|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303541 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Hledej a nalezneš ::
| Když něco budeme opravdu chtít, tak už nám neublíží ani náš největší nepřítel - čas... |
| |
|
|
„Já ji musím najít!“ vyštěkla Magda netrpělivě a bouchla pěstí do stolu.
„No tak se nerozčiluj, já jsem slíbil, že se pokusím ji najít, ale až budu mít lepší připojení na internet.“
„Vysvětli mi, na co potřebuješ lepší připojení na internet, když po tobě chci, abys mi našel jednu jedinou osobu?“
„Já nevím,“ začal se vymlouvat. Třeba proto, že si línej, pomyslela si Magda. „Hlavně proto, že je Arabka a nikde o ní není jediná zmínka. Co kdyby sis ji třeba našla sama? Dám ti malou radu. Začni tam, kde jste se rozešly.“
„Nebudu se vracet na základku, kam jsem chodila dva roky a ještě k tomu v době, kdy jsem si cucala palec.“
„Ty sis ještě v druhý třídě cucala palec?“ poškleboval se Ondra.
„Tak fajn, já si ji najdu sama,“ rozčílila se a třískla telefonem o zem. Na druhé straně se do mikrofonu ozvalo dlouhé zapípání.
Mobil se rozlétl po celém pokoji. Sebrala všechny jeho části a pokusila se je složit. Neúspěšně. Oči se jí zavíraly únavou, takže nakonec podlehla, zalezla do postele a usnula.
Stála před obrovským domem. Určitě ho znala, když byl zařízený jinak, než si ho pamatovala. Uvnitř na ni čekala nejlepší kamarádka. Nebo ne?
„Natálko!“ zavolala. Kdo byla ta Natálka?
Na prahu se objevila malá holčička s hnědými kudrnatými vlásky a očima jako studánky. Znala ji.
„Natálko, kde je Nela?“ zajímala se návštěvnice. Holčička jí neopověděla, ale pozvala ji dál. Myslela si, že teď už Nelu konečně najde, ale dům byl prázdný. Skvostně zařízený, ale stále tam nebyl nikdo kromě malé holčičky.
„Natálko, kde je Nela?“ zeptala se jí. Ale holčička nevydala ani hlásku. Magda se pustila do prvního patra, do pokoje, kde Nela bydlela. Ale nic zvláštního v něm nenašla. Kde je její Nela? Kde je její nejlepší kamarádka? Co když ji potřebuje? Co když jí nikdo kromě ní neumí pomoct?
„Vstávej,“ pošimrala Magdě mamka nohu. Zamumlala něco ve smyslu ještě pět minut. Nemohla se zbavit pohledu na Natálku, Nelinu mladší sestřičku.
O rok později
„Ondřeji, už mě neštvi! Je tomu dnes přesně týden, co máš konečně rychlejší připojení na net a ty mi řekneš, že Nela neexistuje? Musí existovat, Nela Amerová musí existovat. Já si ji z prstu nevycucala.“
„Ne, prostě tady žádná Nela Amerová není. Je mi líto.“
„Mám už i jméno jejího otce, našla jsem jejich starou adresu, takže existovat musí.“
„To ještě neznamená, že ji musím najít.“
„Slíbil si to!“
„Já jen slíbil, že se pokusím ji najít. Tím končím tenhle hovor.“
Samsung zase letěl přes půlku pokoje. Zastavila ho až zeď. Urvala mu anténu. Magda ji starostlivě zasunula na původní místo a zkontrolovala životní funkce jejího miláčka. Nechávala se unést emocemi. Dnes to byl přesně rok, co se rozhodla najít svou ztracenou přítelkyni. A bylo to přesně deset let od doby, co ji naposledy viděla. Deset dlouhých let a stejně si dokázala představit, jak asi teď vypadá.
Šla si lehnout brzo. Pátrání na internetu už vzdala. Ta vymoženost dvacátého a dvacátého prvního století ji zklamala. Už s ní nepromluví. Chudák Ondra, uvědomila si, když usínala. Vždyť on za nic nemůže. Ale stejně budu trucovat.
Propadala se. Byl to ten nejkrásnější pocit na světě. Necítila tělo, její existence se právě ztenčila na vnímání svého ducha. Aspoň tak by to popsala do deníku.
Co dělá v jídelně tábora, kam jezdívala už osm let? Letos si přece řekla, že už se tam nikdy nevrátí. A proč tu bylo tolik lidí?
Polila ji horkost. Někdo tam je. Ale kdo? Zvedla se ze židle. Na druhé straně jídelny někdo byl, ale ten někdo ji neviděl.
Seskočila na zem a bourala si cestu davy lidí, které se tu najednou objevily. Proč jich je tu tolik?
Zelená.
Seděla u stolu, povídala si s přáteli s úsměvem na tváři. A byla v zeleném. Nela. „Nelo,“ snažila se Magda vykřiknout, ale nešlo to. „Nelo!“
Holčina pozvedla hlavu. „Magdo!“ a stejně jako ona předtím vyskočila ze židle, vrhla se k ní a objala ji.
„Já už musím jít, ale já si tě zase najdu,“ slíbila Magda, než se opět ponořila do černé tmy.
Ráno se Magda vyhrabala z postele. Vztek ze včerejšího večera ji přešel, takže se omluvila svému mobilu a odvolala to, co řekla o internetu. Zapnula počítač, chvilku počkala, než naběhne. Napadlo ji ještě něco.
Identita.
Co to vlastně je?
„Vyhlašuji tímto oficiální válku internetu. Pokud mě zklameš, odštípnu tě.“
Zhluboka se nadechla a nacvakala na klávesnici první vyhledávač, na který si vzpomněla a do něj příjmení Nely. Mělo to cenu?
První fotky. Co je na tom tak těžkého? napadlo ji.
Po další hodině pochopila, že to vyžaduje čas. Nevěděla pořádně, jak se Nelino příjmení píše. Po zhruba další čtvrt hodině jí stekla z koutku slzička, když na ni vykoukla hnědovlasá modrooká holčina narozena ve stejném roce, jako ona. Je to Nela? Pod obrázkem bylo napsáno Karolina. Nějaká modelingová agentura. Pokud chce e-mail na nějakou jejich modelku, stačí napsat.
Cože? Stačí si napsat o mail a bude?
Když třetí den otevírala svůj mail a v nových zprávách se objevilo Karolinino jméno, zavřela oči, nadechla se a dala se do čtení.
Našla ji.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.2 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 13 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 23 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
