obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."
Publilius Syrus
obr
obr počet přístupů: 2915692 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5809 autorů a 392469 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Piková Dáma (7.kapitola) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Piková dáma
 autor Jackie Decker publikováno: 25.08.2011, 9:49  
Paull s Carlem se dostali do systému větracích šachet. Výtah, který málem amputoval Paullovi nohy se zastavil na poslední chyvíli a oni tedy mohou pokračovat. Odhalí pro co přišli?
 

Šachta D-12


Nemluvili. Oba toho měli po příhodě s výtahem plné zuby, ale věděli, že teď by bylo už docela zbytečné se vracet. Když už sem tady, tak to dokončím…, pomyslel si Paull a lezl za svým přítelem, který se v systému větracích šachet na lodi vyznal. Tedy minimálně v jednom úseku určitě a v tom úseku právě byli. Ulevilo se mu, že přežil, ale zároveň byl napjatý k prasknutí. Mohlo se stát cokoliv. Mohli narazit na jiné údržbáře ze současné směny, mohl je někdo vidět jak lezli výtahem nahoru, někdo z těch co je zaslechl mohl něco nahlásit, ten kdo si v šachtě odložil sabotážní nářadí by se pro něj teď v noci mohl pokusit vrátit…

Úplně cítil, jak mu krev v žilách pulzuje značnou silou a rychlostí. Tohle mě zničí… Přemýšlel nad vším, co se událo. Snažil se z toho vyvodit nějaké závěry, ale pořád mu něco unikalo…

Náhle ho Carl zastavil. Z šachty, která vedla kolmo na tu jejich, shora dolů, se dole pod nimi rozčiloval jeden z údržbářů. Nešikovné na tom bylo, že právě dolů oni potřebovali.

„A do prdele, tohle se musí stát zrovna mě!“ Zaslechli, zatímco se krčili ve stínu, kam údržbářova svítilna nedosáhla.

„Já se na to vyseru už, protože na tohle nemám nervy! Jo už lezu, tak mi tu neřvi do sluchátek, jasný?! Co prosím tě ty můžeš mít za problém, co?“ Rozkřičel se ten dole, evidentně na kohosi ve vysílačce, a pak už jen slyšeli, jak leze pryč.

Paull si oddychl, jako už mockrát od chvíle, kdy vyrazili.

„Klid, tohle je v pohodě, takový věci se tu dělaj pořád…“ Paull tomu ale nějak vnitřně nemohl uvěřit. Znovu se mu vybavil balíček karet a mrkající žolík. Otřásl se.

Začali slézat dolů o další křižovatku dál. V šachtách bylo normální, že tudy vedly žebříky pro údržbáře, aby se zde mohli prolézat dle potřeby. Když se ocitli dole, zjistili, že jsou v šachtě, která navazuje na servisní tunel, kde toho dne ráno Paull deset minut svíral v ruce kabel, aby zachránil celou loď před explozí, která by jinak hrozila.

Paull se zahleděl nedalekou mřížkou do tunelu a uviděl, že je prázdný. Nikdo tam zrovna nic neopravoval, neřešil žádnou katastrofu…

Špatný pocit z něj ale nezmizel. Ohlédl se zpět po Carlovi, který stál na čtyřech na nejbližší křižovatce a sledoval ho.

„Máš stopky?“ Zeptal se svého přítele. Carl jen přikývl a šoupl mu po podlaze šachty své náramkové hodinky s počítačem.

„Tak dobře. Nařízl kabel a utíká… Nějaký čas trvá, než se vedení přetrhne… Byl dobrej, dal si víc času, tak řekněme pět minut, déle ten tlak nemohl vydržet…“ uvažoval Paull nahlas a nastavil na hodinkách pět minut, které začaly odpočítávat.

Vydali se směrem k šachtě D-12. Lezli rychle. Co nejrychleji. Paullovi jen stačilo přítele následovat, až se ocitli na další kolmici s touhle šachtou, která spojovala další dvě roviny. Paull vypnul odpočet na 1:21:05.

„Kolik?“ Ptal se Carl.

„Čtyři minuty…“ vyslovil zamyšleně. Začínal se bát toho, co všechno asi mohou zjistit. Co když se mýlím a Carl to mohl být? Co když to byl on? Mohl to být nějaký hloupý vtip… Rád zkouší, co všechno dokáže… Z myšlenek ho vytrhl až jeho přítel s dalšími pokyny.

„Šachta D-12 je ta dole, vidíš ji?“ Ukázal dolů. „Stačilo by mu, kdyby tam ty věci hodil, tady jsem je totiž našel… Mohl by pak lézt dál, o pár zákrutů tímhle směrem je východ z šachty, nedaleko dveří do strojovny.“ Paull začínal cítit, že něco není tak úplně v pořádku. Přesto ale svůj vnitřní pocit, jako už několikrát, potlačil a zahnal do pozadí. Připadal mu iracionální…

„Dobře, takže přileze sem. Potřebuje se těch věcí na nějaký čas zbavit, a tak je hodí o šachtu dolů. Pomíjím fakt, že musel vědět, že to někdo najde a tomu někomu to dojde, ale dobře. Hodí to dolů a bude chtít vylézt u strojovny. Změříme tedy čas k tomu výlezu.“ Uložil na Carlových hodinkách dosud neodpočítaný čas a připravil se, že polezou dál.

Periferním viděním zahlédl dole stín… Podíval se tam, ale nikoho neviděl.

„Co je?“ Ptal se Carl už trochu unaven Paullovým neustálým divným chováním.

„Někdo tam je.“ Řekl sebejistě. Odmítal si připustit, že se mohlo jednat jen o přelud či halucinaci. Pořád ještě existovala šance, že si ten dotyčný pro své nářadí přijde. Co když nás teď slyšel?, zachvátila ho panika. Carl se už ale naštval a vzal si své hodinky zpátky.

„Když už si mě sem vytáh, tak si ze mě aspoň nedělej srandu, jo?! Nikdo tam není!“ Pravda byla, že pro své tvrzení nic neměl. Když se tam s Carlem teď podívali, neviděl nikdo z nich nic.

„Du k tomu průlezu jestli chceš, počkej tu, kdyby se vracel!“ Odsekl mu přítel tvrdě a začal lézt dál. Paull tam nechtěl zůstat sám, stejně jako nechtěl pouštět Carla samotného, ale v tuto chvíli se nedokázal rozhoupat k tomu, aby ho následoval. Raději se proto podíval znovu o šachtu níž, kde prve viděl stín.

No tak… Přece nejsem blázen, ani netrpím ponorkovou nemocí. Tohle prostě není samo sebou. Děje se tu něco, čemu nerozumím, ale vůbec nechápu proč. Nic nechápu… Trochu zdrceně se rozhlédl. Carl už byl pryč. No skvělý, ještě tohle mi scházelo… Tak sem sám uprostřed noci, na vesmírný lodi v systému šachet a čekám jen na to, až si sem pro mě přijde někdo, kdo tu má na starosti údržbu. Třeba Carl, kterej tu vlastně taky nemá teď co dělat a každou chvíli nás tu prostě musí někdo načapat. Myšlenky se staly těžkým kamenem, který ne a ne spadnout. Čas neúprosně hnal kupředu a i když Paull neměl své hodinky zrovna u sebe, připadala mu ta chvíle čekání už zkrátka příliš dlouhá. To ticho vyplněné jen hučením lodních agregátů, které tak blízko strojovny už nehučely, ale klapaly, cvakaly, monotónně vrčely a někdy až řvaly v určitých periodách. Paull byl téměř schopen, podle všech těch zvuků, určit, který stroj vydává jaký zvuk a dokonce se tím i chvíli snažil zabavit, ale pak konečně vstal.

Kde jen ten Carl může bejt? „Carle?!“ Začal celkem tiše. „Carle?!“ Zavolal už nahlas. Srdce se mu zase rozbušilo rychleji. Doteď napjatě vyčkával, ale teď si začínal plně uvědomovat, že je sám uprostřed komplexu z šachet, kde se nevyzná a že Carl je už moc dlouho pryč. Ještě naposledy se rozhlédl kolem, dolu a nahoru, a když si byl jistý, že nikde nikdo není, vydal se cestou, kudy předtím viděl Carla odcházet. Když se ztratíš, máš zůstat na místě…, opakoval si poučku. Poučku, kterou se teď nemohl držet. Přece nemohl vyslat signál a čekat, až si toho někdo všimne. Neměl tu co dělat a kdyby musel svou přítomnost zde obhajovat, musel by říct všechno co ví, ale on vlastně nic nevěděl…

„Carle, jestli je to jen nějaká pitomá sranda, tak přísahám, že až s tebou skončím, tak se na Zemi ještě hodně dlouho nepodíváš!“ Říkal si naštvaně. Ani nepřemýšlel nad svými slovy. Krev v něm vřela strachem, nejistotou, vzrušením a zlostí zároveň. Netušil, který z těch pocitů teď převažuje, a tak dal raději průchod své zlosti. V té cítil alespoň nějakou jistotu.

Prolezl zatáčkou, kde mu před tím jeho společník zmizel a pokračoval dál. Dorazil na křižovatku, kde mohl jít všemi směry trojrozměrného prostoru. „Stačilo by mu, kdyby tam ty věci hodil, tady jsem je totiž našel… Mohl by pak lézt dál, o pár zákrutů tímhle směrem je východ z šachty nedaleko dveří do strojovny.“ Vzpomněl si na Carlova slova. Pár zákrutů… Pár jsou dva. Myslel tím zatáčku a křižovatku, nebo dvě křižovatky? Vlastní myšlenky mu unikaly.

Tlukoucí srdce cítil až v krku.

Rozhlížel se kolem sebe, dvakrát…

Třikrát…

A pak to uviděl. Něco o kus dál, v dalším zákrutu chodby před ním. V první chvíli se mu ve světle zářivek nepodařilo zaostřit, ale pak si to uvědomil. Byla to bota…

Aniž by přemýšlel nad tím, co dělá, rychle se vydal tím směrem. Dýchal, jako čtyři chlapy dohromady a i tak měl pocit, že mu plíce selhávají…

Konečně sevřel botu v dlani. Nemusel mačkat, aby poznal, že v té botě je pořád ještě noha. Ohlédl se, i když nechtěl nic vidět. Byla to Carlova noha…


 celkové hodnocení autora: 97.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 m2m 04.12.2011, 19:09:42 Odpovědět 
   Teda by mě zajímalo, jak tu nohu poznal. Jako jak poznal, že je Carlova...
 ze dne 04.12.2011, 20:12:31  
   Jackie Decker: Asi podle bot, ne? :D
Navíc byl v šachtě jen s ním prostě to bylo první co ho napadlo :d
 Šíma 25.08.2011, 9:49:05 Odpovědět 
   Zdarec.

Napínavé. Pěkné schovávání a bloudění ve větracích šachtách (i s vypsáním pocitů samotných hrdinů). Nalezení boty (i s kusem nohy) na konci této části) pěkně dotváří atmosféru strachu a nejistoty. O co tady, sakra jde? ;-) Pozor na nadbytečné čárky (při použití nepřímé řeči - viz otazník a čárka za ním) a na chybějící čárky v souvětích (zkus si spočítat slovesa). A je to!
 ze dne 25.08.2011, 11:38:13  
   Jackie Decker: Jo vidíš, já věděla že se na tu kapitolu mám ještě podívat než jí vložím, jsem ráda že se ti to líbí, teď to bude ještě chvilku akční a pak už přijde jen vysvětlení, než se povídka přesune do své druhé části :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
obr
obr obr obr
obr
Posmrtný život
M
Zašoustat, pomo...
crook
Pocit viny
Nikis
obr
obr obr obr
obr

Proč je dobré číst knihy
Zuzka Brouk
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr