|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: GMP ::
 Thorpe |
publikováno: 22.09.2011, 14:04
|
Robotika usnadnila mnoho věcí. Jednou z ní bylo i postavit toto město. New Grand.
Jednou z mnoha robotických korporací je i Genesis Mechin Parker, která vládne robotickému trhu. Začalo to domácími roboty, poté prvními roboty, kteří vypadali jako lidé a mohli normálně pracovat jako policisté či hasiči. Následovalo zdokonalení. GMP jako první přišla s androidem, který sám myslel a rozvíjel si paměť. O tři roky poté bylo prolomeno i v medicíně. Robotické protézy, které byly připojeny na miniaturní procesor, který je biotronicky spojen s mozkem. Teď již začínají vyvíjet zbrojní arzenál. O který má zájem i někdo jiný…
Jedná se o krátkou povídku. Nic, co by pokračovalo. Snad se to bude líbit. |
| |
|
|
James Nick Pregart
Narodil se v chudinské čtvrti. Rodiče ztratil ve čtrnácti letech při požáru a do osmnácti let přežíval v ulicích New Grandu. Nedokončil ani základní výuku a ve dvaceti letech se jako dobrovolník přidal k armádě. Měl chvalitebné výsledky a jednoho dne mu přišla přihláška do Speciálního oddílu. Zkoušky proběhli velmi dobře a Jamese přijali mezi sebe jako jediného z patnácti vybraných. Pět let sloužil u oddílu. Až do osudného dne, kdy málem přišel o život. Naštěstí to jen odnesla pravá ruka, kterou mu GMP nahradila nejnovějším prototypem protézy. Nick odešel od oddílu a přijal místo v klidné práci strážníka v GMP.
Mars – 2150
„Nicku, měj se. Zítra zase dáme ty karty.“ Ozvalo se ode dveří.
„Jo, ty se taky měj.“ Odpověděl mu Nick. Ze skříňky vyndal ručník, zavřel jí a namířil si to do sprch. Netrvalo to ani půl hodinu a byl zpět u své skříňky. Navlékl se do černých volných riflí a stačil si na dobře vypracované tělo navléct černé tílko, když v tom se spustil alarm a červený majáček začal přerušované problikávat. Dveře cvakly a do šaten někdo pomalu vešel. Alarm se utišil, ale červený majáček pokračoval. Nick ani nezavřel skříňku a rychle se schoval za roh řady. Mezi skříňkami procházela postava. Černá kukla na hlavě jen s otvorem pro oči a ústa. Na triku s krátkým rukávem měl neprůstřelnou vestu. Dost zašlou a maskáčové kalhoty, zpod kterých vyčuhovaly černé zašpiněné vojenské boty. Ozbrojenec došel k otevřené skříňce. Začal se prohrabávat věcmi a po chvíli se zasekl. Otočil se ke dveřím od sprch a šel k nim. Prošel okolo Nicka a vůbec si ho nevšiml. Pomalu otevřel dveře, když v tom mu někdo zachytil levou ruku. Nick. Vytočil mu jí za záda, až mu v rameni luplo a poté hlasitě křuplo. Pohlédl na útočníka, ale Nickova titanová pěst mu zasadila tvrdý úder do obličeje a hlava se mu prudce otočila. Z pusy mu vylétlo několik zubů a krev smíchaná se slinami zatřísnila zem a futra. Tělo bezvládně padlo. Nick ho vzal za ruce a odtáhl ho do sprchy. Prošacoval ho a našel jen pár nábojů a pistol s laserovým zaměřovačem.
Rychle doběhl ke skřínce a natáhl si vestu s lehkým pancéřováním na hrudi a zádech. Došel ke dveřím a pomalu je otevřel. Vykoukl na chodbu, která byla tichá a prázdná. Nebo aspoň pro zatím. Rozhlédl se a rychlým krokem se vydal ke schodišti. Zaslechl kroky. Hbitě se přitiskl ke stěně a schoval se za sloup. Z vedlejší chodby vyšli dva muži. Jeden z nich měl místo pravé ruky a levé nohy, asi tak pět let staré protézy. Druhý byl očividně pořádku, ale když se otočil, místo oka měl jakýsi okulár. Oba vypadali v oblečení stejně, jako ten, kterého uklidil do sprch. Zelená vesta, černé kalhoty s nickovi neznámým symbolem. Nechal je přejít do další části chodby a rychle, ale neslyšně, přeběhl ke schodišti. Šedivá chodba vedla do vstupní haly. Minul dveře od požárního schodiště a pokračoval dál. Jak se blížil k hale, slyšel časté výstřely. Ochranka se bránila několika žoldákům.
„S pistolí se do toho nebudu míchat.“ Prolétlo mu hlavou, když spatřil deset nebo dvanáct žoldáků, kterým se bránila hrstka pěti mužů ochranky. Rychle se otočil a došel ke dveřím k požárnímu schodišti, tedy to aspoň bylo napsáno na dveřích. Chytl za kliku a pokusil se otevřít. Zamčeno. Rozhlédl se, jestli ho nikdo nesleduje. Rozeběhl se proti nim a rozkol je. Dveře sebou praštily o zeď.
„Spíš požární řebříky.“ Zaklel, když spatřil žluté žebříky, které se spouštěly na bílé plošiny, každého patra.
Během několika minut vyšplhal do čtvrtého patra. Kde se nacházeli hlavní kanceláře. Z kapsy od kalhot vytáhl menší ušní vysílačku. Nasadil si ji za pravé ucho a zapnul ji.
„Jimi. Jsi tam?“
„Nicku? Ty jsi živej?“ Ozvalo se mu na odpověď.
„Projeď mi kamerový systém čtvrtého patera. Musím najít…“
„Annu? Ta byla někde v laboratořích, když to začalo. Promiň, ale…“ odmlčel se na chvíli Jimi. „Všechna patra jsou obsazená až na naše. Docela se držíme…“ Ze sluchátka se ozval výbuch a poté střelba.
„Jimi! Jimi!“
Slezl o dvě patra, kde se nacházeli laboratoře a všelijaké stroje pro výrobu všelijakých věcí. Bílé prostředí a všude čisto. Tak to tu vypadalo. Teď tady hořelo. Stěny byly proděravěné od střel a zamazané od krve. Na podlaze se válela těla v bílých pláštích. Mnohé z nich znal osobně. Nakračoval opatrně a každé tělo prohlížel.
„Máte to?“ Ozvalo se z jedné z laboratoří.
„Jo, šéfe.“
„Tak to tady zabezpečte. Najděte ty další věci.“
Nick se zastavil u rohu stěny. V levé ruce svíral pistoli a vyčkával. Od odrazu monitoru spatřil, jak se k němu blíží muž. Jakmile byl na jeho úrovni, chytil ho za bradu a prudce mu otočil s hlavou, až mu křuplo v krku. Stále ho držel. Vtáhl ho k sobě ke zdi a pomalu, neslyšně ho položil na zem. Vykoukl zpoza rohu.
„Hej!“ Vykřikl někdo z místnosti a vystřelil. Kulky se zaryly do stěny. Jen tak, tak se Nick schoval.
Rychle se přikrčil a zkontroloval stav střeliva. Vykoukl a zkontroloval pozice střelců. Byli všude okolo něj schováni za laboratorními stoly. Všiml si, že mrtvola má u sebe plynový granát. Odjistil ho a hodil k přednímu stolu, kde byl jeden z vojáků. Explodoval a ve vzduchu se utvořil zelený obláček nervového plynu, který by se do minuty měl vytratit, ale stačilo by lehké vdechnutí, zešílíte a poté se vám překrví mozek a umřete.
Místnost ozvučila další střelba. Tento krát se ozvala z horního poschodí. Tedy spíše z patra od jedné z kanceláří. Stál tam voják s pistolí a střílel od oka. Kůlky se Nickovi zařezávali nad hlavou. Pohotovým kotoulem přes rameno se přitiskl k protější stěně uličky. Všiml si vojáka, který vylezl ze svého úkrytu a tak udělal osudovou chybu. Nick natáhl levačku se zbraní a vystřelil. Protipancéřová střela mu prolétla hlavou. Tělo udělalo ještě dva malátné kroky a poté kleslo k zemi. Zaslechl kroky nad sebou. Střelec z horního patra šel opatrně, ale jistě. Nick vyčkával. Popolezl až ke kraji schodiště a díky krytému zábradlí ho střelec neviděl. Lehce pohlédl nad sebe. Spatřil pistoli a obě ruce, jak ji křečovitě svírají. Chytl ho za zápěstí. Zbraň hlasitě štěkla. Pravou ruku mu vrazil do obličeje, až bylo slyšet křupnutí lícní kosti, nosu a spodní čelisti. Otočil se na patě a prudce ho přehodil přes zábradlí a hlavu, pod sebe. Prudce mu zakroutil rukou, křuplo to, a ocelovou podrážkou ho kopl do spánku. Povolil sevření a ruce toho nebožáka klesly k podlaze, na které se pomalu ale zřetelně vytvářela temná kaluž krve.
Nick se ujistil, jestli je tu doopravdy čisto. Všude byl nehorázný nepořádek. Dokumenty a protézy se válely mezi těly pracovníků a všude krev. Muži, ženy. Pak ji poznal. Černovlásku ostříhanou na mikádo. Otočil jí na záda. Hlavou mu projela zloba a nenávist. Jak vůči vetřelcům, tak vůči sobě. Na hrudi měl tři střelné rány, které už pomalu zasychaly. Rukou jí zajel do vlasů a její hlavu si přitiskl k hrudi. Jakoby se okolo vše zastavilo. Jakoby nic už neexistovalo. Vzpomínal si na to, jak se ráno loučili, jak jí potkal na chodbě, když měl pauzu a ona se na něho usmála. Políbila ho na tvář a šla dál. Myslel na to, jak by se za chvíli setkali doma, dali si večeři a večer by strávili společně. Obličej schoval do jejích vlasů a po tváři mu stekla slza. Je to už dlouho, co mu tekly slzy. Myšlenky na ní mu překryla černá mlha pomsty. Nechtěl nic jiného než jen zabíjet.
Dveře od výtahu, se s přízvukem cinknutí otevřely, a do laboratoří vstoupili tři vojáci. Nicolasův pohled spočinul na zbrani, která ležela vedle jednoho z těl ochranky. Byla to stejná jedenácti milimetrovka, jakou měl i on. V podstatě ji měl každý jako sekundární zbraň. Někteří si na ni připevnili laser a protipancéřoví zesilovač. Vztekle ji vzal do pravé ruky, zkontroloval zásobník. Plný, všech šestnáct nábojů.
„Co se tady kurva stalo.“
„Všichni jsou mrtví.“
„No do prdele, kdo to udělal!“
Nick pomalu vstal. Jeho tělo se pro muže objevilo znenadání jako duch. Ruce natáhl před sebe a začal střílet. Střely létaly všude kolem, než se stačili vzpamatovat, jeden už ležel na zemi s prostřelenou nohou a hrudníkem a další šel hned za ním s prostřelenou hlavou. Šel k nim. Třetí voják se schoval za kovové krabice. Nick se přibližoval a stále nepřestával střílet. Když zbraně cvakly na prázdno, byl už necelé dva metry od něho. Muž natáhl samopal a vylezl z úkrytu. Nikde nikdo. Pomalým tichým krokem šel dál. Ruce se mu třásly. Byl už na kraji kovových beden, když ho někdo chytil za rameno. Prudce s ním škubl a něčí ocelová pěst mu přistála na obličeji. Otočil se. Chtěl uniknout. Bolest zlomeného nosu mu vháněla slzy do očí. Zase ho chytil. Za rameno a silně stiskl, až mu v něm zapraskalo. Necítil levou ruku, plandala mu podél těla, jakoby k němu vůbec nepatřila. Viděl rozmazaně a bolestí skřípal zuby. Útočník si ho k sobě otočil. Silnou ránou ho udeřil do trojúhelníku. Voják lehce nadskočil a z úst vyplivl krev smíšenou se slinami a úštěpky zubů. Koleno mu atakovalo už tak poničený obličej. Křuplo to a voják bolestí křičel. Vypadalo to, jakoby zvracel krev. Silná ruka mu vzala hlavu a prudce s ní mrštila o ocelový, býlí sloup. Znovu to zakřupalo a křik ustal. Nick dal ruku pryč a tělo se sesunulo k zemi. Prudce dýchal. Nekontroloval se. Hleděl před sebe zaslepený nenávistí. Otočil se k výtahu a došel k němu. Praštil do tlačítka a dvoukřídlé dveře se otevřely. Vešel do jeho útrob a stiskl nejvyšší patro, což byla ředitelova kancelář. Dveře se zaklaply a výtah se rozjel.
Po pár minutách se výtah zastavil. Na displeji se zobrazila osmička. Dveře se otevřely. Před Nickem se objevila stráž, kterou z dřímoty vyrušilo cvaknutí výtahu. Otočil se a jeho tvář explodovala po tvrdé chladné pěsti. Znovu a znovu. Měl ji plnou krve a byla vidět, jaké bolestivé poranění mu titanová protéza napáchala. Voják se snažil natáhnout zbraň, ale Nick mu ji vykopl z rukou a spodním hákem mu zajel pod čelist a lehce ho vyzvedl nad zem. Chodbu ozvučilo chrčení a silné praskání už tak polámané čelisti. Tělo sjelo na zem potřísněné krví. Tvář už nepřipomínala člověka. Chyběla jí spodní čelist, lícní kosti byli pomalu rozdrcené a to co mu z tváře zůstalo, bylo pokryto krví. Vedle těla dopadla polámaná čelist s několika zuby, které měli dost silné kořínky.
Nickův pohled směřoval ke skleněným dveřím, které patřily ředitelově pracovně. Pomalu k nim došel a podíval se do pracovny. U stolu stáli dva muži. Jeden měl delší vlasy svázané do culíku a měl na sobě velmi drahý oblek s asijskými rysy. Druhý byl od prvního pohledu žoldák. Místo rukou měl masivní protézy, které se daly jen stěží sehnat. Tělo mu pokrývalo masivní pancéřování. Vlasy měl téměř vyholené. Nick pomalu pootevřel, aby slyšel, o co se jedná.
„Pane Parkere, být na vašem místě, řekl bych ty aktivační klíče. Nechcete snad, aby se vaší rodině něco stalo.“
„Neřeknu, i kdybyste mě zabil.“
„To vím, byl byste k nám k ničemu, ale nedáváte nám jinou možnost.“ Kývl na muže. Žoldák k němu přistoupil a chytil ho za zápěstí. Parker začal sténat bolestí. Zbledl a na čele se mu objevily krůpěje potu.
„To je jen začátek, pane Parkere. Vaše rodina čeká na vaše rozhodnutí.“ Vytáhl z kapsy holografický přijímač a před parkerovým obličejem se objevila obrazovka.
Nick vklouzl do pracovny.
„Pane Parkere, je vše pořádku?“
„Jak? Co?“ Zasekl se muž v obleku a hleděl na Nicka. Byl to asiat. Kůži měl nažloutlou a oči šikmé. Okolo úst mu rostlo černé kolečko vousů.
„Být vámi, Pregarte, zmizel bych.“ Zaúpěl Parker.
„Vyřiď ho.“ Přecedil přes zuby Asijec.
Žoldák se pousmál a otočil se k Nickovi. Tvář měl zjizvenou od střepinového granátu. Místo pravého oka měl jakýsi snímač, který Nick v životě u nikoho neviděl. Ani ve speciální jednotce.
Plešoun se rozmáchl a pokusil se Nika chytit. Ten se pohotově skrčil a vyhnul se robustnému tělu žoldáka. Pravačkou se ho pokusil atakovat, ale žoldák se rychle otočil a chytl mu pěst. Druhou rukou mu atakoval obličej a Nick poklekl. Těžká bota mu zasáhla obličej a Pregart padl na záda. Muž se nad něj postavil a chytl ho za vestu. Zvedl ho ze země a napřáhl se. Nick malátně stál a vypadlo to, že kdyby ho nedržel, byl by znovu na zemi. Vojáka zarazilo jedno. Obličej mu zasáhla tvrdá rána. Pustil Nicka a udělal dva kroky zpět. Nick zatřásl hlavou, aby se vzpamatoval. Rozeběhl se proti vojákovi a znovu ho udeřil do obličeje a poté do těla. Muž poklekl a podrazil mu nohy. Nic se skutálel na zem a hbitě vstal. Žoldák ho chytl za ramena a tvrdě mu zarazil pravačku do žaludku. Nick se zlomil v pase.
„Tak pojď ty, sráči.“ Chytl ho obr za hlavu a dal mu kolenem do obličeje. Nick se skácel na zem. Schoulil se a lapal po dechu. Z úst a nosu mu vytékala krev. Jen tak, tak zablokoval hromotlukův kopanec. Ten se k němu postavil, čapl ho za rameno a stehno, vyzdvihl nad hlavu a otočil se k oknu?
„Poslední slova, debile?“
„Chcípni.“ Vytáhl mu z pouzdra na zádech brokovnici a vystřelil. Hlava se rozprskla na okenní tabuli, podlahu a nosníky. Tělo padlo k zemi. A Nick těžce dopadl na jeho hrudní pancíř.
„Byt tebou, tak odejdu, nebo se pustí i do tebe.“ Podíval se Parker na Asijce. Ten zrudl nenávistí. Vytáhl zbraň a vystřelil. Parkera na zem srazil Nick, který posbíral poslední síly na skok. Asijec sebral holografické dokumenty a zmizel ve výtahu, který směřoval nahoru k heliportu. Nick se pomalu sebral.
„Jste pořádku?“ Zvedl ze země šéfa, který se držel za zápěstí.
„Nesmí odletět. Jamesi, nesmí odletět s dokumenty.“
Kulhavě ke stěně.
„Dejte mi ten kód.“
„2554.“ Zakuckal se Parker.
Nick rychle zadal kód a stěna vedle obří televize zmizela. Objevili se schody, které vedly na plošinu. Nick je kulhavě vyběhl. Prorazil dveře a ocitl se na heliportu. Do letounu s točnými tryskami právě vlezl Asijec. Nick pohlédl na jedno z těl ochranky a zpozoroval, že má u ramene výsuvný LAW. Dobelhal se k tělu a rozložil rouru. Ztěžka ji posadil na rameno a zamířil. Letoun se už vznášel ve vzduchu. Kontrolka zapípala a Nick odpálil raketu. Pronásledovala letoun mezi vysoké baráky, kde ho dostihla. Vybuchla pod jedním z křídel a to se utrhlo. Do trupu se vytvořila trhlina. V letounu vznikl obrovský přetlak a, co nebylo tvrdě přiděláno, vyletělo dírou ven. Tak se stalo i šikmookému. Letoun
několikrát obkroužil svou svislou osu a poté ocasem nabořil do budovy. Nick odhodil LAW a jen se ušklíbl. Cosi ho na břiše zabolelo. Podíval se a zjistil, že krvácí. Ten sráč se trefil přesně mezi pancířové pláty. James se přejel ránu dlaní. Před očima se mu pomalu stmívalo. Od schodiště zpozoroval několik obrysů lidí, jak se k němu ženou. Upadl do komatu.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
91.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
4.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 46 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
