» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Naděje je paměť, která touží."

Honoré de Balzac

počet přístupů: 2141719

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303541 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Vidět ::

Uskar-Arah	publikováno: 02.08.2011, 19:32


	Obilí praskalo v žáru slunce a vzduch nad ním se tetelil. Prošel jsem brázdou od traktoru až doprostřed pole. Žito ještě nebylo zcela zralé, utrhl jsem klas, promnul ho v dlaních a odfoukl slupičky. Bylo slaďoučké, trochu moučné, ale dobré. Na vedlejším poli, kousek od hygienické stanice na kopci, dozrával mák. Rozřízl jsem makovici a nasypal si mák do dlaně. Byl temně rudý, místy už do černa. Po krajích pole kvetl heřmánek, řebříček a vlčí mák. První slunečný den po dlouhé době - mraky se snad ze strachu z náhlého potrhání držely nízko u země, ale obloha za nimi byla nádherně modrá, promítala mračna na zoraná, dosud neosázená pole na východ od Holého vrchu. Tenké proužky stop letadel. Čekanka. Opuštěný hrušňový sad. Chtěl si utrhnout hrušku, uviděl velikou sekačku. Sad nebyl tak docela opuštěný, bude mít tedy ve své lesní domovině sousedy. Do lesa se vracel jako domů, už z dálky se tam těšil, znal každý kout, starý svatý obrázek přibitý na dubu, dávno zapomenutý, srnčí stezečky, jimiž se vracíval domů, skalnatý ostroh se starým podsaditým dubem, tajemnou jámu v březovém háji a křížek s fotkou psa nedaleko od ní. Před skalistým jazykem vyplazeným nad údolím bylo ohniště, často do něj naskládal klacíky v tajném znamení a brzy našel ohniště rozhrabané a plné uhlíků. Jednou nechal pod kamenem zprávu na bžezové kůře, ale zmizela bez odpovědi. Nikdy u toho ohniště nikoho neviděl. Pak se vrátil zpátky.


celkové hodnocení autora: 96.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 19		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 35		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

sumus	05.08.2011, 21:45:21

Velice soustavný výčet věcí, které byly k vidění a namátkou i pár, které se daly ochutnat. Víte - dostalo mne obilí, které žárem praskalo, nebylo zralé a bylo sladké v souvislosti s tím, že tam byly vedle plochy ještě neosázené. Uznávám a sám využívám právo licence, ale tady není vůbec z čeho jinak usoudit, že je to fikce. Je to napsáno jako přítomná realita a tady by bylo záhodno držet se některých pravd. Nechápu to indukované nadšení tady - ale prosím: řemeslo (používání slov a jazyka vůbec) ještě neznamená, že každý řemeslník je spisovatel či básník. Myslím, že známka poroty je velice reálná a Viktorova kritika, jakkoli drsná nebyla psána v [b]etalónovém[/b] opojení. Je to slabota rozkládat kritiku pouhým překlepem.

Altro	05.08.2011, 15:13:31

Zdravím, Možná jsem mimo mísu (ano Viktore, nemusíš mi to říkat) ale já z toho mám takový "vlahý impresionistický pocit". Ač je to nejspíš nemožné, tak zavřít oči a číst si tuto věcičku je zkrátka nádhera. Text pozvolna plyne, co víc si přát. 1 Altro

Peter Stumpf	04.08.2011, 17:08:45

Odpověď na příspěvek od uživatele: Viktor* ze dne 04.08.2011, 14:26:09* Když jsi psal svůj komentář, byl jsi taky trochu ethanolovej, ne?

Viktor	04.08.2011, 14:26:09

pokusím se shrnout obsah(pokud se tedy dá o obsahu mluvit): ...osoba bydlící v lese vyšla do polí a sadů, chvíli páchala polní pych a poté se vrací domů kolem pseudomystických zákoutí... patrně nějaký moderní Král Ječmínek nicméně obsah pal čert... to není ten průser... ...autor postrádá základní cit pro jazyk a vytváří slovní spojení natolik krkolomná, že se mi z nich udělalo několikrát nevolno... namátkou: Obilí praskalo v žáru slunce(byl jsi někdy na poli?) Žito ještě nebylo zcela zralé(jak to, vždyť žárem praskalo??) Bylo slaďoučké, trochu moučné, ale dobré(proboha , jaké má obilí být , když né moučné... to je jeho účel stát se moukou... to je jakobys napsal -voda byla trochu mokrá, ale jinak dobrá) mraky se snad ze strachu z náhlého potrhání...(z potrhání jsem měl vždycky paniku) Chtěl si utrhnout hrušku, uviděl velikou sekačku(jakou souvislost mají tytu dvě sdělení , že si je dal do souvětí??? asi jako - Patricie porodila dvojčata, vzducholoď byla značně nizko) srnčí stezečky????(a co jezevčí nořičky!!) tajemnou jámu v březovém háji???(huu, to je ale strašidelné) Ovšem , co je to proti grandióznímu finále - Pak se vrátil zpátky!!! -------------------------------------- Tohle to je normální ethalonový grafomanický blábol bez hlavy a paty, pokud to někdo nepozná, měl by se jít nechat vyšetřit a ne tady učeně mudrovat o metaforách Mně z vás fakt klepne... Viktor"Čistič" Beznoh skalistý jazyk


ze dne 04.08.2011, 15:14:20
m2m: Ty jo, tvůj génius mě totálně dostává do kolen. A ten obrat "ethalonovej blábol", ten tě prostě vystihuje! Nebejt tebe, hele, tak se tady asi utopíme pod nánosem úplně zbytečnejch slov, protože proč používat zbytečný, když můžem vymejšlet nový. Že jo. Viktore, běž učit. Ty vychováš geniální generaci lopat!

Uskar-Arah	04.08.2011, 13:03:57

Ty bláho, to je diskuse jak má bejt! Ale jak píše m2m - pravda je někde uprostřed. Zahradník na mě působí právě jak ta učitelka češtiny, o který zpočátku psal: tohle přeci neni žádná slohovka ani reportáž nebo něco podobnýho, od kdy je literatura objektivní? V tom má pravdu Peter, i když to žene trochu do extrému. Právě subjektivita dělá z Hemingwaye Hemingwaye, z Čapka Čapka a tak dál. Chápu, že to Zahradník nemyslel uplně doslovně, ale "prohřešek proti spisovatelskýmu řemeslu" je totální blbost. To se může prohřešit kovář, když špatně vyková hřebik a nejde zatlouct, jasně, to se musí kontrolovat a napravovat; sám mám rád ve věcech řád. Jenže literatura přece nemůže bejt svázaná žádnou šablonou, kam jenom do předpřipravenejch políček vepisuješ slova. Spisovatel prostě neni řemeslník, nevyrábí, ale vytváří. Možná můžu ještě vyrobit nějakou úvahu, esej, reportáž blablabla, ale určitě ne text, kterej se má alespoň tvářit jako beletristickej. A když se vrátíme k jádru pudla: nádherná obloha. Nešlo přeci o to, že bych vám chtěl vnucovat svuj názor (jak se dá tenhle obrat vůbec použít v souvislosti s literaturou? Vždyť je to uplná blbost, "vnucovat čtenáři názor"...), prostě bylo ten den tak krásně, že jsem měl chuť si jen tak zazpívat, zařvat nebo něco, zařvat, jak je dneska krásně, i kdyby to bylo sebevětší klišé. Občas má prostě člověk potřebu udělat něco takhle spontánního.

Peter Stumpf	03.08.2011, 16:47:52

Odpověď na příspěvek od uživatele: zahradník* ze dne 03.08.2011, 16:22:30* Nejde generalizovat svůj pohled na pohled "čtenáře." Samozřejmě, že většina čtenářů nebude číst text plný hrubek, ani já ne. Pokud se ale najde někdo, kdo to číst bude, určitě ho kvůli tomu nebudu plísnit. Když si vezmeme, jak vůbec vznikl nějaký jazykový úzus - k tomu, aby spolu lidé mohli komunikovat - proč by ho nebylo možné v rámci umění zbourat? Vždyť umění je komunikace selektivní, ne nutná. Mně se konkrétně použití slova "krásný" v textu líbilo, resp. nijak mi nevadilo, a co říkají nějaká literární "pravidla" mi je srdečně jedno. Autor mně zkrátka oslovil, něco mi řekl a mě to zaujalo. Stejně tak mě zaujala blackmetalová hudba a nezaujala mě Lucie Vondráčková. Všechna "pravidla" vznikla tak, že byly vypíchnuty rysy, které se líbí/nelíbí většině čtenářů. Jestli někdo vidí smysl psaní a čtení v zavděčení se většině, prosím, je to jeho věc.


ze dne 03.08.2011, 18:09:09
m2m: Pravda bude někde mezi, jak už to tak bejvá. Autor je nicméně někdo, kdo čtenáře oslovuje. A stejně tak, jako má autor odlišný vkus, tak má odlišný vkus i čtenář. Se zahradníkem souhlasím v tom smyslu, že určitá spojení mohou u čtenáře vyvolat dojem, který vyvolán být neměl. Příklad je třeba takovej, když autor napíše "blackmetalová hudba k zblití". Takovej autor je potom subjektivní a vyžaduje subjektivního čtenáře, kterej bude sdílet jeho názor. Ona nádherná modrá obloha je vachrlatá, protože prostě obloha modrá je a to, že je nádherná, je příliš neurčitý dojem - může být bez mráčku, ale stejně tak může mít jemné obrysy mlžnosti nebo například může se kloubit se zapadajícím slunkem, takové to "něco" na pomezí západu a jasného dne. Slovo nádherné je tedy subjektivního rázu, modrá je jasně konkrétní a určitá. Nevidím problém v tom, když autor kombinuje oba přístupy - abstraktní a konkrétní, resp. subjektivní a objektivní. Hádat se pak můžeme totiž i tom, že jedna modrá je vlastně azurová a druhá tyrkysová a tudíž vzniká zbytečná debata. Důležitý teda je, jak se čtenář k dílu postaví. Jestliže je to čtenář vyžadující konkrétní črty a události, potom ho lyrizující text s prvky abstraktna určitě nezaujme. Pokud je to čtenář otevřenej, zaujme jej. A tak dál. Pravdu tudíž netřeba hledat v textu jako takovém, ale spíš bychom měli hledat sami v sobě. Je to proces náročný a vyžaduje trochu tolerance, ale budiž. V čem si myslím, že je problém... no, spíš takovej háček téhle vaší diskuze, to je prostě jen to, že zahradník nepříliš precizně naráží na fakt, že slova byla za sebou poskládána v určitém řetězci, a podle pravidel, která jsou prostě obecně platná a platící (jinak by se nejednalo o literaturu!), slova subjektivní a objektivní za sebou být nemohou. Což není taková pravda, pokud slovo objektivní nabyde subjektivní formy. Viz ta případná "hádka" o modř. Osobně si myslím, že je nejlepší, když je text objektivní (tedy konkrétní), ale už od počátku sděluje, že za objektivnem je možno hledat subjektivno. Za konkrétním slovem slovo abstraktní. K tomu pomáhají zmiňované metafory a personifikace a takové ty literárně umělecké nesmysly. Moje oblíbené je "povidlové nebe" nebo "meruňková kola, která tvoří pouliční lampy", a tak podobně. Umožňují čtenářově fantazii pracovat a dosazovat si konkrétní věci, které jsou založeny na subjektivních dojmech. Ale třeba se komplet pletu a smysl vaší diskuze mi komplet unikl, že jo :) Pravdou je, že Uskar je velice dobrým básníkem (v prozaické podobě), a tudíž jeho texty mohou nabízet řadu objektivních a subjektivních výkladů :)

zahradník	03.08.2011, 16:22:30

Odpověď na příspěvek od uživatele: Peter Stumpf* ze dne 03.08.2011, 16:07:45* To pak ale můžeme zbortit všechna pravidla a psát hrubky, přestat používat interpunkci... a co z literatury zůstane? Nejde ani tolik o to, že to je prohřešek proti spisovatelskému řemeslu, ale je to nefér jednání vůči čtenáři, kterému beru svobodu, něco mu nutím, někam ho tlačím a manipuluju jím. Když to vytáhnu do extrému, jak příjemný by byl takový popis: "Díval jsem se na nádhernou oblohu, pod níž se v dálce tyčily ošklivé hory. Všude kolem rostla nepěkná tráva a za mnou se rozkládal krásný les..."?

Peter Stumpf	03.08.2011, 16:07:45

Odpověď na příspěvek od uživatele: zahradník* ze dne 03.08.2011, 15:57:57* Právě, že nemám rád obraty jako "spisovatelské řemeslo." Psaní je kreativní činnost a nic jako jeho objektivní kvalita pro mě neexistuje. Není tady žádný "cech spisovatelů," který by dohlížel na pravověrnost nebo dodržování standardů. Nebo by minimálně neměl být. V umění je každý sám za sebe. Když poslouchám hudbu, často ocením takové disonance, které by nějaký pravidly sešněrovaný hudební teoretik strhal. Jenže mně je úplně jedno, co si o té hudbě myslí člověk, který vystudoval HAMU, zkrátka z toho důvodu, že ta hudba nějak působí na mě a to je pro mě jediný podstatný aspekt. Stejné je to i s literaturou. Kloním se k totálnímu individualismu. Kolektivní pojetí krásy pro mě nic neznamená. Jediné, co v praci nelze zpochybnit, je subjektivní soud na bázi "oslovuje/neoslovuje."

zahradník	03.08.2011, 15:57:57

Odpověď na příspěvek od uživatele: Peter Stumpf* ze dne 03.08.2011, 15:26:17* Nejde o nějakou poučku, je to prostě určitá chyba proti spisovatelskému řemeslu, chybou je napsat: "Obloha byla nádherná.", protože tím čtenáři vnucuji svůj subjektivní názor, i když se snažím o objektivní popis (podobně chybně by vyznělo, kdybych napsal, že: "obloha byla ošklivá", protože jiný pozorovatel by na to měl odlišný názor). Správně by bylo napsat: "Obloha byla blankytně modrá a v tu chvíli mi připadala nevýslovně nádherná." (popř. "obloha byla zamračená a zdála se mi tudíž depresivně ošklivá") - zde je to sdělení subjektivního dojmu bez vnucování, že to tak "je". Autor to nenapsal tak přímo, napsal: "obloha byla nádherně modrá" - je to něco mezi objektivním konstatováním a subjektivní zabarveností (někteří čtenáři třeba nemají rádi modrou barvu a s autorem by nesouhlasili, kdyby vedle něj stáli), napsal jsem mu, že je to drobnost, ale prostě je to určitým způspobem vada na kráse a prohřešek vůči spisovatelskému řemeslu a je třeba si na to dát pozor, aby dílko takové drobné vady na kráse nemělo. Nepsal jsem to proto, abych se nad autora povyšoval, ale abych mu pomohl posunout se dál na cestě psaní a upozornil ho na tuto problematiku. Ve psaní záleží na každé nuanci - právě maličkosti rozhodují o kvalitě díla.

Peter Stumpf	03.08.2011, 15:26:17

Odpověď na příspěvek od uživatele: zahradník* ze dne 03.08.2011, 12:16:56* A proč by popis nemohl být subjektivně zabarvený a používat hodnotící výrazy? Vždyť je to beletrie, ne vědecká práce. Jestli něco nemám rád, je to nastavování pravidel a "povolených technik" v literatuře. Jsem toho názoru, že všem takovým snahám je třeba rázně vztyčit prostředníček, vykašlat se na poučky z příruček o psaní a spolehnout se na sebe. Buď to čtenář přijme nebo ne.

kulkul	03.08.2011, 15:18:05

Odpověď na příspěvek od uživatele: zahradník* ze dne 03.08.2011, 12:16:56* Ano když z neobratnosti a chudosti vyjádření autor sahá hned po zásadních významech, vyjdou mu prázdné soudy. Ale když píše přirozeně dobře, i jako vypravěč, tu se v těch veličinách zaskví aby se tak řeklo původní pravý abstraktní význam a dokonce autorovu podařenou snahu na sebe jaksi nabalí. Dojde k znovuobjevení toho významu v celé působnosti. Ano "krásná", opravdu je to tak - cítí potom čtenář.. Žádným slovům se nevyhýbejme, když sama vycházejí, když se sama nabízejí. Děkuju za pěknou otázku.

zahradník	03.08.2011, 12:16:56

Odpověď na příspěvek od uživatele: kulkul* ze dne 03.08.2011, 11:28:29* Ne, kulkule, jak můžeš napsat, že taková byla? Že byla nádherná, je subjektivní dojem, není to objektivní popis, tak to vnímá jen autor, někdo jiný by to třeba vnímal jinak a pokud autor něco popisuje, má to předat takové, jaké to bylo objektivně a nechat na čtenáři, aby si udělal vlastní subjektivní úsudek. Používání slov "nádherný", "krásný" atd. u popisu je v literaruře chyba, protože autor vnucuje čtenáři pozitivní soud, je to podobné, jako používat pejorativní výrazy, obojí je chyba, to Ti řekne každý spisovatel, nebo i češtinářka na základce, když jí to napíšeš do slohovky. Lze to použít v přímé řeči, nebo tam, kde autor sděluje své dojmy, u popisu je třeba na to dávat pozor.

Peter Stumpf	03.08.2011, 11:31:19

Nádherně modrá obloha mi nevadí, dá se to číst i jako zkratka. Spíš těch zdrobnělin bych ubral. A je to hezká poema, dá-li se to tak říct.

kulkul	03.08.2011, 11:28:29

Odpověď na příspěvek od uživatele: zahradník* ze dne 02.08.2011, 20:06:07* Když taková byla a nechceme se jí dlouho zabývat, napíšeme "nádherná obloha" a jdeme dál, tomu každý rozumí, líp to nejde. Stezečky to samé, od srnek jsou uzoučké, tak jak to lépe říct? To je dobré slovo. Jde přece o to že něco chceme přiblížit, vystihnout, nejde o to vyhnout zdrobnělinám. Ale stejně je tvůj komentář užitečný, že o věci přemýšlíš a hovoříš. To je dobře. Pro uškara: název je divný a přechod od 1.osoby ke 3.osobě také. Věty jsou pěkné, něktaré obraty (brázdou od traktoru, do lesa jako domů) výborné. Jen nerozeznávám účel takovýchto střípků. Opakuju, pust se touto cestou do opravdové práce (tj.postavy, děj).

zahradník	02.08.2011, 20:06:07

Mně se naopak líbí, že je ten text lyrický, jakási poetická próza, mám takové texty rád. Měl bych jen drobnosti: - nádherně modrá obloha - pokud chceš popisovat něco nádherného, není dobré vůbec používat tato slova, jako nádhera, krása apod., to musí vyplynout samo z Tvých obrazů, ale nikdy by to nemělo být takto doslova pojmenováno - stezečky - raději stezky, zdrobněliny působí rušivě Je to dobré, jen tak dál. Zkus používat v těch obrazech i metafory a přirovnání.

m2m	02.08.2011, 19:31:52

Ahoj. :) Se slovy to evidentně opravdu umíš. Skoro bych i řekl, že za ty dva roky, co uběhly od našeho posledního setkání, ses dopracoval kamsi, kde už na to nemám slov. Ta slova jsou za sebou poskládáná tak, že při hlasitém čtení vytvářejí libozvučné melodie a zároveň syrovější vrčení (viz pasáž s heřmánkem a řebříčkem). Krásnej překlep potom vytvoří ještě libozvučnější pasáž s bžezovou kůrou :) Ale tak nějak, oproti těm posledním textům, co jsem od Tebe četl, se ztratila ta nosná myšlenka, resp. ses vyšvihl do úrovně textů, které svoji potenciální myšlenku schovávají pod nánosem lyrických obrázků. Což jakože není špatně, to rozhodně ne, ale už se v tom těžce hledá taková ta mladická snaha i něco říct. Hůř se hledá pointa, hůř se to potom čte podruhé. Jako stylistická kvalita textu je výborná, tak výborná, že silně pochybuju, že se tady najde autor, který by uměl poskládat slova tak, aby tvořila melodii a krásný obrázky. Ale jaksi se z těch obrázků vytratily postavy, myšlenky, ideje a třeba i drobné příběhy. Známka samozřejmě čistě orientační, nějakou dát musím. P.S. Akorát bys mi mohl vysvětlit tu náhlou změnu z první osoby na třetí. Hledal jsem v tom nějaký poselství nebo tak, ale očividně jsem selhal :)


ze dne 02.08.2011, 20:05:18
Uskar-Arah: Zdar a dík za publikaci. Co si budeme povídat, že jo - tenhle text v podstatě žádnou pointu ani smysl nemá, je to spíš záznam, zápisek v deníku, něco takovýho. Psal jsem to přesně na těch místech, který se objevujou i tady. Proto, když jsem se vrátil domu, neodvážil jsem se napsat nic víc, než tu poslední větu. Poslední dobou totiž věřim, že přímej zážitek nebo zkušenost má v textu obrovskou sîlu, tak nějak dovoluje viđět skrz věci. Navíc jsem se úplně odnaučil přemejšlet, když dělám něco jinýho, takže moje texty už nejsou fabulace, ale spíš takový kratičký reportáže. Fantazii vybíjim teď už jenom ve "veledíle", který si piplám snad už 4 roky a pochybuju, že ho někdy hodím do éteru. Měl se skvěle a zas někdy nashle. U-A