» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."

Miguel de Cervantes y Saavedra

počet přístupů: 2141719

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303541 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Vypuštění zvířete do ringu: 33 DNÍ ::

aliemmka	publikováno: 01.08.2011, 14:51


	Nastal den, který si většina lidí zakroužkovala v kalendáři. Grav Pixl měl dnes zahájit svůj boj o tučnou výhru. Nervozitu setřásl dvěma panáky tvrdého alkoholu. Měl opravdu štěstí, že nekouřil, protože soutěž nedovolila žádné drogy a možná i vybíraly nekuřáky, vždyť to nakonec ve formuláři bylo, přemýšlel. Bez alkoholu to vydrží, bude to taková brnkačka, že si na něj ani nevzpomene, možná tak jen při souvislosti s oslavováním, povzbuzoval se, když se oblékal. Vše co měl ve skříni měl už sbaleno ve dvou kufrech a další oblečení s potiskem 33 dní v podobě kšiltovek, kraťasů a triček dostane na místě, aby to považoval za takový dárek, pod kterým je schovaná reklama, lidi si to potom budou více kupovat. I když je v pravidlech, že každý týden si od něj vyzvednout pytel špinavého oblečení na vyprání, ale čím více oblečení, tím lépe. Nic si kromě oděvu a obuvi balit nemusel, případné pomůcky dostane na místě, nebo je získá díky splnění nějakých úkolů. Bude to pro mě taková táborová bojovka, v těch byl vždy nejlepší a povětšinou na táborech vždy jeho tým vyhrál, říkal si. Stál před zrcadlem oblečen do černého trika, oranžové flaušové vesty, značkových tmavých kraťasů a kšiltovky. Podle outfitu můžete poznat, že jeho koníčkem je sport. Miluje horolezectví, jízdu na kole, adrenalinové sporty... Vždy si u všeho věřil, zkusil snad všechno. Teď zkusí i soutěž. Obul se do sandálů a před domem už čekal černý vůz s logem soutěže. Šofér mu z bytu vynosil kufry a posadil ho dozadu, kde na něho čekal reportér s kamerou a otázku: „Jak se náš hrdina asi cítí před soutěží? Máte strach nebo vaše odhodlání zastíní vaše pochyby a hrůzné představy o tom děsivém místě, kde budete chvílí žít?“ Když Grav vystoupil z auta a zamával všem za kovovými bariérami – více jak sedmdesát jich, ale nebylo, všichni se mačkali ne cestu kolem koupaliště nebo na lesním kopci -, shlédl na místo před nimi, které bylo oplocené velikými umělohmotnými deskami kolem dokola, přes něž nebylo vidět. U kraje byly nějaké dveře, které se daly poznat jen díky černému obrysu kříčící z těch světlých bariér a dole otočné kolečko, jako můžete vidět na výdejně lístků na nádražích. Tři metr od rohů „ringu“ stály vysoké tyče s obrazovkami, odkud mohli lidé vše pozorovat. Nějací lidé ho dovedli k těm dveřím, před kterými stál vypracovaný muž ve sportovním oblečení s kartičkami v ruce. Okolo něj bylo spoustu mikrofonů, kamer a různých štábních pomůcek a hlavně hodně hodně lidí. Postavili ho před moderátora. Grav trochu znervózněl, ale s představou jak drží v ruce kufřík s penězi a hrdě podepisuje kartičky fanoušku s jeho fotkou mu nervozitu vytřepalo z těla a mysli. Sebejistě se zahleděl na lidi kolem až jeho pohled spočinul na moderátora. „Teď,“ ozvalo se ze štábu a moderátor se napřímil. „Dobrý den dámy a pánové, hlásím se vám já, Lerol Holdemop tady z rodonského koupaliště kam za chvíli pustíme našeho soutěžícího Grava Pixla!“ pronesl a usmál se do kamery a na Grava. „Grave, proč si se vlastně do soutěže přihlásil?“ Grav se napřímil, odkašlal si a odpověděl, jak si to nacvičoval před zrcadlem: „Asi jako většina lidí, co se do soutěží hlásí. Kvůli výhře. Nepotřebuji si nic dokazovat, nepotřebuji nic dokazovat ostatním. Prostě si jen myslím, že tahle soutěž je jedna z nejlepších cest k velkým penězům. Tak proč nezkusit štěstí, že?“ „Takže ty se nebojíš, Grave?“ snažil se ho znervóznět Lerol. „Nějaká zdravá nervozita tu je, samozřejmě,“ snažil se oslnit Grav a nevypadat jako namyšlený týpek, ale z očí mu spíše koukala pravda, než ta lež, co právě pronesl před miliony lidí. „ale myslím, že tu jde hlavně o – o psychickou vyrovnanost, a tu myslím že mám.“ „Dobře Grave, myslím, že tě nebudu více trápit, diváci už několik hodin čekají na ten okamžik, na který čekáš určitě i ty. Nejdříve ti ale budu muset říct všechna pravidla a vy milí diváci u televizních obrazovek nebo přímo tady v Rodonsku si můžete poslechnout pravidla soutěže z úst našeho kolegy i s názornou ukázkou 3D videa. Poslouchejte pozorně a počkejte si na konec, kde bude soutěž o pět tisíc dolarů. Za chvíli jsme zpátky, počkejte si na vypuštění zvířete do ringu smrti.“ Poslední slova Grava trochu zneklidnila, už nebyl tak vyrovnaný a klidný. V hlavě určitě neměl tolik psychické vyrovnanosti jako vykládal moderátorovi. Rozhlédl se a uviděl muže, co různými rentgeny prohledávají jeho kufry, zda- li v nich nemá něco nebezpečného. To stejné udělali i sním a s plochým rentgenem mu projeli tělo. Bez zapípání. Nic taky u sebe ani v kufru neměl. Nechtěl ničím ohrozit svojí účast v soutěži. „Ahoj Grave, já jsem Korel a nyní ti vysvětlím pravidla, ano?“ promluvil na něj muž s černými krátkými vlasy a vousy oblečen do volného trika a džínsů. Grav kývl a natěšeně poslouchal. „Takže Grave, tvým hlavním úkolem bude vydržet tu co nejdéle, protože ti budou každý den uděleny dva druhy úkolů: denní a noční. Za 33 dni dostaneš dvacet denních úkolů. Ty musíš všechny splnit, aby si na konci pobytu, tedy pokud tu zůstaneš do konce, dostal výhru. Jinak ji totiž nedostaneš. Každý den dostaneš úkol, někdy se může stát, že ti splnění potrvá déle, takže si na něj můžeš vzít i více dní. Jestli umíš počítat, tak ti vyšlo, že třináct dní budeš mít volných. To znamená, že si je můžeš vzít na splnění úkolu, nebo se budeš snažit úkol splnit ve stanovený čas a třináct dní pak žádný úkol nedostaneš, je to jen na tobě. Chápeš zatím?“ „Jo jo jasně. Prostě musím splnit daný úkol do nějakého asi času, že jo. No a když tedy na nějaký úkol budu chtít více dní, tak jak vám dám vědět?“ „K tomu se ještě dostaneme, hlavní je že víš co se po tobě chce. Takže pak jsou tedy ty noční úkoly. Ty nejsou povinné, ale za jejich splnění dostaneš ceny, které si odneseš domů, i kdyby si soutěž nedokončil. Na denní úkoly budeš mít čas od snídaně, tedy od osmi hodin, kdy ti bude úkol doručen. Doba splnění není určena. U nočních úkolů to je naopak. Úkol bude schován na nějaké místo. Před osmou hodinou večerní ho nikde nenajdeš, jelikož tu ještě nikde nebude. Od osmi hodin ho můžeš začít hledat, čím dříve ho najdeš, tím více času budeš mít na splnění, protože doba na provedení úkolu je omezena čtyřmi hodinami, to proto, aby si netrpěl nespavostí. Úkol, ale jak jsem říkal není povinný, ceny za něj jsou však hodnotné. A až tedy zadání úkolu najdeš, tak si přečteš zadaní. Po splnění se dozvíš, co jsi vyhrál. Za denní úkoly budeš dostávat různé věci hmotné i nehmotné, které ti můžou nějak zpříjemnit soutěž. Tvoří jej deset velmi užitečných a důležitých dárků a deset méně hodnotných či důležitých. Ale pamatuj, že každá cena za denní úkol, ti nějak pobyt zde zpříjemní. Denní úkoly tvoří vlastně i deset složitých i deset lehkých úkolů a ocenění za ně je podle obtížnosti úlohy. V osm hodin je budíček spolu se snídaní, v deset hodin malá svačina, ve dvanáct oběd, v patnáct hodin druhá svačina a o tři hodiny po té je večeře. Jídla myslím budeš mít dostatek, do formuláře jsi žádné omezení vůči stravování nepsal, takže to je myslím bez problému. Tak jo, dále ti musím říci, jak to bude s tou komunikací. Takže tady u těch dveří je otáčivé kolečko s prostorem vytvořený v zemi. Je dost veliké aby se tam vešla přepravka, kam dáš každý týden pytel se špinavým oblečením, vejde se i tam tác se snídaní a budeš tu moct nalézt i zprávu s úkolem. Dostaneš blok na který nám můžeš napsat vzkazy ohledně prodloužení úkolu a podobně. Každý týden se také tyto dveře otevřou přijde sem lékař, aby tě mohl ošetřit a prohlédnout. Pokud se bude něco dít naléhavého, tak z druhé strany dveří najdeš červené tlačítko, které zmáčkneš a mi tě přijdeme ošetřit. V případě oděrek či klíšťat, tak na koupališti v kabince, která je prozatím jediná otevřená, najdeš lékárničku první pomoci. Další místnosti se také můžou otevřít, ale více neprozradím, to možná uvidíš, zda- li vydržíš.“ „Tak a teď pravidla, u kterých se jejich porušení bude trestat,“ pokračoval s další vlnou informací.“ „Nebudeš nijak ničit koupaliště, jednou tě upozorníme a po druhé ti může být odebrána cena z nočních úloh, která bude odpovídat hodnotě zničení majetku. Po celém areálu je přesně sedmdesát devět kamer pro denní i noční vidění s několika citlivými mikrofony, které monitorují každý tvůj pohyb. Pro tvojí bezpečnost jsou umístěny kamery i na záchodě a sprše, z toho důvodu, kdyby sis chtěl popřípadě nějak ublížit. Záběry z těchto kamer, budou vždy po každém dnu zničeny a nedostanou se do vysílaní a nebudou nikdy použity proti tobě. Všechny tyto pravidla jsi mohl vidět ve smlouvě, kterou jsi podepsal, ale pro upřesnění jsem je zopakoval. Ze soutěže můžeš kdykoliv odejít, v případě zdravotní újmy bude soutěž pozastavena a když to půjde, tak můžeš po zotavení pokračovat. Jak jsi, ale podepsal smlouvu, tak jistě víš, že vše je na vlastní nebezpečí. Zdravotní péče tu ale bude čtyřiadvacet hodin denně u kamer, nemáš se čeho bát. No a teď k těm háčkům, které ti tvůj život zde můžou znepříjemnit. A nebudeš je samozřejmě nijak krýt ani ničit. Jinak ta upomínka no, a pak by bylo odejmutí nějaké ceny nebo i to vyloučení. No.“ Zhluboka se nadechnul, pohledem a hlavou uhnul doprava a zamyslel se, jak tu hromadu slov a vět podat s co největší jasností. „K těm háčkům. Jestli si vzpomeneš, tak na castingu bylo o koupališti vypravování. Mohl jsi slyšet vše o povídačkách o koupališti, že někdo něco tady viděl, že někdo slyšel nějaké zvuky a podobně. Mohl jsi také slyšet i nějaké místní legendy a mýty, které nemusejí být pravdivé. A taky jsi mohl zaslechnout něco o několika nehodách zde. A my využijeme toho, co se stalo, toho co si lidé předávají a co si i vymysleli, abychom ti to tu znepříjemnili a aby každá cena co získáš, byla pro tebe opravdu cenná. Využijeme toho strachu, co ty všechny nehody a povídačky vytvořili . Možná to zní trochu vtipně a dětinsky, leč opravdu to nepodceňuj! Jen trochu odbočím od těch háčků. Jé přísně zakázáno, abys nějak útočil na ty „strašící“, ano? Nesmí z koupaliště vyjít bez žádného škrábnutí z tvé dílny, rozumíš? Je jasné, že když se lekneš, můžeš v tom adrenalinu na někoho skočit a v té situaci i někoho se snažit zmrzačit. To je normální a lidské a proto budou někteří vybaveni ochrannými prvkami a můžou mít u sebe i nějaké pepřové spreje či pendreky a podobně, kdyby si náhodou chtěl někoho zranit. Vše bude vytvořené jen „jako“, ale strach je součástí tvého boje a je jen na tobě, jak se s ním popereš.“ Grav se uchechtl a namítl, že ty ochrany můžou nechat doma, že není tak pošetilý, aby se lekl masek a nějakého „Baf“. Korel se lišácky usmál, pohodil rameny a moc Gravovi nevěřil. „Jo takže mi to budete znepříjemňovat jen tím bububu? A to se tam ti ,bubáci´ budou dostávat těmihle dveřmi? To je pak uvidím když tam půjdou, ne? Nebo tam budou někde bydlet?“ zeptal se Grav s mírnou ironií. „Jo, to ti neřeknu. Jen ti povím, že můžou být kdykoliv a kdekoliv. Nečekej je jen v noci a buď ve střehu vždy i třeba ve sprše. Nikdy nevíš,“ upozornil Korel se snahou o navodění hororové atmosféry a strachu a mávl na nějakého muže opodál. „Je už vše nachystáno? Má tam kufry a tak?“ křikl Korel na holohlavého opírající se muže. Plešatý muž s náušnicí v obočí kývl a otočil pohled jinam. „Hej, Larve skoč pro blok, kalendář a ty dva deníky,“ křikl Korel na muže znova. V jeho tónu byl poznat odpor s kterým to vše dělal. Nechápal, že lidi, kteří tuhle velkolepou soutěž tak dlouho vytvářeli a chválili, teď nemůžou být připravení a vše je zase na něm. Když Larv přinesl oč ho žádal dal vše Gravovi do ruky a vysvětlil mu: „Máš tu blok s -. Sakra Larve, přines ještě balíček psacích potřeb, to to tam má rýt šutrem jak v pravěku nebo co?“ Po přinesení psacích potřeb Gravovi vysvětlil, že tenhle blok slouží pro komunikaci, když by něco potřeboval. Kalendář slouží pro orientaci v čase. Samozřejmě si tam může cokoliv zapisovat. „Máš tu dva deníky. Jeden červený a černý. Ten černý bude tvůj a nikomu ho vůbec nemusíš ukazovat, je to jen pro tebe, jestli tam nic psát nechceš, tak nemusíš. Můžeš si tam kreslit, dělat si své osobní zápisy dne a nebo si tam dělat cokoliv jiného. Ten si odneseš domů. Je to čistě tvoje věc, tvoje soukromí. Na rozdíl od tohohle červeného deníku, kam budeš povinně, opakuji povinně každý den pořizovat stručné a objektivní zápisy z dne. Stačí to popsat třeba jen pár věty. Stačí tam napsat jen: ,Dneska byla k snídaní buchta s tvarohem, úkol jsem splnil a noční taky,´ ale jestli chceš tak tam můžeš trochu své emoce a pocity načrtnout třeba jako že: ,Dnes jsem splnil úkol, trochu jsem se bál, ale nakonec ho splnil. Snídaně i oběd mi moc chutnali, ale už se moc těším domů,´ a tak dále. Je to jen na tobě, ale je to tvá povinnost tam něco napsat. Na konci soutěže ho pak totiž odevzdáš. A to je vše, teď minutku vydrž a za chvíli už budeš za tou umělou zdí. Jo a ještě k té zdi, ta tady bude pořád, abys byl dokonale odříznut od světa. Je zvukotěsná, ale vršek jak vidíš je odkrytý, musíš přece dýchat, ale nějaký zvuk tom přece jen zachytí.“ domluvil a odešel. Vystřídal ho moderátor a štáb a po dlouhé fanfáře a loučení ho těmi bytnými dveřmi pustili do ringu.


celkové hodnocení autora: 86.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 3.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 20		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

čuk	02.08.2011, 20:41:16

Fantazii a kombinašní schpnost máš. Ale vymyslela jsi to hodně složitě, napsané nepřehledně. Máš tam ještě další gramatické chyby, chybějící čárky atd. Já jsem se v textu ztratil. Jsem zvědav, zda ty se neztratíš, a bude všechno logicky pasovat. Doporučuji, aby sis pravidla a podmínky dala do tabulky a tam si je uspořádala. Snad by ta tabulka mohla být vložena do textu pro příští čtenáře, i pro tebe, aby sis mohla další průběh kontrolovat a hodnotit.

Šíma	01.08.2011, 14:50:42

Zdravím. Tvůj text vypadá jako takový popis reality show. Možná jsi z něj chtěla mít určitý thriller (cituji text z Wiki: "Thriller je žánr filmu, knihy nebo televizního seriálu, který má u čtenáře nebo diváka vyvolat silné napětí a emoce. Thriller je žánr blízký hororu, s nímž často splývá." - konec citace). Zatím jsem Tvému textu nepropadl, spíš jsem myslel na fakt, že se mi jeví toto zpracování tak trochu ubíjejícím. Musel jsem se doslova prokousávat textem. Chtělo by to určité oživení. Text je bez emocí, bez podrobností, prostě netáhne... Schází mi tu například i myšlenkové pochody hrdiny, ať už reakce na dané situace, nebo jeho názory na věc. Ovšem jsme na začátku, že ano? (musel jsem dát prostor svému druhému já) Při pročítání mne také napadlo, že chybí výraznější formátování textu do odstavců. Text je posazen v jednom bloku, i toto není z hlediska čitelnosti to pravé ořechové. Nejen čtení textu z obrazovky počítače může unavit, což potom takový neupravený text, ve kterém si oči čtenáře nemají "kde odpočinout"? Pozor také na přílišné opakování slov v souvětích. Doporučuji hodně číst, abys měla větší slovní zásobu, čímž se také automaticky zvýší čtivost textu, použiješ-li větší "databázi" slůvek, čeština je přeci tak bohatým jazykem... S použitými slůvky jde ruku v ruce dramatizace, aby nebyl text víceméně popisný (i v přímé řeči) a nezačal čtenáře nudit (viz výše s mým problémem dočíst tento textík, který je vlastně určitým "pilotem" - úvodem - k celé soutěži). Jak mají čtenáři pokračovat ve čtení, když je "odradí" již první část? Všiml jsem si nepřiměřeně dlouhých přímých řečí (proslovů Tvých postav, zejména onoho moderátora - či jak ho nazvat). Nerozděluj také jeho již tak dlouhé proslovy do více samostatných celků, toto může zmást čtenáře, že s někým diskutuje, zatímco ve skutečnosti vede monolog... Spíš by bylo dobré roztrhat celý projev našeho zaměstnance reality show a prostříhat jej s dotazy soutěžícího, který se chystá vstoupit do ringu. Aby to bylo zajímavější. Uff... Pravopisné chyby, překlepy a stylistika: -- ...protože soutěž nedovolila žádné drogy a možná i vybíraly nekuřáky... -- vybírali (nejspíš nějaká porota, prostě ONI, pokud opravdu nešlo o ženy) -- Vše co měl ve skříni měl už sbaleno ve dvou kufrech a další oblečení s potiskem 33 dní v podobě kšiltovek, kraťasů a triček dostane na místě, aby to považoval za takový dárek, pod kterým je schovaná reklama, lidi si to potom budou více kupovat. -- (příliš dlouhé souvětí, pozor také na chybějící čárky) -- Vše, co měl ve skříni, měl už sbaleno ve dvou kufrech. Další oblečení s potiskem 33 dní, v podobě kšiltovek, kraťasů a triček, dostane na místě, aby to považoval za takový dárek, pod kterým je schovaná reklama. Lidi si potom budou toto zboží více kupovat. (zkus rozsekat příliš dlouhá souvětí do kratších větných celků, ono to pak i unavuje při čtení, kdy člověk toužebně čeká na konec souvětí) -- Když Grav vystoupil z auta a zamával všem za kovovými bariérami – více jak sedmdesát jich, ale nebylo, všichni se mačkali ne cestu kolem koupaliště nebo na lesním kopci -, shlédl na místo před nimi, které bylo oplocené velikými umělohmotnými deskami kolem dokola, přes něž nebylo vidět. -- (píšeš o fanoušcích - divácích - nebo o bariéře? kde se mačkali? Zkus tuto pasáž sestavit lépe a srozumitelněji, čtenáři Ti do hlavy nevidí.) -- Takže ty se nebojíš, Grave? -- (vrazil bych čárku za "Takže") -- Takže, ty se nebojíš, Grave? -- „Nějaká zdravá nervozita tu je, samozřejmě,“ snažil se oslnit Grav a nevypadat jako namyšlený týpek, ale z očí mu spíše koukala pravda, než ta lež, co právě pronesl před miliony lidí. „ale myslím, že tu jde hlavně o – o psychickou vyrovnanost, a tu myslím že mám.“ -- (pokud končí popisný text - lépe řečeno uvozovací věta - tečkou, pokračuje přímá řeč velkým písmenem, neodsazuj toto pokračování přímé řeči na další řádek, ale prostě jej vlož za uvozovací větu) -- „Nějaká zdravá nervozita tu je, samozřejmě,“ snažil se oslnit Grav a nevypadat jako namyšlený týpek, ale z očí mu spíše koukala pravda, než ta lež, co právě pronesl před miliony lidí. „Ale myslím, že tu jde hlavně o psychickou vyrovnanost, a tu myslím že mám.“ (viz schéma: "Přímá řeč, uvozovací věta. "Přímá řeč.") -- Rozhlédl se a uviděl muže, co různými rentgeny prohledávají jeho kufry, zda- li v nich nemá něco nebezpečného. -- zdali (viz Proofreading.cz: "Variantou hojně používané podřadicí spojky zda je zdali. Poměrně často se ale objevuje i nesprávná „spojovníková“ forma zda-li. Možná některé pisatele mate určitá podobnost s jinou spojkou „-li“ používanou ve spojeních typu „můžeš-li, pomoz mi“. Jedinou správnou variantou je ale opravdu zdali, od něhož je také odvozena částice zdalipak. * Zeptala se ho, zdali má přijít. * Zdalipak už ses dneska učil?" - konec citace) Určitě jsem ještě něco přehlédl. Poprvé jsem musel text přečíst celý, podruhé a napotřetí jsem jej už jen proletěl. JE STRAŠNĚ VYSVĚTLUJÍCÍ! NA ČTENÁŘE ÚTOČÍ MNOHO INFORMACÍ NAJEDNOU. PŘIPADAL JSEM SI JAKO VE ŠKOLE A VŮBEC MĚ TO NEBAVILO. Udělej něco s atmosférou. Sniž ono vysvětlování na co nejúnosnější minimum a přidej i nějaké emoce diváků okolo stojících. Náš hrdina také není ze železa, ale lidská bytost, i zde si určitě nervozita a tréma vybrala svou daň. Kdybych poslouchal toho moderátora, nejspíš bych si nic z toho nezapamatoval, nemohli by dát soutěžícímu soutěžní řád v jednotlivých bodech, které by byly dostatečně hutné, aby je pochopil a čtenáři nezačali u textu zívat, nebo přeskakovat řádky? Snad pokračování dopadne lépe, držím palec! ;-)


ze dne 01.08.2011, 17:48:14
aliemmka: Moc díky za kritiku! Myslím, že jsem si ji vzala k srdci a článek zde smažu a přepíšu ho nově, podle tvých instrukcí!...Díky moc!