vaší nemilosti slečno?“
Koukla jsem na něj nevěřícně a asi jsem zrovna nevyhlížela moc inteligentně, protože se pobaveně usmál.
„No, to víš, že na mě můžeš mluvit. Jen nevím, jestli se mnou bude zrovna velká zábava, ale asi bych to moc neriskovala, být tebou.“ Trochu jsem se usmála a doufala, že ho moje odpověď odradí. Ale dost jsem se sekla.
„Tak já to raději risknu. Vypadáš dost přešle a já nemám moc rád smutné obličeje a obzvlášť ne tak krásný holky, jako seš ty.“
„Myslím si, že to nespravíš. Momentálně nemám náladu na vtipy.“ Odvětila jsem co nejotráveněji, abych měla jistotu, že dá pokoj a nechá mě přemýšlet.
„No tak předně, já se jmenuji Roman. A rád bych věděl i tvoje jméno, když už mám tvoje číslo.“
„Fajn. Zora a dost ráda bych mlčela.“ Otočila jsem se k okénku a snažila jsem se vypnout všechny smysly, abych ho nemusela poslouchat. Ovšem to jsem dělat neměla. Vypla jsem se tak, že jsem dojela až na autobusové nádraží a k životu mě neprobíral krásný kluk, nýbrž obtloustlý a zpocený řidič autobusu, tak že mi otloukal hlavu o okénko (asi neúmyslně) a řval na mě, ať nedělám, že spím, když bych měla být už dávno ve škole.
Zmínka o škole mě probrala, tak že jsem se ani slušně nerozloučila a už jsem pelášila do školy. Cesta z autobusového nádraží mi trvala asi 10 minut a to jsem si hodně mákla. Stejně jsem přišla pozdě na hodinu českého jazyka a modlila se, abych za katedrou ještě nikoho neviděla, i když bylo už dvacet minut po zvonění. A nečekaně jsem měla kliku. Za katedrou nikdo neseděl, dokonce ani mezi lavicemi se nepotulovala osoba v rozevlátých šatech s motýlky či kytičkami.
Celá třída byla vysmátá, v dobré náladě a rozdělena do nesouměrných skupinek. Jen Andrea seděla na místě a četla nějaký román, který už po druhé větě nedával smysl. Po ráně, kterou způsobily dveře a průvan dohromady, zvedla Andrea hlavu a hned se zářivě usmála.
Rozeběhla se ke mně s nic neříkajícím výrazem. „No, ahoj. Kde seš? Máš štěstí, že tu ještě Hipka není. Čekala jsem na tebe před školou do osmi. Ty nikdy, tak jsem šla dovnitř a najednou mi zvonil telefon. Volalo mi cizí číslo a řeklo mi…“
„Táta je mrtvej.“ Řekla jsem jakoby bez ducha a vůbec jsem si neuvědomila, že jsem ji přerušila.
„Co budeš dělat? Teda co budete všichni dělat?“ Divila se a mě to okamžitě naštvalo.
„Já nevím, co budeme všichni dělat. Včera jsem se to dozvěděla a nemyslím si, že mám povinnost hned vědět, co budu dělat! Takhle hloupou otázku jsem už dlouho neslyšela!“ Otočila jsem se k ní zády a šla jsem si raději sednou. Postřehla jsem, jak na mě s nevěřícným výrazem kouká. Samozřejmě jsem ji urazila do hloubi duše. Bylo mi to vcelku jedno.
Celý den jsem nějak přežila. Celkem jsem ani nevnímala, co se kolem mě děje. Nikdo po mě nic nechtěl a nikdo se mě na nic neptal. Asi na mě bylo dost vidět, že na tom nejsem zrovna nejlépe a byla jsem ráda, že mě všichni ušetřili svých vtíravých dotazů a narážek na můj vzhled.

Cestou domů jsem potkala Radku Sloupkovou od nás z baráku. Moji přítelkyni, která to také nemá v životě lehké, a proto mi nebylo zatěžko si s ní alespoň trochu popovídat.
„Ahojky Zoro. Jedeš ze školy jo?“ Usmála se na mě a už jsem si k ní sedala.
„Ahoj Radu. Co to máš s okem?“ zeptala jsem se, protože mě na jejím oku zaujala žlutá šmouha.
„Ale to jsou nové stíny. Nějak se mi nepovedly,“ usmála se omluvně a hned si narazila sluneční brýle.
„Jasně, tomu tak budu věřit. Honza udělal jedno oko výraznější, viď?“ řekla jsem parovinu a bylo mi jedno, že se jí to moc nelíbí. Mě se také nelíbí, že ji manžel bije. Přitom mají krásnou dceru a Radka taky není zrovna ošklivá, kdyby o sebe víc dbala, bylo by to hned lepší. Ale ona nemá důvod se kvůli Honzovi zkrášlovat. Kvůli takovýmu chlapovi bych se taky nesnažila. Bylo mi jí líto a hned mi vytanula na mysli skvělá myšlenka.
„Hele, co děláš zítra večer?“
„No nejspíš budu doma a budu koukat na telku. Proč?
„Zítra má kamarád z posilky devatenácté narozeniny a pozval mě. Šla by jsi taky?“ Doufala jsem, že bude Honza doma a bude se moct postarat o Markétku.
„Já asi nebudu moct. Budu muset hlídat Markétku. Však to znáš.“ Odvětila a doufala, že se v tom nebudu moc nimrat. Ale to se spletla.
„Hele, žádný, že se musíš starat o Markétku. Je tam Honza. Holt se taky postará o svoji drahou dcerunku. Takže zítra se pro tebe stavím v sedm večer. Nalíčím tě, obléknu tě a pak vyrazíme na mejdan. Postavou jsme si dost podobné, takže supr oblečení pro tebe budu mít.“
„Honza bude vyšilovat, ale to je jedno. Taky se můžu jít jednou pobavit. Ale není to neslušný, jít na cizí mejdan?“ Zeptala se a v očích se jí zračil obrovský otazník. Je znát, že už dlouho nikde nebyla. Ovšem já jsem její obavy šmahem sprovodila ze světa.
„Není to neslušný. Může tam jít kdokoli, obzvlášť, když seš moje kamarádka. Riki bude rád, že je tam víc lidí.“
„Dobře, tak já půjdu. Zítra se pro mě teda stav a já se velice ráda podřídím. Už se docela těším. Dlouho jsem nikde nebyla a je to moc příjemná změna.“ Usmála se na mě a já jsem na ní hned poznala nové nadšení, které jí tak dlouho chybělo. Byla jsem ráda, že má alespoň někdo důvod k radosti, když já ho nemám.


 celkové hodnocení autora: 77.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 14 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Radmila Kalousková 04.08.2011, 8:22:46 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Radmila Kalousková ze dne 04.08.2011, 7:41:56

   TAk to je jasné, že jsem předchozí díly nečetla, to je teda pěkná časová prodleva, jen co je pravda!!!
Myslím, že v tomto díle o viditelně méně chyb, ty čárky předchozích dílech byly dost děsivé. Celkově je to opravdu mířeno k náctiletým, že? Nevím, trochu se mi nelíbí, že Patrikovu přítelkyni považuje za svoji kamarádku a nechává si pro sebe Patrikovo volnomyšlenkářství. Dost by se mě dotklo, kdyby mě přítel mojí kamarádky dělal návrhy! A také se dívím, že se vůbec nebojí, že to prozradí, asi mu na ní vůbec nezáleží, že? A to by si zasloužila vědět za každou cenu, ne? Ale co, každý je jiný.
Poslední kapitola, kde zemře její otec se mi zdá dost...hmm...ke konci uspěchaná, možná by tomu neuškodilo trochu více se v tom emotivně pošťourat, ale možná sama hrdinka neví, co se v ní v tu chvíli odehrává. Šok je určitě velice silný!
Takže to shrňme, jsem zvědavá na pokračování a doufám, že to nebude za další 3 roky! :-)
RK
 Radmila Kalousková 04.08.2011, 7:41:56 Odpovědět 
   Ahoj,
také jsem bohužel zatím nečetla předchozí díly, takže můj komentář může být trošku "mimo mísu" :-)
Našla jsem překlep - ...ty nikdy / ty nikde ... v rozhovoru dvou dívek ve třídě a také - parovinu / na rovinu.
To je asi tak vše, čeho jsem si všimla.
Textík je čtivý, asi se vrátím k předchozím kapitolám, abych byla trochu v obraze. Pochopila jsem, že otec Zory zemřel, ale zatím nevím, zda má matku. Ale asi ano, protože by těžko nechala sourozence doma a šla na mejdan. Nebo má staršího bratra? Protože si nemyslím, že by bylo zrovna vhodné, nechat matku doma samotnou a jít na mejdan. I když jak říkám, nečetla jsem předchozí díly.
Také nevím, kolik Zoře je. Nejprve jsem si představovala, že jí je tak kolem 17 let a je na střední. Ale když potom hovořila s Radkou, která je už vdaná, tak mě to fakt nesedí. Takže kolik, že jí to vlastně je? Protože pokud by byl mezi nimi rozdíl třeba pěti let a Radka měla doma násilnického muže, který se zřejmě moc o dceru nestará, tak mi nějak nesedí, že se nechala tak snadno přemluvit k takové pro ni celkem "nebezpečné akci" s ohledem na jejího muže.
Ale já si přečtu předchozí díly a možná se ke komentíku ještě vrátím a sama si tyto otázky vyvrátím! :-)
Hezký den
RK
 Šíma 03.08.2011, 11:59:24 Odpovědět 
   Zdravím.

Předchozí částí jsem nečetl, tudíž nemůžu hodnotit vývoj děje, čekal jsem, že se textu chytí někdo z kolegů, třeba i kolega čuk, ale jak se říká, ne vždy jsme pány svého času. Takže... Jde zřejmě čtení nejen pro náctileté. Povídání ze školního prostředí nenudí. Text je čtivý, občas se najde chybějící čárka v souvětí (viz oslovení a zvolání - ať už za "no", nebo před "slečno" a podobně). Na překlepy jsem nenarazil. Dialogy i popisy se zdají být k věci (těžký život studenta, bez legrace) Tož tak...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Nekropotence3
kilgoretraut
Na počátku bylo...
Jan Zindulka
Život na vlásku
Christen Zou
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr