obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391725 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Pokus o prózu po dlouhé době ::

 autor Edith publikováno: 24.01.2013, 15:37  
Pro Tebe, Amy... ( a je mi jedno, jestli mě za to ukamenujete), 18+
 

Lhali mi, o všem nám lhali...
Prohlíží si vpich na své levé ruce, trochu pobolívá.
Jinak nic. Žádná brutální nevolnost, žádné zvracení,
žádný třas, žádný dojezd...
Celé její vzpomínky jsou zahalené mlhou snění. Jako by
se to ani nestalo. A přeci. Jeden malý vpich v loketní
jamce prozrazuje, že to byl víc než jen sen...
Amy seděla v tmavém koutě pokoje, a strašně plakala.
Nechápala, co se stalo, co je jinak. Ona nechtěla
odejít... Nebo ano?
Udělám to pro tebe, slibuji.
Vypustila přání a ono se splnilo.
"Koukej lásko, co jsem přinesl"!
Co to je..? Hnědý... je to hnědý!
Na tváři se jí objevil čertovský úsměv... jen
přítomnost té látky jí dokázala tak potěšit,
rozveselit, vlít jí život do žil...
Látky, jež mnozí jiní proklínají... ať už ji někdy
zkusili, nebo ne...
"Tomu se říká... první meta" vzpoměla si na oblíbený
citát z nejapného americké komedie... jenže tohle je
meta poslední. Pak už nebude, kam se posunout dál...
Jehla s červenou čepičkou ležela nenápadně na stole.
Není možný, aby to učinkovalo ještě teď... nebo je?
Leží na gauči, poslouchá The Velvet- Heroin, a směje se
u toho na Lapač snů, co sama dělala. Otáčí se... To je
vtipný. Zaplavoval jí pocit klidu, bezpečí, a
bezmezného štěstí. Už chápala, proč se včera vyjadřoval
o té ohavné injekci jako o štěstíčku... "Pojď sem,
maličká, a vezmi i svoje štěstíčko s sebou..." Kapalný
štěstí. Instatní produkt. Jak trefné pro tuhle dobu!
Ten pocit bezpečí... Bylo to krásný, koukat se na
blesky venku bez jakéhokoliv pocitu strachu. Tyhle
senzory se úplně zablokovaly. Zajímavé, z vědeckého
hlediska.
Ale tohle hledisko jí bylo úplně ukradený... Ten sex!
Strašně dlouho se odhodlávala... psychická záklopka
říkala Ne hodně nahlas... Ale neuspěla. Drtila
kyselinu.
Takhle se to dělá, Amy? Dělala jsi to také tak?
Nechtěla vidět, jak se to škvaří na lžičce, ani jak se
to přes vatičku natahuje do stříkačky... Fuj. Jen to
pomyšlení jí dělalo pěkně špatně. Tak proč to dělá?
Někteří lidé si prostě myslí, že jsou k něčemu
určení... a není to fatalismus.
Bože! Já mam doma starýho feťáka... docela si to
pomyslela s nadšením. Jestli tohle všechno byla
pravda... tak to ostatní... Bože! Obrátil se jí žaludek
naruby, když to domyslela... Uměl to, jako by to už
dělal milionkrát... Asi dělal. Je na čase začít zas
věřit pohádkám? A proč je pořád taháme na světlo? Kdo
by se chtěl chlubit kostlivcem ve skříni??
Leží ve vaně a přehrává si to... Byla celá od jeho
potu, rozcuchaná, zacuchaná, rozlámaná a hlavně parádně
vyšukaná... Jako na peří to nebylo, bylo to jiný.
Jestli lepší? Nedá se srovnávat. Dostala málo, sama si
řekla o menší dávku. Přílišný pocit odpovědnosti. Už za
13 hodin musí být zas funkční v práci, a neví, co to s
ní udělá...
Teď si myslí, že by snesla dvoj, možná trojnásobnou
dávku, aby to byl ten pravej nájezd...
Pustila si Rehab od Amy... Tady to máš.
Připadala si jako na vlastní svatbě, když říkala
rozechvěle jehle Ano... Něžně jí ji zabodl do žíly,
skoro to nebolelo. Nedívala se na to, nemohla. Něžně
natáhl trochu krve..." Zkrať to..." a pak ucítila
teplo, které se jí šířilo po celém těle. Příjemné
teplo, exaktické. "Můžu si lehnout?" Chtěla ležet, a
užívat si ten pocit. Teplo sílilo. Usmívala se. Bylo jí
fajn... Její poprvé... Pořád si prohlížela vpich.
Nebyl skoro vidět, né jako ve filmech. Oči se jí trošku
zavíraly, ale nebylo to vůbec nepříjemné.
" Co teď?" nechtěla nic nedělat, ale zároveň by
nevstala,ani kdyby chtěla.
Žádné barevné vize, žádné halucinace. Trochu zklamání,
obzvlášť když je ve škole tolik strašili...
"Chceš si schovat svojí první buchnu?"... " K čemu by
mi to bylo?" "Tak já ti jí schovám..."
Přilehl si k ní. " To mě nemůžeš nechat chvíli v klidu,
vychutnávat si ten stav?" ... Její poprvé...
Začal jí líbat a osahávat.
Čím víc toho človek poznává, tím rychleji mu dochází,
kolik toho ještě má před sebou a jak málo vlastně zná.
To co umíš ti přestává stačit.
Ráno se probudila. Tak pěkně se vyspala, a takový
luxusní sen měla... řekla si, a podívala se na
předloktí.


 celkové hodnocení autora: 84.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 24.01.2013, 15:37:19 Odpovědět 
   Zdravím.

Ano, dalo by se říci, že text není vhodný pro děti, ale pro mládež nejspíš ano (jako varující memento). Proč? Snad proto, aby si uvědomili, že drogy berou jejich uživatelům víc než jejich život, berou jim svobodu a s ní i svobodnou vůli (stávají se pak jen loutkami, které touží jen po jediném). A přichází to nenápadně, ze začátku je to snad i dobré, a něco to přináší, ale vše se pak škaredě vymstí... Takže bych tu viděl určitý i varovný podtext (zatímco je samotná hrdina vedena ve svém omylu, že nic, co bylo řečeno, není pravdou, právě naopak). Nechť si každý čtenář udělá svůj vlatní názor na věc....

Po technické stránce:

- nadpis - "Pokus o prózu po dlouhé době" není to správné ořechové, spíš to shazuje dílko ještě před jeho přečtením,

- chybějící a nadbytečné mezery - tento nedostatek jen vypovídá o nedostatku času a o tom, jak málo jsi byla pečlivá při psaní,

- interpunkce - v textu chybí, zejména u přímé řeči, jukni do pravidel, či do knížky, jak to tam vlastně je,

- když jsem u přímé řeči, nedávej jednotlivé repliky svých hrdinů (viz dialog na konci) za sebou, ale každou novou přímou řeč na nový řádek, celek je pak nejen přehlednější, a čtenář se nemusí ztrácet při čtení.

Snad jsem na nic nezapomněl. Hodně zdaru v dalším psaní!

P.S. A více péče! To nikdy nezaškodí! ;-)
 ze dne 24.01.2013, 15:44:53  
   Šíma: Poznámka: Všiml jsem si "podivného formátování" - vět useknutých v půli, nejspíš jde o chybu při kopírování - viz formátování kupříkladu ve Wordu a zde, kdy okno prohlížeče vychytávky lepších editorů neumí a pak se dějí věci jako v lese jistého Rákosníčka...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Narábanie
Paradoxx
I.
Lynn
Vrátnik
Beduín
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr