obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."
Erich Fromm
obr
obr počet přístupů: 2915413 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39584 příspěvků, 5748 autorů a 390739 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: O ::

 autor Marek Dunovský publikováno: 20.09.2011, 13:58  
Jedna glosující vize a dva komentáře k roku 0, který lidstvo nikdy nepřekročilo. Prolog a epilog jsou pak inspirovány antickou historií a slouží k tomu, aby došlo k velmi širokému časovému propojení celého textu. Napsán byl v poslední den roku 2010.
 

Prolog

„Ano, Vare,
dávám ti své explicitní svolení
zavést mne hlouběji do lesa.

Mrznou mi kosti,
v tobě doutná vulkán.“

XVII

Na lovu celé dny už,
slunce příliš narkotizované,
než aby zlobné.

Bez předělu mezi nocí a dnem
bipolarita morálky je výsostně bezpředmětná.

Je podivný čas,
kdy není zvěři lehko rozeznat lovce od druha,
lovci druha od zvěře.

Orákulem budiž ti betonový blok provrtaný potkany
- vrchol estetického vnímání morové havěti.

Možná vezmu tě za ruku
a nasměruji pryč odsud;
ovšem výměnou za protislužbu:
ulož toto oko do krabičky od mentolek,
snaží se odplout už celý věk,
krabičku uzamkni do lékárničky
a nechej jednu ze svých dcer polknout klíč.
Prohlédne zdvojenou celu nakonec,
ale přechodně jej to zaměstná
a mně dopomůže k dočasnému opomnění, že…
že ačkoliv stínem jsme jeden druhému
- jeden každý vždy zároveň tělem vrhajícím i obrazcem vrženým -
sebenepatrnější pohyb je vždy společný úkon,
a třebaže synchronně napínáme tětivu,
posíláme šíp do boku,
chytáme krev z otevřené rány do dlaní
a chlemtáme ji jak psi šílení atomovým holocaustem,
navzdory tomu, že výpady svých pánví souložíme stejnou srnu,
tak věz: kdysi doufal jsem,
že modlíme se k jiným bohům.

XVIII

Než znovu upoutáš svou mysl k nešporám,
měl bys vědět,
že je mým profesionálním názorem
- tedy na základě důkladné examinace tvého stavu -,
že stihla tě parazitická infekce:
larvy vlasovce zapouzdřují se v tvé svalovině.

K transferu muselo dojít,
když postavils svůj mulvijský most,
ale nepřekročil jej a s Maxentiem se usmířil.
Tvůj bůh neodpouští těm,
kdo promrhali dar krutovlády.
A čím víc krve proliješ,
údů rozházíš po polích,
hlav vláčet po dláždění ulic,
tím víc chrámů zbudovat nechej, tím vyšších!

Zeptej se svého boha,
až znovu s ním obcovat budeš v maštali,
nevykydané, neprovoněné myrhou,
prokouřena kadidly z dálek za Plutem,
proč stíhá tě tak krutou chorobou.
Zeptej se, až larvy v tobě se pohnou
a udeří mrazy i do nejsveřepějších houští.

Já přečkám vaši vládu u rudných žil,
které předestřou se ke kutání z mých stehen,
a mízovodů vyjevených k proděravění a chlemstání.
Není, co duch vyžadoval by kromě tohoto.

XIX

Třeba stisknout klitoris v nejzazším bodě plátna,
až vyhrknou slzy ženské figuře
a protest změní se ve svolný sten.

Skrze zavržení matek
a zmocnění se dcer
jsou struktury pralesní maskulinity ušetřeny tetanu.

Rozpečena raketová sila,
ve tváři vyvstává POL POT,
Phnompenh v chaosu vylidňován,
masové deportace,
špitály uzavřeny
a pacienti nyní na pochodu smrti.
Cesta jakožto výplod metodiků smrti.
Snad alespoň v márnicích ještě mariáš se hraje.
A jsou-li napěchovaní mrtví přivezeni slepí,
pak poražený zastrkává do důlků smolné kostky.
Ejakulace Velkého Bratra mačetami jeho vrahů.
Kristus se nekonal.
Věrozvěstem byl Bosch.

Epilog

„Nežli vydám ti, Germanicu, zástavy vybitých legií,
vyslechni toto:
jsou tři stadia přesycení,
poté už jen limbus,
holé skály, země zhnusená z představy plození,
a pod ní nehybné toky žlutého hlenu.
Vyvaruj se Antiochu, slavný generále.

A tobě, Vare, nebylo pomoci –
penáti varovali,
že vyslyšet chiruského krále a uvěřit jeho slovu,
je šátráním pod kamenem,
kde přebývá palestinský štír.“


 celkové hodnocení autora: 97.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 kulkul 21.09.2011, 9:17:27 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: kulkul ze dne 20.09.2011, 14:12:39

   On o sobě autor upřímně mluví ve 3.osobě? Místo "já" říká upřímně "on"? To je zajímavé.
 ze dne 21.09.2011, 12:25:08  
   Marek Dunovský: Subjekt? Objekt? Bábo raď. Buďto subjekt záměrně předstírající prázdnou krabici od vína, nebo prázdná krabice od vína šířící chabou iluzi vlastní živoucí mysli...
 Viktor 20.09.2011, 14:12:48 Odpovědět 
   líbí se mi, že textu lze přiznávat nekonečně mnoho významů, anžto obsahuje výjevy z pohádky O Sněhurce, bitvu v Ardenách, jaderné kataklyzma, apokalyptické stony zvětralých mumií a v neposlední řadě sexuální vize defraudovaného Freuda....

jazyk pana Dunovského mi čím dál tím víc evokuje Vladislava Vančuru, byť v nepopiratelném psychedelickém rauši

pro mne osobně nesmírně zajímavé počtení, i s vědomím, že mé úvahy jsou s největší pravděpodobností zcela mimo keramiku

S pozdravem

Vikotr"Čistič" Beznoh
evok
 ze dne 20.09.2011, 16:14:50  
   Marek Dunovský: Děkuji za komentář a zhodnocení. Není nepřesné. A co se týče onoho "být mimo keramiku" - to jsme všichni, když čteme poesii náročnou na zpracování, takže s tímhle bych si starost opravdu nedělal.
 kulkul 20.09.2011, 14:12:39 Odpovědět 
   Mohl bys autore uvést nějaký důvod proč jsi na řádku "Na lovu celé dny už" volil takový slovosled? Co si od takového pořadí slibuješ? Prosím upřímně.
 ze dne 20.09.2011, 16:13:19  
   Marek Dunovský: Autor uvádí, že takovýto slovosled použil, protože se mu chtělo jej použít. Upřímně.
 čuk 20.09.2011, 13:58:15 Odpovědět 
   Opět těžko se mi hodnotí tato poezie. Výchozí surrealistická linie (asi předchozí autorova tvorba) má naroubovány historické či mýtotvorné reminiscence a současně málo průhledné konstrukce hojně špikované cizími slovy. Boschovské groteskní hemžení je doplňováno až exaltovanými slovy poučujícími i kárajícími. Mně se k porozumění smyslu celé básně (odhlédneme-li od nálady či estetické struktury) chybí názornější spojovací můstky. Takže sestavení tříště v jednotný obraz je pro čtenáře hledající spíše krásu nebo jasnější smysl dosti těžké. Pocit tragična a pesimismu, snad i apokalypsy je z básně zřejmý, i to varování. Básni je třeba při čtení maximálně se věnovati, třeba i luštiti, což se jistě povede mnohým čtenářům, mně příliš ne.
 ze dne 20.09.2011, 16:07:46  
   Marek Dunovský: Důležitou otázkou je - má báseň nějaký konkrétní smysl? Jistě, vezmeme-li v úvahu např. ódu psanou při nějaké slavnostní příležitosti nebo pro ctěného přítele, je odpověď zřejmá. Přeformulujme tedy výchozí otázku - je nutné, aby každá báseň měla konkrétní smysl? Není už jen ta mnohovrstevnatost a možnost nacházet nové a nové asociace oním smyslem? Proč poesii ohraničovat nějakým fádním účelem. Tato báseň patří k těm experimentálním v mém repertoáru/archivu. Má pouze velmi rozvolněné pojící můstky. Řěkněme, že zašťiťujícím tématem je komentář k jistému aspektu lidství, pohled na lidstvo a jeho soudobou pozici, jakýsi velmi zestručněný pohled na různé epochy spojený motivem násilí vůči druhému nebo vlastnímu národu ve jménu získání či udržení moci. Zároveň je tento text ale něčím mnohem bohatším. Je to sen, který má potenciál vyjevit nám šifrované zkazky o našem nitru. Jeho kód je ale přespříliš šifrován a zkreslen. Sen je dočista jiný svět, kde neplatí fyzikální zákony, kde posloupnost času nemá význam a jedinou skutečnou dominantou je podvědomí. To už se ale dostáváme i k definici básně jako stavidel k uvolnění toho, co naše mysl každý den represivně uchovává a neupustí, a posléze se můžeme dostat i k rozvětvenější definici - skutečná poesie bořící tabu, individuální i celospolečenská, tážící se v té nejvýsostnější filosofické rovině, zneklidňující, vyjevující to, co na pozadí prázdné existence má tendenci se ztrácet, zasuté vzpomínky, traumata, napojující se na terapeutický kosmický proud, hlas našeho svědomí (daimonion dle Sókrata), hlas nejvnitřnějšího já či prostě a jen zpěv andělský nedokonale zachycený lidským médiem do psané podoby. Mohl bych pokračovat, ale myslím, že jsem byl víc než názorný a nerad bych se stal únavným.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
PetitAte
(13.1.2020, 09:49)
Marcela41
(10.1.2020, 09:22)
Banik
(2.1.2020, 09:56)
Lunar
(14.12.2019, 14:16)
obr
obr obr obr
obr
Má hůl nad tímt...
Hugozhor
Když šly, tak š...
Tomáš Najman
Posel smrti V: ...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Arogance představ
Stín
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr