|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Kapitán Smrt - kapitola čtvrtá ::
 Siggi |
publikováno: 19.09.2011, 10:59
|
|
| |
|
|
Už rok Přízrak znepokojoval Španěly v Karibském moři. Ti šíleli. Jejich lodě pročesávaly Karibik, ale stále marně. Občas jedna z nich zmizela a pak ji někdo našel s nákladem mrtvol na palubě. To tu ale ještě nebylo. Bylo to něco nového. Kapitán Thorn nikdy nebral žádnou loď do zajetí, a když jsme zajali někoho významného, sám posádce zaplatil výkupné a pak zajatce v noci hodil žralokům. Nikdo z nás to tehdy nedovedl pochopit, ale proti gustu žádný dišputát. Ostatně, byli to jen Španělé. Pokud to byla mladá žena, musela být k dispozici posádce, tedy těm, kdo si zaplatili. Tyto seňority končily svůj bohabojný život obvykle vlastní rukou. Jak už jsem řekl, kapitán Thorn byl ďábel a my jsme jako omámení šli za ním. A šli bychom i do pekla.
Zrovna jsme se vraceli na Jamajku s nákladem španělského zboží a perel. Ty pocházely z nákladu jejich brigy, která je odvážela z Rio de la Hacha. Port Royal nás přivítal jako obvykle. Kapitán držel kormidlo a neomylně vedl loď do přístavní zátoky. Propluli jsme pod děly pevnosti Walker a stočili loď podél poloostrova s kasárnami. Mířili jsme přímo k molu Crawles. Jenže bylo něco přeci jen jinak. Sotva jsme spustili kotvy, zamířil k nám člun osazený vojáky. Upozornil jsem na to kapitána. Jack Thorn se ale jen ušklíbl a v očích mu blýsklo, že jsem se až otřásl. Co zase chystal za čertovinu? Během několika minut, člun přirazil k našemu boku a na palubu se začal šplhat důstojník.
„Jsem poručík Hayden. Kde najdu kapitána?“ zeptal se povýšeně, sotva vstoupil na palubu.
„Tady, poručíku,“ ledově zaskřípal hlas hledaného. Všichni se ohlédli. Kapitán stál ve dveřích do zadní nástavby. Byl oděn do svého černého oblečení. Jediná světlá skvrna byl kord, o který se opíral. Přestože svítilo slunce, kolem kapitána jako by byl stín. Jeho plášť snad pohlcoval světlo.
„Co si přejete, že jste bez dovolení vstoupil na mou loď a chováte se neuctivě k mužům mé posádky?“ Poručík Hayden, byl evidentně zaskočen.
„Mám vás předvést ke guvernérovi.“
„Kapitáne. Nebo vás, poručíku, neučili slušnému chování? Vzkažte Siru Modyfordovi, že za ním ještě dnes určitě zajdu.“ Poručík několikrát polkl a pak řekl:
„Guvernér chce, abyste šel ihned - kapitáne.“ Thorn se pomalu přiblížil k důstojníkovi, který instinktivně ucukl.
„Řekl jsem, že za ním zajdu. Mám ještě nějaké povinnosti.“ Pak se otočil k našemu druhému důstojníkovi:
„Pane Brotherhoode, nechte mi spustit kutr. Pane Smithi, pojedete se mnou do města a navštívíme Jeho Excelenci guvernéra.“ Druhý důstojník Přízraku začal honit chlapy do práce, aby byl kapitánův člun na vodě co nejdříve. Já se vrátil do kajuty, abych se převlékl. To kapitán přísně vyžadoval. Na moři si mohli jeho důstojníci chodit, jak chtěli, ale na pevnině jsme museli být vždy čistě oblečeni a upraveni. On sám chodil vždy vybraně oblečen. Nestrpěl nepořádek. I loď musela být vždy v perfektním stavu. Na lodích bratrstva to tak často není. Spoustu kapitánů si volí mužstvo ze svého středu a kázeň není zas tak silnou stránkou.
Sotva jsme s kapitánem vsedli do člunu a s námi ještě čtyři muži k veslům, ozval se ten anglický poručík:
„To je veliká troufalost, kapitáne! Dostal jsem rozkaz vás přivést!“ S těmito slovy se překotně hnal do svého člunu. Při spěchu mu sklouzl střevíc a milý poručík Hayden se k velikému veselí posádky fregaty, poroučel do náruče vln. Než ho jeho vojáci vylovili, náš člun přistál u mola v přístavu. Tam kapitán vystoupil a pravil:
„Vy, pane Smithi, půjdete za našimi obchodními přáteli. Já zajdu za guvernérem a zjistím, co ten stařík tak naléhavě potřebuje, že za námi poslal svého pejsánka. Tak jděte. Vy,“otočil se k veslařům, „tady počkáte. Jestli bude vše dobré, dělejte si pak i celá posádka, co chcete.“ Sotva se vzdálil, ucítil jsem zase, jak pálí slunce. Zima čišící z kapitána byla pryč. Co je to za člověka? Přemítal jsem cestou na Queen Street, kde sídlili ti lepší a tudíž bohatí kupci, o tom, jestli bych neměl přeci jen změnit loď. Na druhé straně, jsem si na nic nemohl stěžovat. Nikdo z posádky. Pokud neporušil nikdo kázeň, tak se nic nestalo. Jen jednou musel Thorn nechat potrestat jednoho muže. Stalo se to, že se dva chlapi pohádali u karet a dopadlo to tak, že jeden z nich měl nůž mezi žebry. To by nikdo neřešil, až na ten fakt, že mu ten tesák projel srdcem zezadu. Celá posádka se musela dívat na to, jak majitele nože pojídají žraloci za živa. A pěkně od nohou. Od té doby měl každý před kapitánem respekt. A po tom, co viděli, co dokáže v bitvě, se ho každý z nich bál.
To, jak jsem pořídil u obchodníků, napovídalo, proč nás čekali vojáci. Perly od nás nechtěli odkoupit, ani ostatní zboží. Nakonec prý ano, ale za poloviční ceny. Riziko je prý příliš veliké. Dohadoval jsem se s těmi kramáři, až jsem jednoho z nich chytil za chřtán a řval na něj, kdo prý je tu větší zloděj.
Kapitán Thorn byl uveden ke guvernérovi Port Royalu. Sir Thomas Modyford seděl za svým masivním stolem a hleděl na piráta s neurčitým výrazem v očích.
„Poslal jsem pro vás poručíka Haydena, kapitáne Thorne. Kde je?“
„Řekl bych, Vaše Excelence, že si převléká uniformu. Stala se mu totiž malá nehoda. Co jste mi chtěl?“ušklíbl se pirát. Guvernér zabodl své oči do kapitánových, ale vzápětí ucukl.
„Akce pirátů rozzuřily Španěly k nepříčetnosti. Jejich válečné lodi řádí na moři jako pominuté a mám zprávy o tom, že pokud by se našlo na nějaké lodi něco, co podle jejich mínění pocházelo od pirátů, tak tuto loď bez milosti potopí. Jestli se rozhodnou zaútočit na Jamajku, tak nemám dost prostředků na to, abych mohl ostrov ubránit. Nejvíc je děsí a zároveň k nepříčetnosti dráždí akce piráta, kterého nazývají Capitán Muerte. Nikdo nemůže říci, jak vypadá, jelikož po něm zůstávají plovoucí hřbitovy. Co mi k tomu řeknete, kapitáne Thorne?“
„Co byste chtěl slyšet, Vaše Excelence?“
„Co?? Raději nic. Byl jsem vládou Jeho Veličenstva pověřen, abych Kapitána Smrt zatkl a potrestal. Nemíním nic zjišťovat, ale měl byste se Port Royalu vyhýbat. Alespoň oficiálně.“
„A proč já, Vaše Excelence?“
„To se ptáte vy, kapitáne? Nebudeme si nic nalhávat. Ty hrůzy se začaly dít až po tom, co jste se tu objevil. Když byla vypleněna španělská loď kousek od Santo Dominga, byla při tom spatřena fregata, co se čirou náhodou navlas podobala té vaší, která se jako fantom zjevila z mlhy. Viděli ji nějací rybáři. Máte štěstí, že se tohoto případu ujala Inkvizice a milé rybáře vyslýchala svými metodami. Oba vypustili duši. Jak to vím? I my máme své lidi na správných místech. Tím končím. Můžete jít. Dokud ty plovoucí hřbitovy budou jen španělské, tak to nevadí. Mně to nevadí. Musíme ale, alespoň na oko, udržovat se Španěly nějaké vztahy. Vláda Jeho Veličenstva krále Karla si prostě nepřeje otevřený konflikt se Španělskem. Teď jděte. Do dvou hodin, nechci vidět vaši loď v přístavu. Pokud ano, uposlechnu příkazu, který jsem z Londýna dostal.“ Kapitán Thorn se ušklíbl.
„Chápu, Vaše Excelence. A kdybych neodplul?“
„Pane, nenapínejte mou trpělivost. Posádka pevnosti Walker má své příkazy. Teď jděte.“
Setkal jsem se s kapitánem u člunu. Jeho tvář byla zachmuřena. Řekl jsem mu, jak jsem pořídil, nebo spíš nepořídil.
„To se dalo čekat,“řekl poté, co mne vyslechl. Pak mi pověděl o současné situaci. Po chvíli jsme přirazili k naší lodi. Sotva byl člun vytažen, ozval se kapitánův hlas:
„Pane Brotherhoode, nechte vytáhnout kotvy. Vyplouváme.“ Tu jeden z lodníků vystoupil:
„Kapitáne, nemůžeme odplout. Není rozdělena kořist z poslední výpravy a jsme na moři již tři měsíce.“ Z paluby to souhlasně zahučelo. Kapitán se podíval na kverulanta a řekl:
„Musíme odplout. Angličané se bojí konfliktu se Španěly. Nemůžeme tu zůstat. Ještě něco? Ne? Tak splňte rozkazy.“ Námořníci se ale nechtěli hnout z místa.
„A co náš podíl? Kdy ho tedy dostaneme? Chceme ho hned!“ To už se zastavili i ostatní. Kapitán se najednou vymrštil a skokem se snesl na palubu, až prkna zaduněla. Vzápětí se vzpurný námořník vznesl do vzduchu, chroptě a kopajíc nohama. Thorn ho držel za krk tak stopu nad palubou.
„Handsi, dostal jste rozkaz! Tak ho splníte vy i ostatní! Podíl dostanete, až řeknu! Jestli se chcete houpat na šibenici, tak klidně! Ale bez nás!“ Pak námořníka pustil a ten, lapajíce po dechu, spadl na palubu, kde zůstal ležet.
„Ještě někdo má nějaký problém?“ otázal se kapitán a rozhlédl se po posádce.
„Ne, kapitáne,“ zahučelo to z hloučku nespokojenců.
„Tak se hněte, bando, nebo z vás udělám ucpávky do děl!“ Tentokrát všichni tušili, že to myslí vážně. Thorn se vrátil na zadní palubu.
„Kurz severovýchod,“ štěkl na mne, sotva stanul u kormidla. Tázavě jsem se na kapitána podíval.
„Ano, pane Smithi. Tortuga. Kam jinam by Rytíři štěstěny mohli plout, když hledají útočiště.“
„Ano, kapitáne,“ řekl jsem s úsměvem a roztočil loukotě kola. Přízrak se lehce naklonil a rozjel se jako po hladině jako šíp.
Tortuga, francouzsky Ile de la Tortue, neboli Želví ostrov, leží severně od pobřeží Francouzské Hispanioly. Pod ochranou francouzského guvernéra zde našla útočiště většina Pobřežního bratrstva. Tři dny nám trvalo, než jsme zde spustili kotvy. Tady jsme měli klid. Tady se nikdo neptal, odkud jsme a kdo nám velí. Tady byla Svobodná země. Tady byla Tortuga. Již jsem zde několikrát byl, a proto jsem znal několik správných lidí. Někteří měli i blízko ke guvernérovi. To jsme potřebovali. Po zboží a perlách se jen zaprášilo. Mohli jsme konečně rozdělit kořist mezi posádku a tím umlčet každou nespokojenou hubu. Také jsme mohli provést nejnutnější opravy.
* * *
Seděli jsme v krčmě a vzpomínali na Betsy, když do lokálu vstoupila skupinka mužů, na první pohled námořníků. Usedli ke stolu a poručili si jídlo. Jeden z nich se zadíval na Jacka Thorna a něco řekl svým přátelům. Ti se zastavili v hovoru a upřeli svůj zrak na kapitána. Pak jeden z nich vstal a šel k nám. Upoutal mne svým pestrým oblečením. Jeho zlatem zdobený modrý kabátec a červené kalhoty sepnuté pod koleny zlatými sponami doplňoval rudý šátek omotaný kolem bujných nazrzlých vlasů. Za pasem měl zastrčeny dvě pistole a na řemeni přes rameno mu visela těžká šavle.
„Pane, jste tu nový, jelikož vás neznám. Patříte k té lodi, co připlula včera?“ Kapitán zvedl svůj zrak k příchozímu.
„Nevím, komu bych měl odpovědět.“
„U všech ďáblů, mně byste měl odpovědět. A hezky zčerstva!“ zahřměl námořník a jeho ruka se dotkla jedné z pistolí. Najednou ztuhl. Do jeho očí se zabodl pohled kapitána Přízraku. Pomalu vstal a zřetelně, ačkoliv potichu řekl:
„Slušnému vychování tě nikdo neučil, tak mi raději ustup z cesty. Nechci tě hned zabít.“ Pak, námořníka, který byl bílý, jakoby zahlédl vlastní smrt, jednoduše odstrčil z cesty a šel ven. Šli jsme hned za ním, ale přesto jsem zaslechl těch několik slov:
„Gilberte, co se stalo? Jsi bílý jak mořská pěna.“ Dle toho, jak mluvčí komolil francouzštinu a dle přízvuku, to byl Holanďan. Francouz se otočil a vydechl:
„To byl on. To byl určitě on. Ten, co mu Španělé říkají Capitán Muerte.“ Lokál ztichl a jen co poslední záhyb Thornova pláště opustil krčmu, jakoby se tu rozjasnilo.
Večer přirazila k boku Přízraku plně osazená jóla.
„Loď ahoj,“ ozvalo se z člunu, „chceme mluvit s kapitánem.“
„Člun ahoj,“ odvětila hlídka. „Kdo s ním chce mluvit?“
„Kapitán Zeelandu, Jaanzone a kapitán La Froude, Fournaux.“ Chvíli bylo ticho, ale pak se ozvalo:
„Pojďte na palubu.“ Oba piráti vyšplhali po žebříku na palubu fregaty. Bylo zde ticho. Poziční světla matně osvětlovaly příď i záď lodi. Nikde se nic nepohnulo.
„U všech rohatých, tak kde je kdo?!“ rozkřikl se Fournaux rozhlížeje se po ztemnělé lodi.
„Tady jsem, pánové. Už na vás čekám,“ ozval se hlas a zároveň se objevil pruh světla vycházející ze dveří vedoucích do zadní nástavby. Do světla vstoupil stín.
„Už na nás čekáte?“ optal se Francouz udiveně. Kapitán Přízraku se ale s odpovědí neobtěžoval.
„Prosím, pánové. Tudy.“ Oba kapitáni vykročili za hlasem, ale trochu jim mrazilo v zádech. Vstoupili do chodbičky a stanuli v prostorné kajutě, kde za těžkým stolem pokrytým mapami a dalšími navigačními pomůckami stál muž v černém oblečení. Oči v jeho bledém obličeji doslova svítily. Oba kapitány polil strach. Už už se chtěli otočit a opustit Přízrak, když jeho kapitán konečně promluvil:
„Vítám vás na palubě Přízraku, pánové. Jsem kapitán Jack Thorn. Co vás sem přivádí?“
„Kapitán Smrt,“ zašeptal Francouz. Thorn se ušklíbl:
„Ten, kdo viděl tvář Kapitána Smrt, je mrtvý. Z čeho tedy usuzujete, že jsem to já?“ Pak sáhl do skříňky a vytáhl láhev.
„Víno, pánové? Portské. Posaďte se.“ Vytáhl ještě tři sklínky a nalil. Pak všichni tři usedli. Thorn usrkl ze sklenky. Francouz i Holanďan ho napodobili.
„Máte pravdu, pánové. Jsem ten, za kterého mne máte.“ Oběma kapitánům opět přejel mráz po zádech. Jejich pocit tísně se ještě zvětšil. „Také jsem věděl, že přijdete. Chcete ve své přirozené hamižnosti zlato a víte, že se mnou ho můžete mít vrchovatě. Je to tak?“
„Jo, kapitáne. Trefil jste hřebík na hlavičku. Španělé teď řádí jako pominutí a o pořádný náklad jeden nezavadí,“ osmělil se Jaanzone. „chceme jít s vámi do spolku.“
Thorn se usmál:
„Dobrá, pojďme dojednat podmínky spolku a podepsat to.“ Oba kapitáni se na sebe podívali, ale nakonec souhlasili. Jack vzal pero a papír a ten se začal plnit literami. Dohoda zněla tak, že o každém podniku se provede hlasování u mužstva na lodích, každý ukořistěný dubllon patří do společné kořisti. Podnik, na kterém se usnesou, je závazný a nelze z něj couvnout. Kdo by tak učinil, bude považován za zrádce a tak s ním i naloženo.
„Prosím, pánové,“ pravil Angličan a podal pero k podpisu oběma společníkům.
„Podepisujete smlouvu s Ďáblem.“ Oba piráti se na něj zadívali.
„S ďáblem?“ Pak si Fournaux vzpomněl na pověsti, které kolovaly o Přízraku a jeho kapitánovi a dodal:
„Vlastně ano. Tak do toho jdete, kapitáne Thorne?“
„Jistě. Proto jsem to sepsal.“ Oba kapitáni se na sebe podívali a Holanďan se zahleděl na svou sklínku.
„Před týdnem Španělé potopili loď Zjizveného Martense. Napadli ho dvě válečné lodi. Tohle ti psi nikdy nedělali.“
„Mají z nás strach. Stáhli teď větší obchodní lodě do Porto Bella. Za týden totiž vyplouvá Zlatá flotila a my si na ni počkáme tady.“ Thornův prst se zabodl do mapy v oblasti ostrova Trinidad.
„Jste blázen. Tři lodě proti celé flotile? Do toho nejdu,“ zvolal Francouz. Angličan se na něj zahleděl a zasyčel:
„Podepsal jste smlouvu.“ Francouz se naň podíval. Thornův pohled se zabodl do jeho očí a Fournaux pocítil příliv strachu. Jaanzone řekl ve snaze nějak zachránit situaci:
„Brzy začne období dešťů. Budou bouře. Teď galeony nepoplují.“
„To je pravda, pane Jaanzone. Jenže o plavbě Zlaté flotily rozhodují úředníci a ne námořníci.“
Večer příštího dne zvedly všechny tři lodi kotvy a zamířily směr jihovýchod. Pluli jsme tak deset dní, když nám měsíční úplněk odhalil v dáli pobřeží ostrova Trinidad.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 13 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
