obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Sen je sůl bez chleba."
Ramón Gómez de la Serna
obr
obr počet přístupů: 2915661 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39760 příspěvků, 5802 autorů a 392280 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Žena s prázdným pohledem ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Příběhy války třicetileté
 autor Siggi publikováno: 21.08.2011, 19:47  
 

Krajinou putovala žena. Dle zbytků oblečení bylo znát, že pochází z bohatého rodu. Kdo ji potkal, a pohlédl do jejích tmavých očí, viděl v nich jen prázdnotu.

Jaro roku šestnáct set třicet jedna přineslo opět hřmění děl. Už po dva měsíce létají dělové koule a padají mrtví pod Magdeburgskými hradbami. Schyluje se k největšímu dramatu této války. Ve svém stanu generál Tilly sledoval mapu oblasti. Před ním stál se zachmuřenou tváří jeden z jeho adjutantů, major Konrad. Generál zvedl oči a kývl.
„Opět podnikli výpad, Vaše Excelence. Máme asi šedesát mrtvých, a dalších sto zraněných. Někteří nedožijí rána.“
„Co náš Ital? Jak je daleko s těmi tunely?“
„Dva mu včera zavalili. Na třetí ještě nepřišli, ale nějaký čas ještě potrvá, než bude dodělaný.“
Generál Jan Tserclaes von Tilly zaťal pěsti, až mu zbělely klouby. Proklaté město. Švédové se svými spojenci se roztahují po Sasku a on tady nemá jediný opěrný bod. Zásobování vázne, a on už nemá co dát vojákům k jídlu. Jestli nepřítele nezastaví, tak Švédové nakonec vpadnou i do Čech a nakonec do Rakous a pak… Ani nechtěl domyslet. Nakonec si ta protestantská chátra bude diktovat podmínky. To nedopustí.
Generál vyšel ven ze stanu a dalekohledem obhlížel obležené město. Na hradbách bylo vidět, že je hrubá střelba dovedla dost poničit, ale obránci je vždy vyspravili a udrželi. Dva měsíce už tady trčí a ztrácí vojáky. Docházejí zásoby. Budou muset něco podniknout, nebo odtáhnout s nepořízenou. To by ho císař asi nepochválil.
„Majore!“ štěkl velitel císařské armády rozhodně.
„Ano, Vaše Excelence?“ odvětil pobočník pohotově.
„Zítra budeme šturmovat proti hradbám. Hned ráno ať artilerie pálí ze všech hlavní. Těžké kusy soustředíte tamhle na to místo. Tam je hradba porušená. Pikenýři ať odloží píky a chopí se meče. Připravte regiment rondašírů. Půjdou s pikenýry do průlomu. A vše připravit tak, aby si toho ti kacíři nevšimli.“
Generálův adjutant zasalutoval a šel zařídit potřebné.
---
„Hermane,“ řekl poručík mušketýrů, který dalekohledem obhlížel z hradebního ochozu ležení císařských vojsk pod hradbami města.
„Ano, pane?“ odpověděl mušketýr sedící kousek od pozorovatele.
„Jsi nejlepší střelec, co znám. Pojď sem.“
Voják uposlechl příkaz a přikrčen přiběhl k veliteli.
„Tamhle je velitelský stan. Vidíš ho? Ten s tím praporcem.“
Mušketýr se zahleděl udaným směrem.
„Myslím, že ano, pane.“
„Tam sídlí generál Tilly. Myslíš, že bys ho dovedl odsud trefit?“
Voják se ještě jednou zahleděl na stan a odhadoval vzdálenost.
„Mušketou ne, pane. Je to daleko. Ale kdybych měl tu loveckou pušku, co má pan purkmistr, tak s tou by to možná šlo. Nebo aspoň hradebnici.“
„Říkáš purkmistrovu loveckou pušku?“
Voják přikývl. Poručík se zamyslel. Pak kývl na jednoho z vojáků a přikázal mu, aby ho následoval. Oba slezli z hradebního ochozu. Poručík zašel do jednoho z domů, poblíž opevnění. Tyto domy byly z důvodů bezpečnosti vyklizené a používali je vojáci. Zde napsal list a předal ho onomu soldátovi.
„Běž na radnici, a že pana purkmistra snažně prosím o vyhovění. A teď jdi.“ Voják zasalutoval a běžel splnit rozkaz.
Poručík John Dubbley byl Angličan a touha po vojenských zkušenostech ho zavála do této války. V Holandsku se nechal zverbovat k mušketýrskému pluku hraběte Henrika z Heerenweenu, který sbíral vojsko proti Habsburským silám na pomoc souvěrcům. Tady v Magdeburgu se ukryl poslední zbytek tohoto pluku, aby posílil místní obranu. Hrabě už dávno padl a nakonec velení zůstalo na poručíkovi. Jiný důstojník už nežil.
Purkmistr držel v ruce poručíkův list a vzteky rudnul, pak zbělal, až nakonec zařval:
„Taková opovážlivost!! Víš, kolik ta puška stála!?! A já mám svůj soukromý majetek poskytovat armádě? Ještě k tomu nějakému cizinci?!! O tomhle se dozví plukovník Mainhammer. Ten už toho vašeho lajtnanta srovná!!“ Purkmistr by dával svou nelibost najevo ještě dlouho, ale zahřmění děl jeho slova utnulo.
Mušketýr se vrátil s nepořízenou ke svému veliteli. Ten zatím pobíhal po hradbách a organizoval obranu. Císařské dělostřelectvo začalo plnit včerejší rozkaz a s velkou silou udeřilo na městské hradby. Mezi tím se připravovala pěchota k průlomu. Císařští vojáci již pološílení hlady a nabuzení touhou po kořisti čekali, až se v opevnění vytvoří průlom.
„Palte!“
Salva z několika desítek mušket smetla první vlnu útočníků, ale za ní šla další a další. Zároveň se k boji přidali střelci nepřítele. Kulky hvízdali vzduchem a odražené do kamenů vydávaly velmi zlověstný chechot. Několik magdeburských mušketýrů padlo.
„Mušketýři, muškety nabíjet!“
Salva z lehčích děl udeřila na ochoz. Tlaková vlna srazila poručíka Dubbley na zem a omráčila ho. Velení převzal kaprál.
„Nabijáky zasunout!“
Jedna ze zbloudilých kulek mu roztříštila hlavu a její obsah i s krví potřísnil okolí i několik dalších vojáků. Velení spadlo na svobodníka.
„Lunt připravit!“
Jemný střelný prach byl nasypán na pánvičky a ty zavřeny. Zůstala jen škvíra pro doutnák na kohoutu zbraně.
„K palbě připravit!!“
Střelci opřeli své těžké ručnice o furkety, což byly podpěry, aby se z muškety dalo vůbec střílet.
„Zamířit a pal!!“
Salva srazila spoustu císařských vojáků z žebříků a i hradebního ochozu. To už se poručík probral z mrákot a začal organizovat, co se dalo. Na několika místech se císařským nakonec podařilo prorazit a přes veliké ztráty se dostali na hradební ochoz. Střelba umlkala a došlo na poboční zbraně. V tu chvíli děla provalila hradbu a tisíce pikenýrů a rondašírů se začaly hrnout do vzniklého průlomu. Boj se přesunul do ulic. Zemdlení obránci se stáhli z hradeb a nyní bojovali svůj poslední boj mezi domy. Výstřely práskaly jen ojediněle. Všude bylo slyšet jen řinčení čepelí a řev. Poručík Dubbley se s hrstkou svých nejvěrnějších dostal do slepé uličky. Ze své pistole zastřelil jednoho z pikenýrů a pak tasil kord. Jakou však měli od jeho chlapi šanci proti zbroji a štítům rondašírů? Malou. Přesto se okolo obklíčené skupinky začal tvořit val z mrtvol. Statečnost v bitvě je vesměs jen zoufalé odhodlání krysy zahnané do kouta. Noví a noví útočníci nakonec udolali i toto ohnisko odporu. Ačkoliv měli vojáci poručíka Johna Dubbley své kordy pokryté krví a jejich nohy už klouzaly po střevech a jejich obsahu ze zabitých císařských soldátů, jejich paže umdlévaly. Nakonec se stala věc, kterou nikdo asi nečekal. Na konci uličky zahřměla strašná rána. Jedno z menších děl, které byly vtlačeny do města, aby zlomily zbývající odpor, vmetlo svůj smrtonosný obsah do skupiny statečných mušketýrů. Kartáčová střela tvořená šrotem uličku zametla a těla obránců roztrhala na kusy.
Několik nejbohatších měšťanů se zavřelo do kostela. Ženy v hrůze klečely před oltářem a vysílalo v pláči své prosby k Bohu, který byl ale jako vždy hluchý. Nebo byl na straně císařských? To se nikdo nedozví. Ulice se plnily zohavenými mrtvolami těch, kteří se nestačili ukrýt, či zemřít vlastní rukou, jako mnoho obyvatel města. Tillyho vojáci byli jako smyslů zbavení. Jedna skupinka zkoušela, jestli dovedou rozetnout mečem člověka nebo i malé dítě na jednu ránu. Komu se to povedlo, byl kvitován halasným pokřikem. Jiní znásilňovali každého, kdo jim, přišel pod ruku. Lidé byli vražděni ve svých domech, upalováni, či sekáni zaživa.
V kostele bylo zatím bezpečno. Všichni, kteří se sem ukryli, doufali v starodávné právo azylu.
„Blíží se ke kostelu! Už jsou tady!“ vykřikla jedna z žen, která se dívala ven klíčovou dírkou. Purkmistr se rozhlédl a třesoucím se hlasem řekl:
„Náš kostel je zasvěcen Panně Marii. Vyberme z našeho středu nevinnou pannu a ta tu zběsilost zastaví. Bude to znamení Boží!“ Všichni obrátili zraky na purkmistra.
„To myslíte vážně?“ zeptal se jeden z konšelů.
„Vy nevěříte v sílu Božího slova? Vy nevěříte v zázračnou moc Bohorodičky?“ Všichni věděli, že Purkmistr je katolík a spíše přívrženec císařského dvora, ale proti většině konšelů si netroufal vystupovat.
Nakonec vybrali ze svého středu dívku. Pannu Johanku, dceru městského pokladníka Liebermanna. Paní Markéta, její matka odmítala vydat dceru v takové nebezpečí, ale byla přidržena několika lidmi, aby nebránila v jejich záchraně. Dívka, jen v košili a bosa, s křížem a Biblí v ruce, třesoucí se strachy byla dovedena ke kostelním dveřím.
„Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou…“ Pod chrámovou klenbou se vroucně pronášená modlitba nesla a naplňovala srdce nadějí a vírou. Dveře se otevřely a dívka udělala několik kroků vstříc divoké soldatesce, která se prosekala a provraždila až k chrámu Panny Marie.
Do chrámu vniklo světlo, ve kterém Johanka vypadala jako anděl páně. Pak zazněl její strašlivý výkřik, když se na ni vojáci vrhli.

Druhý den generál Tilly zhrozeně projížděl troskami města. Všude ležely mrtvoly a zápach rozkladu již byl cítit ve vzduchu. Generál i jeho důstojníci se zastavili u kostela. Na jeho prahu dosud leželo to, co zbylo ze sotva třináctileté dívky. Jen krvavý cár, ležící v prachu. Z kostela vyvedli jediného žijícího člověka. Na kazatelně byla ukryta žena s prázdným pohledem. Na kazatelně nikdo z žoldnéřů nic nehledal. To ji zachránilo. Zachránilo?
Krajinou putovala žena s prázdným pohledem. Vidět smrt svého jediného dítěte, to stačí na celý život.

V květnu šestnáct set třicet jedna armáda Katolické ligy pod velením generála Tillyho dobyla, po půlročním obléhání, město Magdeburg. Následné běsnění katolické soldatesky přežilo z původních třiceti tisíc obyvatel jen necelých pět tisíc lidí.
Čest jeho obráncům, kteří bojovali až do konce.


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Siggi 24.08.2011, 14:11:43 Odpovědět 
   Děkuji všem, co si to přečetli a řekli svůj názor.
 Rilian 23.08.2011, 20:32:05 Odpovědět 
   Velmi zdařilé. Obdivuji znalost historického pozadí a všechny válečné názvy. Na okmažik mě to vtáhlo do doby napoleonských válek plných střelného prachu, hord vojáků a hluku. Jak jinak než za 1.
 vacite 21.08.2011, 21:13:25 Odpovědět 
   Bavilo, za jedna.
 Ekyelka 21.08.2011, 19:46:25 Odpovědět 
   Zdravím.

Zajímavý text, postavený na historických událostech, a podaný s oním puncem přízračné reálnosti. Ano, nějak takto se mohlo odehrát a skončit několik životů z celé plejády těch, kdo padli, nebo přežili.
Z čistě řemeslného hlediska má ovšem text mezery. Sem tam chyby se dají překousnout, je jich jen pár a neruší ve čtení. Text je však místy zbytečně uspěchaný a "nahečmaný" - chce to lépe rozvrhnout děj do jednotlivých odstavců, více si s nimi pohrát.
Stejně tak se dá lépe pracovat s jednotlivými postavami, jejich charaktery. Odmítnutí purkmistrovy pomoci obráncům je vylíčeno jen jako pouhá epizodka, přitom šlo o dost zásadní věc, stejně tak boj paní Markéty za život nebohé dcery. Každá z postav byla jen načrtnuta a přitom se přímo nabízelo rozvinout naplno jejich život (a smrt).
Je to na dobré cestě, text je čtivý a živý, ale ještě to chce dotahovat řemeslné detaily.
 ze dne 22.08.2011, 18:45:05  
   Siggi: Jo, už ti rozumím. Ale Tilly je tady vlastně podružná figura. Když budu psát epizodu z druhé války, také nebudu rozebírat charakter Hitlera, nebo Stalina, ale maximálně poručíka té dané jednotky. Generálové budou zmíněni, že tam jsou, ale pro vlastní příběh jsou nepodstatní. Jako tady generál Tilly.
Ale jinak asi máš pravdu. Tenhle příběj je trochu staršího data. Psal jsem to asi tak před dvěma lety.
Jinak, já příběhy nevymýšlím. Prostě přicházejí a já je jen vyprávím.:-)
 ze dne 22.08.2011, 10:34:31  
   Ekyelka: Er, nepleť životopis a charakter! Psala jsem, že ze zachovaných písemných pramenů jsi mohl vydedukovat, jaký charakter Tilly měl, a to poté zakomponovat organicky do povídky, aniž bys generálův životopis jakkoliv zmiňoval, nebo dával této postavě v textu větší prostor.
A ano, pochopila jsem ihned, oč se jedná. Jenže vzato z mého pohledu (ano, ženského), každá matka má ten iracionální spouštěč, který se ozývá v podobných případech - chránit mládě, přestože třeba ani není známka po hrozícím nebezpečí. Tohle byl ten moment, který se měl zpracovat, to podvědomé tušení, pak výhled ven, šok a ztráta osobnosti/ducha etc. Nehledě na to, že pokud měšťané v kostele viděli, co vojáci dělají lidem venku, už to mohlo podvědomě paní Markétu varovat, že se nezastaví ani před malou Jolankou. Ne vědomý odpor, ale podvědomý, instinktivní.
Radši se už v tom nebudu hrabat. Jiný čtenář snad vnese svůj náhled.
 ze dne 22.08.2011, 0:17:37  
   Siggi: Životopis Tillyho bych sem fakt nedávat. Na to je to moc krátké. A co se týče té dívky, tys nepochopila, proč ji tam poslali? Oni ji přece neposílali na smrt, jako oběť vojákům. Byla symbolem Panny Marie a oni doufali v zázrak. Že tohle ty zdivočelé soldáty zastaví. To, že se žádný neudál, bylo sice logické, ale pro ně nečekané.
 ze dne 21.08.2011, 23:27:15  
   Ekyelka: Vzal jsi historickou skutečnost - dobytí a vyplenění města Magdeburg - a popsal si dění, jak si myslíš a představuješ, že probíhalo. Kde je řečeno, že bys nemohl stejným způsobem zpracovat charaktery? Generál Tilly nebojoval jen u tohoto města; z historických pramenů se přeci můžeš snadno dozvědět, jakou volil kdy taktiku, s kým uzavíral smlouvy, komu velel a s jakým úspěchem - pokud už trváš na historickém přiblížení charakterů skutečných postav. Nebo se stačilo zkrátka jen zamyslet a napsat postavy trochu živější, víc jako živé lidi a méně jako figurky v historickém dramatu. O to mi šlo.
A co se týče paní Markéty - "odmítala vydat dceru v takové nebezpečí, ale byla zadržena několika lidmi..." - každá matka bojuje o své dítě. Třeba i se sousedy, s nimiž žila celý život v přátelské pospolitosti. Proto jsem se tak divila, že jim dovolila dítě svléknout skoro donaha a poslat ven, vstříc zdivočelým vojákům. Že by se vrhala na vojáky, to ani náhodou, ale určitě by se rvala se sousedy, co tak bezohledně vzali to nejcennější, co na světě měla.
Tenhle moment je jedním z nejsilnějších míst povídky - a zbytečně vyšuměl. Neříkám, že to není dobrý text, nicméně veškeré emoce, které mohl ve čtenáři probudit a doslova ho vymáchat v napětí a víru toho, co se v Magdeburgu tehdy stalo, to zůstalo nevyužité. Máš dobrý text, poklidně popisující pád hrdého města. Ovšem materiálu sis připravil na velkolepou podívanou, která by dala i čtenářům pocítit, co znamená závěrečná věta povídky.
Takhle to cítím.
 ze dne 21.08.2011, 22:30:44  
   Siggi: Tohle je skutečný příběh. Asi máš pravdu, že jsme mohl některé postavy lépe propracovat. No, spíše asi jednu, a to je lieutenant Dubbley. Ostatní jsou opravdu jen epizodky, jen figury v pozadí. Generál Tilly je historická postava a já k němu nenašel charkteristiku.Poručíka Dubbleye jsem si vymyslel, tak tam jsme asi mohl více zapracovat, ale tahle povídka je jedna z mnoha krátkých epizod z tohoto období,atk nevím, jestli by bylo na místě dělat jeho psychologický rozbor.
Paní Markéta o život dcery nebojovala.Ti měšťané se ukryli v kostele, v domění, že je katolická vojska ušetří. Byli přece sami katolíci. Jenže vojáci zabili její dceru moc rychle a ona zešílela.Opravdu se nevrhla na ně a neprala se s nimi o její život.Prostě hrůzou ochromená na to zírala, jako všichni v tom kostele.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
Svítí pro nás
Lotrinka
Tajomstvá noci ...
Mon
What are you wa...
Abigail BcColliens
obr
obr obr obr
obr

..příběh nového začátku
Mája
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr