obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915325 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39443 příspěvků, 5736 autorů a 390023 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Nečekaná návštěva ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Na cestě je...ležící trpaslík?
 autor Cynis Sarkus Zapalsi publikováno: 13.09.2011, 1:31  
 

Slunce už stálo vysoko na obloze, když Dolin konečně dorazil k domu, který hledal. Byla to starobyle vyhlížející vilka, stojící kousek od tržiště. Dolin došel až ke vstupním dvoukřídlým dveřím, zhluboka se nadechl a zaklepal.
Žádná reakce.
Trpaslík chvíli počkal, mezitím očima ještě prolétl prodávající obchodníky, a pak to zkusil znovu. Uchopil klepadlo a zaklepal.
Zevnitř se ozvaly kroky, pak dveře vrzly a v mezeře se objevila tvář postarší služebné.
„Prosím?“ zeptala se nerudně, když před sebou spatřila trpaslíka.
„Jdu za vaším pánem.“ Odvětil chladně Dolin.
„Hm… a jste objednán?“ zeptala se. Ten malý příživník se jí nelíbil a jeho přístup už vůbec ne.
„No k vám rozhodně ne. Ale Alfonz mne již očekává.“ Odpověděl trpaslík tónem, který naznačoval, že o tom nehodlá dále diskutovat. Nevraživost služebné se mu ani trochu nezamlouvala. Ale nakonec, byla jenom člověkem.
Ještě chvíli na sebe zamračeně zírali, pak služebná usoudila, že s tím paličatým a přemrštěně vlezlým trpaslíkem nic nenadělá a pustila ho dál. Zavedla ho do velké vstupní haly zrovna ve chvíli, kdy se na vrcholu schodiště objevila štíhlá postava.
„Je mi jedno, ty stará můro, kdo se to teď tak vehementně dobýval dovnitř. Mám pocit, že jsem ti jasně řekl, že nemáš nikoho pouštět dál.“
„Ale pane,“ začervenala se Ta Stará Můra, ale nedala se odbýt, „tenhle…ehm…“
„Dolin, slečno.“ Pomohl jí trpaslík a škodolibě se usmál.
„… říkal, že vás zná a je očekáván.“

Pán domu, pohledný a očividně dobře živený elf, přelétl pohledem ze služebné na její doprovod a jeho obličej se rozzářil širokým úsměvem.
„Hele ho, hošana.“ Zvolal rozradostněně.
„Tak dlouho jsme se neviděli.“ A spěšně seběhl ze schodů, aby dávného přítele náležitě přivítal. Krátce ho objal a nepřestával se přitom usmívat.
„Taky tě rád vidím.“ Odvětil trpaslík, který si na podobné vítací rituály příliš nepotrpěl, též se ale široce usmíval. S Alfonzem, tak se mimochodem elf jmenoval, se pořádně neviděl už spoustu let, měl ale pocit, že se jeho přítel za tu dobu vůbec nezměnil.
„Pojď, nebudeme přece stát tady.“ Nadhodil pak Alfonz, kterému zjevně konečně došlo, kde se s přítelem vítá.
„Půjdeme ke mně do pracovny a imba ti zatím nachystá nějaký pokoj… Prosím.“ Dodal, když si všiml, jak se jeho služebná tváří.

Alfonz zavedl Dolina do své pracovny v prvním patře a zavřel dveře.
„Tady budeme mít klid.“
Pohlédl na trpaslíka a srdečně se rozesmál. Dolin jen chladně nadzvedl obočí a čekal na vysvětlení. Elfský smysl pro humor ani po všech těch letech pořádně nepochopil.
„Promiň.“ Vysoukal ze sebe Alfonz a ztěžka popadal dech.
„Já jen…prostě….ty si pořád stejnej…“
„Prevít? Nebo co máš na mysli?“
„Ne, já myslel všeobecně. I když, když už jsi to nakousl, prevít taky. Vždycky se dokážeš objevit přesně ve chvíli, kdy tě člověk nejmíň čeká. A pokaždé si to dokonale načasuješ. Ldybych řekl, že toho mám v poslední době na práci málo, ještě bych přeháněl.“
„Neříkej mi, že právník jako ty se nedokáže pořádně uživit.“ Podivil se Dolin a rozhlél se kolem. Pokoj jen přetékal luxusem a dokazoval, že jeho majitel rozhodně nežije v chudobě.
„To netvrdím. Jen říkám, že ve městě, kde se nic neděje, taky není koho obhajovat a obírat o peníze. A pojď, posaď se konečně.“ Pravil elf, doprovodil přítele k velkému dubovému stolu a nabídl mu židli. Když se oba pohodlně usadili, ozvalo se zaklepání na dveře.
„Dále.“
Dveře vrzly a dovnitř vešla Simba. Nesla podnos s lahví vína a dvěma sklenkami.
„Děkuji, Simbo.“
Pokojská se uklonila, vrhla na trpaslíka nerudný pohled a zmizela z pokoje.
„Za Simbu se omlouvám.“ Řekl Alfonz, když zůstali s Dolinem sami. „V tom není nic osobního. Ona je takhle nerudná, co se pamatuju. Ale vaří skvěle, Autor jí žehnej.“ A pokynul příteli, aby přijal nabízenou číši.
„A spusť už konečně. Nemůžu se dočkat, až uslyším, co jsi celou tu dobu vlastně dělal. Neviděli jsme se už… Kolik, deset let?“
„No, vždyť mě znáš. Toulal jsem se z místa na místo, občas se někde ztratil a občas někde zdržel, třeba když mi začaly docházet peníze. Jako teď. Všechno něco stojí, sám dobře víš, jak to chodí. Tak jsem si řekl, že využiju příležitosti k návštěvě přítele.“
Elf se rozesmál.
„Takže jsi tu, protože sháníš střechu nad hlavou?“
„Tak bych to zrovna nenazýval. Víš sám, že se vyspím kdekoliv…“
„…a s kýmkoliv viď?“
„…a na luxusu si taky nepotrpím. Ale když už jsem jednou ve městě, proč utrácet za nocleh u lidí?“
Dolin upil trochu vína. Bylo lehké a rozplývalo se na jazyku.
„Mimoto, pokud ti to nebude vadit,rád bych využil tvoji rozsáhlou knihovnu.“
Odmlčel se a Alfonz mu věnoval zvědavý pohled.


 celkové hodnocení autora: 91.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Radmila Kalousková 14.09.2011, 14:30:21 Odpovědět 
   Ahoj,
bohužel jsem nečetla předchozí díly, podívám se na ně. Škoda, že je to tak krátké, ale tento úryvek se mi celkem líbil. Ještě si přečtu ty předchozí a uvidíme, jak se příběh rozvine dál.
RK
 Šíma 13.09.2011, 1:27:29 Odpovědět 
   Příběh pokračuje dalším střípkem ze života našeho hrdiny. škoda, že není vyprávěn souvisleji a s podrobnějšími popisy. pozor na překlepy a chybějící čárky.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
obr
obr obr obr
obr
Posel smrti VII...
Lukaskon
Dovolání
Filip Vávra
XXI. Chladná rá...
Quenťoš
obr
obr obr obr
obr

Sestře a nám
Fantagiro
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr