obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2915316 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39432 příspěvků, 5735 autorů a 389981 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Jarní úklid ::

 autor Govrid publikováno: 27.08.2011, 16:05  
Tuto povídku jsem napsal proto, že když tohle téma bylo ve workshopu, tak jsem se ho neúčastnil - ale řekl jsem si, že to alespoň zkusim napsat... No, snad se vám bude líbit - přeju hezké čtení. :)
 

Jarní úklid

„Když si takhle plachtíme rychlostí skoro sedm set tisíc kilometrů za hodinu a snažíme se přitom vyhnout letícím asteroidům - tak neznám nic krásnějšího, než je tohle. Tomu pocitu když pilotuješ vesmírný koráb - tomu pocitu když sedíš za řídícím pultem a ovládáš tuhle slečinku, tomu se zkrátka nic nevyrovná.“

„S tím mohu jenom souhlasit, pane kapitáne. Je to nádherný pocit, nikdy předtím jsem totiž vesmírem neletěl, takže tohle je moje první zkušenost.“

„Ano - to ano. Je to to nejlepší, co já osobně znám… A i když si zřejmě teď budu protiřečit, tak ti musím povědět, můj milí příteli, že to přesto není to pravé ořechové, jak se na první pohled zdá - kdybys nějaký ten rok žil na naší planetě, věděl bys, o čem mluvím…“

„A o čem mluvíte, pane?“

„O ročním období. Každé tři měsíce se na naší planetě střídá jaro, léto, podzim, zima - jeden čas je takové teplo, že by ses neoblékl ani do plavek a hned na to je zase taková zima, že si na sebe bereš už druhý pletený svetr od babičky, který jsi dostal k narozeninám… Tomu já říkám nádhera, krajina je každé období různorodá a jinak zbarvená.“

„Tím myslíte, že nějaký čas je teplo a poté zase zima - to u nás také máme, pane kapitáne.“

„Ale vaše planeta se otáčí neuvěřitelně pomalu, léto tam trvá oproti našemu létu necelý půlrok - to se nedá srovnávat.“

„Nevím co je to to léto, ale krajinu u nás máme překrásnou…“

„O tom se s tebou hádat nebudu, přírodu máte jako z nějakého lyrického filmu, ale domov je hold domov.“

„Proč tedy létáte lodí ve vesmíru, pane? Pokud se tedy mohu zeptat.“

„No, tohle byl odjakživa můj sen, už od té doby co jsem se naučil říkat slovo letadlo. Chtěl jsem létat vesmírem jako můj táta - ale ten přepravoval lidi na jiné planety v aerolince - já jsem spíše kosmický tulák, žiju z toho, co si někde vydělám…“

„A vracíte se občas na vaší planetu, pane kapitáne?“

„Každý rok na jaře a v zimě na vánoce,“

„Vánoce? Co jsou to ty vánoce?“

„Jeden náboženský svátek na zemi - ale to by bylo na dlouhé vyprávění… To mi připomíná, že musím otočit kalendář na nový týden.“

„Tahle věc mi padla do oka už při prvním letu z Churu, k čemu to slouží?“

„To je kalendář - v něm je sepsán celý rok na naší planetě - měsíce, týdny i dny - je to poslední výtisk s pozemskými auty a motorky. Jsou to vozidla na přepravu lidí, skoro podobná těm co máte vy na vaší planetě…“

„Ale tihle mají podivná kola.“

„Ano, my používáme gumové duše plněné vzduchem, které pokrýváme pláštěm s různými vzorky a nakonec je nasazujeme na kovové rámy ve tvaru kola.“

„To ale musí být velmi nebezpečné, na vaší planetě nemáte koleje?“

„No, máme je jenom u vlaků, ale jako to je u vás s vaším cestováním, to my zkrátka nemáme.“

„Náš systém dopravy je velmi bezpečný - jezdíme jenom po kolejích, ale můžeme se spolehnout, že nenastane žádná zácpa, o které jste posledně mluvil…“

„Ježdění jenom po kolejích, to není nic pro mě - já mam rád volnost a vědět přitom, že když vjedu jinam, než mám, tak skončím na jiném místě - představ si, že by ve vesmíru byli takové koleje a my bychom po nich lítali.“

„To bych si nedokázal představit…“

„Vidím, že už to je devět dní, co na zemi řádí jaro,“

„Znamená to něco, pane kapitáne?“

„Jenom to, že na nás čeká jarní úklid.“

„To je něco důležitého?“

„Ano, pro mě je to důležité, budeme totiž uklízet… Na naší planetě máme zvyk, že když nastane po roce jaro, tak lidi začínají dělat jeden veliký úklid svého domova,“

„Takže vy každý rok uklízíte?“

„No, jde o jistý úklid - když se vyklízí věci z přeplněné garáže, v pokojích se utírá prach z nábytku, který se usadil po vánocích a silvestru, v domě se odstraňují pavučiny a vytírají se podlahy - tomu se zkrátka říká jarní úklid, protože se provádí na jaře.“

„A kdy tedy budeme uklízet, pane?“

„Hned teď! Zapni autopilota, Gerede. Přesuneme se do nákladového prostoru.“

Dva muži se zvedli z kožených křesel a odešli z poměrně malé místnosti. Po několika vteřinách se zastavili v nákladovém prostoru - začali se rozhlížet kolem sebe.
„Co tedy budeme dělat, pane?“

„No, při posledních výpravách jsem do téhle kocábky ukládal vše, co jsem našel anebo si koupil, ale většina z těch věcí jsou jenom zbytečnosti, které mi jsou už k ničemu. Takže se tu poohlédni a vše co ti bude připadat jako veteš, jednoduše přesuň do uložiště, odkud se to vyhodí do vesmíru - já půjdu do obytné části, trochu to tam vezmu do gruntu.“

Nastal chaos, muž, který vypadal mladě, neustále přecházel z místa na místo. Sbíral předměty různých tvarů a velikostí, které skladoval v rohu, jeho dlouhé hnědé vlasy se točily ve směru, ve kterém se otáčel on, oči mu přitom kmitali po celé místnosti - a až do teď o tom nepřemýšlel, ale už to bylo přes měsíc, co nastoupil do kapitánových služeb…

Zatímco v nákladovém prostoru nezůstal kámen na kameni, tak v obytném prostoru vládl naprostý klid. Z bedýnek, připevněných na zdech pokoje, se ozývala klasická hudba - smyčcové kvarteto hrálo v příliš dynamickém tempu. Muž, který měl na sobě hnědé džíny, tričko s nápisem vesmírné saspi a černobílé tenisky, držel v ruce pestrobarevnou prachovku, kterou máchal kolem sebe. Utíral prach ze stolů a skříněk, upravoval peřiny a polštáře na postelích - na zemi si dělal hromádku ze starého oblečení, které už nepotřeboval, anebo mu připadalo příliš nevšední. Když byla pořádně veliká, vzal si jí do rukou a odnesl jí ke svému společníkovi…

Stále uklízeli, a když objevili nějakou starou věc, která vyvolala již dávno zapomenuté vzpomínky v kapitánově hlavě, začal vyprávět - uklízení se tak stalo ještě delším:
„Zimní boty s vyztuženou podrážkou a špičkou - na ty se dobře vzpomínám, Gerede. To bylo o vánocích před dvěma lety, já jsem přiletěl zpátky na Zemi, přistál jsem na louce u jedné větší vesnice poblíž Plzně. Domů jsem to měl jenom pár kilometrů, tak jsem si zavolal taxík z lodě. V půlce cesty jsem zjistil, že jsem si zapomněl vzít peníze… Taxíkář zastavil a nechtěl jet dál, ale za těch pár metrů jsem mu musel zaplatit, jinak by mě zmlátil - povídal. Neměl jsem nic, naštěstí mu padly do oka moje boty z Herualské planety, dal jsem mu je. On mě vysadil na cestě, že prý už mě nikam nepoveze a odjel. Tak jsem tam stál v tom sněhu jenom v ponožkách, asi po pěti minutách přijel kamion, který mě svezl k lodi - vzal jsem si peníze, řidiči jsem dal něco od cesty a šel jsem do té vesnice, kde jsem si koupil tyhle boty… No, jo! Můžeš je přidat na hromadu, už jsou docela zničený.“

Když uběhlo dvě a půl hodiny přehrabování se ve starých věcech a občasného vyprávění, tak se kapitán rozhodl, že je úklid u konce. On i Gered se postavili do rohu hangáru u uzavřené hromady haraburdí v několika slitinových stěnách.
„Dobrá, Gerede vypusť to do vesmíru - jenom to tu zabírá místo.“

Gered popošel k protější zdi, kde se nacházelo několik barevných tlačítek, stiskl žluté. Podlaha se pod hromadou věcí otevřela a všechno to vcuclo vakuum, přes stěny nebylo nic slyšet ani vidět, ale zároveň je to chránilo před vnějším vzduchoprázdnem. Oba muži se už chystali odejít, když vtom se ozval ze všech stran poplašný zvuk - Gered sebou polekaně škubl, zatímco kapitán si jenom povzdechl.
„Jdi se podívat, co se zase stalo a vypni ten poplašňák, Gerede. Já si zatím vlezu pod sprchu, ten prach přímo nesnáším!“

Po necelých dvou minutách celá loď utichla, poplašný zvuk byl vypnutý a na motorech nebylo znát, že by jakkoliv pracovali - Gered, ještě stále vyděšený, stál před sprchou, zakrytou barevným sklem, kde se právě koupal kapitán.
„Pane,…“

„Ne - ne, ne, ne! Nevím, jestli jsem ti to už povídal, ale nemusíš mi pořád říkat pane, jmenuju se Honza.“

„Dobře. Pane Honzo, musím vám podat hlášení,“ Dveře sprchy se otevřeli, vyšel z nich kapitán s purpurově barevným ručníkem, který měl omotaný okolo pasu. Odešel k umyvadlu, kde si začal čistit zuby.

„Došlo nám palivo a...,“ Kapitán se napil z kohoutku, odplivl si a utřel si ústa rukou.

„V nákladním prostoru palivo ještě je, nemusíš hned panikařit.“

„No - ehm, když byl, když bylo to… Ehm, jak se uklízelo, tak byl takový zmatek, že jsem omylem vyhodil všechny zásoby našeho paliva do vesmíru. Já, já jsem to tam nějak zahrabal a nevšiml jsem si toho. Prosím, že mi neuděláte něco zlého? Pane Honzo, já za to nemůžu - opravdu.“ Kapitán se postavil naproti němu, vzpřímil se - teď bylo tak jasně vidět, že je o hlavu a půl větší než Gered. Napřímil ruku a druhou se podrbal na bradě. Geredovo tělo se třáslo, snažil se uhýbat hlavou před kapitánem a jeho pohledy, které na něj působily jako bič - vyděšenost mu koukala z očí…

„No, když je to takhle," Kapitán položil vzpřímenou ruku na Geredovo rameno.
"Tak se nic nedá dělat. Nemusíš mít strach, to se hold občas stane, hlavně když jsem tě tam nechal uklízet samotného - je to spíše moje vina než tvoje.“

„Ale co budeme dělat, pane Honzo?“

„V době kdy jsme ještě letěli, jsme měli namířeno na Zemi - jestli jsi na to nezapomněl, takže se teď pohybujeme na sto procent někde v západní části obchodní trasy mléčné dráhy, dříve nebo později tady někdo zabloudí a pomůže nám.“

„To ale může trvat spoustu času, pane Honzo.“

„No, alespoň máme čas a můžeme vypilovat toho tvého pane Honzo…“

Konec


 celkové hodnocení autora: 81.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 26 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Adellai Moonraker 02.06.2015, 10:12:28 Odpovědět 
   Ahoj. Celkový dojem na mě text udělal jako lehké, vtipné čtivo, tak akorát na tohle horké dopoledne.. =] Mě to pobavilo. Takže díky.
 ze dne 24.07.2015, 12:19:02  
   Govrid: Děkuji, je to lehké čtení, pro zábavu. :)
 Naninka 05.11.2011, 21:13:25 Odpovědět 
   Podle nadpisu jsem si myslela, že to bude blbost, ale začala jsem číst a začalo mě to bavit. Čtení mi uteklo až nějak zázračně rychle. Bavilo mě to... Samozřejmě mohlo to být lepší, ale vše může být lepší :))
 Šíma 27.08.2011, 16:05:13 Odpovědět 
   Zdravím.

Poměrně úsměvný text, který se tváří jako velmi lehké scifi. Téma jarního úklidu je v něm znát. Chtělo by to jej trochu provětrat a prostříhat, aby se text tolik "nevlekl" a lépe ubíhal při čtení. (Chce to něco udělat s dynamikou děje.) Netvrdím, že se mi text nelíbil, ale nějaké úpravy a pilování by zcela jistě snesl. Dovolil jsem si vypsat níže nějaké ty nedostatky a loučím se se slovy modrého šmouly Mrzouta: "Nemám rád úklid!" Ať se daří... ;-)

-- je to poslední výtisk s pozemskými auty a motorky -- motorkami

-- „Ale tihle mají podivná kola.“ -- (dal bych: tyhle - viz auta a motorky - tihle se k neživým věcem příliš nehodí)

-- představ si, že by ve vesmíru byli takové koleje a my bychom po nich lítali -- byly (TY koleje)

-- „Ano, pro mě je to důležité, budeme totiž uklízet… Na naší planetě máme zvyk, že když nastane po roce jaro, tak lidi začínají dělat jeden veliký úklid svého domova,“ -- (pozor na čárky na konci přímé řeči, pokud za ní již nic není - tedy žádný pokračující text v podobě uvozovací věty)

-- oči mu přitom kmitali po celé místnosti -- oči mu kmitaly

++ Muž, který měl na sobě hnědé džíny, tričko s nápisem vesmírné saspi a černobílé tenisky, držel v ruce pestrobarevnou prachovku, kterou máchal kolem sebe. ++ (tady si chce někdo šplhnout - vesmírné saspi) ;-)

-- a na motorech nebylo znát, že by jakkoliv pracovali -- pracovaly (TY motory)

„Pane,…“ -- (nechal bych tam jen tři tečky, bez čárky)

-- „Dobře. Pane Honzo, musím vám podat hlášení,“ Dveře sprchy se otevřeli, vyšel z nich kapitán s purpurově barevným ručníkem, který měl omotaný okolo pasu. -- (vrazil bych tečku na konec přímé řeči a pozor na schodu podmětu s přísudkem - častá to chyba nejen ve Tvých textech: Dveře sprchy se otevřely ...)

-- „Došlo nám palivo a...,“ Kapitán se napil z kohoutku, odplivl si a utřel si ústa rukou. -- (kdo to řekl, že došlo palivo, nejspíš ten mladý "zajíc", kapitán měl jiné starosti) -- "Došlo nám palivo!" (co takhle můj oblíbený vykříčník? Namísto a...,)

-- Geredovo tělo se třáslo, snažil se uhýbat hlavou před kapitánem a jeho pohledy, které na něj působily jako bič - vyděšenost mu koukala z očí… -- (chce to lepší stylistiku)

-- „No, když je to takhle," Kapitán položil vzpřímenou ruku na Geredovo rameno. -- (no toto?) -- „No, když je to takhle..." Kapitán položil vzpřímenou ruku na Geredovo rameno.

-- „No, alespoň máme čas a můžeme vypilovat toho tvého pane Honzo…“ -- (chce to vypilovat i stylistiku)

Tož tak...
 ze dne 27.08.2011, 22:40:57  
   Govrid: Díky za publikaci...
No, ty chyby se občas tak šikovně schovají, až je to hrůza. Příběh se měl tvářit, jako humorné uklízení vdechnuté do sci-fi prostředí - ale asi jsem tu povídku málo oživoval. (Ono vdechnutí.)
A jak to asi tak vypadá, tak ani to šplhnutí s vesmírným saspi nijak nepomohlo - ne, to nemělo být šplhnutí, byl to jenom takový malý nápad...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Hradní ulice
Resmmett
Útes
Danny Alonso
Poslední pád
Ringing Tambourine
obr
obr obr obr
obr

77.777
Nethar
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr