» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."

Gandalf

počet přístupů: 2141693

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Přátelství je někdy víc než láska ::

First Girl	publikováno: 06.11.2006, 21:39

ČLOVĚK SE VŽDYCKY NEJVÍC ZKLAME V TOM, KOHO MÁ RÁD.
— RADEK JOHN


	Z Eviny kapsy se ozvalo pípnutí mobilu značící příchod smsky. Odklikla ji a četla: AHOJ. PLATI TO DNES V 8? ZATIM MAREK. Bylo to sice pozdě, ale dříve nebyl na společné chvíle čas – škola oběma brala moc času. Dnes byli domluveni na procházku podzimním šerým městečkem zakončenou tradičně pivkem v hospůdce FiGaro. Eva něco spěšně odepsala a dále hleděla do otevřeného sešitu. Těšila se na teplou sprchu i na Marka. Marek byl její nejlepší kamarád. Znali se 5 let a pouto mezi nimi bylo silné. Uplynul nějaký čas a Marek s Evou vyrazili ven. Probírali jejich životy, školu, kamarády – typické tlachání, které každý dobře zná. Smáli se, povídali si, pomáhali si vzájemným porozuměním a povzbuzováním. Oběma bylo dobře a cítili se uvolněně. Náhle se Marek zastavil a Evu objal. ta chtěla něco říci, ale nemohla. marek ji totiž začal vášnivě a dlouze líbat. Z dálky by se zdálo, že jde o mladý zamilovaný pár, který si užívá slastný pocit propojení. Byl to však omyl. Eva se prudce odtrhla: „Co to děláš? Zešílel jsi?“ odsekla naštvaně. Marek nechápal její reakci: „Evi, přátelství je přeci víc než láska“ řekl prosebně a pohladil ji po tváři. „Ale má určité meze! Myslela jsem, že jsi jiný!“ Eva neměla sílu dívat se mu dál do očí a proto se rozběhla. Utíkala bezmyšlenkovitě navzdory ledovému dešti. Ten ji stékal po tváři zároveň s jejími slzami. Chtěla být co nejdál od člověka, kterému tak věřila. Znamenal pro ni opravdu hodně, ale nikdy ho nepovažovala za svého kluka. Byl „jen“ přítel. Marek nehnutě stál. Nevěděl, co má dělat, ale jedna věc mu byla jasná . Nemá cenu snažit se Evu dohnat. je daleko a má důvod utíkat. Tak tedy chvíli stál a využíval sprchy kapek k probrání se. Byl mimo. Napadlo ho, že by mu mohl pomoci alkohol a proto zamířil do nejbližší hospody. Nemohl jít do FiGara, protože tam chodili jen spolu a personál je znal. V této krčmě se nacházelo několik debatujících vesničanů s několika pivy za sebou i před sebou, také znuděná machrující mládež a pár „obyčejných“ lidí popíjejících nealko. Marek zamířil rovnou k baru. „Co si dáte?“ zeptal se mladý barman. „Dejte mi panáka něčeho tvrdého. Třeba vodku.“ Eksnul ji a bylo mu líp. „Další, prosím.“ Bílý silný nápoj mu nijak zvlášť nechutnal, ale alespoň nepřemýšlel. Vše mu bylo jedno. Nemá Evu, nechce nic. Neuvědomoval si míru své chyby. Možná by se rovnala počtu stále přibývajících čárek na účtence. Marek pomalu ztrácel přehled o okolí. Vše bylo rozmazané a o některých částech svého těla nevěděl. Záchranou mu byl jeden známý puberťák, který ho odvedl domů. Eva v určitou chvíli taky odrazila domů. Uvařila si čaj a ukryla se do pelíšku ke svému medvídkovi. „Méďo, proč to udělal? Proč po takové době? proč je takový? Proč se chová jako všichni chlapi? Proč jsem si nikdy nevšimla jakým stylem mi říkal ´mám Tě rád´?“ Medvěd jí neodpovídal, avšak zachytával slzy a proto mluvila dál: „Do háje! Polibek! Co to do něj vjelo? Tak najednou...A bylo to...krásné. Sakra, je to jen kamarád! Já nemůžu být zamilovaná! Bylo to nádherné, ale.... buď přátelství, nebo nic.“ Bezmoc a smutek střídala „falešná“ nenávist a vztek. Čas šel dál. Oba chodili do školy a jejich životy plynuly bez toho, aniž by se vídali. Oboustrannou ignoraci proťal Marek, když zazvonil u dveří Evina domu s růží v ruce: „Evi,“ nadechl se odvážně. „Pojď dál“ skočila mu do řeči Eva. Marek si sedl na postel a začal mluvit: „Promiň za ten polibek. Já jsem musel. nemohl jsem to vydržet. Já Tě totiž miluju.“ polkl a podal jí růži. Eva začala plakat. Marek ji pohotově objal. Slzy dopadaly na jeho statná ramena. „Marku, mě to moc mrzí, ale“ vzlykala a těžce se jí mluvilo „nejde to. Já chci jen přátelství, ne lásku. Dohromady to nejde, proto se musíme rozloučit.“ Domluvila a Marek též spustil vodopád slané vody. Chvíli si poplakali v náručí a pak se rozešli. Každý svou cestou. Zůstala jen uschlá rudá růže...


celkové hodnocení autora: 96.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 12		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 19		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 48		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

MC_Kejml	25.05.2009, 13:55:46

Chudák Marek :( Totiž chci říct... Je fakt, že je to takové správně smutné a jak jsme si povídali o tom, co jsem někde umístil, mi to přišlo jako pěsťovka mezi oči. Myšlenka je zajímavá, alias kde leží hranice přátelství a kamarádství - a jak moc je křehká. Ono taky po pěti letech... Že já debil jsem si to nepřečetl dřív... </melancholik>


ze dne 25.05.2009, 17:54:54
First Girl: Nemelancholikuj..stejne to nedas zpatky.

.MaJdiNa.	05.01.2009, 19:44:18

Je to takové správně melancholické, realistické, poutavé a čtivé. Nemohu dát jinak, než za jedna


ze dne 05.01.2009, 23:27:13
First Girl: Dekuju moc. Takova stara a naivni vecicka - jsem rada, ze se zalibila :)

Teréza Nebeská	03.06.2007, 16:11:29

Á, to je smutné:( Já vlastně něco takového zažila, ale nezašlo to až tak daleko. A jsme zase kamarádi... Akorát už spolu nikam nechodíme... No, napsané je to poutavě.


ze dne 03.06.2007, 16:46:34
First Girl: Dekuji za znamku a komentar. No ja si to zazila jen z casti...Emoce musely ven... Myslim, ze Tobe netreba vysvetlovat.

Robert S.	03.06.2007, 10:59:53

Pokud jde o název, tak to máš naprostou pravdu. To ostatní jsem ti dal do hodnocení.


ze dne 03.06.2007, 11:05:05
First Girl: Měla bych si to konecne take uvedomit. Dekuji.

AňA Morgan	16.03.2007, 20:52:26

Jako celek dílko působí trochu smutně a zároveň něžně... Oceňuji, jakou měrou se věnuješ obou hrdinům, reálný popis skutečného příběhu... Jen škoda, že je příběh tak krátký; jistě by si zasloužil větší pozornost...


ze dne 17.03.2007, 10:51:01
First Girl: No ono to byl celkem účel - v závislosti na situaci, ve které jsem byla. děkuji za ocenění a připomínku. Musím se někdy rozepsat.

Snílek	26.01.2007, 22:31:01

Je to pěkně napsané, tak opravdově.


ze dne 26.01.2007, 22:36:34
First Girl: Dekuji moc.

Iteki	20.01.2007, 17:18:18

Ano, tyhle příběhy se stávají. Škoda jen, že ve skutečnosti většinou končí stejně - koncem přátelství. Tak doufám, že přečte-li si ji někdo, koho v budoucnu něco podobného čeká, vytane mu na mysli tato povídka a zachrání tak jedno přátelství. :-) Za 1


ze dne 20.01.2007, 21:09:55
First Girl: Jeee, Ondro, dekuji moc za komentar a znamku! Ano, kez by se vsichni poucili...

Anquetil	10.01.2007, 23:55:58

Rozkošně naivní a úsměvně pootevřená vrátka do světa dospívání. Tady opravdu nezbývá, než se opít na šrot Mattonkou... :o)


ze dne 12.01.2007, 14:47:08
First Girl: Dekuji za koment, jen premyslim, jestli to, ze je to rozkosne naivni mam povazovat za lichotku. Ale vzhledem ke smilikum soudim, ze ano. :) Proc mattonkou? Ta uz preci neni. :)) A jsou i lepsi veci k piti...

Amiq	07.11.2006, 12:58:36

Souhlasim s duddits. Lepsi 2

Kateřina Kubásková	06.11.2006, 22:32:59

Je to velmi ožehavé téma, ale tady je skvěle zpracované...mimochodem, znám ze svého okolí a vím...

duddits	06.11.2006, 21:39:41

Ten příběh byl… jaký vlastně? Řekněme, že ten příběh by se klidně mohl stát, pravděpodobně se i často odehrává a ještě častěji chybí jen malinký krůček k tomu, aby se stal skutečností. Rozhodně je to zajímavý námět, který zasluhuje pozornost. Napsaný je také poměrně dobře. Sem tam se v textu ocitne nějaká ta chybka, překlep nebo hůře postavená věta (například „jejich životy plynuly bez toho, aniž by se vídali“ – bez toho a aniž vyjadřuje prakticky to samé a opakovat se je přeci mrhání energií :)). Možná by nezaškodilo pokusit se podívat hrdinům trochu hlouběji pod kůži. Co se jim honí hlavou, proč se zachovali tak, jak se zachovali? To všechno je v povídce řečeno jen zkratkovitě a čtenář tak nemá dost velkou příležitost vše opravdu procítit. A co se mi opravdu líbilo, že jsi se věnovala stejnou měrou i Markovi, takže z toho chudák nevyšel jako úplný zmetek ;-) Ou, to jsem se zase rozkecal… To musí být tím, že se mi ten příběh opravdu líbil a oslovil mě. Jen tak dál!