obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Důvěra a láska musí chodit pospolu."
B. Němcová
obr
obr počet přístupů: 2915266 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39351 příspěvků, 5725 autorů a 389630 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Setharag, Přílet ::

 autor Petr Seth publikováno: 07.08.2011, 20:16  
Toto je Druhý díl povídky, kterou píšu společně s člověkem, který se na SASPI ukrývá pod nickem Arag.
 

Část druhá, Přílet
Planeta Setharag
O tři měsíce později


Obrovská loď Prometheus se vynořila z hlubin kosmu nad oběžnou dráhou planety Setharag. Na její palubě nyní spalo sto tisíc lidí. Lidí hledajících nový domov na vzdálené cizí planetě. Loď byla původně plánována pro mnohem vzdálenější cesty, avšak štěstí lidstvu přálo.
Kapitán celé této expedice klidně stál na můstku a díval se z okna na tuto planetu. Nový svět, který jen čekal na nové osadníky.
“Kapitáne, terraformery jsou připravené.” ozval se mu za zády poručík.
Kapitán se ani neohlédl a dal pokyn k jejich vypuštění.
Zanedlouho loď opustilo tucet malých plavidel mířících k planetě. Každé z těchto plavidel, obsahovalo stroje schopné vyrobit dost kyslíku na ploše několika kilometrů čtverečných a zároveň připravit půdu, pro první velký lidský výsadek na novou planetu.
“Jak dlouho to bude trvat?” zeptal se kapitán.
“Podle toho jak rychle se dostaneme na planetu, abychom je co nejrychleji mohli začít zprovozňovat. Vytvoření dýchatelné atmosféry pak zabere několik dalších měsíců. Pokud ale myslíte vytvoření atmosféry uvnitř kupole, to zabere asi čtyřiadvacet hodin” ohlásil profesor Pederssen.
“Tak to ještě máme chvíli čas.” řekl kapitán a odešel do kajuty.

Malé lodě přistály na povrchu planety. Každá v jiném kvadrantu, dostatečně daleko od sebe, aby si nekonkurovaly. Jejich přistání vzbudilo mezi místní faunou rozruch. Podivní tvorové utíkali vystrašeni tím, co přišlo do jejich klidného mírumilovného a tichého světa. Nepřistály náhodně. Každá z lodí měla přesně určené souřadnice na kterých měla přistát. Lodě tak vytvořily dvanáctistěn. Uvnitř něj bylo dostatek místa pro novou prvotní kolonii. Na střechách lodí bylo zařízení, které ihned začalo pracovat. Malé, kruhové “boule”, opatřené kovovou síťkou, se počaly nabíjet elektřinou a poté vyšlehl k nebi modrý paprsek směřující přesně do středu dvanáctistěnu. Zde se spojil s ostatními jedenácti paprsky vycházejících od zbývajících lodí. V místě setkání se chvíli hromadila energie do malé modré koule, a poté se rozprskla na všechny strany a v oblouku padala k zemi. Vznikla tak kupole silového pole, jenž zabraňoval mimozemskému vzduchu vstup do tohoto prostoru. První etapa kolonizace začala.
Po první etapě se ihned přešlo ke druhé. Lodě se otevřely a malá vznášedla podobná létajícím talířům vyletěla do středu prostoru. Ačkoliv se to nezdálo, střed byl dost vzdálený, takže uteklo asi deset minut než se všech dvanáct “talířů” setkalo. Zde usedly na povrch a začaly vydávat vysoký zvuk, čímž vystrašily všechnu zvěř v okolí. Lodě poté pomalu začaly odsávat atmosféru, aby příliš nezhoustla až se do ní začne přimíchávat kyslík a ostatní pozemské plyny.
Zatímco talíře strašily zvěř, z lodě Prometheus byl vystřelen “projektil”. Větší zařízení hřebovitého tvaru, které se zabodlo do povrchu planety na místě, kde silové pole zasahovalo do oceánu. Zařízení se zabodlo několik metrů do povrchu planety, blízko vodního zdroje, a to ne náhodou. Ze stroje vyjelo několik chapadel a ponořily se na dno oceánu. Stroj ihned začal čerpat vodu a vyrábět kyslík, který se rychle šířil po kupoli. Nyní již stačilo jen čekat.

Během několika hodin již byla atmosféra v kupoli dýchatelná i pro člověka.
Kapitán na lodi Prométheus bedlivě sledoval planetu Setharag z můstku. Věděl již, že kupole je plně obyvatelná, a tak tedy vydal další povel.
“Vyšlete první osadníky. Pro začátek tisíc lidí. Nejlépe stavebních dělníků a inženýrů.”
“Rozkaz!” zasalutoval poručík a ihned dal pokyn k výběru a oživení prvních osadníků z kryospánku. Během hodiny již byli na cestě k planetě.
Dopravní loď, která je vezla vstříc novému domovu byla menších, avšak i tak úctyhodných, rozměrů. Byla dost velká na to, aby všechny dostala na místo určení a zároveň obstarala dočasné ubytování.
Loď opustila Prométhea s tichým cvaknutím, ve vesmíru neslyšitelným. Loď se nejprve jen líně vznášela v prostoru, a poté vyrazila s motory na plný výkon. Rychlost nebyla nijak velká. Loď přece jen nebyla postavena pro rychlost, ale pro přesnost a nosnost. Řídil ji počítač, který přesně věděl kam má letět, a tak zanedlouho loď prolétla atmosférou přesně v místě kupole. Ta nekladla přilétající lodi žádný odpor a tak bez problémů přistála uvnitř ní. Po jemném dosednutí na povrch, se otevřel hlavní vstup na zádi. Tisícovka nových osadníků vylézala z lodi. Byl mezi nimi i Pavel Nový. Ten měl na starosti první úspěšné uvedení kolonie do provozu.

O půl roku později

Kolonie byla hotova. Místy se tu tyčily do výše i čtyřpatrové budovy. Místním rostlinám se překvapivě dařilo i pod kupolí. Dokonce rostly rychleji, a tak ani nebyl problém s materiálem podobným dřevu. Už zde bylo vysazeno všech sto tisíc osadníků. Přes počáteční problémy se již podařilo dostat a proto byla nyní kolonie plně fungujícím městem.
Prometheus se již vrátil zpět na Zemi, aby informoval o vývoji situace a případně přivezl nový materiál a nové osadníky. Po prvotním úspěchu jich jistě nebude málo.
Celému tomuto městečku šéfoval Pavel Nový. Byl to vysoký vousatý čtyřicátník, odněkud z bývalého Československa (ano, opět došlo ke spojení ČR a SR, ovšem před vytvořením Světové Unie. V současné době se Československem nazývá jen ta oblast, kde tato země byla původně. Ostatně jako u ostatních zemí). Sídlil v největší budově ve městě a to v jediné pětipatrové budově, postavené z dílů lodi, kamene, betonu a místního dřeva.
Seděl zrovna ve své kanceláři za stolem a pročítal na počítači zprávy o městě. Největší starosti mu dělalo hutnictví. Stále ještě ve městě nebyla žádná plně funkční ocelárna. V místnosti byl i místní šéf průmyslu - jistý Oleg Dybeck. Měl to být Švéd. Sám Pavel mnohdy uvažoval, proč na tak důležité místo dosadili zrovna jeho. Byl vysoký, vychrtlý, poloplešatý a arogantní až to bolelo.
“Za jak dlouho čekáte, že budou železárny hotovy?” zeptal se Pavel i když věděl jakou odpověď má očekávat.
“Za měsíc.” řekl klidně i když s jistou dávkou neúcty.
“To jste mi tvrdil i před měsícem”
“Máte dobrou paměť.”
Pavel se zhluboka nadechl
“A kolik měsíců mám já a místní obyvatelé ještě čekat?”
“Kolik jen bude třeba.“ Odpověděl pohotově a bez přemýšlení.
“Jste typický úředník, o jakých mi vyprávěl už můj děda. Slizkej, jako had.”
“To si vyprošuji!”
Pavel se usmál.
“To klidně můžete. Mám povolení vás nahradit pokud nebudou železárny do týdne v provozu. Slyšel jsem totiž něco málo o vás a našem hlavním dodavateli kovů Ocelot.”
“To jsou jen fámy.”
“Podle mých zdrojů schválně zdržujete stavbu železáren.”
“To je urážka!”
“Myslete si co chcete. Do týdne buď budou železárny hotovy, nebo vás nahradí Elen Esgard!”
“To se ale do týdne nedá stihnout!”
“Podle mých expertů to možné je.”
“Esgard je flákač!”
“Za týden si popovídáme, kdo je tu flákač.”
Oleg odešel. Jeho zuřivost šla vidět, i cítit na míle daleko.

Samozřejmě, že Oleg svůj úkol do týdne nesplnil. Pavel Nový s tím již počítal a automaticky tento úkol přidělil Esgardovi. Tomu stačilo devět dní, aby zprovoznil železárny a zaměstnal dělníky, kteří sem kvůli práci před více než půl rokem přiletěli.
Oleg Dybeck se tak stal nezaměstnaným a hodně naštvaným mužem. Ocelot, hlavní dodavatel ocelových konstrukcí tak přišel o velkého klienta, což samozřejmě kladli za vinu Dybeckovi. Ten žil v malém domě. Byla to mala stavba postavená ze dřeva místních rostlin. Trochu připomínala tradiční dřevěné budovy z amerického středozápadu. Zrovna tu obědval se svou přítelkyní z dob studia. Botaničkou Helen Prsťovou. Přijela, aby studovala místní floru, a byla to ona, kdo přišel na využití místních rostlin.
“Co hodláš dělat teď?” zeptala se starostlivě.
Oleg se na ni podival a spolknul lžíci polévky.
“Budu si stěžovat svým vlivným přátelům na Zemi.”
“Víš moc dobře, že ti tu moc možností nemají a pravomoc o tom rozhodovat má jen planetarní rada.”
“A tu tady zastupuje Pavel Nový, já vím sakra!”
“Uklidni se.”
“Já jsem klidný, ale počítej s tím, že já to jen tak nenechám!”
“Hlavně neudělej žádnou hloupost.”
Tuhle poznámku raději nekomentoval a načal jiné téma.
“Jak je to vlastně s těmi rostlinami tady?”
“Hodně zajímavé. V našem prostředí rostou desetkrát rychleji. Umí se neuvěřitelně přizpůsobit.”
Spolknul další lžíci polévky.
“A kolik druhů jste už našli?”
“Přes pět set. Každý den se najdou nové a ne u všech jsem přítomná. Nejvíc užitečné, se zatím jeví pozemským stromům podobné Optimy.”
“Proč optimy?”
“Od slova optimální. Nějak mě lepší název na rychlo nenapadl a s lepším názvem nikdo jiný nepřišel. Tyhle Optimky by mohly jednou plně nahradit i dřevo na Zemi. Zachranily by se tím mnohé lesy.”
“Greenpeace by byli rádi, ale i naštvaní.”
”Těm se nikdo nezavděčí. Také jsme našli jedovaté druhy rostlin. Některé mají jed, který by zabil rychlostí kyanidu.”
“Řekni mi o nich víc ..”
O pár hodin později se rozloučili.

O dva dny později měl Oleg vše vymyšleno. Plánoval pomstu! Původně chtěl otrávit Pavla nového (na tenhle nápad jej přivedla Helen), ale to by podle jeho uvážení, nemělo moc velký efekt a proto se nakonec rozhodl pro malou sabotáž. Železárny se nacházely dál od obydlené oblasti. Prakticky u severozápadního okraje kupole. Byly rozsáhlé, ale ne tak, aby se tam nevyznal po pár hodinách zkoumání plánů. K plánům se dostal velice snadno. Ještě mu nezrušili jeho oprávnění do skladů a kartotéky, kam měl přístup ještě v době kdy na železárnách sám dělal. Jeho malé vznášedlo doletělo bez problému až k cíli. Na bráně měl menší problémy, avšak strážný ho nakonec pustit musel. Olegova přístupová karta stále platila i zde.
Procházel se halou, jako by mu patřila, s kufříkem v ruce. Nenáviděl tuhle stavbu. Prakticky mu dala vše co měl, ale také ho zničila. Její stavba měla trvat ještě minimálně měsíc a tak dlouho měl dostávat plat od Ocelotu. Stačilo málo, a mohl nedlouho vydělávat na jiném, ještě lukrativnějším projektu. Jeho cíl byl jeden ze zakladových sloupů u kotle. tam se moc lidí nepohybovalo. Nikdo tam totiž nechodil kvůli silnému vedru. Když už tam stál rozhlížell se kolem sebe. Poblíž se nacházeli jen tři muži a ani jeden si ho nevšímal. Byl jim ukradený. Otázkou bylo, zda si ho vůbec všimli, a jestli ano, zda věděli kdo to je. Tento nezájem mu však přišel vhod. Otevřel kufřík a vytáhl jeden z malých diskovitých předmětů. Nenápadně, ale zato precizně, ho přimáčkl ke sloupu. Držel jako přibitý. Poté se znechucením raději z haly odešel. Na jeho vkus tu bylo moc špíny a vedra. U východu však na něj nškdo zavolal:
“Co tu děláš Olegu?!”
Oleg se otočil. Tím dotyčným byl blonďatý muž kolem čtyřicítky s brýlemi. Byl to Esgard. Hlavní šef projektu.
“Jen jsem se přišel podívat jak to tu vypadá. Tohle je přece moje dítě.” řekl s lehkou ironií v hlase.
“Tady nemáš co dělat. Tvé dítě už to dávno není. Navíc jsem musel některé tvé návrhy a plány úplně předělat.”
“Jo to jsem si stačil všimnout.”
“Neměl bys tu být. Jak ses sem vůbec dostal?”
“Ještě pořád mi nezrušili přístupovou kartu. Co ty tady vůbec děláš? Pokud vidím dobře, tak železárny už stojí, ty jsi je měl pouze postavit!”
Esgard se jen pobaveně a nepřítomně pousmál.
“Byl jsem pověřen, abych je nějakou dobu řídil.”
“Aha.” Oleg se podíval na hodinky. čas utíkal.
“Budu muset jít. mám práci.”
“Práci? Co děláš za práci? Pokud vím, chystal ses odletět prvním letem.”
“To ano musím sbalit.” otočil se opět k odchodu.
Bylo vidět že začíná být nervozní., Esgard ho chytil za rameno.
”Je mi líto, jak to dopadlo.”
Oleg se otočil.
“I mě.”
Jen to dořekl ozval se ohromný výbuch.
Esgard na něj pohlédnul a poté i na jeho kufřík. Oleg nemusel nic říkat. Esgardovi bylo vše jasné, chtěl ho zastavit. Oleg se pokusil o utěk a pokusil se ho praštit kufříkem. Esgard ale byl rychlejší a dal mu ránu, po které se Oleg svalil na zem. Výbuch nebyl jen jeden. Bomba spustila řetězovou reakci, která zničila celý hlavní kotel i všechno v okolí. Hlavní sloupy, které byly poblíž, nevydržely žár a začaly se sypat k zemi jako domeček z karet. Lidé utíkali jak jen mohli.
Začínala se šířit panika. Někteří ušlapávali jiné. Zemřelo hodně lidí. Mezi nimi i Oleg. Spadl na něj jeden z pilířů a rozmačkal ho svou váhou. Esgard měl co děla,t aby se mu vyhnul. Rychle popadl Olegův kufřík s tím, že tam budou důkazy a rychle utíkal ven. Běhěm dvaceti minut byly celé železárny v plamenech.
Jedna z mnoha konstrukcí spadla i na nedaleký generátor štítu. Byl vážně poškozen, ale stále fungoval. V několika místech však kupole začala slábnout a tak pro obyvatele Setharagu vyvstal nový, a mnohem horší, problém.


 celkové hodnocení autora: 82.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 30 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Arag 08.08.2011, 12:46:29 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Arag ze dne 07.08.2011, 21:58:21

   Určitě si něco takového pročtu. Zatím jsem sázel na příběhy, které popisy ani nepotřebovaly, protože byly jen a pouze o dialozích. Nic jiného tam ani nebylo. Takové komixy bez obrázků.
(taky to byly komedie, které jsou často na štíru i s příběhem).
Nevím jestli by to tady obstálo, ale pochybuju o tom :)

Některou z doporučených knih si určitě přečtu. Nejvíc mě zajímá asi ta Duna.

A jenom taková otázka na závěr - Je možné po nějaké době publikovaný příspěvek trochu upravit? Pokud se můj způsob psaní zlepší, první díl by to pořád trochu kazil.

P.S.: U slohovek jsem taky sázel spíš na vtip než na atmosféru. Možná proto patřily ve třídě mezi ty lepší.
 Arag 07.08.2011, 21:58:21 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Arag ze dne 07.08.2011, 21:01:49

   Všiml jsem si, ale nějak jsem to vynechával. Jsem líný tvor a pokud se něčemu co mě nebaví můžu vyhnout tak to nedělám nebo to zkracuju co to jde :)
A nebavilo mě popisovat prostředí. Ani mě nenapadlo, že to tak může vadit, protože od té doby, co jsem začal psát příběhy, mi všichni psali jak to je perfektní. Tak jsem začal psát bez nich a zůstalo mi to doteď.
Dokud člověka nikdo nezkritizuje, je těžké si uvědomit co dělá špatně ;)
 ze dne 08.08.2011, 1:42:52  
   m2m: Já vím, proto nekritizuju :)

Ono opravdu je to jednoduché. Člověk nejčastějš nepopisuje proto, že ty popisy neumí. Tak je zkracuje, vynechává a snaží se to nahnat někde jinde.
Když se je naučí, začne je využívat.

Stačí se fakt podívat na jakýkoliv kvalitnější román, a tím mám na mysli opravdu něco literárně kritiky hodnoceného nad průměr. Jestli se zajímáte o sci-fi, rozhodně doporučuju starého dobrého Herberta a jeho Dunu. Anebo mýho koně, Dana Simmonse. Odkoukejte od nich, jak pracují s popisy, jak volí slova, jak budují jednotlivá souvětí.
Na co dávají pozor.
Čím se zabývají, jaké detaily vytahují.
Jak tvoří dialogy.
Jak jejich postavy působí.
Jestli jsou dialogy uvěřitelné.

U Simmonse zrovna nemám problém mu uvěřit COKOLIV. Jeho superbichle Teror je ukázkou literární stylistiky.

U vás obou vám bohužel nevěřím vůbec nic. Postavy jsou ploché, prázdné, nevýrazné. Dialogy neuvěřitelné. Logika příběhu pokulhává, logika jednotlivých odstavců taktéž.
Popisy nejsou, čili není žádná atmosféra.
Jako kdybych četl slohovku třeťáka na základce.
Nebo telefonní seznam.

Tak :)
 Arag 07.08.2011, 21:01:49 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: m2m ze dne 07.08.2011, 20:15:49

   Myslím, že já čtu dostatečně :)
Každý den. Jen, jak už jsem psal, mi někdy vadilo, že v částech kde záleželo hlavně na tom co postavy udělají, se autoři příliš zdržovali popisem. V té chvíli mně nezajímalo jakou barvu měla obloha a jak vysoké byly hory, ale jestli konečně udělá to, o co se celou dobu snaží.
Tím se nesnažím omluvit to, že tam není prakticky žádný popis. Chci jen říct, že v některých částech není nutný a občas dokáže být i otravný (výjimečně). Proto jsem ho třeba já vynechal (i když já ho nenacpal ani tam kde být měl. To ale byla zase jiná blbost).

Já se z toho pokusil nějak poučit a už teď začínám psát delší popisy. Jak to se mnou dopadne uvidíte až v dalším díle (a ten snad dopadne o hodně lépe :)
 ze dne 07.08.2011, 21:32:30  
   m2m: Sorry.

Já měl za to, že člověk, kterej čte tak, jak jsem kdysi dávno četl já, si všiml, jak autoři pracují s popisy :)

Jsem se zmýlil, pardon.
 m2m 07.08.2011, 20:15:49 Odpovědět 
   Zdravím!

Celkem mě překvapilo, že se v textu objevily stejné nedostatky jako u Tvého kolegy, Araga.

A tím mám na mysli hlavně nedostatky stylistický. I tady je znát velká nevypsanost a místy text působí, jako by jej psal tentýž člověk, co ten předchozí.

Co konkrétně potřebuješ dohnat?
× určitě bacha na logickou návaznost textu (čili bacha na střídající se podměty - přiletěly lodě, utíkali tvorové, nepřistály...)
× určitě taky bacha na logické zvolení předmětů (lodě mají na střechách [???] zařízení, kterÁ dělalA to a tamto - a ne, že zvolíš jednotné číslo)

× určitě si dávat pozor na terminologii - to souvisí třeba s tou střechou. Střecha je stavební technika, stroje rozhodně střechu nemají. Sice se říká "odvezu to střeše auta", ale snad se dá souhlasit s tím, že to je lidovej název než terminus technicus. Lodě maj nějakej trup, ale jeho vrchní část popsat jedním slovem, to nevím, tak to nepoužívám :)

× No a samozřejmě bacha na češtinu. Schválně si přečti například tuto větu:
"Vznikla tak kupole silového pole, jenž zabraňoval mimozemskému vzduchu vstup do tohoto prostoru."
- kupole (ta), pole (to), jenž zabraňoval (ten)
?


× No a poslední věc, aby to tady nebylo moc dlouhé.
Plán kolonizace se mi jeví jako takovej vycucanej z prstu. Viz: “Vyšlete první osadníky. Pro začátek tisíc lidí. Nejlépe stavebních dělníků a inženýrů.”
- nejlépe? To vypadá, jako že si to kapitán právě vymyslel.


No a pak viz minulá část. Obecně mám dojem, že jste si vůbec nevzali k srdci to, co jsem psal posledně, takže je asi zbytečný se opakovat.
Přímá řeč mě zklamala ale nejvíc, to jo.


Chce to prostě víc číst jiné texty. A víc dokonce i číst ten svůj.
Text je čpí nevypsaností, působí strašně hrrr dojmem, a zároveň dojmem "teď udělají tohle a potom tamto".
Vážně.
Popisy tvoří atmosféru, dynamičnost popisů tvoří živoucí atmosféru, dialogy tvoří postavy, uvozovací věty k přímým řečem tvoří charaktery postav.

Víc čtěte.
Oba.

:)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Posmrtný život
M
Horím
Kvé
Zrada
Beduín
obr
obr obr obr
obr

Jiný
Ovca
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr