obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2916112 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Legendy Yveninu - První úkol: 4. část ::

 autor El Kostlivec publikováno: 25.09.2011, 23:13  
Další část, ve které dostane obchodník Garaseen konečně příležitost blíže poznat tajemnou Talu.
 

Čas se nakonec odpoledne krátil rychleji, než Garaseen předpokládal. Hodnou chvíli strávil úpravami vzhledu pokoje, ve kterém chtěl večer elfku Talu přijmout. Nejednalo se o žádné radikální změny, spíše o detaily jako rozestavení ozdobných předmětů, polštářů a drobného nábytku. Snažil se upravit prostředí dle rychlého odhadu povahy vražedkyně tak, aby se na tom místě cítila co nejpříjemněji a dokázala se uvolnit. Postavil se doprostřed místnosti, rozhlížel se zadumaně kolem sebe a poté nakázal otrokyni, aby provedla nějakou úpravu, zatímco on hodnotil výsledný dojem. Tento cyklus se mnohokrát zopakoval, než se obchodník zadíval z okna a zjistil, že slunce na obloze postoupilo notný kus své pouti oblohou od chvíle, kdy do místnosti vešel.
Když se pak ještě jednou rozhlédl po celém pokoji, musel sám sobě přiznat, že vlastně vůbec neví, čeho chce docílit.
Tohle nemá smysl. Na co si tu hraji?
S tou myšlenkou přišlo i poznání, že se pouze snaží zabít čas, který se tak pomalu vlekl od chvíle, kdy toho dne rezignoval na jakoukoliv práci. Původně uvažoval i možnosti, že stráví odpoledne příjemné chvíle v náručí své nejnovější otrokyně, ale nakonec od toho upustil. Přeci jen se mu zdálo nevhodné souložit s jednou ženou, zatímco čekal na setkání s jinou, třebaže účel toho setkání měl být jiného rázu.
Nebo ne? Doufá snad jedna hluboko ukrytá část mé mysli v to, že s Talou to dnes dotáhnu přeci jen dále, než k příjemné konverzaci?
Taková myšlenka jej dráždila, protože se od prvopočátku zdálo, že tajemná elfka je zcela netečná a to se týkalo i samotného Garaseena. Alespoň do jisté míry, protože pozvání na večer přeci jen přijala. Jestli to však udělala z úcty k pánovu příteli, ze slušnosti nebo ze zájmu však vůbec jasné nebylo.
Bývalý zabiják si povzdechl a mávnutím ruky otrokyni naznačil, že práce už skončila a ona může jít. Blížil se totiž čas, kdy se služebnictvo i otroci scházeli na večeři. Což Garaseenovi připomínalo, že by měl jít vyhledat přítele Marauka, protože po večeři chtěl shromáždit všechny své otrokyně, aby si jednu z nich kouzelník na noc vybral.
Ještě jednou se rozhlédl, povzdechl si a vydal se chodbami své rezidence k pokoji kouzelníka. Před jeho dveřmi seděla na polštáři mladá dívka, která hned vstala a uklonila se, když spatřila svého pána.
„Nějaké problémy?“ zeptal se Garaseen.
„Ne, můj pane. Váš host odpočívá vevnitř.“
Aspoň, že tak.
Bývalý zabiják přikývnul, lehce zaklepal na dveře a poté vstoupil. Svého dávného přítele spatřil ležet na lůžku se zavřenýma očima a tiše oddechujícího.
Garaseen se už chtěl otočit a odejít, ale v tom okamžiku se Maraukovy oči prudce otevřely a kouzelník otočil svou hlavu směrem k příchozímu. Bez jakéhokoliv slova se hbitě posadil a po tváři mu přelétl letmý úsměv.
„Nechtěl jsem tě vyrušit,“ prohlásil Garaseen.
„V pořádku. Nespal jsem, pouze sbíral síly,“ odtušil Marauk, zatímco si rukou přejel po lysé hlavě.
„Blíží se večer, co nevidět se začne stmívat, což u nás znamená dobu večeře. Samozřejmě jako můj host…“
„Už jsem jedl, díky,“ přerušil jej kouzelník mávnutím ruky. „Nechal jsem si od otrokyně přinést něco k snědku.“
Garaseen si odkašlal a usmál se. „Chtěl jsem doříct, že si můžeš vyžádat jídlo, kdy chceš, ale vidím, že jsi to pochopil.“
Marauk se jen ušklíbl, ale ihned poté se zeptal: „Proč jsi přišel?“
Obchodník se na muže před sebou s nevírou zahleděl a poté rozhodil rukama. „Proboha, Marauku! Několik let jsem tě neviděl a ty se ptáš, proč jsem přišel?!“
Kouzelník na svého přítele mlčky poulil oči, ale nakonec si zakryl dlaní oči. „Máš pravdu, omlouvám se. Myslel jsem, že se jdeš vyptávat kvůli tomu, co se dnes stalo. Možná jsem trošku upjatý, ale poslední dobou na mých bedrech leží příliš mnoho starostí.“
Nebo si je tam sám skládáš kvůli své honbě za mocí?
Navzdory svým myšlenkám Garaseen přikývl a řekl: „Co se týče té dnešní záležitosti…k tomu se vrátíme zítra. Zbytek dnešního dne vyhradíme odpočinku. Po jídle se všechny mé otrokyně shromáždí, aby sis nějakou mohl vybrat.“ S těmi slovy se zakřenil. „Nebo i více, jestli v sobě takový starý pes jako ty najde dost sil ukojit mé neodbytné krasavice.“
Konečně se Marauk naplno zasmál a ihned kontroval: „Co ale o tvých silách vypovídá fakt, že ty budeš trávit večer pouze chlastáním a tlacháním s mou služebnicí, hm?“
Oba muži se znovu zasmáli, ale kouzelníkova tvář se brzy opět ihned svraštila, jako by jej dostihla nějaká nepříjemná myšlenka.
„Co vlastně od Taly chceš? Proč tě tak zajímá?“
„Vypadá jako pozoruhodná žena,“ pokrčil rameny Garaseen a dával si pozor, aby udržel neutrální tón. „Myslím, že bude osvěžující trávit čas v její přítomnosti, zatímco ty budeš dovádět jinde.“
„Doufám, že s ní nemáš žádné vedlejší úmysly,“ zeptal kouzelník a zkoumavě hleděl svému příteli do očí.
Tohle znělo značně otcovsky, příteli…snad víc, než si sám uvědomuješ.
„Má snad od tebe nařízeno držet celibát nebo co, že se tak staráš?“ zeptal se odlehčeným tónem obchodník.
Ale zvrásněné kouzelníkovo čelo ani zkrabacené obočí se nevyhladily. „Ne, to ne,“ odtušil po chvíli mág. „Ale nechci, abys jí motal hlavu, příteli. Zvlášť ne teď, když před ní leží důležité úkoly a zážitky dnešního dne má ještě čerstvě v paměti.“
„Tím naznačuješ, že bych jí dokázal zamotat hlavu?“ zeptal se s pozdviženým obočím obchodník.
Pokud ano, tak…
„Ty mě vůbec neposloucháš!“ vybuchnul prudkým hněvem kouzelník. „Já především nechci, abys to dělal,“ bodnul prstem směrem k příteli.
„Klid, jen jsem se zeptal,“ odtušil opatrně Garaseen.
„A já to nevím,“ zafuněl už klidněji Marauk. „Je to mladá pohledná žena a chápej, že vyrůstala v prostředí, kde se kolem ní muži netočili. Od svých služebníků vyžaduji, aby si každý hleděl svého a vztahy mezi nimi se udržovaly čistě na profesionální úrovni. A i když je trénovaná a má silnou vůli, nemám tušení, jak zareaguje, když s ní v přátelském prostředí začne flirtovat charismatický muž.“
„Och, díky…“ začal s úsměvem Garaseen, ale kouzelník jej znovu utnul ještě výraznějším bodnutím prstu do vzduchu.
„Mám pocit, že z toho, co říkám, si vybíráš pouze to, co se ti hodí. Snažím se ti naznačit, že si ještě nejsem úplně jistý, jak se Tala může v takové situaci zachovat. Myslím v případě, že by ses jí přeci jen líbil. A kromě toho všeho…proboha, je to přeci ženská! U těch nikdy nevíš, co se jim honí hlavou.“
Obchodník se široce usmál a řekl: „Právě proto si u sebe udržuji pouze otrokyně, u těch to vědět nepotřebuji.“
Jenže možná právě to mi chybí…že jsem zatím nepoznal ženu, u které by mi záleželo na jejích vlastních pocitech a myšlenkách.
„A to je právě ten rozdíl,“ svěsil hlavu Marauk. „Pokud tvoje otrokyně není koncentrovaná, tak nanejvýš odvede horší výkon v posteli nebo někde upustí pohár vína. Možná jí tak hrozí, že ji za to spráskáš karabáčem, ale Tala může v případě neúspěchu ohrozit všechny mé plány, zhatit misi a dokonce může přijít o život.“ Následoval vyčítavý pohled. „Sám to víš nejlépe ze všech.“
„To vím,“ pokývnul vážně Garaseen a dlouhou chvíli mlčel. „Na druhou stranu si myslím, že bys ji možná neměl držet příliš na uzdě. Když jí nedopřeješ ze života nic kromě honby za tvými cíli, mohla by někde po cestě ztratit motivaci. A výsledek může být ještě horší.“
Zdálo se, že Marauk o těch slovech vážně přemýšlí. Nakonec pokýval hlavou a opět se narovnal.
„Možná máš pravdu, nevím. Ale co mám podle tebe dělat? Nechat tě, abys ji ošukal? To bys chtěl?“
Možná ano.
„Jen ti radím, abys jí tak nestál za zády. Co se týče mě, rozhodně ti nechci kazit plány nebo ji ohrožovat na životě. Vždyť chci Talu pouze poznat při večerním posezení, nechci ti ji přece zkazit nebo sebrat.“
Když Garaseen ta slova říkal, snažil se, aby zněla uvěřitelně. Sám ovšem příliš dobře nevěděl, co od posezení s elfkou očekává.
„Dobře…dobře,“ pokýval hlavou mág. „Možná jsem opravdu až příliš starostlivý. Ale slib mi, že na ni nebudeš v ničem moc tlačit, nebudeš z ní tahat rozumy o mně nebo o ní a hlavně vykládat detaily o mém starém životě. Musím si před ní udržet autoritu přísného pána a schopného kouzelníka.“
Nemýlil jsem se. Přesně takto by mluvil otec ve vztahu ke své dceři.
„To je mi jasné,“ řekl Garaseen a usmál se. „Neboj, nic špatného nebo choulostivého na tebe neprozradím.“
Marauk pouze stisknul rty; zdálo se, že se o tom tématu dále nehodlá bavit. Ani už nic víc nenamítal.
„Jestli chceš, příteli, provedu tě po svém sídle a poté zamíříme do harému, kde si vybereš zdroj svého potěšení pro tuto noc,“ navrhnul obchodník.
Odraz v kouzelníkových očích se změnil. „Myslíš to vážně s tím…“ Polknul. „S tím, že si mám vybrat jednu s tvých otrokyň?“
„Samozřejmě,“ přitakal Garaseen a musel se usmát tomu, jak se jeho přítel najednou zatvářil jako dítě, které má dostat nějakou hračku.
Alespoň tímhle způsobem tě zbavím některých starostí. Není nad aktivní odpočinek…
Oba muži opustili pokoj a Garaseen přítele provedl po celém svém komplexu. Ukázal mu jednotlivé budovy – skladiště, administrativní budovu, budovu služebníků, lázně a také jej provedl po pěstěných zahradách, jejichž údržba byla v podmínkách vyprahlého Gurlachu poněkud nákladná. Ale stejně jako u ostatních zálib, obchodník si dopřával rozmařilého luxusu, protože jeho nezměrné bohatství mu to dovolovalo. Marauk však vše vnímal jen napůl, i když neustále uznale pokyvoval hlavou. Garaseen mu to však neměl za zlé, protože věděl, že kouzelník se pramálo zajímal o hromadění majetku. Kouzelník sice prahnul po moci, ta však byla zcela jiného rázu než obchodníkovo materiální bohatství.
Když s prohlídkou skončili, město již definitivně zahalila tma a služebníci začali rozsvěcet lampy a louče.
„To je vše,“ rozhodil bývalý zabiják rukama a pokynul k budově harému. „Otrokyně by už měly být nachystané. Pojďme.“
Jak se blížili svému cíli, Marauk vypadal čím dál nervózněji. Garaseen věděl, že jeho přítel byl odjakživa nejistý, co se týče žen. Ne že by neměl příležitosti, ale kouzelník se odmítal nechat rušit od své práce tím, co sám nazýval spojeními jako „sentimentální city“ nebo „pudové chování.“ Přesto však bývalý zabiják nikdy nepochyboval, že ani Marauk se úplně neubránil alespoň jisté a občasné touze po teple ženského těla, třebaže s žádnou příslušnicí opačného pohlaví nechtěl trávit více času. Proto obchodník příteli nabídl chvilkové potěšení bez jakýchkoliv „následků,“ což byla forma kontaktu se ženami, kterou váhavý kouzelník přijal.
Strážní do budovy Garaseena vpustili bez jakékoliv otázky. Dvojice mužů rychle prošla chodbami k hlavní místnosti, před níž již čekal hlavní dozorce a správce harému. Jednalo se o urostlého orka, škaredou zrůdu s vyčnívající bradou a přerostlými kly, jejíž naolejovaná zelená kůže se ve světle lamp zlověstně leskla. Oblečení sestávalo pouze z bederní roušky a jeho tělo pokrývalo jakési primitivní tetování, pocházející z dob, kdy hromotluk ještě žil se svým lidem. V nosu a uších se mu houpaly zlaté kroužky, zatímco on neustále přežvykoval svou velkou tlamou a pohazoval hlavou.
Navzdory svému barbarskému vzhledu tento ork patřil mezi poměrně civilizovaná stvoření. Garaseen jej koupil na trhu s otroky velice levně díky nevíře prodejce, že někdo bude mít odvahu takovou bestii vycvičit. Bývalý zabiják se však výzvy nezalekl a hned zkraje orkovi vyložil, jaké pro něj chystá využití - správce harému a cvičitel otrokyň. Zajatec dlouho neváhal a nabídku přijal. Jak se Garaseen brzy dozvěděl, ork si uvědomoval svou zrůdnost a měl slabost pro dle něj jemné a roztomilé lidské ženy, takže obchodníkova nabídka pro něj byla více než lákavá. Brzy se tak stal nedílnou součástí harému a otrokyně k němu od začátku chovaly patřičný respekt.

„Můj pane,“ uklonil se ork. „Všechny ženy jsou již shromážděny, jak jste vzkázal a čekají pouze na vás.“
„Výborně,“ řekl Garaseen a poplácal svalovce po rameni. „Pusť nás dovnitř.“
Ork neváhal, otevřel dveře a nechal dvojici mužů projít. Místnost vřela překotným ženským švitořením, které však okamžitě ustalo, když otrokyně spatřily Garaseena a jeho hosta.
Hromotluk se objevil hned za nimi a zařval: „Srovnejte se do řady!“
Ženy ihned poslechly a utvořily jedinou dlouho řadu. Správce harému mezi nimi ještě jednou prošel a tu a tam srovnal ty, které vybočovaly, nebo plácl důtkou přes zadek ty, které se trošku hrbily.
Garaseen se usmál a chvíli si ten pohled vychutnával.
Tohle všechno patří mně. Pouze a jenom mně.
Řada otrokyň se táhla se přes celou místnost. Žen bylo mnohem více, než by stačil obchodník vůbec kdy využít pro vlastní potěšení, ale to ani nebylo třeba. Stálých nebo dlouhodobých otrokyň se mezi nimi nacházelo málo, protože Garaseen mimo jiné obchodoval i se ženami a dával si záležet na jejich výcviku. Čas strávený v harému před samotným prodejem s sebou pochopitelně nesl zvýšené náklady na každou z žen, ale jejich prodejní cena to posléze více než vynahradila. Garaseen totiž cílil na klienty, kteří si potrpěli na kvalitním a dobře vycvičeném zboží, což otrokyně, které prošly pečlivým výcvikem, splňovaly. Nejenže byly dokonale poslušné, ale také se učily tanci, masáži, zpěvu, umění vypadat co nejpřitažlivěji a v neposlední řadě také milostnému uspokojování svých pánů.
Když se bývalý zabiják nabažil do sytosti výjevem před sebou, obrátil se na svého přítele a rozmáchlým gestem obsáhl celý řetězec žen. „Začni s výběrem, příteli. Můžeš mít kteroukoliv z nich.“
Marauk chvíli váhal a dokonce se zdálo, že mírně zrudnul při pohledu na všechny ty krásné a spoře oděné ženy. Otrokyně naštěstí na kouzelníka nehleděly, což by jej jistě ještě více znejistilo. Všechny měly hlavy poslušně skloněné k zemi.
Plešatý mág si nervózně olíznul rty a poté se váhavým krokem vydal podél celé řady. Vždy, když se u nějaké ženy zastavil, ta zvedla hlavu, aby si ji mohl lépe prohlédnout.
Garaseen se pouze tiše uculoval a doufal, že poslušnost a vycvičenost otrokyň udělá na přítele dojem.
Kouzelník však nechvátal. Došel na konec řady, pak se vrátil zpátky a celý ten proces znovu zopakoval.
Déle se zastavil u světlovlasé severské krásky, u mladičké pružné tanečnice, exotické ženy s bronzovou pletí z dalekého západu, ale nejdéle si prohlížel překrásnou Akashu, kterou jeho oči toho dne již hltaly.
Že by to byla láska na první pohled? pomyslel si pobaveně Garaseen.
A skutečně se nakonec Marauk otočil ke svému příteli a ukázal právě na Akashu. „Chci tuhle.“
„Skvělá volba, příteli,“ odtušil obchodník. „Její čarovné oči a dokonalé tělo mě kdysi dávno také uhranuly.“
Z Garaseenovy strany se nejednalo o lež. Když tu ženu poprvé spatřil, jeho tělo – a hlavně to, co nosil mezi nohama – se zbláznilo. Nějaký čas dokonce uvažoval, že by ji pojal za manželku a matku svých dětí, ale brzy si uvědomil, že je příliš přelétavý na to, aby mohl držet závazky vůči jediné ženě. Přes všechny nesporné kvality chybělo Akashe něco, co by Garaseena donutilo vzdát se potěšení v podobě ostatních otrokyň. A nebyl zase tak krutý, aby jí nejdříve do ucha šeptal slůvka lásky a poté ji odhodil.
Že se nakonec rozhodl dobře, mu dosvědčoval fakt, že v této chvíli v něm Akasha nevzbuzovala větší chtíč, než jiné jeho oblíbené krásky. Na druhou stranu však ani menší, což u něj bylo po těch letech s podivem.
K vybrané otrokyni ihned přistoupil ork, vytáhl ji z řady a postavil vedle Marauka. Poté zatleskal rukama a na ostatní otrokyně zařval, že se mají rozejít.
Ženy rychle vyprázdnily místnost, zatímco jediná Akasha zůstala na místě. Garaseen si všimnul, že v momentě, kdy se její oči střetly s Maraukovými a kouzelník se jí dotknul, otrokyně sebou neznatelně trhla a rychle zamrkala. Mág si té reakce zjevně nevšimnul nebo jí nevěnoval pozornost.
Bývalý zabiják přimhouřil oči.
Co se jí nelíbí?
Marauk zatím přivedl Akashu ke Garaseenovi a držel ji lehce za paži. Takto zblízka Garaseen viděl, že žena opravdu vypadá poněkud vyplašeně, což vzhledem k její povaze i zkušenostem nebylo obvyklé.
Že by se Marauka štítila?
Pokud by tomu tak bylo, uvažoval obchodník, pak by dala najevo nelibost už ve chvíli, kdy si ji mág vybral, ne až když se jí dotknul. Ale Marauk vypadal spokojeně a lehké nervozity otrokyně si nevšímal.
Posun v jejím výrazu byl navíc tak neznatelný, že jej možná postřehl pouze Garaseen, který otrokyni dobře znal.
Obchodník se Akashe zahleděl přímo do očí a měl dojem, že v nich viděl něco, co by nazval jako tichou prosbu nebo volání o pomoc.
Vůbec tomu však nerozuměl, a tak formálně řekl: „Akasho, dnešní noc patříš pouze mému hostu a splníš všechna jeho přání do posledního detailu. Je to můj dávný přítel, tak se postarej o to, aby pohár jeho chutí byl nejen naplněn po okraj, ale aby přímo přetékal. Jsi jedna z mých nejzkušenějších otrokyň, proto věřím, že zajistíš, abys prokázala mé pověsti hostitele tu nejvyšší čest.“
V ženiných očích probleskl osten zklamání a snad i neznatelný pocit zrady, ona však pouze sklopila hlavu, padla na kolena a čelem se dotkla země před Maraukovýma botami.
Když vzhlédla, její tvář opět zdobil známý výraz odevzdání a dobrovolné podřízenosti. „Jsem vaše, můj pane,“ hlesla a její oči se vpíjely do kouzelníkovy tváře.
Jeho očím se však vyhýbá, všiml si Garaseen.
„Nedočkavě a chtivě očekávám chvíli, kdy budu moct splnit vaše nejtajnější přání a stanu se zdrojem vašeho uspokojení,“ pokračovala žena medovým hlasem, z něhož čišel závan tajemných příslibů.
Marauk na ní shlížel a vpíjel své oči do jejího těla. Bývalý zabiják věděl, že jeho přítel miluje, když má navrch a úplné odevzdání otrokyně jej jistě těšilo.
Kouzelník se nahlas zasmál a střelil pohledem po Garaseenovi. „Opravdu skvělé, příteli! Musím uznat, že je skutečně dokonale vycvičená. Její slova míří na to správné místo.“
„A hlavně její slova nelžou,“ odtušil Garaseen. „Osobně ti mohu potvrdit, že je schopná tě odnést do výšin, o kterých se ti ani nesnilo.“
Marauk pouze přikývnul a pokynul otrokyni, aby vstala.
Obchodník ještě jednou zapátral v jejích očích po předchozích emocích, ale zdálo se, že po nich nezbyl ani stín.
„Jestli mě nyní omluvíš, příteli, opustím tě,“ prohlásil spěšně bývalý zabiják a poplácal Marauka po zádech. „Nechal jsem Tale vzkázat, že se shledáme po setmění a nerad bych ji nechal příliš dlouho čekat. To by neudělalo dobrý dojem.“
Kouzelník opět zvážněl. „Měj na paměti, co jsme si řekli.“
„A ty zase měj na paměti, co ti řekla ona,“ ukázal bradou obchodník na Akashu a vesele na přítele mrknul.
Marauk se opět uvolněně zasmál. „Jdi už!“
Garaseen neváhal a namířil si to do svých osobních komnat. Chtěl se ještě převléct před tím, než nechá zavolat pro Talu. Po cestě ještě musel myslet na zvláštní Akashino chování, ale jak se blížil svému cíli, tato drobná hádanka ztrácela na důležitosti.
U dveří svého odpočinkového pokoje se krátce zastavil a z jakéhosi náhlého popudu se rychle ohlédl přes rameno. Dolehl na něj najednou zvláštní pocit. Nic však nespatřil. Pokrčil rameny a vešel do místnosti.
Všiml si, že na nízkém kruhovém stolku bylo úhledně rozprostřeno občerstvení a v přihrádce u zdi se tísnilo několik dalších džbánků vína.
Stará dobrá Vuruusa, pomyslel Garaseen v duchu na vrásčitou otrokyni, která měla na starosti kuchyni a jejímuž kulinářskému umění vzdávali hold všichni – od posledních otroků až po samotného pána rezidence.
Obchodník poté zamířil k šatníku v přidružené místnosti a rychle ze sebe shodil oděv. I jako nahý stále cítil teplý vzduch ulpívající na jeho kůži.
Dnes je opravdu velké horko. Horší než obvykle.
Chvíli zůstal nehybně stát. Navzdory nutkání rychle se obléct do společenského šatu a poté nechat poslat pro Talu se rozhodl, že ještě chvíli počká.
Malé zdržení snad nikoho nezabije.
Opět vyšel do svého pokoje zcela nahý a do jedné z přichystaných číší si nalil ze džbánu toho nejlepšího vína. S nápojem v ruce se pak přemístil na balkon. Venku přeci jen vzduch ochlazoval lehký vánek, který osvěžoval tělo i mysl. Obchodník neváhal a vydal se k zábradlí, kde stejně jako toho rána sledoval tlumený ruch a život města Gurlachu. Osvětlené ulice se nyní hemžily lidmi, kteří se vydali za zábavou a nejrůznějšími kratochvílemi. Teprve nyní po západu slunce začínal v Gurlachu společenský život. Garaseen upil trochu vína a lahodný mok polaskal na jazyku.
Ano, krátká přestávka mi svědčí. Měl bych…
„Musím říct, že vaše nahota je poněkud rušivá,“ ozval se hlas ze tmy.
Garaseen div úlekem nenadskočil a neupustil číši s vínem. Sice se mu povedlo se z větší části ovládnout, přesto však sebou škubnul, díky čemuž jej rudý mok potřísnil na hrudi.
Kruci!
Rychle se otočil směrem, odkud hlas přišel a zúžil oči. Na druhém konci balkónu spatřil temnou siluetu postavy, která se opírala o zábradlí.
Protože stál přímo v měkké záři světla z místnosti, byl osvětlen a mírně oslněn, když hleděl do tmy. Podle hlasu však poznal elfku Talu.
Já hlupák. Nechal jsem se nachytat. Navíc tak lacině… Nezbývá, než z nevýhody udělat výhodu.
„Omlouvám se, ale nečekal jsem vás,“ odtušil do tmy.
„Přišla jsem, jak jsme se domluvili,“ odvětila pobaveným tónem hlasu žena.
Užívá si to.
„Chtěl jsem pro vás nechat poslat,“ bránil se Garaseen a opět požitkářsky usrknul z číše.
Tentokrát Tala mlčela. Ačkoliv ji obchodník neviděl, měl dojem, že je zklamaná, protože její malé překvapení hostitele nerozhodilo tak, jak si asi představovala. Neodvrátil se ani neutíkal zpět do místnosti, jak nejspíš čekala. Naopak tam stál a klidně vystavoval na odiv všechny své přednosti.
A možná začíná být dokonce nervózní, pomyslel si Garaseen při vzpomínce na to, co o ní a o její absenci zkušeností s muži povídal Marauk.
„Půjdete dovnitř?“ pokynul rukou směrem ke dveřím obchodník. „Půjdu se zatím obléci, abych vás tolik nerušil.“
Další chvíle váhavého mlčení. „Jděte se raděj nejprve obléct, já přijdu potom.“
Tak! Nakonec tahle výměna patří mně.
Garaseen se lehce usmál, mírně se uklonil a odešel dovnitř, aby své tělo opět zahalil. Vzal si na sebe pestrou róbu, která hrála veselými barvami. Když vyšel ze šatny, Tala už na něj čekala v pokoji.
Seděla na patách, záda přímá, neutrální výraz ve tváři, stejně jako dopoledne. Nebyla už oděna do vyzývavého oblečení otrokyň, ale do jednoduchých lehkých dlouhých šatů, které kopírovaly její postavu. Vlasy si spletla do jednoduchého copu, který jí spadal přes levé rameno. Také zmizely všechny tretky a ozdoby krášlící jednotlivé části jejího těla.
Jednoduchá, ale stále pěkná.
Ženiny oči zpod mírně přivřených víček obchodníka sledovaly dravčím pohledem, zatímco muž hledal v kupě polštářů co nejpohodlnější pozici. Když se mu to povedlo, natáhl se pro džbán vína a přes stolek naplnil číši své společnice. Ihned poté doplnil svoji poloprázdnou.
Zvuk tekoucího vína i lehké dosednutí džbánku na dřevěný stůl působily skoro až hlučně v jinak tiché místnosti.
Zdálo se, že elfka rozhodně rozhovor jako první nezačne.
Asi je čas, abych ji trošku odzbrojil…
„Nemůžu se zbavit dojmu,“ začal pomalu, „že se mnou vedete jakýsi podivný druh duševního zápasu, Talo.“
Garaseen si nebyl jistý, jestli mu v té chvíli přílišná upřímnost spíše neuškodí, ale jeho vnitřní hlas mu napovídal, aby nepřistupoval na hry a zkoušky ze strany vražedkyně.
„Proč myslíte?“ zeptala se elfka neutrálním tónem.
„To, co jsem zahlédl dnes ve vašich očích, když jste mě tím chvatem dostala do kolen…ten vítězný pohled. A pak později, když jste si vynutila odchod do lázní, aniž byste mi odpověděla na jedinou otázku…“
„Provokoval jste,“ zasyčela varovně elfka.
„Uznávám,“ pozvedl ruce dlaněmi vzhůru Gurlašan. „Ale přeci to nebylo jen tím. A také to drobné nedorozumění před chvílí – myslím, že jste záměrně čekala ve tmě, abyste mě v nestřežené chvíli překvapila.“ Jeho ústa se zvlnila v ironickém úšklebku. „A já vám pěkně naběhl na ostří nože, jen co je pravda.“
Obličej naproti sedící ženy nezměnil výraz; stále si uchovával vzezření kamenné náhrobní masky. Garaseen se už začínal bát, jestli se elfka nerozhodla jeho slova ignorovat úplně, ale nakonec v její tváři přeci jen něco nepatrně povolilo a ona tiše řekla: „Přesto jste se však dokázal smrtelné ráně vyhnout.“
„To ano.“ Obchodník odhalil zuby v upřímném úsměvu, který Talu donutil mírně sklonit zrak.
„Mám tedy pravdu?“ nenechal se odbýt Garaseen.
Žena opět propojila své oči s obchodníkovými, ale tentokrát měl Gurlašan dojem, že ty dva tvrdé kusy ledu přeci jen začínají trošku tát.
Mám tě.
„Možná,“ povzdechla si elfka a opět se odmlčela, jakoby hledala ta správná slova. Garaseen ji nechal.
„Víte,“ začala opět po chvíli, „můj pán – Marauk – on o vás pořád mluvil.“
„Byli jsme si svého času velmi blízcí,“ přitakal obchodník.
„Asi ano, ale já mám na mysli vaše schopnosti.“
„Mé schopnosti?“ podivil se bývalý zabiják.
„Ano,“ odtušila Tala. „Po celou dobu mého výcviku mi vás – a nejen mně – dával za příklad. Nikdy nezapomněl zmínit, že vy jste byl ten nejlepší.“
Táhni k čertu, Marauku! Postavíš přede mě zajímavou ženskou, ale přinutíš ji nenávidět mě ještě dřív, než mě vůbec spatří.
Garaseen znal kouzelníka dobře na to, aby si dovedl živě představit, jak do mladičké vyděšené elfky od útlého věku hučí, že ona nikdy nebude sahat jeho příteli ani po kotníky, jestli se okamžitě nezlepší. Nyní pro ni byl bývalý zabiják jistým vzorem a také zdrojem vzpomínek na její vlastní nedostatečnost.
„Jistě záměrně přeháněl,“ snažil se odlehčit situaci obchodník. „Navíc takto zpětně vše vypadá veselejší a barevnější. Na chyby se lehce zapomíná.“
„Snad,“ promluvila elfka prázdným hlasem. „Ale nikdy jsem takový dojem nezískala.“
„A proto nyní máte potřebu mě otestovat, že?“ pozvedl Garaseen obočí a zkoumavě se zahleděl na svou společnici. „Zjistit, co ve mně vězí a porovnat výsledek s tím, jak moc schopná sama jste.“
Elfka opět odvrátila zrak a lehce se kousla do rtu, což si Gurlašan vyložil jako známku silných emocí.
„Myslel jsem si to,“ řekl chlácholivým hlasem. „Abych vám ušetřil práci, klidně vám prozradím, že už dávno nejsem tím, čím jsem býval. Věnuji se teď obchodu. A tím myslím opravdu poctivý obchod. Žádné zlodějiny ani vraždy na objednávku. Ten muž, se kterým se chcete měřit, je dávno pryč. Před vámi tu sedí pohodlný a vyměklý handlíř.“
Garaseenovi se zdálo, že ta slova vyvolala v elfčině očích záblesk zklamání.
Hm, možná ji mrzí, že už nikdy nezměří síly se starým Garaseenem ve svých nejlepších zabijáckých letech.
„A navíc…“ podotknul rychle, „jak už jsem říkal, plané chvástání o minulosti vždy neodpovídá skutečnosti. Opravdu jsem měl často víc štěstí než rozumu.“
„Mysl však máte bystrou,“ odtušila Tala.
„To je spíš zásluhou toho obchodování,“ mrknul na ženu Garaseen a mírně se k ní nahnul. „Nevěřila byste, že je často mnohem těžší vyjednat výhodnou smlouvu s tvrdohlavým obchodníkem, než mu vrazit nůž do zad. V takových chvílích mám opravdu chuť se vrátit k své staré práci.“
Elfka Gurlašana dlouho měřila hodnotícím pohledem a nakonec řekla: „Zdá se mi, že se schválně podceňujete. Mí cvičitelé mi vždycky říkali, že pro zabijáka je výhodné…“
„…vypadat mnohem slabší, než ve skutečnosti je,“ dořekl za ni Garaseen. „Protože díky tomu má na své straně moment překvapení.“
„Takže to sám znáte,“ pronesla suše Tala. „Jak vám pak můžu věřit všechny ty řeči, kterými mě tu krmíte?“
„To právě nemůžete,“ zasmál se Garaseen. „Buď tomu budete věřit, nebo se musíte smířit s tím, že své pravé schopnosti ukážu až v momentě, kdy to budu opravdu potřebovat. Proč bych vykládal všechny své trumfy na stůl jen kvůli tomu, abych vyhrál tuhle vaši hru na kočkovanou? Nemyslíte, že to by udělal jen úplný idiot?“ Znovu na elfku mrknul a vycenil na ni zuby.
Žena párkrát rychle zamrkala, než opět stačila nasadit neutrální výraz.
Další bod pro mě. Tuhle kličku jsi nečekala, viď?
Bývalý zabiják věděl, že má svou soupeřku na lopatkách. Donutil Talu uvěřit, že celou dobu cílí přímo na střed problému, takže vůbec nečekala, že na ni zaútočí z boku a po všem tom chlácholení nakonec degraduje její snahu o porovnání sil na malichernou hloupost.
Ačkoliv se elfčina tvář opět stala bezvýraznou maskou, v jejích lesknoucích se očích dokázal Garaseen v tu chvíli číst jako v úhledně popsaném papíru. Rozhodně nechtěl propásnout tu šanci okusit ženiny emoce v tom krátkém momentě, kdy její obrana padla.
V jejích očích uviděl vztek, ponížení, nejistotu, ale do jisté míry také respekt a poraženectví.
Obchodník si uvědomil, že ačkoliv Talu zaskočil a měl nad ní nyní navrch, kdyby ještě více zatlačil, mohla by se žena doopravdy a nenávratně stáhnout.
Přišel čas na opravdové milosrdenství…
„Ale podstatné je, že se s vámi opravdu nechci měřit. Pozval jsem si vás sem, protože mám dojem, že jste velmi zajímavá žena a rád bych vás poznal v poněkud příjemnější a uvolněnější atmosféře, než když jste po boku Marauka v roli jeho služebnice a ochránkyně.“
Elfka mlčela a nic neříkala, zjevně stále ještě sváděla jakousi vnitřní bitvu. Bývalý zabiják vstal, obešel stůl, poklekl vedle ženy a řekl: „A abychom se mohli uvolněně bavit, musíte být vy sama uvolněná.“
Tala pouze tázavě pozvedla obočí a nejistě muže sledovala, jako by čekala nějaký další skrytý útok.
Garaseen ji pouze jemně chytnul za ramena a zatlačil, aby ji vychýlil z rovnováhy. Nebyl si jistý, jestli se jej elfka nepokusí zase zneškodnit nějakým chvatem, ale ona nijak nereagovala. Pod tlakem jeho paží se naklonila na stranu, její zadek se sesunul do měkkých polštářů a ona pouze opřela ruku o zem, aby opět získala stabilitu.
Trošku vyčítavě se na něj zadívala, ale poté si opět povzdechla: „Tak dobře.“
Na místě se zavrtěla a celé její tělo se jako mávnutím kouzelné hůlky uvolnilo z ocelového sevření ostražitosti. Zdálo se, že sama sebe přesvědčila, že další číhavé měření sil s bývalým zabijákem nemá smysl.
Hm, teď vypadá ženštěji a půvabněji.
„Tak je to lepší,“ usmál se vlídně Garaseen. „Na úvod chci říct, že jsme nebyli oficiálně představeni, takže…mé jméno je Garaseen. Jsem pán tohoto domu a váš uctivý hostitel.“
„Tala,“ řekla krátce elfka a opět zpod přivřených víček muže pozorně sledovala.
„Krásné jméno pro krásnou ženu,“ zavrněl obchodník a chytnul jemně elfčinu ruku, pozvedl ji a políbil lehounce její hřbet. Věděl, že v některých krajích se jedná o zdvořilé gesto. „Moc rád tě poznávám, Talo.“
Vražedkyně se téměř neznatelně začervenala, nicméně po chvilce svou ruku z obchodníkova držení vymanila.
„Mažeš mi med kolem pusy,“ prohlásila jízlivým hlasem, „ale mám pocit, že bys mě rád přidal jako trofej do své sbírky postelových zážitků. Garaseene.“
Kruci, co s tím všichni mají? podivil se vnitřně muž. Nejprve Marauk a teď ona…navíc se zdá, že se jí začíná vracet ztracená sebejistota.
„Lhal bych tobě i sám sobě, kdybych zapíral, že se o tebe zajímám, ale nejde jenom o tohle.“
„Jenom?“ zeptala se posměšně elfka.
„Tím chci říct, že si nás dva v takové situaci představit dokážu,“ zasmál se obchodník.
Tala si odfrkla. „Viděla jsem dost v tomhle tvém sídle – všechny ty polonahé otrokyně, oděné jako ty nejlacinější coury a taverní tanečnice – abych se dovtípila, že pravděpodobně opravdu jsi nenapravitelný děvkař.“
Och, zdá se, že se rozhodla nasadit těžkou jízdu…
„Mám to snad zapírat?“ pokrčil rameny obchodník a přihnul si vína. „Ano, jsem milovník žen, rád si užívám život plnými doušky, ale to s tebou nemá nic společného.“ Zamračeně se zahleděl na dno prázdné číše. „Vlastně…možná tak trošku…z poloviny.“
Elfka stiskla rty a pohodil hlavou tak, až jí cop pleskl hlasitě o záda.
„Tak vidíš. Navíc nechápu, proč ses rozhodl zajímat se o mě, když máš plný harém překrásných žen. Jde snad opravdu o to, že jsem elfka?“
„Myslíš, že ty nejsi překrásná?“ zapředl medovým hlasem Garaseen.
Tala uhnula pohledem. „Viděla jsem některé výstavní kousky z tvého vlastnictví. A to dokonce nahé - třeba tu otrokyni Akashu.“
Tak o tohle tu jde…Vlastně jsem nevědomky položil na misku vah její krásu proti kráse mých otrokyň. To ji pálí…
„Ty ale jsi překrásná,“ prohlásil důrazně obchodník.
A nelhal. Musel sice přiznat, že kdyby postavil vedle sebe Talu a Akashu, většina mužů by pravděpodobně věnovala pozornost otrokyni s bujnými vnadami, koncentrovanou ženskostí v těle a očima slibujícíma nadpozemskou rozkoš, ale…Elfka v sobě měla to něco, co na Garaseena působilo jako zpěv sirén. A mátlo jej, že netušil, co to je. Ano, Tala rozhodně byla ve všech ohledech pohlednou ženou. Navíc vlastnila překrásné modré oči, které ale tmavookého Gurlachánce mohly fascinovat především kvůli své - pro něj - exotické barvě. Ale také byla pravda, že čistě po tělesné stránce neoplývala ničím, co by už neviděl. Navíc jí v obchodníkových očích k dokonalosti pár věcí chybělo; třeba skutečně velká ňadra, pro která měl vždycky slabost. Přesto však v její tváři spatřoval něco, co postrádaly všechny jeho otrokyně, i ty sebekrásnější. Něco, co mu při pohledu na ni sevřelo srdce místo toho, aby jej zasvrbělo ve slabinách. A takový pocit on neznal.
Vražedkyně si opět odfrkla, ale přesto zvídavým pohledem sledovala mužovu tvář, která musela odrážet něco z jeho vnitřního rozpoložení, když se na ni díval. Na okamžik mezi nimi probleskla vlna porozumění, které ale zmizelo okamžitě s tím, když přerušili oční kontakt. Garaseen nevěděl, kdo z nich uhnul pohledem dřív, ale byl si jistý, že se oba zalekli síly toho, co ten nekonečně krátký moment přinesl.
Obchodník nasucho polknul, najednou se cítil vyprahlý. Rychle si dolil ze džbánu vína a zjistil, že se mu třesou ruce. Pozvedl číši a nervózně se usmál. „Tak tedy na tvou krásu,“ pronesl přípitek a vpil svůj zrak do tváře své společnice.
Zdálo se, že tentokrát už mu Tala jeho slova věřila a ke Garaseenovu překvapení se lehce usmála a také pozvedla svou číši. Zatímco pomalu upíjela, přes okraj poháru mu pohled vracela.
„Co je ta druhá polovina, která tě na mě zajímá?“ zeptala se po chvíli.
„Tvoje osobnost,“ odtušil Garaseen.
Tala protočila panenky a opět se jí na tváři objevil jízlivý úsměv. „Aha, takže mě hodláš krmit žvásty o tom, jak tě zajímá můj charakter, zatímco v hlavě myslíš jen na tu postel?“
„Už to tak na tebe někdo zkoušel?“ zakabonil se v hraném uražení obchodník.
Elfka se zamračila. „Ne, ale slyšela jsem, že muži…“
Garaseenův smích ji přerušil uprostřed věty. „Takže ve skutečnosti nevíš nic.“
„Ale…“
„Žádné ale,“ nenechal Garaseen ženu načínat další námitky. „Zeptám se tě na jednoduchou věc. Máš pocit, že jsi stejná jako mé otrokyně, se kterými se tak srovnáváš? Myslím tím povahou, tím čím jsi.“
Z Taliných očí se staly uzounké škvíry, jak elfka nedůvěřivě hleděla na své společníka.
Čekáš nějaký chyták, že? Ale žádný v tom není.
Nakonec zakroutila hlavou. „Ne, nejsem jako ony.“
„A v čem jsi jiná?“ naléhal bývalý zabiják. „Pověz mi to.“
Tala v zamyšlení našpulila rty a opět si přehodila cop přes rameno dopředu a jednou rukou jej lehce hladila. „Jsem silná. Ony jsou slabé.“
„A to znamená co?“ pozvedl obočí Garaseen.
„Můj pán mě učil, že silní ovládají slabé,“ prohlásila Tala sebejistě a zabodla své oči jako dvě ledové dýky do mužovy tváře. „Ty ženy jsou otrokyněmi kvůli tomu, že jsou slabé a vystrašené. Je to úděl, který je dán jejich křehkou vůlí. Má vůle je ale silná, a proto i já sama jsem silná. Jsem díky tomu v pozici, kdy mám moc nad těmi se slabou vůlí.“
To zní skoro jako poučka. Tímhle jsi jí celé její dospívání krmil, Marauku? V těch slovech cítím tvůj rukopis. Nemůžu však říct, že by v tom nebyl kus pravdy.
Obchodník vážně přikývl. „Sama sis teď odpověděla, proč mě tak zajímáš. Jsi silná svobodná žena. Takových moc není ani mezi bohatými gurlašskými paničkami. Ty si na to jen hrají. Jako třeba ta žena, kterou jste dnes zajali. V ohrožení se chová stejně jako ta poslední z mých otrokyň.“
Pozvedl ruku a ukázal na Talu prstem. „Ale ty jsi jiná. Vidím ti to na očích. Tebe by nebylo lehké zastrašit ani zkrotit. Představa, že bys měla být otrokyní, mi přijde téměř scestná.“
„Téměř?“ zarazila se Tala a pustila svůj cop.
„Vzdálený mlhavý sen o rozkošné zajatkyni Tale mi jen tak nesebereš,“ ušklíbl se obchodník.
„Opět mě provokuješ,“ odsekla Tala a odvrátila hlavu. Její oči se upřely na dvě vystavené bohatě zdobené šavle visící na stěně. „Ale jinak máš pravdu. Nebylo by lehké mě zlomit. Prošla jsem výcvikem tak tvrdým, že jej někteří nepřežili. Uspěla jsem tam, kde ostatní zklamali. Byla jsem tak dlouho vystavována bolesti, až jsem se stala její paní.“ Elfčin hlas zněl najednou vzdáleně a prázdně. Těmi slovy dávala na první pohled najevo svou sílu, přesto měl Garaseen pocit, že určitá část její osobnosti se s ním chtěla podělit o těžký úděl dospívání.
„Ano,“ přitakal pochmurně muž. „A právě to tě staví o několik úrovní výše nad mé otrokyně. A dokonce o úroveň výše nad ostatní svobodné lidi.“
Taliny oči se stočily zpět ke Garaseenovi. „Kromě tebe.“
„Kromě mě,“ usmál se samolibě bývalý zabiják.
„A co ode mě tedy očekáváš?“ zeptala se elfka. „Chceš se se mnou vyspat? Nebo chceš ode mě slyšet, co vše jsem prožila? Podělit se o zkušenosti trénovaného zabijáka? Dát mi rady?“
Garaseen pokrčil rameny. „Proč bych měl chtít něco konkrétního? Přátelským posezením jsem myslel přesně to, co ten název naznačuje.“
„Tvé oči hovoří jinak. Co chceš právě teď? V této chvíli?“ Opět se narovnala v jistém očekávání.
Hm, instinkty jí tentokrát nezradily. Když jí zalžu a pozná to, klesnu v jejích očích. Když budu upřímný, můžu se jí hnusit. Musím říct pravdu nebo dokonalou lež. Nebo něco mezi tím…
„Dobrá, dostala jsi mě,“ rozhodil rukama rezignovaně. „Právě teď bych tě chtěl políbit. Okusit tvé rty.“
A tvůj horký rozkrok, ale to vědět nemusíš.
„Tohle?“ zeptala se Tala udiveně.
„Ano, jediný polibek. Chtěla jsi pravdu. Právě teď chci ochutnat tvé rty.“
„Můžeš to mít,“ usmála se tajemně elfka.
Cože?
Vražedkyně se zvedla na nohy a lehkým krokem doplula ke stěně s vystaveným šavlemi. Garaseen obdivoval, jak se její bosá chodidla neslyšně dotýkají podlahy. Chvíli tam stála a jednou rukou pohladila pochvu mírně zahnuté čepele. „Umíš s tím zacházet?“ zeptala se do nastalého ticha.
„Byl jsem zabiják, ne voják,“ odtušil obchodník. „Ale naučil jsem se šermu, je to oblíbená kratochvíle vyšších kruhů.“
Tala přikývla a otočila se k němu. „Také jsem byla trénována hlavně s noži a v boji beze zbraně, ale základy šermu jsem pochytila.“
„Pořád nechápu, kam tím míříš,“ pokrčil rameny obchodník, i když začínal tušit.
„Věc se má tak,“ usmála se Tala hravě, „že ty chceš polibek a já s tebou chci změřit síly.“
„To už jsme si vyříkali,“ zamítl mávnutím ruky Garaseen elfčinu myšlenku.
„Ne, říkal jsi, že nechceš odhalovat své trumfy. Proto navrhuji, abychom se utkali v disciplíně, která není silnou stránkou ani jednoho z nás.“ Levý koutek jejích úst se pozvednul. „Ledaže by šerm byl tvůj tajný trumf.“
Garaseen chvíli pátral v její tváři. Zdálo se mu, že tato její žádost o změření sil vychází opravdu spíše z hravého škádlení než ze snahy dokázat své vlastní schopnosti, jak se o to snažila před chvílí. Bývalý zabiják se domníval, že se mu podařilo jí trošku polichotit a možná ji opravdu přiměl více se otevřít a uvolnit.
A toho musím využít.
„Proč ne,“ řekl a jeho tváři dominoval sebejistý úsměv. „Ovšem nerad bych, aby naše setkání skončilo nepříjemným zraněním. Bude to jen přátelské utkání.“
„Umím být opatrná,“ odtušila elfka.
„Já jen, že bych pak nerad líbal odseknutou hlavu.“
Tala pouze pozvedla obočí, a pak vzala do ruky jednu ze šavlí. „Chtěla bych mít tuhle.“
„Je tvoje,“ přistoupil k ženě Garaseen a sejmul z výstavky druhou zbraň. Pomalu vytasil čepel z pochvy, kterou pak odhodil doprostřed místnosti na polštáře. Vražedkyně již měla svou zbraň obnaženou.
„Jaká budou pravidla?“ zeptal se nyní už vážně. „Vážně nechci, aby se jeden z nás zranil.“
„Na první dotek,“ řekla elfka.
Jen doufám, že s tou zbraní umíš… A taky, že nebudeš moc hrr.
Obchodník přikývl, zhluboka se nadechl a sklonil špičku meče skoro až k zemi. Tala chytila jílec své zbraně oběma rukama a pozvedla ji nad hlavu.
Kruci, co je tohle za šermířský styl? Drží to jako obouruční meč…
Veškerá hravost se z její tváře vytratila. Její mrazivý pohled se střetl s mužovou jestřábí pozorností. Na pár úderů srdce se v místnosti zastavil čas.
Nádech. Výdech. Pak Garaseen zaútočil. Švihl mečem vpřed, spíše zkusmo, aby započal souboj a vyzkoušel pozornost své protivnice. K jeho překvapení neustoupila, ale naopak se vrhla proti jeho meči a vytočila své tělo tak, že čepel minula její břicho jen o šířku palce. Při tom pohybu máchla svou zbraní vnitřním obloukem dolů a srazila tak mužovu šavli stranou. Využila setrvačnosti pohybu, spolu s dalším krokem se otočila kolem své osy a sekla podél svého těla dozadu, kde předtím obchodník stál.
Ten tam už ale nebyl. V momentě, kdy se Tala dostala za jeho záda, se instinktivně vrhnul dopředu do kotoulu. Ostrá čepel tak za výhružného zasvištění pouze protrhla vzduch. Bývalý zabiják se rychle postavil a opět zaujal šermířský postoj. Polknul. Elfka stála naproti němu a její oči se lehce zúžily. Čišela z nich nespokojenost nad tím, že jí uniklo rychlé vítězství.
Hraješ tvrdě, kotě…
Garaseenovi to první zkřížení mečů prozradilo mnohé. Jeho soupeřka se s ním nehodlala nijak mazlit a snažila se ukončit celou záležitost rychle.
Takže žádné klamné manévry jen proto, aby ten polibek nakonec stejně dostala.
Druhou věcí bylo, že elfka bojovala způsobem, jakoby jí opravdu šlo o život. Rozmáchlé finesy šermu pro „zábavu“ ji obešly dalekým obloukem.
Nejvíc ale bývalého zabijáka zarazila prudkost jejího výpadu. Zdálo se, že navzdory varování se žena moc na jeho a zvláště na vlastní bezpečí neohlíží.
Chybělo málo a sama se mi napíchla na hrot šavle.
Ustupující brnění v rukách mu také připomnělo, že proti němu nestojí obyčejná žena, ale že díky magickým vylepšením disponuje silou urostlého muže.
Obchodník zaskřípal zuby a přemýšlel, že by souboj ukončil, ale hrdost mu v tom nakonec zabránila. Navíc ten polibek chtěl získat.
Tala nyní stála v odlišném postoji, než předtím. S mečem také skloněným k zemi, stále jej ale držela oběma rukama. Tentokrát zaútočila ona. Její výpad vyšel zespodu a Garaseen měl při krytí co dělat, aby svou zbraň udržel v rukách. Další podélný švih jej donutil uskočit dozadu, aniž by se ohlédl. Díky tomu narazil do zdi a za hlasitého „uff“ vypustil vzduch z plic.
Přesto však stačil – snad jen silou vůle – odrazit další výpad směřující na své nohy. Sotva stačil zalapat po dechu, něco se rychle mihlo přímo proti jeho obličeji. Rychle uhnul hlavou a hrot šavle vyryl do zdi malou díru.
Do prdele…
Garaseenovi blesklo hlavou, že teď už to vážně začíná být příliš nebezpečné. Na delší úvahy však neměl čas, protože musel odrazit další přímý výpad proti své hrudi, který srazil stranou. Talina čepel mu roztrhla rukáv; žádná krev však nevytryskla, což na elfčině tváři vyvolalo další zamračení.
Bez dalšího zaváhání však zaútočila znovu a bývalého obchodníka zavalila další smršť útoků. Moc dobře věděl, že tímhle způsobem jej Tala brzy udolá, pokud jej přitom rovnou nezabije. Rozhodl se proto souboj rázně ukončit stůj co stůj.
V jeden moment – těsně po té, co sotva odrazil dotírající špičku šavle – přiskočil do blízkosti své sokyně, kde se dlouhé čepele staly nepraktickými a neohrabanými.
Zdálo se, že tato taktika elfku přeci jen zmátla a ona o úder srdce později odskočila dozadu, aby se z takového postavení vyvázala.
Nebyla však dost rychlá na to, aby se vyhnula přicházející ráně. Ta však nepřišla formou nabroušeného ostří, které Garaseen v blízkosti stejně nemohl použít, ale od obchodníkovy volné ruky.
Místností se rozlehlo hlasité plesknutí, když mužova dlaň našla elfčinu tvář.
Silná facka hodila hlavou vražedkyně na stranu a žena vrávoravě ustoupila. Instinkty a letitý dril jí nedovolily opustit bojové postavení, přesto zůstala stát na místě a šokovaná na Garaseena hleděla, zatímco po pravé půlce její tváře se šířila rudá barva jako památka na potupný úder.
V jejích očích se mísilo mnoho emocí, ale převažoval hněv spolu s absolutním šokem. A právě tento vyrovnaný boj Tale nejspíš zabránil v tom, aby se na svého soka vrhla a rozsekala jej na malé kousíčky.
Na to také Garaseen spoléhal. Pomalu sklonil zbraň a uvolnil se. Aby nedal možnost ženině nespoutané zuřivosti převážit nad přetrvávajícím zmatkem, rychle – avšak klidně – prohlásil: „Vyhrál jsem. První dotek patří mně.“
„Co…“ Další dávka naservírovaného překvapení přinutila Talu také sklonit šavli.
Garaseen se sotva ubránil úsměvu, když se díval na její tvář, která v tu chvíli víc než co jiného připomínala výraz malého děvčátka, kterému někdo ukradnul hračku.
Svým způsobem teď vypadá roztomile.
O pár úderů srdce později se však dostatečně vzpamatovala na to, aby ze sebe prudkým zafuněním dostala protichůdné emoce. Její oči se zablýskaly a zle si obchodníka změřily.
„Co to mělo znamenat?“ zeptala se pečlivě ovládaným hlasem, který ovšem dostal trhlinu v podobě mírného rozechvění.
Muž pokrčil rameny. „Jak říkám, vyhrál jsem, první jsem se dotknul já tebe.“
Tala zvedla ruku a prsty se dotkla místa na tváři, kam dostala facku.
„Ale…“ V očích jí opět zahořel plamínek hněvu. „Je to podvod! Tohle měl být šermířský souboj a ty jsi mě sprostě udeřil!“
„První dotek – to jsou tvá slova,“ ušklíbl se Garaseen.
„Ale mečem!“ prodrtila skrz zuby elfka.
„To jsi neřekla,“ mrkl na ni šibalsky muž.
„Měla jsem za to, že to každému alespoň trošku inteligentnímu tvorovi musí být jasné. Navíc…“ Prst zabodla do vzduchu směrem k mužovu roztrženému rukávu. „Neměl by podle tohohle první dotek patřit mně?“
„Neměl,“ odtušil klidně bývalý zabiják. „Je to jen látka, mé kůže se tvá čepel nikdy nedotkla.“
„Podváděl jsi,“ prohlásila znovu elfka, ale v té chvíli zněla spíše rezignovaně.
„Pak jsi začala s podváděním jako první. Domluvili jsme se na přátelském klání a ty jsi mě několikrát málem zabila. A jednou také sama sebe. Hodila jsi za hlavu naši dohodu o tom, že se mě nebudeš za každou cenu pokoušet porazit, aby sis tak něco dokázala. Využíváš benevolenci daných pravidel podle svého, já jsem pouze reagoval stejně. A právě ty samá pravidla ze mě dělají vítěze.“
Garaseenův rázný tón přinutil elfku otočit hlavu na stranu a odvrátit zrak. Zdálo se, že o těch slovech přemýšlí.
Ha! Dostal jsem tě znovu!
Bývalý zabiják k ní přistoupil, lehce uchopil její ruku a chtěl si vynutit, aby pustila šavli.
„Co se děje?“ zeptal se zvesela obchodník. „To ti tak přirostla k srdci?“
Tala se na něj opět zadívala a pozvedla koutek úst. „Je to dobrá zbraň.“
„Můžeš si ji nechat,“ odtušil Garaseen. „Ale nejdřív ji pusť. Když ji takhle držíš, jsem z toho trošku nervózní.“
Žena povolila stisk a nechala obchodníka, aby si šavli vzal. Ten poté obě zbraně vrátil na jejich původní místo. Když se otočil zpět do místnosti, elfka opět seděla na polštářích a působila dojmem dámy v nesnázích.
Přemýšlí, jestli mi má polibek přiznat nebo ne…Legrační, jak taková situace dokáže odkrýt ve vražedné bojovnici obyčejnou holku.
Garaseen nasadil lehký úsměv - hřejivý, sebejistý, ale ne příliš samolibý - a posadil se naproti Tale. Zlehka se ze stran dotkl jejích ramen a pomalu zesílil stisk. K jeho spokojenosti se elfka nebránila. Pouze sklopila zrak ke svému klínu a pravidelně dýchala. Tváře měla zčervenalé, tentokrát však nikoliv vlivem úderu.
„Dostanu, co mi patří?“ zeptal se Garaseen tiše.
Tala pouze stiskla rty a nadále mlčela.
Takže dostanu…
Obchodníkovy ruce nenuceně putovaly po elfčiných pažích dolů, dokud nenalezly ženina zápěstí. Garaseen Taliny ruce jemně stisknul a obrátil dlaněmi nahoru, zatímco je palci hladil.
Lehce lechtivý dotek vykouzlil na ženině tváři neznatelný úsměv, což obchodníka potěšilo.
Jen musíš trošku roztát a budeš lapena v mých sítích.
Přivřel oči a začal se k elfce naklánět. Ta po něm střelila pohledem, ale hned zase oči sklonila dolů a upřela je na své hlazené dlaně. Hlavu však držela přímo, což Garaseenovi napovědělo, že polibek očekává a nebude se mu bránit.
Jeho rty se blížily k jejím a on se do nich očima vpíjel jako žíznivý muž do poháru vody. Na půli cesty ke svému cíly jej ale zarazilo Talino náhlé cuknutí. Zahleděl se do její tváře a všiml si, že se žena mračí s pohledem stále upřeným do svých dlaní. Celé její tělo – doteď uvolněné – se znovu napjalo. Garaseen polknul.
Kruci. Co se jí prohnalo hlavou?
Najednou se Taliny oči rozšířily a ona své ruce prudce vytrhla z mužova sevření. Než stihl bývalý zabiják jakkoliv zareagovat, už byla na nohou a pomalu couvala zpět.
Ne!
Obchodník také vstal a ani on se neubránil chvilkovému zamračení, než opět našel vnitřní rovnováhu. „Co se děje?“ zeptal se s hraným klidem. „Jestli tě ten polibek tak děsí, můžeme jej nechat na později,“ dodal s šibalským úsměvem.
Vražedkyně se na něj zadívala, jako by ji jeho přítomnost překvapila. Dvakrát rychle zamrkala a poté zakroutila hlavou. „Já…musím jít do svého pokoje.“
„Proč?“ zeptal se překvapeně muž a neubránil se jisté naléhavosti v hlase.
Tala mezitím stále couvala a Garaseen měl dojem, že ji ztrácí.
„Zatočila se mi hlava...zdá se, že opravdu potřebuji odpočinek.“
„Mně se to nezdá,“ zavrčel trošku popuzeně obchodník.
Sakra…tohle znělo uboze.
„Nemá to nic společného s tebou,“ odtušila Tala omluvným tónem, což Garaseena trošku překvapilo. „Opravdu ale musím jít.“
Bývalý zabiják opět polknul, ale už nic neříkal.
Elfka se otočila na patě a rychle dokráčela ke dveřím. Ještě jednou přes rameno věnovala muži lítostivý pohled a poté zmizela.
Garaseen ještě chvíli hleděl na zavřené dveře a poté se celou svou vahou svalil do polštářů.
Asi jsem si moc věřil. Neměl jsem ji na lopatkách tak, jak jsem si myslel. Anebo možná měl a to ji vyděsilo…
Tak či onak, začal se jej zmocňovat vztek. Před chvílí málem slezl hradbu Taliny odtažitosti jen proto, aby na samém jejím vrcholu uklouznul a po rychlém pádu si nabil nos.
Jediné, co jej utěšovalo, byl fakt, že tajemná elfka celou dobu přeci jen nejspíš předstírala větší zatvrzelost, než jakou v sobě chovala.
Navíc ten poslední omluvný pohled…
Každopádně teď měl zkažený večer a věděl, že jen tak neusne. Rozhodl se proto, že si nechá zavolat jednu z otrokyň a unaví se postelovými hrátkami. Jako první možnost jej tentokrát napadla Akasha, ale hned vzápětí si uvědomil, že tu propůjčil Maraukovi.
Zdá se, že dnes toužím po tom, co nemohu dostat. No co, zítra je taky den.
Ta myšlenka mu na tváři vyvolala úsměv a donutila jej vstát. Když kráčel ke dveřím, přísahal všem bohům, že zítřejšího dne bude jedna z otrokyň zoufale nevyspalá.


 celkové hodnocení autora: 97.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Jessi.L 29.09.2011, 21:41:54 Odpovědět 
   Mrkla jsem se jen náhodou, obvykle nečtu texty na pokračování, jsem moc zvědavá na to, abych byla ochotná čekat.
Tady jsem se ale výjimečně začetla. Garaseen se zdá docela sympatický a prostředí také. Jako čtenáři se mi to opravdu líbí, plánuju si přečíst i předchozí kapitoly.
Snad jediné, nad čím jsem se pozastavila, byla vražedkyně - jako autor ji tak popisuješ ve chvíli, kdy vystupuje kladně. To ale jen na okraj, ani zdaleka to nemůže přehlušit kvality. Těším se na pokračování.

Tak zatím! ;)
 ze dne 30.09.2011, 14:28:59  
   El Kostlivec: Ahoj.
Děkuji za komentář. Jsem rád, že se ti tato část líbila.
Co se týče vražedkyně Taly, je to poměrně rozporuplná postava, což by mělo v toku příběhu vyplouvat na povrch. Jestli si přečteš předcházející části, možná na nějaké střípky narazíš;-)
 lotty 27.09.2011, 11:29:44 Odpovědět 
   Ahoj,
rozhodla jsem se, že si přečtu tvůj text, ale hned na začátku mě zarazila první věta. Čas se nakonec..., jistě, chápu, že se toto snažíš nějak zdůraznit, ale někdy moc slov víc škodí. Nemohu si odpustit poznámku, že výsledně to působí zmatečně. Navrhuji tuto a možná i další věty příběhu provzdušnit.
Další, co mi vadí. Popisuješ, že v onom pokoji neprovedl radikální změny, což mi dle dalšího líčení přijde jako opak. Pokud někdo několikrát přemisťuje nábytek, polštáře a ozdoby, než je spokojen, je to radikální, alespoň pro mne. Navíc si nedovedu představit člověka, který by kvůli každé návštěvě přestavoval nábytek jenom kvůli tomu, aby se u něj návštěva cítila spokojeně. Vyznívá to poněkud absurdně a v reálném světě by každý člověk musel nábytek přestěhovávat každý den, což by za čas postrádalo smysl a nefungovalo by to. Upřímně, odpověz si na otázku, zda bys kvůli návštěvě přestěhoval nábytek, aby se cítila jako v bavlnce?
Co mi přijde takové křivolaké je popis cesty slunce po obloze. Napiš ho jednodušeji. Takto si sice mohu domyslet, že je odpoledne a odpoledne slunce putuje k horizontu, ale méně přemýšlivé čtenáře by to mohlo zmást.
Další, co potřebuje opravit
=> Taková myšlenka HO dráždila...

Dokola opakovaná informace o tom, že je postava v příběhu bývalým zabijákem opravdu textu nesvědčí. Spíše nudí.
=> tím, KÝM jsem býval
- čím by se použilo v případě, že by se nějaké ´monstrum´změnilo v člověka ;)

Pomalu vytasil čepel z pochvy, kterou pak odhodil doprostřed místnosti na polštáře.
- odhodil čepel nebo pochvu? Zde to vyznívá nejednoznačně, alespoň pro mě.

Nevím, jak starý je Garaseen, ale pokud je starší, bude mít problémy s oním kotoulem.
Celkově musím říct, že je příběh spíše půměrný. Od elfky jsem očekávala jiné chování. Vzpomněla jsem si na scénu z filmu Piráti z Karibiku Na vlnách podivna, v níž Jack Sparrow zjišťuje informace o rituálu u Pramene mládí, přičemž tančí s Angelikou. Očekávala jsem něco podobného rázu, přecijen vražedkyně na sebe nenechá jen tak sáhnout.
Scéna podobného rázu by příběh pěkně okořenila.
Co se týče atmosféry příběhu, pro mě s přístupem nezaujatého čtenáře, tam žádná nebyla, což je škoda.
Dílko bych hodnotila, i kvůli některým gramatickým vrtochům 2.5, proto raději neznámkuji.

lotty
 ze dne 28.09.2011, 8:29:12  
   El Kostlivec: Ahoj.
Děkuji za návštěvu a za názor.
Výtky ohledně gramatiky a větné stavby beru v potaz, zkusím si text ještě jednou projet a kouknout, jestli a jak by se dala místa, na která jsi poukázala, upravit. Děkuji za detailní vypsání.
Co se týče stěhování, bylo to myšleno tak, že Garaseen by toto neudělal kvůli každé návštěvě, ale právě kvůli Tale, protože jej zaujala. Možná to ale není z tohoto textu nebo předchozích patrné, nevím...
Což mě ale přivádí k otázce, že mi není příliš jasné, jestli jsi kromě této části četla i předchozí.
Ptám se z toho důvodu, že pokud ano, mají pro mě Tvé připomínky ohledně příběhové části jinou vypovídající hodnotu, než v případě, že ne.
 Ekyelka 25.09.2011, 23:12:51 Odpovědět 
   Zdravím.

V prvé řadě si rýpnu: chtělo by to dotáhnout interpunkci, typografické detaily a občas i volbu slov. Chápu, že ze sebe dostáváš všechno, co jde, navíc uspokojit moje zmlsané a zcela určitě velmi vysoké nároky není nikterak jednoduché, přesto... Trojtečka je chápaná jako jeden znak, za ní následuje také mezera. Vedlejší věty si zaslouží být odděleny čárkami z obou stran. Neustálé zmiňování se o Garaseenovi jako o bývalém zabijákovi, o Tale jako o tajemné elfce a podobně už bylo únavné.
Také se mi všechny tři postavy jevily nesmírně ukecané. Nějak jsem nedokázala uvěřit, že by se právě Tala svěřovala Garaseenovi, také volba slov všech tří postav se mi jevila velmi podobná, zaměnitelná. Rozuměj, každý člověk se vyjadřuje trochu jinak, používá jiná slova a podobně. Tady jsem viděla jen minimální rozdíly a chvílemi jsem si říkala, kdy už sakra přestanou žvanit, což není dvakrát příjemné pro děj a příběh.
Anebo je všechno jinak a já jsem jen moc náročná. Však to znáš.
 ze dne 26.09.2011, 10:24:42  
   El Kostlivec: Ahoj.

Děkuji za publikaci a komentář.
Ano, náročná jsi, ale jsem tomu rád;-) Nutí mě to zpětně se zamyslet nad věcmi, které mě samy od sebe ani nenapadnou.
K těm dialogům - tahle část je trošku ukecanější, ano. Při pročítání jsem přemýšlel nad tím, jestli je to na škodu nebo ne, ale nakonec jsem došel k názoru, že (mně) to nevadí.
Ale nezaujatý čtenář na to může mít jiný pohled. Ještě nad tím zkusím popřemýšlet - nad tématem správné směsi dialogů, popisů a akce;-)
A gramatiku ještě musím dopilovat, díky za poznámky.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Rozestelu si po...
Bajaja
Rokle
Uskar-Arah
Dřevo
Rikudou_Sennin
obr
obr obr obr
obr

Třída Speciál
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr