|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Ještě jeden ::
| Den. |
| |
|
|
Závěs se lehce rozvlnil. Ostrý pohled zelených očí zvolna klouzal po místnosti. Odkudsi ze zahrady se ozvalo tiché zamňoukání. Na okamžik se po podlaze zaleskly sluneční paprsky.
Pár kroků od domu se několik dětských hlasů přelo o nějakou věc.
Bylo slyšet, jak se někdo kousek odtud snaží nastartovat sekačku na trávu.
Přijelo auto. Zaparkovalo těsně vedle dětí, protože jejich hlasy nejdříve ztichly a poté se jen několikanásobně ozvalo:" Ahoj mami, ahoj mami...!" ...dobrý den paní Rulíková.
Dnes byl velký den. Ba co víc! Nešlo o narozeniny ani o svátek. Anička, David, Julinka a Radek si moc přáli nového psa. To co však nesla jejich maminka v krabici, na psa nevypadalo. Ta krabice byla příliš malá!
Děti byly moc zvědavé na to, až spatří svého nového kamaráda. Dosud se zevnitř neozval žádný zvuk. Ani zaštěknutí, zabručení, zaškrábání. Nic.
Paní Rulíková opatrně otevřela víko. K neskrývanému překvapení všech dětí, byl vnitřek krabice úplně prázdný! "Kde je pejsek!??" ptaly se děti jeden přes druhého.
"Hádejte," usmívala se paní Rulíková. Aničce vyhrkly slzy mezi její dlouhé řasy.
Radek však zakřičel:" Je v autě!!" a všechny děti se o překot hnaly ven.
Jakmile se jim podařilo otevřít kufr, naskytl se jim neuvěřitelný pohled. Uvnitř ležela obrovská chlupatá koule, ze které vykukoval čumák a dvě hluboce dobromyslné, tmavě hnědé oči. "Hurá!" neslo se celou ulicí, jak si ho děti vedly mezi sebou domů.
"Jak se bude jmenovat, mami, a co je to za rasu" ptala se Julinka.
"Bernský salašnický," bez váhání odpověděla paní Rulíková. "A jméno si mu dejte sami."
"Bude jmenovat ...Miky," zářila štěstím Anička.
Několik příštích dnů nebylo téměř chvíle, kdy byly děti doma, aby se všude neozývalo Mikyho jméno. Byl milý, přítulný, shovívavý a navíc zábavný. Všichni se předháněli, být co nejvíce s ním. I pan Rulík, jenž obvykle přicházíval ve večerních hodinách ze své náročné práce, si našel půlhodinku na to, aby se mu věnoval.
Přišla sobota a s ní návštěva u příbuzných na druhém konci městečka. Mikyho s sebou brát nemohli. Však budou za pár hodin zase doma. Nezdálo se, že by to měl Miky brát nějak špatně. Jen jeho oči poněkud posmutněly.
"Miky, kde jsi? už jsme doma," volali hned po příchodu děti s Paní Rulíkovou. Miky se však nikde neobjevoval. "Přece se někde neschoval," namítl pan Rulík.
"Miky! Miky! Miky!"
"Pojďte sem, honem!" volal přerývaným hlasem Radek, ten nejstarší, poté co rozsvítil v kuchyni.
"Co to má znamenat!?" jednohlasně hlesli Rulíkovi.
V kuchyni, ze které se vycházelo ven na zahradu, byly otevřené dveře, všude se povalovaly židle a pod převráceným stolem ležela rozbitá váza s květinami. Na zemi byly stopy zápasu. Chlupy, dlouhé i kratší poletovaly ještě ve vzduchu. Pod oknem... dokonce nevelká kaluž krve.
Miky byl pryč.
"Jak se ale dostal ven?? To by mu musel jedině někdo zvenčí otevřít." přemýšlela horečně paní Rulíková. "Že ty jsi nezamknul zadní dveře!"
"Ne, byl tu přece Miky a navíc, ze zahrady se sem přece nedá jen tak dostat," ohradil se pan Rulík.
Poté, co Rulíkovi odjeli, byl v jejich domě klid. Přesto se Mikymu zdálo, že něco není v pořádku a jeho psí instinkt mu říkal, že se blíží pohroma. Jen ještě nevěděl jaká. A tak trpělivě vyčkával. Jednu chvíli si téměř zdříml, když se mu zazdálo, že se klika u zadních dveří od kuchyně pohnula. Zcela neomylně ucítil kočičí pach. A pěkně hrozivý. Takový ještě neznal. Zelené oči jej probodly a zaleskly se. Vyrazil s hlubokým štěknutím vpřed.
Strhla se bitka, jakou rozhodně nečekal. Myslel si, že uteče. Vůbec neutíkala. Naopak.
Kroužila kolem něj a snažila se jej zasáhnout ostrými drápy do krku.
Poprvé dostal trochu strach.
Hned poté se do sebe zakousli. Cítil, jak jeho zuby téměř pronikají měkkou kočičí srstí.
Za krkem mu uvízl její dráp. Ucukl. Odlétla kamsi stranou a tak po ní tím směrem skočil.
Takhle si s ním "hrála" ještě pár dlouhých minut.
Zničehonic však začala ustupovat a on ji slepě pronásledoval.
Vyběhl za ní na zahradu.
Unikala v pološeru uličkami mezi domy. Pak mrštně vyskočila na nějakou zídku a ohlédla se. Věděl, že je rychlejší. Vypadalo to, že na něj snad čeká. V tom okamžiku ho to však vůbec nenapadlo. "Dostane ji," blesklo mu hlavou. Za každou cenu a začal se škrábat na zídku ve stejném místě, kde zmizela.
Takhle pozdě večer ještě venku nebyl. Vždyť má taky sotva pár měsíců.
"Co je tohle za místo? Kde je ta zatracená kočka!" rozhlížel se marně kolem. Byla už úplná tma. Stíny se spojily a rozhostilo se ticho. Zastavil se a prudce oddychoval po několikakilometrovém pronásledování.
Snažil se ji najít po čichu. "Bude někde támhle za těmi výčnělky," uvažoval.
"Má to spočítané," a vykročil směrem, kde sílil kočičí pach.
Dva dny hledali Rulíkovi Mikyho všude, kde se dalo. Nebyl k nalezení. Všichni byli tou záhadou zcela zničeni. Děti ani nešly do školy.
Ještě týden se nevzdávali naděje. Ta však pozvolna uhasínala.
"Co se mu jenom mohlo přihodit?" přemýšleli dnem i nocí.
Přešlo několik dalších týdnů. Bylo obyčejné pondělní ráno. Julinka právě zavírala dveře od auta, když se její pohled svezl po vzdáleném houští. Jakoby se tam leskly dvě tmavohnědé oči.
"Mami, není tamhle Miky?!"
"Kde?" ohlédla se paní Rulíková.
"Tam," ukazovala prstem Julinka směrem ke křoví.
"Nic tam nevidím."
"Nezdálo se ti to?" ptali se jí o překot ostatní.
"Ne, nezdálo," trvala na svém Julinka.
"Musíme jet," rozhodla paní Rulíková. Nedá se nic dělat. Pokud tu někde je, určitě se ukáže.
Zarudlé tmavohnědé oči ostře pozorovaly odjíždějící automobil s potlačovanou radostí.
Je čas se vrátit.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 11 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 23 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
