obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Sen je sůl bez chleba."
Ramón Gómez de la Serna
obr
obr počet přístupů: 2915544 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39810 příspěvků, 5772 autorů a 391771 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: POSLEDNÍ MINUTY PŘED... ::

 autor Dandy518 publikováno: 30.07.2011, 12:06  
Něco mi říká, že tohle bude jiný kalibr, než byla má minulá díla. No, uvidíme.

PS: Díky, Šímo.
 

„Tak kde je!“ zlostně zakřičel. Hlas se roznesl po celé té malé místnosti bez oken s kamennou podlahou. Jediné světlo, které slabě pronikalo do místnosti, bylo okno v protějším pokoji.

On zvedl pomalu obličej a z jeho úst vyšel slabý hlas, který dosti selhával, kvůli dvoudenní nespavosti, vyčerpanosti a bolestech. Nedokázal tedy říct plynule slova.

„Je ahh na místhe… kde ho ni…kdy ne…nenajdeš,“ zakašlal a odplivl krev, „an…hh ani kdybys mě zabil… to ze mě nedo… nedostaneš,“ následně vydechl, spadla mu zase hlava, pousmál se a vyplivl krev. Byl totálně na padrť. Izidor mu vzteky vrazil další silnou ránu do lícní kosti svou železnou rukavicí. Oliver měl rozseknutou tvář od včerejšího mučení. Krev už měl na tržné ráně zaschlou, ale ta další dělovka mu znova otevřela ránu. Kolem levého oka se mu udělala krevní podlitina ze včerejška. Zhoršoval se mu tak zrak. Ve tváři měl Izidor jen nepřátelství. Pokračoval dál studeným hlasem

„Takže ty myslíš, že si ze mě můžeš dělat srandu. Jenže já si nehraju!“ přibyla nová prudká rána do břicha. Oliver cítil, že už tam musí mít pořádnou modřinu. Připadalo mu to, jakoby už dostal za celé to dlouhé držení, asi padesát pořádných úderů. Přesný počet neznal. Byla to nekonečná bolest, která nechtěla přestat.
„Ukážu ti něco, co ti otevře oči. Přiveďte ji!“

Oliver kvůli svému rozmlácenému obličeji nemohl moc namáhat mozkovou aktivitu. Bolest mu v tom bránila. Zkoušel přemýšlet, čím by mu Izidor rozvázal jazyk. Pak mu v hlavě přeletěla vzpomínka na svou nejmilejší a docvaklo mu to. Prudce zvedl hlavu, když slyšel řinčení okovů. Stráže dovedly proti její vůli Ataner. Byla to neobyčejná dívka. Přitažlivá modroočka s blond hřívou a malým nosíkem jako knoflíček. Její sladký úsměv vždy dokázal Olivera zahřát. Teď jí ale do radosti vůbec nebylo. Snažila se vyprostit z jejich sevření, neustále se kroutila, ale nepomohlo to. Postavili ji k chladné šedé zdi, nasadili ke kotníkům a předloktím pouta ještě s jedním řetězem připevněním ke zdi a odešly.

Oliverovi se honily hlavou ty nejstrašlivější myšlenky, co by jí mohl bolestivého udělat. Teď by mu pomohl jedině zázrak.

Izidor promluvil k Oliverovi zlostným hlasem.
„Tak, a teď budeš pykat za vše, co si mi provedl,“ došel k mačetě opřené o kousek dál, zašpiněná zaschlou krví.

Oliverovi se do lebky začala rychle valit krev. Svoje horní končetiny se snažil uvolnit. Provazy byly silně utáhnuty, nijak se z nich nešlo osvobodit. Tohle byla jeho nejhorší chvíle. Strašně se bál o ni přijít. Tak skvělou, milou, pohlednou a hodnou holku už nikdy nenajde. Musel něco rychle udělat. Nesmí dopustit, aby umřela strašlivou smrtí. To se nesmí stát!

Izidor se pomalými kroky vrátil k Ataner. Ona strachy ustoupila a přitiskla se ke zdi. Silně se chvěla. Byla úplně studená. Srdce jí zběsile bušilo. Pot stékal po tvářích. Přitlačil čepel na její ret a pronesl klidným tónem, jako kdyby si to vychutnával.
„Tak, co ti uříznem jako první? Co třeba prsty, ty by se hodily pro můj nový náhrdelník.“

Oliver už to nevydržel. Muselo to z něj ven. Mezi zatnuté zuby zdůraznil. „Izidore. Prosím tě… nedělej to.“
Prudce se otočil a štěkl.
„Teď prosíš! Můžeš si za to sám, žes to nechal dojít takhle daleko. Teď bude muset někdo zařvat!“ zatlačil na hlase. „Uvědom si, že jsme na odlehlém místě, kde tě nikdo nenajde, nikdo o vás dvou neví. Nikdo vás nepřijde zachránit. Nikdo!“ obrátil svoji zjizvenou tvář znova k Ataner a začal, si sní povídat. Byl to bezcitný prevít, neznal lítost. Mohlo se od něj čekat něco zlověstně nečekaného. Oliver musel jednat rychle, nesmí ho moc dráždit. Za žádnou cenu nesmí dopustit, aby se tu odehrála jatka. Jenže co on v téhle situaci zmůže? Ať udělá cokoliv. Na Izidora nic neplatí, stojí si tvrdě za svým. Když nepovolí zajatec jedním způsobem, zkusí další a další dokud z něj nedostane, co potřebuje. Nebo na své zranění nepodlehne. Jedno je jisté, z tohohle místa se živý nedostanou. Jak mu vše vyklopí, zabije je oba, protože už mu budou k ničemu. Doufal, že si Ataner myslí totéž a že nic nemůže udělat, na její záchranu.

„Jak to tedy provedeme? Nechceš třeba vylepšit obličej? A co takhle zbičovat, to taky patří do mých líbezných praktik,“ šeptal jí do ouška a rukou sahal na její vlasy.
Na jejím obličeji bylo znát, že se každou chvíli sesype. Nezmohla se na žádný vřískot. Kvůli pásce přes ústa. Z její pusy se ozýval jen zatřesený hlas plný strachu. Úplně celá zbledla na smrt.
„Ne, nedotýkej se ji! Nesahej na ni!“ silný hlas se mu vrátil.

Izidor řekl slova, kterým Oliver nerozuměl. Ať to bylo cokoliv, hodně ho to nakrklo. Zběsile se otočil a plnou silou ho kopl do hrudníku. Židle spolu s Oliverem, na které byl přivázaný, se převrátila. Izidor se rychle napřáhl a sekl mačetou do židle mezi Oliverovy nohy. Pevně ho vzal za polodlouhé vlnité tmavohnědé vlasy a přizvedl si ho. Blízko jeho obličeje mu hněvně zařval.
„Tak a dost! Skončíme to! Musíš se rozhodnout, Olivere! Rozhodni se, jeden bude muset zemřít, jen ty určíš jejich osud! Dělej!“ spěšně křikl. „Kdo to bude?!“
„J… já… nevím!“ vystrašeně.
„Dobře, rozhodnu za tebe,“ znovu postavil židli, spolu sním.

Izidor obrátil směr k Ataner. Pustil se do kroku.
Oliver neměl na vybranou. Ty jeho idea předtím, se mu vykouřily z hlavy. Teď myslel jen na její záchranu. Pohotově křikl
„Dobrá tedy! Já…,“ nejdřív si nevěřil, ale pro ni udělá cokoliv. „Já se obětuju.“
„Ty si myslíš, že ti to tak ulehčím? Né. Budeš se hezky dívat, jak umírá.“

Vzteky, úplně zrudnul, vši silou zapnul pěsti a zatnul zuby. Nechtěl se dívat, jak mu umírá před očima jeho milovaná a přitom nic neudělat. Zakroutil se v židli. Zkusil se vzpřímit. Bez úspěchu. Nejradši by ho rozmáčkl v ruce.
„Budu počítat do deseti, řekneš mi, kde se nachází ten zkurvysyn. Nebo to neskončí dobře. Jedna!“
„Ale já netuším, kde je!“ opřel se do hlasu
„Nelži mi! Švihl mačetou o zeď, až vyšla spousta jisker. „Už dva dny, mě tu vodíš za nos! A moc dobře to víš! Ale s tím je konec! Dva… tři!“

Oliver byl teď v beznadějné situaci, nevěděl, co má dělat. Začalo se mu to vymykat z rukou. Nemohl prozradit, kde vězí Dandy, on je důležitější než oni dva dohromady. On je jediná záchrana lidstva. Už nezmohl nic. Tohle už jsou asi jeho poslední chvilky života. Sklopil hlavu a do očí se mu vehnaly slzy.

„Čtyři!“

Poslední nápad, který mu přišel do hlavy, bylo dělat jakoby nic. Jen si tak v klidu sedět a věřit, že jí nic neudělá a jen blafuje. Učinil tak.
Reakce Izidora byla okamžitá a docela se divil.

„Koukej na něj, kotě,“ vzal ji za bradu, ona škubla a dívala se mu přímo do očí plně vražedné nenávisti. „Vidíš ho, vůbec mu na tobě nezáleží. Jsi mu úplně volná. Stojí tito za to, pro něj umřít? Škoda, že tě za chvilku čeká krutá smrt. Tak krásné stvoření se každý den nevidí. Měla si život před s sebou. Pět!“ otočil se na Olivera. „Tak co?“
Nepromluvil, jen polkl.
„Šest!“ ihned po vyslovení se bleskově obrátil k Ataner a bez nějakého přemýšlení, ji vrazil mačetu do boku. Skrz na skrz. Ona vysoce zaječela, hlas ztlumila páska. Z očí jí kapaly slzy.
Oliver s sebou cukl a nenávistivě zakřičel. „Né, né!“
Izidor rychle vytáhl ostří, hned na to vyšla krev. Zařval na něj ještě víc než předtím.
„Myslíš, že to jen hraju!“
„Ty parchante!“ vytřeštil oči.
„Myslíš, že hraju a že to neudělám! Kde sakra je!“
Oliver ho ignoroval. „Ataner, dívej se na mě,“ měl pod očima červené kruhy.
„Kde sakra je!“
„Ještě to vydrž, to bude dobrý,“ viděl ji na očích jasnou prosbu. “Zachraň mě.“ Byla strachy bez sebe. V očích plno slz.
„Sedm!“
Popadl ho vztek. „Já tě zabiju! Přísahám bohu, že tě zabiju!“ žíly mu vystoupily z krku.
„Osm!“

Po tomhle čísle se Oliver zase zkrotil. „Né prosím,“ na vteřinku zavřel oči a divoce se zakroutil na židli. „Prosím, nedělej to, nech ji jít. Já ti slibuju… slibuju, že ti ho pomůžu najít a udělám, vše, co budeš chtít.“
„Devět!“

Stiskl rty, až mu zbělely a dupl. „Poslouchej, pomůžu ti se vším, co budeš chtít, zachovej se čestně. Víš, co je čestné. Prosím,“ ze strany na stranu lehce kroutil hlavou. „Né… né,“ šeptl. Po tváři mu stekla slza. Oliver a Ataner si sobě koukali do očí. Vzpomínal na ty hezké chvíle, kdy se seznámili, na jejich první rande, jejich první polibek. Nejvíc ho těšilo u srdce, jak se poprvé spolu zasmáli od srdce. A on si uvědomil, že to fakt Izidor myslel vážně, teď už, ale bylo pozdě.

„Deset,“ prudce máchl a sťal jí hlavu. Vytrysklá krev zabarvila zeď.
„Né! Né!“ Křikl tak silně až se zakuckal a pak se odmlčel a jakoby zamrznul.

Bezvládné tělo se skácelo k zemi. Hlava se odkutálela kousek od těla. Izidor mlčky odešel z místnosti, zavřel za s sebou dveře. A nechal Olivera na pospas v úplné tmě. Teď už neměl pro co žít. Ztratil vše, co tak nejvíce miloval. Nejhorší na tom bylo, že to nešlo vrátit. Tahle ta noční můra bude v něm žít až do posledního dechu. Izidor ho poslal do toho největšího pekla na zemi, kde už nikdo nenajde hezké vzpomínky ani novou lásku ani šťastný život. Je navždy poznamenán.


 celkové hodnocení autora: 70.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 38 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čertíček244 04.09.2012, 21:11:45 Odpovědět 
   Ahoj,
tahle povídka je určitě o stupeň (možná i o dva) výš než je Válečník. Ale má své mouchy...
- Opakování slov a frází:
X „Je ahh na místhe… kde ho ni…kdy ne…nenajdeš,“ zakašlal a odplivl krev, „an…hh ani kdybys mě zabil… to ze mě nedo… nedostaneš,“ následně vydechl, spadla mu zase hlava, pousmál se a vyplivl krev. - máš tu souvětí, ve kterém dvakrát použiješ odplivl/vyplivl krev. Mimochodem v tomhle odstavci je "krev" slovem dosti frekventovaným.
A takových odstavců a vět je tu víc, nebudu je všechny vypisovat. Pokud budeš číst a zapátráš v češtině, která je dosti rozmanitým jazykem, co se slovní zásoby týče, i tohle se ti podaří, časem, vychytat.
- Nelogické jednání postav: Nemyslím si, že by byl Izidor takový hlupák, aby si zabil jedinou páku, jež na Olivera měl... I kdyby si stokrát myslel, že mu stejně nic neřekne. Ataner byla v tu chvíli jeho nejcennější zbraní, mohl přes ní Olivera deptat tak dlouho, dokud by nepovolil. Oliver není nadčlověk, který by dlouho vydržel týrání milované osoby, i kdyby sebevíc chtěl. Nikdo takový na světě není, pokud by to tak bylo, byl by pro čtenáře nedůvěryhodnou postavou... a vlastně pro mě už tak trochu je: Každý by totiž povolil už ve chvíli, kdy Izidor poprvé zranil Ataner... i za cenu toho, že nakonec umřou oba - někdy je to totiž ta nejschůdnější cesta, jak se vyhnout peklu.
Měj se a snad tě můj komentář neotráví.
PS: Možná, že už jsem ti tuhle radu kdysi dala, ale opakování je matka moudrosti... Čti, Čti a Čti! Bez toho nebudeš nikdy dobrým autorem. Čtením se totiž učíš všemu, co potřebuješ ke psaní. A nespěchej. Je lepší nechat dílo třeba i měsíc uležet, než ho pošleš ven. Několikrát si ho přečíst... Zbavíš se tak toho prvotního nadšení z napsaného a vychytáš chyby, jak pravopisné, tak i ty logické. Jo, a poděkuj Šímovi, odvedl dobrou práci.
 ze dne 05.09.2012, 20:35:57  
   Dandy518: Budu si tvé rady pamatovat, Jitko. V budoucnu to jistě nějak opravím a snad i vylepším a bude to působit věrohodněji.

Už jsem taky pochopil, že bez čtení nikdy nic dobrého nenapíšu. Snažím se jak to jen jde.

Díky za zastavení.
 Kondrakar 22.02.2012, 17:23:30 Odpovědět 
   Zdravím,

koukám, že Chemik to tady rozebral do puntíku. Já jen přidám lehký detail.
Viděl si někdy železnou (plechovou) rukavici? Držel si ji někdy v ruce? Pokud ano, tak nemůžeš napsat, že se mučený udržel při vědomí po silné ráně do lícní kosti. Kdybys jí někomu v jeho stavu natáhl rukou v železný rukavici, tak ho minimálně okamžitě uspíš. Zřejmě bys mu tu kost zlomil a možná ho i zabil.
 ze dne 22.02.2012, 18:42:52  
   Dandy518: Děkuji za poznámku, hned to opravím.
 m2m 30.07.2011, 12:06:32 Odpovědět 
   Ahoj, zdravím a pěknej den přeju.

Je vidět, že Šíma vytáhl chyby, což znamená jediný: Můžem se konečně mrknout na nějakou tu stylistiku, i když si nejsem jistej, jestli ti v tomhle zrovna já můžu nějak dobře radit. Ber tedy všechny následující věty jako můj osobní názor, jak bych to napsal já. Pokud se ti ten názor líbit bude a bude se ti zdát, že můj přístup je lepší, pak budu jedině rád.


× Určitý faktory je třeba brát v úvahu. Když se na scéně objevují dvě mužské postavy (nebo prostě dvě postavy stejnýho pohlaví), který jsou momentálně nepojmenovaný, je třeba je odlišit. Existuje na to celá řada způsobů, já osobně preferuju způsob popisnej: ->

... Ztrápený obličej se pomalu zvedl. Ústa byla zalitá krví a rty plné zasychajících ran ze včerejšího mučení.
"Je... aah... na místje," šeptal ten zlomený hlásek, "kde ho... nik- nikdy nenajdeš." Mezi jednotlivými slovy vyslýchaný plival krev a slabě kroutil rameny. "Ani... ani kdybys mě zabil, nedostaneš to ze mě."
Vysílením muž spustil hlavu zpátky mezi ramena. Na tváři se mu zavlnil úsměv. Proužek krve se muži spustil mezi vytřískanými zuby až na bradu, odkud kapal do již vlhkého klína. Při každém nádechu mu tiše hvízdalo na plicích, neboť Izidor mu včera zlámal žebra, a ani teď se nezdálo, že by chtěl výslech ukončit.
Železná rukavice totiž přistála na již rozlomené lícní kosti. Izidor vzteky do zmučené postavy uhodil ještě dvakrát a pak na svěšený obličej plivl.
Oliver toho za dva dny vydržel opravdu hodně, včera mu Izidor zlomil několik žeber na pravé straně nad játry, rozbil mu obličej na kaši, z níž chvíli co chvíli vytékaly pramínky krve, jak jej šlehal železnou rukavicí dál a dál. Rty opuchlé plné popraskaných a zasychajících ran, pod levým okem obrovské fialové oko. Kdyby v místnosti nebyla taková tma, Oliver si byl jist, že by viděl i několik svých zubů, jak se povalují po podlaze.


A tak dál.


× Další věcí, kterou bych osobně měl mít na paměti, je atmosféra. Slova výborně tvoří atmosféru, ale také ji výborně ničej. Nesprávně zvolené slovo může udělat ve čtenářově mozku velkej kotrmelec, a potom to svižně letí do kelu. Ty těch slov používáš překvapivě velké množství. Jsou moderní a do atmosféry nastolené "železnou rukavicí" a fantasy jménem Izidor se příliš nehodí. Docvaklo, dělovka, vykouřit z hlavy... a tak dál.
Na ta slova opatrně, čeština jich zná neskutečné množství a není třeba ji nějak obcházet. Když už se mu to vykouřilo z hlavy, třeba mu to vypadlo z hlavy. Když už mu to docvaklo, třeba mu to došlo.

Jasně, pokud autor umí svoje slova zdůvodnit a dobře podat, pak to není problém. Sám věřím tomu, že třeba moje slovo "brutální" ve smyslu "hustý" v jedné fantasy povídce - byť slovo moderní a do středověkýho světa nepadnoucí - tam má svoje místo. Každý slovo, který napíšu, musí mít svoje místo, a ne, aby tam vyčuhovalo.

Každá věta musí tedy mít svoji logiku a nesmí převracet čtenářovu představu někam do pryč.

× On / Ona užíváš často ve smyslu "ten / ta". On zvedl hlavu, ona ustoupila... V případě prvním se to dá obejít nepopisným tvarem, popisnej mi zabral v prvním křížku velkej odstavec. "Otázaný / Jmenovaný / Vyslýchaný..." a tak dál. Ona v případě druhém už pojmenovaná je, čili si na ni můžu ukázat. "Ta ustoupila ke zdi."

Možností je vícero, a všechno se dozvíš, když budeš hodně číst. Opravdu ano.


× Ona strachy ustoupila a přitiskla se ke zdi. Silně se chvěla. Byla úplně studená. Srdce jí zběsile bušilo.

- už jsem ti to říkal jindy, ale bacha na podmět / předmět. Jakmile dohodíš do věty předmět a následující větu uděláš podmět nevyjádřený (jakoby zastoupený zájmenem, které si tam můžeš dosadit), podmětem se až na výjimky stává právě předmět. Takže Ataner se přitiskla ke zdi, a ta zeď se chvěla. A byla studená.
"Ataner přistoupila ke zdi, která byla strašně studená. A Ataner se chvěla. Nejen tím chladem."
Nebo tak nějak.
I tohle se všechno dozvíš, když budeš hodně číst. Lidskej mozek je skvělej stroj, automaticky vstřebává při čtení slova a potom s nimi rovnou pracuje. Takže se čtením opravdu učíš, jak ta slova a věty formovat.

× Pozor taky na střídání podmětů, respektive mluvčích. V jednu chvíli mluví Izidor, pak popisuješ, jak se Ataner chvěje a nemůže mluvit, a potom najednou: "Nesahej na ni!" Silný hlas se mu vrátil. - Je jasné, že tu musí bejt chlap, ale protože poslední podmět (resp. mluvčí) mužskýho rodu byl Izidor, dle tvých slov vykřikl silným hlasem právě Izidor.

× A teď už jen drobky.
- polodlouhé? Co to sakra je polodlouhé? Slovo "délka" nemá konkrétní význam, to je jako bys napsal "polovysoký" nebo "polotěžký". Pro každýho maj slova "výška, délka, váha" jinej význam.
- hněvně? Proč máš zapotřebí vymýšlet naprosto nepadnoucí a nelogický přívlastky? "Hněvně" je od slovesa "hněvat (se)" - asi. Takže jakože se Izidor zlobil? Anebo to byl výkřik zlostný?
- "moje líbezné praktiky" ?? Máš na mysli jakože "moje oblíbené praktiky"? "Bičování patří k mým oblíbeným srandám?"



A poslední věc na závěr. Takovej megadrobek.
Logicky. Izidor chce vědět, kde je Dandy. Oliver to ví. Izidor ví, že Oliver to ví. Izidor ví, že Oliver mu to nepoví. Izidor tedy přitáhne před Olivera jeho holku, Ataner. Hrozí jí smrtí. Oliver nakonec užuž vyjde s pravdou ven, ale Izidora to nezajímá a Ataner zabije. Poví mu potom Oliver, kde je Dandy?
Sotva.
Když už nemá Izidor na Olivera páku, nic se nedozví. Ta páka byla Ataner. Ataner už není a Izidor to nakrásně posral.

Logika výslechu je tedy podivná. Ataner sice mohla umřít, ale Izidor ji měl mučit. Trápit před Oliverovýma očima. Takhle se výslýchají lidé. Inkvizice nevyhrávala jen proto, že mučila samotný lidi, ale hlavně tím, že těm lidem hrozila, že zmučí jejich blízké.

Takže to jen tak pro příště.

Šímovi hodně poděkuj, objevil jsem jen několik chyb v čárkách (přebývajících). Příběh a logiku textu už ti ale opravovat nemůže, a ani já do toho nemůžu kecat, jen ti ukazuju, co si myslím, že je špatně.
Není to názor rozhodující, nemám patent na pravdu, takže je jen na tobě, jestli moji radu - můj názor - přijmeš.

Co se známky týče, vyloženě výborně známkovat nemůžu. Je ale vidět, že přeci jen text má jinej level než ten předchozí.

Akorát, prosímtě, nepospíchej s tím psaním. Zbytečně pak děláš chyby. Co ti brání si text nechat na disku a každý den si ho přečíst? Po dvou týdnech každodenního čtení objevíš všechny ty nedostatky, které jsem tu vypsal. Tomu fakticky věřím.

Známka subjektivně orientační.
 ze dne 30.07.2011, 20:38:02  
   m2m: O tom se můžeme hádat, ale každý se dá zlomit. A očividně už byl Oliver dle tvýho popisu hodně nalomenej, když tam hrozil Izidor smrtí ženě, kterou Oliver očividně miloval.

Dle tvýho popisu to tak vypadá, a tudíž - jestli si stojíš za tím, cos mi sem napsal - je potřeba, abys to napsal jinak.
 ze dne 30.07.2011, 16:03:10  
   Dandy518: Zdar,
Spousta nových poznatků, které mi určitě pomohou. Ale i ty jsi něco zapomněl.


A poslední věc na závěr. Takovej megadrobek.

Logicky. Izidor chce vědět, kde je Dandy. Oliver to ví. Izidor ví, že Oliver to ví. Izidor ví, že Oliver mu to nepoví. Izidor tedy přitáhne před Olivera jeho holku, Ataner. Hrozí jí smrtí. Oliver nakonec užuž vyjde s pravdou ven, ale Izidora to nezajímá a Ataner zabije.
Poví mu potom Oliver, kde je Dandy?
Sotva.
Když už nemá Izidor na Olivera páku, nic se nedozví. Ta páka byla Ataner. Ataner už není a Izidor to nakrásně posral.

Oliver sice řekl, že mu pomůže, ale neřekl, kde přebývá Dandy. Tudíž si Izidor mohl myslet, že ho zase chce vodit za nos. Mučedníkovi praskly nervy, a když to tedy nepověděl tak ji prostě zabil.

Teď logicky zase já.
Izidor je chytrý. Prokoukne každého, ale tenhle vězeň se zdál nedobytný, viděl mu na očích, že ji doopravdy miluje, ale stejně nepovolil. I když to bylo to nejcennější, co Oliver měl. Takže to je ztráta času se pokoušet dál, aby mu řekl informace o Dandym. Jeto prosté. Nic tedy neposral. Jen mu to nevyšlo.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Nepríťažlivosť ...
Beduín
Sharome 6.
Amemmaita
V Zarzisu se de...
Elen Calima
obr
obr obr obr
obr

Štěstíčko v pyžamu
Radher
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr