» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."

George Sandová

počet přístupů: 2141689

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Fejeton- školní jídelna ::

Gustik	publikováno: 03.09.2011, 9:32

Toto dílko je přehnané, alespoň tedy co se kuchyně mojí školy týče. Zaměřil jsem se na našeho legendárního kuchaře, jehož palcová polévka (postup je jednoduchý; při nalévání libovolné polévky uchopíme misku tak, aby se náš palec nacházel na vnitřní straně misky) se stala místní raritou.


	Jistě to všichni dobře znáte. Jakpak by ne! Začíná to i docela slibně. Vkročíte do místnosti plné sympatických lidí, létajících karbanátků, šplouchajících tekutin a prvňáčků s nabitým slovníkem, hodným notně podnapilého zedníka, jemuž na nohu upadla cihla. Málokterý badatel by se nedal na útěk ze strachu před bublajícími mísami, plnými čehosi, co je následně podáváno žákům a učitelům ke konzumaci. Ano, řeč je o bohulibé školní jídelně, místu, kde chuťové buňky odumírají v kouři misek a talířů, v nichž se nacházejí hmoty, nad nimiž by se poroučel k zemi i otrlý sci-fi režisér. A ač je to ode mne vůči našim drahým kuchařkám a kuchařům kruté a též i krajně neslušné, podotýkám, že naše škola bohužel není výjimkou. Ze svědomitých pracovníků školní jídelny bych vyzdvihl kuchaře, kterého díky jeho oslnivému vzhledu přezdívám „Mrož“. Pan Mrož by byl jistě velmi schopným kydačem hnoje v jakýchkoli stájích, neméně obratně si však počíná i se svou oblíbenou naběračkou nad kotlem plným jakési hmoty, odborně zvané „ovesná kaše,“ která vypadá jako tvor, jemuž cestu přes silnici značně znepříjemnil náklaďák. Pokaždé, když mi ona šlichta přistane na talíři, mám chuť onomu pánu říct: „Ale mě doma vždycky říkali, že nemám jíst jídlo, které na mne mrká, a pokouší se utéct z talíře.“ To bych jej však určitě velice ranil, a proto raději jako všichni ostatní nedělám nic. Nezbytno tedy dodávat, že je mnohem lepší si na oběd zajít někam jinam, kamkoli. Jedno však vím jistě. Něco se musí udělat! Jinak budou ti, kdo navštěvují jídelnu muset jíst palcovku pana Mrože každý den.


celkové hodnocení autora: 87.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 18		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Gustik	07.09.2011, 23:04:12

Všem děkuji za komentáře. Je mi líto, ale bohužel nebudu stíhat psát odpovědi na Vaše komentáře, ani komentovat jiná, cizí dílka. Píši totiž ještě na jiné stránky, kterým se věnuji více, a navíc mám dost školy. Já jen aby se někdo nedivil, že komentuji jen u sebe... Každopádně všem mnohokrát děkuji. :)

Andreasko	07.09.2011, 19:37:39

Nikdy by ma nenapadlo, žeby niekto dokázal len tak z fantázie aspoň trochu priblížiť "jedlo", ktoré nám v škole podávajú :D Mne sa to páčilo. Nemám čo dodať :)

Siggi	04.09.2011, 18:17:08

No jo, vzpominka na socialistickou školní jídelnu, krmné brambory přešlé mrazem, malé plátky něčeho, co mělo být maso, ale skládalo se to z kližky a pak ještě z kližky. Jen bych zaměnil jednu hmotu. Poprvé dobré, ale pak už je to takové neumělé, bez fantasie. Pan Mrož by byl jistě velmi schopným kydačem hnoje v jakýchkoli stájích, neméně obratně si však počíná i se svou oblíbenou naběračkou nad kotlem plným čehosi, co připomínalo všechno, jen ne to, co se odborně nazývalo „ovesná kaše,“ která vypadá jako tvor, jemuž cestu přes silnici značně znepříjemnil náklaďák. Třeba tak. Nebo jinak. To je už na tobě.

J.U. Ray	03.09.2011, 9:57:15

Tohle dílko je o dost lepší, než básničky o gnómech, protože zdá se vychází ze Tvé zkušenosti na vlastní kůži a žaludeční stěnu, a je tak uvěřitelnější (pokud jsi gnóm, promiň :)). Vezmu to od začátku - název. Možná by bylo lepší, kdyby ses zamyslel a pokusil se tomu nějaký vymyslet, takhle je to naprosto jednoznačné a naprosto o ničem, jako položka v kartotéce. Sám jsem prošel školními jídelnami (resp. jednou vysokoškolskou teď procházím), a mám stejné zážitky s jídlem, které vypadá a chutná jako cokoli, jenom ne to, co je napsané na jídelníčku, takže chápu. Napsané je to napřímo, bez nějakých příkras, což tématu nevadí. Závěr tak plus mínus ano (mohl by být obratnější). Co se mi ale zdá jako nedostatek, je přímý odkaz na perex v závěru. Co když se stane, že se perex neotiskne/ztratí? Pak závěr postrádá pointu. Osobně bych to udělal tak, že bych celý článek začal třeba "Znáte palcovou polévku? Recept je jednoduchý..." a popsal tam to, co v perexu. Další odstavec by mohl být třeba: "Školní jídelna. Začíná to i docela slibně - vkročíte..." atd. Celkový výsledek podle mého názoru - chvalitebně.

čuk	03.09.2011, 9:31:40

Napsal jsi to hodně expresivně, přímo jako bys líčil scénu z Breughela nebo z očistce. Pobavil jsem se, i když bych neměl, neb vy mladí jste tak zhýčkaní.) Vývar z palce? To se vidí nejen ve vaší školní jídelně. Ale pan Mrož by měl být nějakým diplomatem taktně poučen.