obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915374 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39511 příspěvků, 5744 autorů a 390413 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Piková Dáma (8.kapitola) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Piková dáma
 autor Jackie Decker publikováno: 26.08.2011, 12:22  
Carl Migennes zemřel. Byl Zabit. Jak se Paull zachová?
 

Poslední vzdor

Paull nejen, že držel v rukou nohu svého přítele, ale ta noha stáel ještě patřila k tělu. K mrtvému tělu Carla Migennese.

Carl ležel u ústí šachty, která končila nedaleko dveří strojovny. Bezvládné tělo, z něhož vyprchal život již před několika minutami, po které Paull přemýšlel a čekal nad šachtou D-12, bylo jediným sto procentním vyústěním jejich tajné výpravy. Levá ruka v posmrtné strnulosti svírala náramkové hodinky s časem, který na displayi stále naskakoval. Nestačil je ani vypnout… Nikde ani kapka krve, přesto nebylo pochyb o tom, že byl zabit.

Paull hleděl na sinalou tvář svého společníka, přítele, a jen velmi pomalu se drala skutečnost o Carlově smrti až k jeho vědomí, které bylo zahlceno tlukoucím srdcem. Pohled mu sklouzl k hodinkám, které neustále měřily čas. Samotnému mu cesta sem nezabrala více než minutu nebo dvě, od místa, kde dotyčný zahodil inkriminované předměty a to se musel na křižovatce rozhlížet, kolik by tedy zabrala cesta někomu, kdo věděl, kam jde? Sabotér si místo svého působiště jistě prohlédl předem.

Posadil se. Kroutil hlavou ze strany na stranu a zvolnil svůj dech. Hlava se mu zatočila, všechno se zdálo zbytečné, marné a ještě k tomu nic nezjistil… Věděl od počátku, že to může být nebezpečné, ale že až tolik? A proč Carl?

Náhle se světlo změnilo. Jasná, bodavá, záře ho na okamžik oslepila. Kruci… Všude kolem blikalo červené světlo. Poplach!

Věděl, že musí pryč. To jediné věděl jistě. Ještě mu ani nestačilo úplně dojít, že právě ztratil přítele a nejspíše svou vlastní vinou, když ho spuštěný poplach donutil se hnout z místa. Červené světlo znamenalo nejvyšší stupeň alarmu na lodi. Nemusel poslouchat hlas ozývající se palubou, o vetřelci ve ventilaci na podlaží, kde se právě nalézal. Tušil že jdou po něm.

Vykopnul mřížku a vyskočil z šachty ven na chodbu. Mřížka kovově zaduněla a způsobila neúměrně hluku.

Ohlédl se ke dveřím strojovny, které se právě zabezpečily. Pochopitelně strojovna byla na lodi strategickým postem, který kdyby ovládl nějaký šílenec, by mohl zcela ochromit veškerý provoz lodi.

Ale co teď?

Naposledy se otočil ke Carlovi.

Jestli ten co ho zabil, byl ten sabotér, pokusí se ty věci ukrást z jeho skříňky…

Vzal mu z ruky hodinky a na kus fólie, kterou vždycky nosil v kapse, otiskl jeho palec. Jediná možnost, jak prokázat svou nevinu ležela v Carlově skříňce. Dostat se tam mu měl pomoci otisk na folii.

Vzpomněl si na Glena a jeho pozvání večer k němu do kajuty. Ačkoliv o tom původně uvažoval skepticky či dokonce vůbec, teď tam hodlal zajít. Potřeboval klid. Doufal, že když tam poběží normálními chodbami, že ho sice budou hledat v šachtách, ale on bude mít dost času doběhnout až do Glenovi a Denyho kajuty. Nebyl to dobrý plán a každý logicky myslící člověk, který by se nad jeho chováním zamyslel by dospěl k závěru, že muselo být výsledkem nějaké psychózy či nepodloženou reakcí na kritickou situaci, v níž se ocitl. Což by vlastně byla pravda. Ale Paull neměla čas přemýšlet nad tím, co dělá. Ne, natolik do důsledků, aby mu došlo, že je to nesmysl…

Rozběhl se chodbou od strojovny.

Tak rychle jako teď ještě nikdy neběžel. Všechno se mu slévalo. Neměl čas na myšlenky a ty zůstávaly rozmazané, stejně jako chodby a jednotlivé terminály v nich, kolem kterých probíhal. Jako by už byl jen krůček od pochopení a přeci kdykoliv ten krok udělal, vůbec se nepohnul z místa.

Běžel.

Na rozcestí zahnul vlevo.

Pokolikáté už?

Za sebou slyšel dusot.

Výtah…

Zaběhl dovnitř. Zuřivě mačkal příslušné tlačítko, ale výtah byl zablokován.

Servisní průlez už ale nebyl na svém místě. Oddělil se, protože nebyl zajištěný.

Vyšplhal se do výtahové šachty. Ještě před nedlouhou chvílí tu zažil nepěknou příhodu, ale teď na tom nezáleželo. Nezbylo mu než se spolehnout na to, že poplach zatím trvá jen na patře se strojovnou.

Lezl rychle. Po žebříku stoupal vzhůru. Dýchal jako čtyři běžci na maratónu, ale zdálo se to zbytečné. Připadal si hrozně pomalý…

Vylezl sotva o dvě podlaží výše a už ho z výtahu pod ním zaměřilo světlo několika svítilen.
Kruci…

„Stůjte!“

„Máme ho!“

Dlaně se mu příliš potily. Div neuklouzl jak se lekl. Mířili na něj zbraněmi a on dveře do patra ještě ani nestihl otevřít. Zelené světlo v šachtě teď bylo stejně rudé jako předtím na patře se strojovnou. Dech se mu téměř zastavil.

Dveře se otevřely, ale pohled na chodbu za nimi mu neskýtal žádnou naději na útěk. Několik vojáků z ochranky a dva androidi s lasery na něho mířili svými zbraněmi…


 celkové hodnocení autora: 97.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 m2m 04.12.2011, 19:12:05 Odpovědět 
   Jo tak takhle tu nohu poznal :)

To předtím vyznělo, že nohu kdosi uřízl.
 ze dne 04.12.2011, 20:12:59  
   Jackie Decker: :D hlavně že už je to pochopitelný :d
 Šíma 26.08.2011, 12:22:07 Odpovědět 
   Zdravím.

Pěkně napínáš čtenáře. O smrti kolegy našeho hrdiny se nedozvídáme nic nového (dohady zůstávají), zatímco necháváš přeživšícho technika utíkat lodí co nejdál od místa neštěstí. Jak se zdá, nemá šanci na únik a nečeká jej nic dobrého, zatímco bude mít sabotér dost času na cokoliv. Těším se na pokračování.

Něco málo:

-- Paull nejen, že držel v rukou nohu svého přítele, ale ta noha stáel ještě patřila k tělu. -- (hned první souvětí a máme tu dva nedostatky) -- nejenže (bez čárky) -- stále (překlep)

-- Mřížka kovově zaduněla a způsobila neúměrně hluku. -- (nepozdává se mi: a způsobila neúměrně hluku - nejspíš bych to vypustil, ale jde jen o můj názor) -- neúměrný hluk

-- Ještě před nedlouhou chvílí tu zažil nepěknou příhodu ... -- nedlouhou? (také bych vypustil)

Tož tak...
 ze dne 26.08.2011, 14:42:36  
   Jackie Decker: Díky za rady až když jsi mě na to upozornil si říkám: No fuj!

Zkrátka ne vždy se zadaří, ale tak pro příště si zkusím dát větší pozor zase, no...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
obr
obr obr obr
obr
Výstřižek z den...
Verity von Leatri
Když svět býval...
guru
Večerní romance
Amarantine
obr
obr obr obr
obr

Proč to nebereš?
asi
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr