» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2141689

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Svátek Jara ::

Rilian	publikováno: 21.08.2011, 20:51

I stromy sní, cítí a žijí. Tak tomu bylo alespoň v mnoha knihách. Dryády ztělesňovaly krásu svých stromů a vždy, když přišly, snesla se s nimi i nádherná vůně.


	Žila byla v 21. století jabloň. Rostla si sama u hlavní silnice, kde na ní dopadal plyn z výfuků aut. Vždy, když byla sobota nebo neděle a bylo velké horko, si jabloň posteskla, protože jí všechno připadalo poněkud posmutnělé. Všechno bylo tak tiché, že to už jednoho dne nevydržela a rozplakala se. Neznám snad nic horšího, než když se rozpláče strom. Samota, stesk, bolest a mnoho dalšího byli rázem tak silné, že si nikdy nebyla uvědomila, jak jí bude těžce. Ne jen lidem, ale i stromům se stává, že když dlouho pláčí, vyčerpá je to tak, že nakonec usnou. Není to samozřejmě hned, ale začíná to zíváním, pak protíráním očí a nakonec slastným vydýcháváním. Tohle přesně se stalo jabloni. Přestože bylo horko a den, usnula a zdál se jí krásný sen. V tom snu rostla mezi dvěmi zelenými kopci, a na každém z nich se tyčila dvě království. Bylo jaro, a její větve zdobily krásné voňavé květy. Jabloň se rozhlížela a zároveň u srdce cítila zvláštní pocit. Naplněná vnitřním klidem uslyšela pokřiky a smích. Otáčela se a nakonec uviděla skupinku malých dívenek, které naboso přicházejí jejím směrem. Měly věnce z pampelišek ozdobené sametovými stuhami a tančily tak lehce, jakoby je přivanul vítr. Dívky strom obstoupily, chytily se za ruce a začaly tančit. Jabloni se to tak líbilo, že musela pohupovat korunou, ze které se do tance snášely růžové okvětní lístky. Tanec byl úchvatný! Když dívky dotančily, posadily se na zelenou travičku a na něco čekaly. Za okamžik na to, po stejné cestě, přišly krásné ženy. Hlavy jim zdobily věnce z leknínů a listoví a vlasy měly velmi dlouhé. Dorazily taktéž na bos a jabloň cítila, jak se pod nimi chvěje zem. Nedlouho poté přišli další tvorové: malincí mužíčci s hrubými dlaněmi a malými prsty, jezevci, srnky, lišky, satyři, fauni, skřítkové… Všude zněly hlasy a smích a radost… Jabloň neměla tušení, kde se tam vzal, ale byl tam. Velmi ale velmi dlouhý dřevěný stůl, který byl pokryt nejrůznějšími dobrotami, jaké jste kdy viděli: zmrzlinové poháry a nejrůznější zákusky a ledové nápoje a – radši o tom nebudu více psát, protože by se vám jen zbytečně sbíhaly sliny. Slunce už pomalu zapadlo a nedaleko od stolu se rozhořel obrovský oheň. Zvířata, fauni a ostatní se chytili za ruce a za doprovodu bubnů začali tančit. Jabloň tak divoce nespoutaný tanec ještě neviděla. Celým svým tělem se chtěla připojit, když tu si náhle uvědomila, že má dvě nohy, dlouhé vlasy, dvě ruce, hebký šat a věnec z růžových květů. „Vítej, Jabloni, vítej mezi nás,“ ozývalo se z davu. „Přivítej s námi jaro a zatanči si,“ pověděl kdosi. A než se jabloň nadála, tančila okolo ohně. Cítila se tak šťastná, že se nakonec ze spánku nikdy neprobudila a na svět u silnice si už nikdy nevzpomněla.


celkové hodnocení autora: 91.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 10		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 16		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Ariadne	24.08.2011, 20:31:25

Text, který mě oslovil. Poetický, něžný, lehoučce plyne, paráfrázuje i náš "lidský" život. Dalo by se říci, že klade i ekologickou otázku, i když to určite nebylo tvým úmyslem, prostě to tak přirozeně vyplynulo... fakt dobrý...


ze dne 24.08.2011, 21:28:58
Rilian: Já jsem poctěn a děkuji!

Siggi	23.08.2011, 16:36:46

Tak tohle se mi moc líbilo. Chodím rád mezi stromy. Cítím se tam dobře. Občas je objímám. jen tak. Nic od nich nechci a nic do nich necpu. N ahvězdárně mám také jabloň. Je to prostě naše jablůňka. A s těmi dryádami? Každý strom má v sobě vílu.


ze dne 23.08.2011, 20:22:27
Rilian: Mnohokrát děkuji!

čuk	21.08.2011, 20:57:43

Styl je umný, i pohádkový příběh je pěkný a jemný Příběh je alegorický, s ekologickou příchutí. Přechod do světa fantasy je použit k oslavě jara. Je to dost frekventovaný směr: přechod z reality do světa snů a setrvání v něm. Není to tak trochu útěk z předurčení: nebudou někde jabloní jablíčka chybět? Stop: těšmě se textem a radostí z něho.


ze dne 21.08.2011, 21:34:53
Rilian: Děkuji. Líbí se mi myšlenka dryád. V tomto jsem jen chtěl poukázat na metamorfózu stromu v ještě krásnější bytost.

Ekyelka	21.08.2011, 20:50:33

Zdravím. Pohádky, byť a právě proto, že jsou určené primárně dětem (bez závislosti na věku), se dost těžce píšou. Autoři si nemohou dovolit dělat logické chyby, protože dětská mysl, zvyklá pátrat po důvodech a ptát se "proč", tyhle lapsy najde. Spolehlivě (vlastní zkušenosti). Ač se dá namítnout, že toto není pohádka, ale podobenství, blíž má použitím slov a atmosférou skutečně k pohádce. Jabloň jako hlavní postava děje vyhovuje, přechod do snového světa také, poetický a aspoň pro jabloň šťastný závěr také. Při bližším pohledu se ale část textu chtě nechtě sesune jako podmáčený břeh. - proč zmiňovat datum či století? Ono prosté "žila, byla" bohatě stačí. Stejně tak není důležité, že stojí u silnice (mimochodem, jak může plyn padat? Spíš už bych volila jiné slovo, vhodnější.), pokud kromě této jediné věty nepadne o autech už ani jediné slovo. A tak bych mohla postupovat dál - dvě království, o nichž nepadne ani slovo, líčení plného stolu laskomin, ale jak může zaujmout jabloň, která touží spíš po vodě, dešti a slunečním svitu, případně po troše hnoje u kořenů? Zdá se to jako zbytečné rýpání, pak podotýkám, že tohle je kratičký text. Čím kratší, tím více detailů si čtenář všímá a tím více si jich naráz udrží v hlavě - a pokud mu něco nesedí, tím snáze si to zpětně vybaví, když klouže očima po textu. Proto je důležité věnovat kratším textům a logice příběhů v nich obsažených možná větší pozornost, než sáhodlouhým románům (tam se to dá často zpětně zachránit a obkecat, rozvinout později, případně se dá spolehnout na zapomnětlivost čtenářovu). Pozor na nevhodně volená slova a chyby v textu. "Vydýchávání" je sice zvukomalebné, nicméně "oddechování" lépe vystihuje stav věci, "na bos" je zřejmě překlep, neboť většina lidí (a tedy nejen žen) chodí naboso. O dopadání plynu jsem se už zmiňovala, přidávat ke slovu "mužíček" ještě "malinký" mi přišlo už přehnané (a především přeslazené). Méně je někdy více. Chybějící čárky netřeba vypisovat, zabralo by to dost místa, těch pár chybek by se také nemuselo příště objevit. Je to půvabná myšlenka, zpracování ještě pokulhává.


ze dne 22.08.2011, 19:05:44
Rilian: Samozřejmě, že jsem velmi rád, za tyto poznámky, jsou pro mě zpětnovazebnou informací. Jsem za ně mnohokrát vděčný. Uznávám a souhlasím, zdvořile děkuji.


ze dne 21.08.2011, 23:16:22
Ekyelka: Nezáleží na tom, co je pro autora v textu důležité, pokud neumí čtenáři ukázat, proč je to pro něj tak důležité. Obávám se, že já to tam skutečně nenašla (pominu-li tu neohrabanou agitačně-ekologickou stránku). padající plyn: Ok, pokud to bereš takhle důsledně, pak je zbytečné se o daném detailu bavit. Ať se k tomu vyjádří i ostatní čtenáři. Nevysvětlil jsi, PROČ dvě království. Jaká království? Toto slovo označuje politicky-územní celek. Území, ovládané jedním vládcem, s vytyčenými hranicemi atd. Jednak je hovadina, aby se tato království tyčila na kopcích (rozkládat ano, ale tyčit se? Kdeže.), a stále narážím na tu samou otázku - proč? Z jakého důvodu byla dvě? Proč se jabloň objevila mezi nimi a ne v jednom z nich? O tohle mi jde. Pokud si myslíš, že jsem rejpal, nechtěj si zažít skutečné profíky. Vypichují i věci, které čtenář přejde v rámci čtení, aniž hne brvou, a oni je najdou a řádně označí červeným fixem. Tohle moje dotazování není mířené proti tobě nebo proti textu, ale snaží se jen a jen poukázat na mezery, které vidím.


ze dne 21.08.2011, 21:33:12
Rilian: Také zdravím a děkuji. To, že jsem zmínil století je - jakožto podtext - alespoň pro mě, nanejvýš důležité. Chtěl jsem zdůraznit ony atmosféry, jak jsem čítával u Miky Waltariho a také u C.S.Lewise. A silnice také, protože nebýt mé cesty, nikdy by mě nápad nenapadl. Přišlo mi jabloni líto, že tam tak stojí :( Plyn z výfuků aut skutečně padá, prože obsahuje těžké prvky. Dvě království - jabloň je zkrátka viděla a potom, vzaly se tam děti.