» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Chceš realizovat své sny? Probuď se!"

Joseph Rudyard Kipling

počet přístupů: 2141692

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Říkám si ::

toman	publikováno: 21.09.2011, 22:34


	To jednou zase metro dlouho nejelo. Tak noha zezadu opřená o zeď. A metro dlouho nejelo. Tak noha křížem přes nohu. A metro pořád dlouho nejelo. Lidi přicházeli, přicházeli. Tak noha vedle nohy. „Docela dobrý“ říkám si a nohy se mnou pro tenkrát souhlasily. „A co voči?“ říkám si. Kachličky jsou pěkný na koukání, ale jenom na takový to momentální koukání, snad víte, kam tím mířím, takový to: „Kouk!“ a konec, oči musí jinam. A lidi dál přicházeli a přicházeli. Tak zkusím k nohám, ale to je blbý. Chlupatý nateklý kotníky a tak. Tam ne. „Tak co lidi“ říkám si. „Proč ne.“ říkám si. Otočím hlavu vpravo. Malej. Velkej. Starej. Hranatej. Kulatej. Otočím vlevo. Knírkatá. Ňadratá. Otočím za sebe a zase rychle vpravo. Ňadratá. Vteřinku vteřinky se dívám, když v tom se trajektorie pohledu Ňadraté střetne s trajektorií mého pohledu. Ucuknu. „Sakra“ říkám si mezitím, co zkontroluju kachličky před sebou, nohy pod sebou a ještě se podrbu na uchu. Když v tom najednou česnek! Trochu se mi zvedá žaludek, navíc mi někdo zrovna teď šlápl na nohu. „Pardon“ slovo se odráží mezi těly. Zkusím zkontrolovat Ňadratou. Nenápadně. To znamená kachličky, nohy, přidám taky strop a pohledem pak jedu vlevodolně a…. „Ty kráso, kouká na mě!“ „Sakra“ říkám si hnedka po tom, co zase sklopím oči. Teď dělám, že sleduju kachličky před sebou, ale mezitím zapojuju perifernost. Ňadratá na mě pořád kouká. A teď se dokonce vydává mým směrem. Ona jde ke mně! Buch, buch, buch. Srdeční pumpa mi tělem prohání hektolitry napětí. V zádech se mrazí, chlupy se ježí. Koutky se mi stáhly v jakousi podivnou křeč (nasadil jsem odzbrojující úsměv ). „Ahójky Ivuš“ vyhkrne na mě Ňadratá. „Héj,“ říkám si, „tady nám něco hapruje“ a taky že jo. Ňadratá se kolem mě jen lehce protáhne a hrne se za hlavou, co mi celou tu dobu dejchala pod nos česnek. Nazdařbůh hodím pohled na druhou stranu, když v tom ucukne z davu pár očí, co mě sledoval. „Nemám rád česnek“ říkám si. Přijelo metro. poznámka autora


celkové hodnocení autora: 94.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 1		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 12		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	21.09.2011, 22:34:27

Zdravím. Přestože se Ti víceméně povedlo nastolit určitou atmosféru (mezi námi, Metrem jsem ještě nejel, ale dovedu si to představit), řekl bych, že jde o určitý pokus, jak popsat ono čekání na vlak (než to metro konečně přijede). Vcelku mám z textu poněkud rozporuplný... dojem (právě před vteřinou se mi přetrhla nit a já zíral na obrazovku, zatímco se můj trpaslík v hlavě marně snažil otevřít ten správný šuplík s patřičným slůvkem). Pozor na interpunkci na konci přímé (či nepřímé) řeči. Jde také o větu. Text pak vypadá odbytě a nepěkně. Sečteno a podtrženo, mohla být textu věnována větší péče? Pro dnešek takový "lepší průměr", spíš něco hůře. P.S. Myšlenka je to však zajímavá! Jak se dokáže jeden (zde jeden z čekajících pasažérů) pěkně blamovat... Ano, čekal jsem, kam ona "prsatá" zamíří, tak nějak jsem tušil, že ne za naším hrdinou (viz ženské jméno). Mohl sis ještě více pohrát se čtenáři? ;-)