obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2916010 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39817 příspěvků, 5843 autorů a 393388 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Jagavonno kontra Jagavonno ::

 autor Bel Riose publikováno: 17.08.2011, 1:02  
Netradiční pokus o sci-fi. Pravděpodobně bude ještě vytvořeno pokračování
 

Fantasmagorická povídka o omezenosti a neomezených.

• Doktor Jagavonno

Bylo 2. 5. 19:47. Zdálo se, že hodiny tikají stále pomaleji. Jako by se zastavil čas. Hlouček lidí postával po místnosti poseté nejrůznějšími přístroji. U zdi seděl chlápek s rudým oblekem a bleděmodrou čepicí. Skláněl se nad jakousi obdélníkovou krabicí, ze které vedla spousta drátů, vedoucích elektrický proud a informace po celé budově. Kdosi za sebou právě uzavřel vchodové dveře. Vypadal naprosto vzrušeně a kvůli tomu mu nebylo skoro vůbec rozumět, když mluvil. Chlápek s rudým oblekem vykročil naproti příchozímu a vykřikl: „Uklidněte se, doktore Jagavonno. My všichni už tady na vás čekáme přes hodinu. Tu minutku, než se vzchopíte, snad vydržíme. Hlavně klid, dejte si pěkně načas, ano?“ Prvotní výkřik se pomalu ztlumil, a poslední věta byla pronášena spíše potichu. Iniciativní chlápek v rudém se přiblížil k Jagavonnovi, když tu sebou náhle cukl a poté mu zrudl obličej a znatelně poodstoupil. Uřícený Jagavonno přikývl, ale na jeho stařeckém obličeji se stále zračilo skoro až šílené vypětí sil. Povzdechl si, chraptivě vydýchával a začal vyprávět: „Jsem velmi rád pánové, že vás zde mohu vidět. Jestli můžete, tak bych vás všechny požádal o takových deset minut vašeho života. Musím se s vámi podělit o jednu zvláštní novinu, která nás všechny může stát krk, pokud ji dostatečně nepromyslíme. Já totiž nejsem člověk, jako vy…“
Všechno to začalo asi před dvěma lety, pátého června. Jamamoto tehdy bydel v luxusním bytě na periferii Moskvy.

• Vládní projekt

Jagavonno se tehdy, 5.6. v klidu domova posadil na židli a začal brouzdat po odborných internetových stránkách. Od výzkumného centra v Moskvě kdysi dostal cenu za výzkum mikrogravitací v různých chemických látkách a velmi rád na to vzpomínal. Přestože se detailní zobrazování gravitačního pole elementárních částic začalo rozvíjet před celými 90ti lety, tak stále nebyla nouze o převratné objevy. Samotný vznik tohoto oboru byl umožněn díky objevu tachyonu ve 22. století. Jelikož se tachyon pohyboval rychlostí vyšší, než je rychlost světla, tak u něj byly patrné relativistické efekty. Bezpochyby nejužitečnějším byl ten nejzáhadnější a do objevu tachyonu netušený.
‚UČEBNICE: Při výzkumu elementárních částic pomocí světla se část světla od nich odrazí, ale určitou část energie paprsku dostane částice, která se v důsledku toho odchýlí od svého původní dráhy. Proto nelze určit polohu a dráhu částice zároveň. Čím detailnější zobrazení částice chceme mít, tím energetičtější kvanta světla (nebo elektromagnetického záření chcete-li) musíme vyzářit, a tím víc nechtěně upravíme dráhu částice. Kdežto při užití tachyonů se všem těmto nepřesnostem vyhneme, protože tachyon sice působí na částici, ale důsledky se neprojevují klasickým způsobem „Příčina -> Následek“, ale kvůli relativistickému efektu při nadsvětelné rychlosti tachyonů, se tachyony nepohybují v naši termodynamické (nebo psychologické, chcete-li) šipce času, ale v opačném směru. To v praxi znamená, že vztah „Příčina -> Následek“ v tomto konkrétním případě v jistém smyslu neplatí, a to nahrává fyzikům, kteří chtějí zkoumat hmotu bez trýznivého principu neurčitosti. Fyzikové prostě dostanou výsledek, který je neskonale přesnější, a nemusí se trápit se změnou dráhy částice, vyvolanou samotným měřením, protože změna je, díky tachyonům nulová…‘
Tyto strašlivé a naprosto základní poučky znal tehdy 79tiletý Jagavonno nazpaměť. Byl vlastně rád, že dělá právě fyzika, ale nikdy to otevřeně nepřiznal. Nikdy neměl žádnou ženu a ratolesti taktéž ne. Tak mu nezbývalo, nežli se ponořit do knih a matematických brožur. Už ani nepočítal s tím, že učiní nějaký převratný objev, když tu se k němu pátého června dopoledne přitočil neznámý chlap od vlády, a uctivě ho požádal, aby by se k němu nepřipojil na jeden fyzikální projekt. Jagavonnuovi se moc nechtělo, ale nakonec povolil.
Později se seznámil se všemi svými ostatními spolupracovníky, kteří si říkali „Ergolyho svita“. Jméno dostali od svého nadřízeného a vedoucího projektu Ergana Liriusova, ale všichni mu říkali Ergoly. Společně měli k dispozici 2 malé a 1 velký tachyonový emitor a superrychlý počítač Idiecorporer 00, kterému říkali prostě Idie. Po určité době se Jagavonno konečně dověděl, co vlastně mají v plánu. Ergoly to všem jasně oznámil při prvním briefingu: „Dobrá dobrá pánové a dámy. Vidím, že se vám tady ve zdech paláce vědy velice líbí, to mě samotného nadmíru těší. Úkol, který před námi stojí je pro nás zároveň i obrovskou výzvou. Asi před šesti měsíci jsme dostali vzkaz, že se na orbitální stanici podařilo pomocí tachyonů a tachyonového emitoru vytvořit propojení mezi vesmíry. Šest měsíců se někomu může zdát jako dost dlouhá doba, a možná si myslíte, že by se to mělo oznámit veřejnosti. Pravda je však taková, že si zatím vůbec nejsme jisti tím, jak jsme to způsobily.
Podívejte se, já o tom také nemám moc údajů, ale to co vím s určitostí je to, že tam byli živí tvorové. Dříve, než jsme stačili zjistit něco víc, tak se spojení vytratilo. Naším prioritním úkolem je navázat stejné spojení, ale trvalejšího charakteru zde na Zemi v tomto institutu. Etické otázky nechme zatím stranou a pusťme se do toho!“ Šokovaný Jagavonno nebyl chvíli schopen slova, ale hned poté začal pilně pracovat. Dostaly jednu celou sekci v pancéřované budově, která by klidně vydržela i výbuch 5000 librové bomby.
Když výzkum trval již téměř dva dlouhé roky, a za tu dobu se na nic nepřišlo, tak vládnoucí kastě došla trpělivost a začala horovat o zrušení nákladného projektu. Byl to výsměch do očí všem těm, kteří na tom celé dva roky tvrdě pracovali a nic z toho neměli.

• Nehoda ve výzkumném ústavu

Jednoho pátečního večera, 16.4. proto Jagavonno využil nastalé situace, vkradl se do své sekce výzkumného centra a opilý beznadějí a alkoholem se zoufale snažil něco zjistit. Měl štěstí, byl tam jen on sám, a proto měl volné ruce. Jen tak zkoušel sestavovat tachyonové emitory do různých nahodilých pozic a potom je spouštět. Když se čas přehoupl přes půlnoc, tak zkusil nový jedinečný tvar, do něhož zapojil všechny tři emitory. Poskládal je to trojúhelníku následovně: velký emitor namířil na 1. malý emitor, 1. malý zamířil na 2. malý a 2. malý zamířil na velký emitor. Poté je spustil a k tomu se rozvalil na zem s flaškou vodky po ruce. Na chvíli si na zemi zdříml, ale zdál se mu děsivý sen.
Po nějaké chvíli se sen stal skutečnějším, a Jagavonno zjistil, že mu vlastně něco svítí do očí. To je divné, řekl si, že by mě ostatní načapali? Anebo se spálil nějakej ten zatracenej emitor. Hrom do toho, něco na tom bude, normálně by se nic nemělo dít. S námahou otevřel jedno víčko. Tu se jeho výraz naprosto změnil, okamžitě víčko opět zavřel a rukou si promnul oči. Poté znovu a rychle otevřel naráz obě oči a odsunul se po rukou až ke zdi. To co uviděl, by se asi nemohlo svést jen na ten rum. Vyděšený se připlazil k telefonu a zavolal na spojené ústředí milice a požárníků.
16.4. měl službu spojař Gir Jirengis. Gir byl od přírody pověrčivý a na rozum a vědu moc nedal. Budoucnost viděl v extrémistické ekologii a odmítání všeho průmyslového a umělého. Avšak vojenská kariéra mu pomohla všechny tyto názory zapudit. Nyní mu na stolku zazvonil telefon. On jej zvedl: „Haló, tady milice. Kdo volá?“ Z telefonu se jako odpověď ozvalo silné oddechování a příležitostné posmrkávání přerývané nesouvislou mluvou: „Zde doktor Jagavonno. V prostoru výzkumného centra došlo k… záblesky… ohnivé koule proletují kol emitorů… mezi nimi… dobrý bože… měli pravdu, je to živé…“ „Udejte přesně svoji polohu, váš signál se nám zatím nedaří zaměřit“ „…podlaha, už dlouho nevy… prostor… hrouť…“ „Haló, ozvěte se.“ Girovi se v telefonu už ale ozývalo jen pípání, naznačující, že došlo ke ztrátě spojení. Podíval se na ovládací pult, poté potichu zaklel a hlavu si složil do dlaní. Opomenul zapnout nahrávání hovoru.

• Tam, kam cestovky nelétají

„Wow, tak takovejhle trip sem už hódně dlóho nezažil“ byla první věta, kterou vyslovil Jagavonno po probuzení. Politý studeným potem otevřel oči a odrazil se od podlahy. Až nyní si všiml, že s místností něco není v pořádku. Jak to, že tu není gravitace? A jak to, že jsem to, spolu s budovou, přežil v celku? Tyto dvě otázky ho velmi dlouho trápily. Nevěděl, jak dlouho nad tím přemýšlí, jestli pár desítek vteřin, minut, nebo třeba i hodin. Nakonec došel k závěru, že blok budovy, ve kterém se nacházely tachyonové emitory musel být kvůli nim extrémně vyztužen a zpevněn a to mu nejspíš zachránilo krk. Ale kde to vlastně je? Vtom si všiml, že ovládací konzola počítače zůstala relativně nepoškozena. Odrazil se k ní a první věc, která ho napadla, bylo zkontrolovat bezpečnostní kamery. Dohromady jich bylo na 98. Postupně zkoušel jednu po druhé, a se smutkem zjistil, že od 84 nemá žádný signál. Dalších 12 jich mu k ničemu taky nebylo, ukazovaly vnitřní prostory tachyonové sekce. Ale stále ještě neměl způsob, jak zjistit, co je vně vyztužené sekce. Ven jít nemohl, to by bylo obrovské riziko. Tak se rozhodl proklepnout ještě ty 2 poslední. První byla skutečně venkovní, ale měla naprosto nekvalitní obraz, avšak dokázal z ní poznat, že venku je převážnou barvou černá. Druhá měla nádherný obraz, ale zachytávala jen samou čerň, nic víc. Pozvolna jí otáčel. „Počkat, co to bylo?“ Řekl si pro sebe Jagavonno. Otočil kamerou trošičku nazpátek. Uviděl tam jakýsi modrobílý srp.
Tak si to tedy znova zopakoval, nachází se v kosmickém prostoru velmi daleko od Země. Nebo si alespoň myslel, že ten modrobílý srp je Země. Nějak se musel teleportovat z jejího povrchu až sem. Nyní měl 2 možnosti, buďto tady bezmocně sedět a bez zásoby jídla a nealkoholické vody tady čekat na brzkou smrt. Anebo se zkusit teleportovat nazpátek. Teleportace zpět, by byla také téměř jistá sebevražda, ale lepší, než se vzdát naděje úplně. Čeká ho ale těžká dřina, protože musí nastolit podmínky přesně takové, jaké byly při jeho teleportaci sem.
Celé hodiny trvala jeho úmorná práce. Postupoval ale velmi rychle, protože ho tlačilo nejen jídlo, ale i zbývající energie v nouzových malých termonukleárních reaktorech. Konečně se mu podařilo tachyonové emitory (snad!) správně nastavit, hned potom se podíval do počítače, kolik je vlastně hodin. Bylo 22:57 a datum bylo 17.4. Následně se připoutal do křesla u konzoly počítače. Dříve, za válek zde byla pouta sice jen jako prostředek k sadistickému mučení vězňů, ale to Jagavonnovi vůbec nevadilo. Ostatně, cela budova výzkumného ústavu byla kdysi vězením a obrovským popravištěm. V šuplíku ve stolku tu také stále byly historické, krví nasáklé provazy na oslepování. Chladnokrevný Jagavonno jich ale využil jen jako pomůcku, aby si jimi z recese zavázal své vlastní oči. Po tomto nechutném činu zmáčkl tlačítko a emitory se spustily…

• Pozvánka od mrtvého

‚ZPRÁVA Z TISKU: Včera 17.4. v pozdních večerních hodinách byly tisíce Američanů probuzeny zvláštním a ojedinělým astronomickým jevem. Byl zaznamenán velmi jasný bolid. Vědci jsou tímto jevem velmi překvapeni. Astronom Tom Flavius Titus pro naše zpravodajství exkluzivně uvedl, že: „Jsme tím zaskočeni stejně, jako vy. Už desítky let mapujeme výskyt takto velkých meteorů v blízkosti Země, a tento kus nás vskutku velmi zaskočil… s jistotou víme, že z tělesa bohužel nic nezbylo, velice rádi bychom jej studovali, protože se při průletu atmosférou chovalo velmi podivně. Naše vesmírné teleskopy naštěstí natočili meteorit, ještě před jeho dopadem do atmosféry… Velice zvláštní byl i jeho pravidelný tvar. Zatím netušíme, do jaké kategorie meteoritů ho vlastně máme zařadit…“ Článek připravili redaktoři:…‘
Ergoly si pročítal článek v populárních elektronických novinách. Dnes mu ale do smíchu moc nebylo. Sám měl svých starostí nad hlavu. Bohatě mu stačila tragédie ve výzkumném centru, při kterém tam zemřelo na 400 lidí a většina Ergolyho svity. Všichni si mysleli, že tam něco vybuchlo a o věcech, co tam prováděl Jagavonno neměl nikdo ani potuchy. Ergoly v tom shonu ani přesně nevěděl, kdo všechno tam uhořel. Ale to se asi ještě pěkných pár dní nedozví, protože požár zasáhl celé centrum města a jiskry ho přinesly i hluboko do okolních čtvrtí. Byly toho plné noviny. Ergoly měl štěstí, že při tom výbuchu tam sám nebyl. Je tedy pochopitelně, že byl z toho všeho opravdu úplně nesvůj, a ten večer se rozplakal, jako malá holka.
1.5. už Ergoly přesně věděl, kdo z jeho podřízených, parťáků a hlavně přátel přežil, a kdo takové štěstí neměl, jako například Jagavonna, o kterém si všichni mysleli, že tam uhořel. Tu ho ale zastihlo něco nečekaného, šokujícího a skandálního. Přišel mu elektronický dopis, a to od Jagavonna! V něm stálo, že učinil nový objev, a že se rozhodl ho demonstrovat všem členům Ergolyho svity dne 2.5. přímo ve Jagavonnově vile.
Ergoly zbledl a ještě více se sesunul na pohovku. Pomalu se začal podezřívat z toho, že mu přeskočilo. Ale zároveň byl, ať si to přiznal nebo ne, nesmírně zvědavý. Proto, a navíc kvůli svému přátelství s Jagavonnem, s tím nakonec souhlasil.

• Setkání

Datum tedy bylo 2.5. A přesný čas byl 19:47. Erloy skutečně všechny sezval a uspořádal setkání. Tehdy si na sebe vzal rudý oblek a bleděmodrou čepici. Chvíli se šťoural ve vnitřním osvětlení své vily, které mělo původně reagovat na slovní příkazy. Jakmile Jagavonno přišel, tak ho Ergoly přivítal. Ale při tom bohužel dostal od Jagavonnyho šatstva silnou ránu elektrickým proudem. To by bylo koneckonců normální. Ale zvláštní bylo to, že Jagavonny ani na tak silný kopanec vůbec nezareagoval.
Ještě děsivější bylo to, že Jagavonno byl až nepřirozeně bílý, a jeho tělo nemělo žádný ostrý okraj. Zdálky to nebylo vůbec patrné, ale z bezprostřední vzdálenosti to bylo zřejmé. Nyní již Erloyovi připomínal víc ducha, než živého člověka. Ještě než se Erloy stačil alespoň částečně vzpamatovat, tak Jagavonny započal svou promluvu. „Jsem velmi rád dámy a pánové, že vás zde mohu vidět. Jestli můžete, tak bych vás všechny požádal ještě o takových deset minut vašeho života. Musím se s vámi podělit o jednu zvláštní novinu, která nás všechny může stát krk, když ji dostatečně nepromyslíme. Já totiž nejsem člověk, jako vy.“ Odkašlal si a poté pokračoval: „Vy všichni, jste bez výjimky vysoce vzdělaní lidé, a totéž si myslím o sobě. Já ale nepocházím z této vaší Země.“ V sále zaznělo několik tlumených výkřiků, mnozí se rozpačitě, nebo s ironickým úšklebkem dívali na sebe navzájem. Tu kdosi z nich prohodil zvučným basem: „Chcete říci, že jste mimozemšťan?“
Nato se Jagavonno srdečně zasmál a odpověděl: „Ano i ne. Je to velmi obtížné vysvětlit, ale mezi mnou a vámi je jeden vskutku markantní rozdíl. Pane Erloy?“ „Ano?“ „Položím vám na první pohled naprosto triviální otázku: Z čeho se skládají lidé?“ „No přeci z buněk.“ „A dál? Prosím, jděte víc do hloubky.“ „Dobrá tedy. Ale skutečně nevím, co máte za lubem. Buňky se skládají z organel, organely z molekul, molekuly z atomů, atomy z protonů, neutronů, a elektronů, protony se skládají z třech…“ „Stačí!“ zastavil ho Jagavonno. „No dobrá, nebudu vás již více napínat. Vtip je totiž v tom, že já se sice také skládám z buněk, organel a ostatních součástí, ale ty nemám složeny z protonů, neutronů, anebo elektronů, ale z něčeho jiného, co vy nazýváte antičástice.“
Několik členů „Ergolyho svity“ si myslelo, že se Jagavonno dočista pomátl, a proto se snažilo dostat k telefonu, aby zavolaly lékaře. Když v tom je zadržel sám Jagavonno: „Dobře vím, o co se snažíte, a chápu to. Ale bohužel vás musím upozornit na fakt, že jsem z tohoto domu odstřihl všechny informační kabely a na střeše zapnul rušičku signálu, takže se nikam nedovoláte. Je mi to líto, ale bylo to nezbytné! Máte nějaké dotazy?“
Jeden bledý, zakřiknutý, nenápadný hoch se kdesi vzadu přihlásil a zeptal se: „No, už několik století je obecně známo to, že když se hmota z částic setká s hmotou z antičástic, tak dojde k výbuchu. No, moje otázka zní: Jak to, že se vám to zatím nestalo?“ „Správná otázka, chlapče! Ti z vás, kdo stojí poměrně blízko mě, vidí, že se světlo poblíž mne chová docela nezvykle. Mnozí z vás si možná dokonce naprosto iracionálně myslí, že jsem snad duch vašeho zemřelého doktora Jagavonniho. Ale to evidentně není pravda, já totiž pocházím ze Země, ale ne této, pro pořádek bych svůj domov nazýval Antizemě. Antizemě je vpodstatě analogií této Země, nacházející se v paralelním vesmíru. Tak tedy, na moji Antizemi je úplně vše složeno z toho, co vy nazýváte antičásticemi. A na Antizemi se již mnoho desetiletí úspěšně zabýváme otázkou, jak se dostat na vaši Zem, a započít s vámi plodný dialog. Vy se tím ale zatím zabýváte pouze několik let, a až na vašeho zesnulého doktora Jagavonno nikdo nepřišel na způsob, jak se k nám stabilně dostat. Až na tyto 2 drobnosti si jsou Země a Antizemě podobné jako vejce vejci.“ Jagavonno se ale trošku zarazil a po chvíli pokračoval:
„To jsem ale odběhl od tématu, omlouvám se. Chtěl sem říci, že mé tělo chrání před okolím neprodyšné silové pole, které propouští pouze světlo a vibrace. Při detailnějším pohledu byste mohli také zahlédnout, že se vůbec nedotýkám podlahy. A vzduch i stravu přijímám z tlakových zásobáren, pod mojí černozlatou bundou, proto to také vypadá, jako bych vážil minimálně o 50 kilogramů víc, než ve skutečnosti mám.“ Po chvilce ještě dodal: „Nějaké dotazy?“ „Ano, jeden by tu byl.“ vyhrkl nasupený Ergoly: „Co se stalo s naším doktorem Jagavonnem.“ „Ach ano, mrzutá událost. Podle našich informací se mu tehdy podařilo přenést se na orbitu Antizemě. Bylo pro nás překvapením, že konstrukce, ve které přebýval, se již dávno nerozpadla. Přece jenom, klasické budovy se ve vesmíru jen tak nepromenádují.“ podotkl sarkasticky. Pokračoval: „Chtěli jsme k němu vyslat záchranou kosmickou loď, ale nepodařilo se nám to. Odletěl bůhvíproč zpátky do tohoto vesmíru. Bohužel ale nedokázal nastavit místo, kde se má zhmotnit. Nejspíš neměl ani potřebné znalosti. A tak se stalo, že se zhmotnil v kosmickém prostoru a letěl v kolizním směru k Zemské atmosféře.
Jelikož nemohl měnit směr letu, tak v ovzduší prostě shořel. Jeho průlet byl dokonce publikován 17.4. v elektronických novinách. Myslím si, že se tím tehdy zabýval astronom Tom Flavius Titus.“ Jagavonno nepřestával: „Jak jsem říkal, sledujeme vás již desítky let. Ale nijak jsme, až doteď cíleně nezasáhly do vaší společnosti, která, jak se zdá…“ Poté se v místnosti rozdmýchávala tvořivá debata a spousta palčivých otázek byla zodpovězena. Mezi tím si jeden bledý, zakřiknutý, nenápadný hoch kdesi vzadu, ten samý, co do diskuze přispěl jednou správnou otázkou, sáhl pod bundu, vytáhl phaser a se zvířecím výrazem v tváři namířil na doktora Jagavonno…

• Konec

Gir Jirengis, bývalý spojař, který byl z vojny vyhozen pro nedisciplinovanost a zanedbání povinnosti (nezapnul nahrávání hovoru při nehodě ve vědeckém ústavu), se nevyrovnal se ztrátou své kariéry. Již před několika lety se tajně přidal ke krajně extrémistické sektářské organizaci, která hlásala, že věda a stroje jsou největší zlo, a že věda dříve, nebo později přivodí zkázu celého lidstva. Gil se brzy stal jejich nejfanatičtějším členem. Brzy po tragédii ve výzkumném středisku ukradl identitu jednoho mrtvého vědce a vetřel se k Ergolyho svitě. Celou dobu sebou nosil phaser a čekal na svoji příležitost. Jeho vzdělání bylo chatrné, matně si vzpomínal na svá školní léta. Nikdy toho z fyziky moc nevěděl a dokonce si ani neuvědomoval dalekosáhlé důsledky toho, co se stane, když se hmota Země střetne se 130 kilogramy antihmoty, to jest s doktorem Jagavonno. A na narušení Jagavonnova ochranného silového pole byl Girův phaser více než dostačující.
Zatím stále probíhala živá diskuze mezi Jagavonnou a Ergolyho svitou. Mezitím si jeden bledý, zakřiknutý hoch kdesi vzadu, ten samý, co do diskuze přispěl jednou správnou otázkou, sáhl pod bundu, vytáhl phaser a se zvířecím výrazem v tváři namířil na doktora Jagavonno… a vystřelil.
Výstřel způsobil celkové narušení Jagavonnova silového pole a doktor se dotkl podlahy. V tom okamžiku z doktora Jagavonna a části podlahy vytrysklo jasně bílé světlo, které za několik nanosekund zaplavilo všechny lidi v místnosti. V několika mikrosekundách se vypařila celá Ergolyho vila i s divokými lesy kolem. Do jedné vteřiny se světlem zalila plocha více než 50000000 kilometrů čtverečných. Potom světlo pozvolna zhaslo. Na místě, kde nedávno stála vila, byl 10 kilometrů hluboký do běla rozžhavený kráter. Celou Euroasii a Afriku pohltila hustá černá mračna, v nichž se v houfech proháněly blesky. Na druhé straně planety se do 15ti minut zvýšila teplota o 20°C. Po další hodině na Zemi zmizelo i to poslední místečko s čistým nebem a vše už zahalovala černá, děsivá oblaka, clonící Slunce a nesoucí smrtonosnou radiaci.
Lidé, stejně jako drtivá většina ostatních živočišných a rostlinných druhů na Zemi vymřeli. Avšak život na Antizemi, téměř zrcadlovém obrazu Země v alternativním vesmíru, stále bujel a nezkrotně se hnal do nových a nových výšin poznání. Kdo ví, kam až dosáhne.


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 3.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 31 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Govrid 12.09.2011, 14:12:44 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Govrid ze dne 22.08.2011, 15:44:21

   Rád si to přečtu...
 Govrid 22.08.2011, 15:44:21 Odpovědět 
   Zdravím.
Doporučil bych ti hodně číst, máš rád sci-fi, takže bych ti doporučil Isaaca Asimova, jeho povídky nejsou špatný...

A taky bych ti doporučil nespěchej, když dopíšeš povídku, tak si jí nech chvíli u sebe a třeba si jí druhý den přečti. Uvidíš tak spoustu chyb, které jsi před tím neviděl.
 ze dne 05.09.2011, 9:24:07  
   Bel Riose: Díky, Asimova již delší dobu čtu, hlavně jeho trilogii Nadace a vskutku se mi to zalíbilo. :)

Nyní se pokouším napsat něco krátkého, a jestli se mi to alespoň částečně povede, tak to sem publikuju...
 Siggi 19.08.2011, 23:58:52 Odpovědět 
   Každý jednou nějak začal. A dělal chyby. Já taky. Pokračuj a jestli nezkostnatíš, tak každá další povídka bude lepší, než ta předchozí.
 Bel Riose 19.08.2011, 14:30:11 Odpovědět 
   Děkuji Vám za kritiku, bude mi velmi užitečná.
Máte pravdu, toto je skutečně má prvotina. Mimochodem, ptal jste se mě na věk. Je mi 16

Zajímám se o sci-fi literaturu již delší dobu, a toto byl můj první pokus něco napsat. Doufám, že se mi to napříště podaří lépe...
 ze dne 20.08.2011, 1:21:33  
   m2m: Ahoj :)

Na každý komentář můžeš odpovědět kliknutím na takovej ten lístek papíru s tužkou vpravo nahoře u danýho komentáře :)

A vesele na tykačku :)


No a samozřejmě hlavně hodně číst a hodně psát, tak v poměru 3:1 pro čtení :)
Protože potom to příště bude zase o stejný poměr lepší, uvidíš.
 Ariadne 17.08.2011, 18:06:15 Odpovědět 
   protože jsi zde nový, dám ti hodnocení stejné jako m2m a nechci tě odrazovat špatnou známkou...
 m2m 17.08.2011, 1:02:31 Odpovědět 
   Zdravím a vítám na Saspi!

:)
No, co s Tebou? Nevím věk, abych se mohl odrazit, a protože nemám k porovnání žádný jiný Tvůj text, musím se holt přiklonit k myšlence, že tohle je vlastně Tvoje prvotina.

Svědčí pro to řada chyb, které načtený autor už nedělá.
Přímá řeč (její pravidla a hlavně fakt, že musí být odřádkována) a pak samozřejmě typografie.
S upřímným srdcem se podívej na ty bloky textu, hlavně k závěru. Co s tím?
Strašně blbě se to čte, líp se to bude číst, když tam bude víc odstavců. Fakt že jo.

Co dál? Číslovky v literatuře píšeme (překvapivě) slovy. Deset kilometrů, padesát milionů kilometrů, 17. dubna nebo dvacet stupňů.


Takže co s tím vším?
Stačí si otevřít nějakej román a podívat se, jak vypadá přímá řeč.
"Uvozovky dole, čárka, uvozovky nahoře" uvozovací věta. ¨
=> "Přímá řeč," uvozovací věta.
"Přímá řeč!" uvozovací věta.
"Přímá řeč?" uvozovací věta.
"Přímá řeč." Věta.
Čili v Tvém případě např:
"Počkat, co to bylo?" řekl si pro sebe Jagavonno.

Najdeš to v jakémkoliv románu.


Že haprujou i íčka a ýčka, to je taky určitou známkou nevypsanosti. Je totiž vidět, že jinak je docela ovládáš, resp. jsi schopnej si je hledat, uvědomit a opravovat.


Závěr textu je chybami však nabitej až moc.
Jako by byl nucenej, jako kdybys pospíchal s dopsáním.



Příběh samotnej si netroufám hodnotit. Nechápu, co je na tomhle textu za netradiční pokus o sci-fi. Sci-fi to totiž je, a je i celkem tradiční. Paralelní světy a jejich protnutí jsou překvapivě častým námětem scifáren všeho druhu, od mikropovídek přes povídky až k novelám a románům.

Můžu hodnotit styl, který je uspěchaný a postrádá nějakou snahu kromě příběhu vyprávět i něco jiného. Kniha, resp. povídka, totiž není jen o tom, že se tam něco stane. To, co se stane, se musí NĚKDE stát, a to "někde" musíš čtenáři taky dát pod nos. Musíš to popsat. To, co se stane, se taky NĚKOMU stane, čili musíš čtenáři dát i postavy, a postavy utvoříš nějakými charakteristikami. Nějaké náznaky o charaktery v textu jsou, ale jsou málo promyšlené a málo dotkané do konce.
No a tak dál.


Výtek by bylo ještě pár, ale už tak jsem Tě určitě zahltil a nejspíš si myslíš, že jsem Tě teď pořádně sepsul, ale není to pravda. Scifárny jsou super počtení, mám je rád, a tak se snažím, aby každý autor každé scifárny přišel příště s ještě lepším textem.
A já věřím tomu, že příště to bude o třídu lepší, protože ty moje mířený hemzy třeba pochopíš a zamyslíš se nad nimi :)


Redaktorská známka je irelevantní, rozhoduje ta čtenářská, tak se necháme překvapit, co na to čtenářstvo :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Ammes
(10.5.2022, 19:50)
Míra Zdanovec
(26.4.2022, 15:45)
Novalie
(12.12.2021, 23:06)
stromeček
(7.12.2021, 21:05)
obr
obr obr obr
obr
Čas od času mož...
Radher
1. - Poslední p...
Rozálie Krutibrková
Zakázaná láska ...
Petra Vávrová
obr
obr obr obr
obr

[nevybr?no]
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr