| Jen takové veršování, když nebylo co dělat při čekání na zpožděný vlak |
| |
|
|
V rezonanci s nekonečnem
otáčím se v kole věčném
na pouti vlastních pocitů,
pak do zámku od bytu
své zrezivělé prsty dávám,
lámou se, když rukou mávám
nekonečnu na pozdrav.
V polosedě v nekonečnu
nakreslím si v kouli tečnu
a do dvou bodů zavěsím
z vyhořelé sirky dým,
co štiplavě si otáčí
s nekonečnem v bodláčí
a mává mi na pozdrav.
V polospánku s nekonečnem
ukrytá v zoubku mléčném
točím tajně ruletou,
než pochybnosti odkvetou
a propojenost vášnivá
do očí se mi zadívá,
to nekonečnu na pozdrav…
točí se mé nekonečno
točí se a říká slečno
toč se se mnou…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 8 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.1 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 9 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 52 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
