» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou."

Oscar Wilde

počet přístupů: 2141718

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303541 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Hodinky II. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Hodinky

Jera Igor	publikováno: 30.07.2011, 12:45

Príbeh druhý


	-„Som Andrej ,kamarát Michala Vážneho. Vedec, kvôli ktorému je môj najlepší kamarát na psychiatrii. Keď som Michala videl posledný krát , jeho stav bol rovnaký ako keď ho tam priviezli. Začal trpieť rozdvojením osobnosti , ihneď po tom ,ako použil mnou vytvorený stroj času. Neustále to opakoval.“ -„ hodinky , hodinky , zelené svetlo , zima ...“ - „Ničomu som nerozumel .Viem že musel zažiť niečo strašné a zároveň jedinečné , niečo ,čo ešte žiadny človek pred ním nezažil. Rozlúčil som sa s ním. Pochybujem ,že si moje návštevy bude pamätať. Pred odchodom som od hlavnej sestry vypýtal Michalove veci. Musel som trochu zaklamať ,pretože osobné veci môžu vydávať iba rodine. Nemyslím si ,že mi sestra verila , ale videla ma u Michala veľa krát a hodinky mi vydala. Ihneď ,ako som vyšiel z budovy ,ma prekvapil uvítací výbor ,zložený z ozbrojených síl ,patriacich pod firmu pre ktorú pracujem. Chlapci ma z toho evidentne nevylízali. Pomyslel som si v okamihu ,keď mi hlavu vtláčali do čiernej dodávky. Dodávka mala zahmlené okna a tak som nevidel kam ideme. Predo mnou sedel starší muž z plešinou ,pred ktorým mali jeho muži evidentne rešpekt.“ -„Dovoľte ,aby som sa Vám predstavil ,som veliteľ tejto jednotky Igor Severský.“ -„No zbohom.“ Pomyslel som si , poslali na mňa Rusa. -„Nič sa Vám nestane, ak budete spolupracovať. Máte u seba stroj času, ktorý pripomína vreckové hodinky. Tieto hodinky patria našej organizácii a pravdu povediac, som rád že ste ich od tej protivnej sestry dostali. Neverili by ste ,ale aj pre nás sú to komplikácie ,ktorým sme sa avšak vďaka Vám vyhli. Teraz prosím buďte ticho ,za pár hodín sme na mieste.“ -„Som vystrašený. Cítim ako rýchlo mi búcha srdce. Ale toto som mohol čakať ,zahrávam sa z ohňom a takto to dopadne .U tej sestry mali asi plošticu ,možno mám plošticu aj ja sám. Zbežne som sa na seba pozrel ,či niečo neuvidím. Hodinky mám stále u seba ,musím niečo vymyslieť ,aby ich nedostali. Dorazili sme na miesto. Sme niekde uprostred lesov , sú tu rozostavané zamaskované stany. Zaviedli ma uprostred ne ,na voľné priestranstvo. Pochybujem že je to tu vidieť hoc aj z vrtuľníka.“ -„Hodinky si chyťte do ľavej ruky a predpažte ju. Vojak vy preverte ,aby u neho nezostalo nič, okrem tých hodiniek a oblečenia.“ - „Vojak ma celého prehmatal ,zobral mi peňaženku ,kľúče aj mobil. Teraz už pomoc nezavolám. Ďalší vojak odokryl poklop do zeme ,pri jednom zo stanov. Ten poklop nebolo vôbec vidno. Teraz ma už nenájdu. Zostúpili sme dolu. Pripadalo mi to ako v ponorke z nejakého Ruského filmu a to, som tu aj jedného Rusa mal. Zaviedli ma do laboratória ,omnoho väčšieho ako mám ja ,ale tu nemám pracovať . Mám tu niekomu vysvetliť , ako hodinky fungujú a potom sa ma zbavia. Musím niečo rýchlo vymyslieť ,pri dverách stoja dvaja vojaci zo zbraňami . Akoby sa uškŕňali , vedeli čo sa mi stane. Nevedia avšak , že hodinky prenesú len jedného človeka , to musím využiť a dostať sa preč pri mojej prezentácii. Musím sa presunúť hlavne na iné miesto , niekde ďaleko od tejto organizácie , tentokrát čas nieje dôležitý , stačí mi pár minút. Niekto prichádza , moja stráž ustupuje na bok .Vošiel asi tridsať ročný chlapík v uhladenom saku a mokasínach. Dúfam že sa na neho nebudem musieť dlho pozerať.“ -„Takže , Vy ste vytvorili niečo ,čo naša organizácia financuje a patrí to teda nám. Nieje od Vás pekné ,že ste nám chceli zobrať naše vlastníctvo. Náš majetok ! Ale , teraz to už patrí minulosti. Sme ochotný Vám tento prehrešok odpustiť , keď nám ten prístroj vrátite .Avšak žiadame Vás ešte, o to ,aby ste nám ukázal , ako s ním zaobchádzať“. -„Nebudem sa teraz hrať na hrdinu a zbytočne odvrávať ,môj čas o chvíľu príde, pomyslel som si a súhlasne som prikývol. Musel som vyzerať strašne pokorne.“ -„Položte prosím prístroj na stôl a vysvetľujte !“ Posmešne mi nariadil chlapík v mokasínach. -„Po otvorení zaznie tenký piskľavý zvuk , tak sa prosím nezľaknite. Upozornil som ich“ -“Ak dovolíte otvorím to sám“ -“Znovu posmešne , no hodinky nechal na stole a ja som uvidel na displeji zadané nejaké súradnice . Nedajú mi možnosť zadávať nové súradnice , použijem tie ktoré už sú zadané. Pravdepodobne ma teleportujú niekde do nemocnice , kde pracoval Michal. Vytrhol som sa jednému zo stráži , ktorý to zrejme vôbec nečakal a stlačil som vrchné tlačítko . Miestnosť rozžiarilo zelenkavé svetlo a začalo ma mraziť smerom od ruky ,do celého tela .Vtom ,som zacítil na svojom krku dotyk stráže. Cítil som , že sa nepremiestňujem sám , mrazenie preniklo aj na strážneho , ktorý teraz hrôzou vykríkol. Krik sa niesol z miestnosti , cez ničotnú tmu , až sme sa zrazu obaja presunuly do nejakej miestnosti .Obom nám bolo zle .Premohol som sa ,uchytil som prvý kus nábytku ,myslím že lampu a tresol som ňou čo najsilnejšie o protivníkovu hlavu. Zostal v bezvedomí. Po chvíli som sa z orientoval a prišiel som na to ,že som v Michalovom byte. Prvé čo ma napadlo ,bolo odstrániť sledovacie zariadenie na mojom tele. Vlastne som ani nevedel ,či nejaké mám ,ale chcel som mať istotu. Dúfam že tieto veci nemajú vodotesné. Napustil som vaňu doplna a nahádzal som do nej všetko oblečenie. Obliekol som si Michalove oblečenie. Vrátil som sa v čase o sedem hodín do zadu a nie pár minút ako som plánoval ...Musím rýchlo vypadnúť. Nie som si istý či už o mne nevedia. Hodinky si pre istotu ešte nechám.“


celkové hodnocení autora: 60.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 5.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 26		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Kaileen	31.07.2011, 11:13:54

Odpověď na příspěvek od uživatele: Jera Igor* ze dne 30.07.2011, 19:34:38* Ahoj, tu není problém ve které osobě píšeš, ale sám si v tom děláš chaos těma chybama, a to ani nemluvím o členění textu, tzn. že i pro tebe jako pro autora je pak nepřehledný. Úplně jinak by ses orientoval, pokud by sis mohl dílo přečíst pěkně v klidu po částech a ne tuto jednolitou nepřehlednou hroudu. A stejně tak jako je odbytý text samotný, je odbytý i tvůj komentář. Takových pár písmenek a tolika chyb... Na tom bys měl zapracovat, jinak se nikdo k příběhu jako takovému ani nebude chtít prokousávat. A že si Šíma u prvního textu dal práci s tím, aby ti pomohl...

Jera Igor	30.07.2011, 19:34:38

Nejde o to že by som sa nesnažil , ale zistujem že písanie v prvej osobe mi nejde ... Už na začiatku príbehu som si nebol istý ako by to malo vizerať čo najčitatelnejšie. Myslím že skúsim prejsť na písanie v tretej osobe a uvidím čo to spraví.Chcel som sa vyhnúť priamej reči ktorá sa strieda z ďalšou priamou rečou a tak dookola stále. Zjavne mi to nevišlo

m2m	30.07.2011, 15:00:00

Ahoj. No ako to povedať... Přímá řeč, interpunkce - tyhle dvě věci očividně vůbec neznáš. Přitom si stačí otevřít nějakou knížku (jako román) a podívat se, jak to má správně vypadat. Takhle to vypadá, že jsi vlastně žádnou knihu NIKDY nečetl. Když k tomu připočtu naprostou ignoraci nějaké snahy ozvláštnit příběh (podobných námětů je kvantum), ať už zajímavějším stylem, vtipem nebo jenom nějakými těmi literárně-technickými srandičkami typu metafory, personifikace... no prostě nezbývá než říct, že na jednadvacet let je tohle řádný kus líně se povalující práce. Ona se literatura nepíše jen tak, že člověk do klávesnice buší stylem "teď udělá tohle, pak tamto, potom zase tamto". Příběh nestojí jen na ději, byť ten je jeho polovičním úspěchem. Příběh potřebuje postavy, nějak charakterizované, příběh potřebuje, aby se někde odehrával (naprosto žádné popisy prostředí, protože "jsou tu nějaký stany" jaksi není popis), naprosto žádná atmosféra, nenecháváš čtenáře pracovat všemi smysly a fantazírovat. Prostě mu nedáváš žádné berličky, aby si ten text přečetl. A přitom stačí prostě jenom číst po sobě, číst knihy a jiné autory, aby se odstranily chyby, které Šíma vypsal u první části. Proč být tak líný? Ty chyby se samy neodstraní a ty chyby způsobí, že dostaneš zdejší pětku a hlavně nedostaneš žádného čtenáře, který by se k Tvému příběhu vrátil. Protože teď některé naláká ta pětka, ale jestli vůbec dočtou, to je jiná otázka. Takže si vem, prosím, příště k srdci Šímovy rady, vypsal Ti toho minule dost a stálo ho to spoustu času. Myslím, že je fér, když autor potom tohle všechno splatí jen tím, že si na ty chyby dá pozor. Jinak je to oboustranná ztráta času.

Šíma	30.07.2011, 12:45:23

Zdravím. Příběh pokračuje z pohledu našeho "vědce" a "vynálezce", který si své hodinky (lépe řečeno "firemní hodinky") vyzvedl u sestry v ústavu, kam zavřeli jeho přítele. Odchycení dotyčného vědce "firemním komandem" tak překvapivé není (každá firma si hlídá své investice), avšak o to překvapivější je umístění její základny či laboratoře kdesi v lesích (v podzemí). Útěk a zamezení zneužití je jedinou možnou volbou. Zde nejspíš stráže selhaly (také to mohly předvídat), avšak přenos vědce spolu s jedním z ozbrojenců je zajímavým. Uvidíme, kam (tedy, kterým směrem) se děj vydá... Samotná technická stránka je však něco jiného! Chyby z předchozí části se opakují i v tomto díle a nebyly opraveny. Stačí, když se podíváš na kteroukoliv publikaci, knihu či časopis, opravdu i v nich vypadá text jako ten tvůj? Mám na mysli všechny nedostatky, které v něm přetrvávají. Kdybys jej dal nakladateli, letí bez odpovědi do koše. Autorova práce je jeho vizitkou a jakékoliv chyby v textu jen snižují jeho kvalitu. Zedník také nestaví křivé zdi, ale snaží se o co nejpřímější linii (vypadá jeho práce jako had v poušti?). Nesnažil ses, přestože jsi slíbil, že se pokusíš své chybky napravit, ať už jde o chyby v psaní přímé řeči, umístění interpunkce a guláši v mezerách v textu a podobně - všechny nedostatky máš popsány v předchozí části (text je pak zbytečně nepřehledný a čtivost jde do háje). Opravdu si myslíš, že se čtenáři začtou do textu s takovou úpravou? Byť by byl nápad sebelepší a stejně tak celý příběh včetně děje, popisů prostředí a dialogů jednotlivých postav. Máš ještě co dohánět. Myslím na príma recept na polévku, kterou jsi zkazil tím, že ses nedržel již zmíněné receptury a tak polévka se nedá pomalu jíst. Navzdory všemu jsem musel Tvůj text přečíst až do konce. Není nezajímavý, ale chtělo by to zapracovat na sobě, na vztahu ke psaní a na tom, jak chceš, aby text vypadal a jak působil na své čtenáře. Tato práce je po "technické stránce" odbytá a basta!