» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."

W. Shakespeare

počet přístupů: 2141719

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303541 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Deštivé léto ::

Das	publikováno: 14.08.2011, 14:59

Možná bude těžké porozumnět


	Tak o sobě čas zase po čase dává vědět, se všemi svými zbytečnými úterky a červenci. V tom studeném létě, kdy nás rozmrzelé slunce nechce vidět, a kdy pršívá tak bezúčelně. Některé kapky padají rovnou do kanálů a nepoznají, jaké to je, smýt prach z ulice vzdychající vedrem. Když za věžáky, které tehdy vypadaly docela obydleně a lidsky, zasvítily první blesky, vyšel jsem na balkón vítat živelnou katastrofu. Snad jsem nechtě provedl magický rituál a v bezbožnosti všedního dne myšlenkami vyzval síly na souboj. Snad jsem v té elektrické noci nerozvážně rozpřáhl ruce v gestu, které kdesi v síních budoucnosti rozechvělo studený smích. Obloha se trhala za páravého hřmění a prasklinami se na město valila voda. I domovní zvonek je ve svém základu zvon. Pozval jsem ďábla přes práh a vlídně jsem se usmál. Zasvítil očima a setřásl vodu z vlasů. Nepřístupné skály racionality svírají mírné jezero, jehož hladinu čas vybrousil do skleněné plochy. Čas od času se kousek pod tím sklem zalesknou mí milovaní duhoví pstruzi, ale ani oni se neodváží porušit zrcadlo vesmírného klidu. Venku znovu zaplál blesk a já v modři ďáblových očí spatřil odraz onoho ztichlého jezera a vysoko nad ním Damoklovo koncertní křídlo. Spatřil jsem trhající se žíni a právě v tu chvíli jsem žil, jak mohou jen jepice za večerů moudřejších rána. Opuštěným nitrem chodívám jako vysoká postava se smytými rysy. Oblé vrchoviny smutku v tichu tonou, bez pokusu o záchranu. Dálavy, svobodné a nezávazné, neznají černou a neznají bílou. Bez deštníku hněvu zapadám po kolena do bažin domněnek. Jako stéblo hledám vinu se zavrženíhodnou touhou po berličce výčitek. Není vina. Nebyly krvavé podpisy, nebylo zlé vůle. Už není válka a došla velká gesta, jen bolavá naděje sobecky odmítá zemřít za snesitelnější zítřky. A kdesi venku se mračí srpen, jednobarevné puzzle zbytečných minut.


celkové hodnocení autora: 97.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 10		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 18		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

kulkul	16.08.2011, 15:25:30

Ty obrazy se ale dostaví až PO autorově porozumění a vstřebání tématu. A ne že autor začne cosi neurčitě malovat, a ono to vypadá zdánlivě přesně tak zvláštně neurčitě jako ten výchozí pocit - a autor si řekne ha, asi jsem dobře pracoval... To je právě to cucání z prstu. Řekni u jakého svého díla seš si jistý že JE o něčem a já se podívam.


ze dne 16.08.2011, 16:35:17
Das: Vzájemného porozumění zřejmě nebude dosaženo, neboť všechna moje díla JSOU o něčem, i tohle. To, že z něj nemáš ten pocit může být toliko vada formy, nikoli vada obsahu - obsah je jednoznačně dán tím, co se reálně ve skutečnosti stalo, žádný kalkul, kulkule. Abych trochu pochopil o co tu jde, udělal jsem exkurs do tvojí tvorby a vidím, proč se nemůžeme shodnout. Jsi prostě jednoznačný prozaik, kdykoliv vstoupíš na půdu poezie, není v ní mnoho poetického a tenhle způsob uvažování je ti evidentně vzdálen. Není divu, že se ti moje próza-nepróza nezamlouvá. Rozejdeme se patrně v míru a přesvědčeni o svých pravdách :-)

kulkul	16.08.2011, 13:23:41

No proč to všichni dělají, proč celý svět o překot vydává zbytečné informace? Aby zahladil prázdno, vybudil si aspoň trochu zdání smyslu a trochu adrenalinu. Kdybys měl co říct, tak bys určitě začal jinak, protože by ses naopak bál že ti nebude rozumět, že to cenné co nabízíš čtenáři unikne. Neschovával by ses za složité vyjadřování.


ze dne 16.08.2011, 13:34:52
Das: na tom, co říkáš rozhodně něco je, možná je opravdu čas umírnit rozevlátost obrazů a začít se vyjadřovat přesněji a příměji (což mi mimochodem nejde ani v běžném životě) - možná by stálo za to, udělat od tohoto textu druhou verzi, jestli by tě třeba zaujala víc máš tenhle pocit i z ostatních mých textů, nebo je to problém tohoto jednoho? Jsem si nicméně naprosto jistý, že jsou věci, které nelze vyjádřit jinak než obrazem, protože se jedná o emoci dosud nepojmenovanou konkrétním názvem.

kulkul	16.08.2011, 10:57:12

Když není co říct, tak se aspoň 10x začne něco jako hrozně závažného o životě a smrti říkat. A pak se pro jistotu dodá že asi bude těžké (pro nás hlupáky přízemní) tomu porozumět... Např.celá první věta a mnoho dalších obratů (rozechvělo studený smích) jsou tak z prstuvycucané že útočí na přední místa této nelichotivé hitparády.


ze dne 16.08.2011, 13:08:34
Das: kulkule, ty mě vážně podezíráš, že jsem napsal text, přestože nemám co říci? a proč bych to prosímtebe dělal? nemá to 10 různých začátků - jen jeden začátek a jeden konec, a každý ten jednotlivý obraz, který ty považuješ za nesouvislé plácání, má v příběhu své místo může ti to stylově nesedět, můžeš tomu nerozumět (to není věc intelektu, ale podobné zkušenosti a stejné vlny) a může se ti to nelíbit, prosím ale buď té dobroty a neobviňuj mě z bezobsažnosti, protože to ze svého úhlu pohledu prostě nemůžeš posoudit (četl jsem tvé texty, koukáš na děje a pocity prostě jinak)

Siggi	14.08.2011, 20:09:36

Takovéhle myšlenkové pochody mne napadají docela často. Když jde na skálu do lesa, nebo se dívám do korun stromů. Nemusel jsem to číst několikrát. Pochopil jsem hned napoprvé. Píšu jedna.


ze dne 15.08.2011, 16:14:48
Das: Ó děkuji :-) To jsem nečekal.

Šíma	14.08.2011, 16:47:25

Zdravím. Mi se textík líbí, je takový "mnohoznačný", jakoby mezi řádky vysvětloval něco, co uvidí jen někteří (zřejmě ti vnímavější čtenáři). Obsah hodně obrazný s pěknými detaily. Smlouvu s ďáblem jde zřejmě uzavřít i bez smlouvy a podpisu vlastní krví. Stačí když se postavíme proti sobě a vlastnímu přesvědčení, nebo se necháme strhnout laciným pozlátkem. Ale kdo ví, jak to vůbec je. Třeba nejsou čerti ani andělé. Je jen matka příroda a my jako nedokonalé děti. A nebo je jen celý život snem (i se vším bídným pachtěním, láskou, nenávistí a bůh ví čím). A třeba jsem docela mimo mísu... Četlo se pěkně, ale pšt! ;-)


ze dne 15.08.2011, 16:01:53
Das: Díky za vstřícné hodnocení. Jako obvykle je to vlastně hodně utajený příběh poskládaný z dojmů, které se kolem toho všeho objevily. Ďábel je skutečná postava. Ano, máš pravdu, smlouva s ďáblem byla v jakési podobě uzavřena... jen si toho možná nikdo z aktérů včas nevšiml.