obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."
Théodore de Banville
obr
obr počet přístupů: 2915053 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38955 příspěvků, 5685 autorů a 387175 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Papoušek ::

Příspěvek je součásti workshopu: Mami, kup mi mazlíka!
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky na smutnou ( i veselou) notu
 autor čertíček244 publikováno: 04.10.2011, 0:00  
Doufám, že tímto WS neodradím milovníky těchto krásných domácích mazlíčků... nikdy nevíte, co si kupujete.
 

Stál jsem před prosklenými dveřmi s číslem dvacet tři a pozoroval ženu za nimi. Seděla na bílé posteli, ruce položené v klíně. Nadechl jsem se a pomalu vešel do pokoje. Podívala se na mě vytřeštěnýma očima.
Co se to s tebou stalo? běželo mi hlavou. Marně jsem přemýšlel nad tím, jak se mohla změnit v šílence. Během jediné noci…
Došel jsem až k ní a pomalu natáhl ruku, abych ji mohl pohladit. S výkřikem mě odstrčila. Začala se kývat ze strany na stranu a přitom šeptala: „Proč mi nevěříš? Proč mi nevěříš?“ Pořád dokola.
Cítil jsem se strašně. Copak ale můžu věřit tomu, že moji ženu napadl masový vrah převtělený do našeho papouška? Sám bych byl za blázna.
Bože, dej mi sílu, poprosil jsem v duchu toho nejvyššího a posadil se na kraj postele. Okamžitě se ode mě odtáhla.
„No tak, Jani, vzpamatuj se, prosím. Už kvůli Kristiánovi.“ Doufal jsem, že synovo jméno něco změní. Marně.
Jana se začala kývat rychleji. „Nevěříš! Nevěříš!“ šeptala stále hlasitěji, a pak se hystericky rozesmála. Nemělo to cenu. Vstal jsem a jemně se dotkl její ruky. Nic.
Vyšel jsem z pokoje. Chtělo se mi křičet, ale tím bych situaci nevyřešil. Pomalu jsem se vypravil ke vchodovým dveřím. Krok za krokem, nohy ztěžklé výčitkami svědomí. V půlce chodby jsem potkal lékaře.
„Dobrý den, pane Nováku,“ pozdravil mě tiše a chápavě se usmál. „Musíte dát Vaší ženě čas, aby se vzpamatovala. Prožila velký šok a v takových případech může být proces uzdravování velmi složitý!“ dodal.
„Děkuji, pane doktore,“ vysoukal jsem ze sebe. Nutně se mi chtělo vypadnout někam na vzduch. Spěšně jsem se rozloučil a vyrazil k autu.
*
Cesta mi ubíhala pomalu. Nějak jsem se nemohl soustředit na řízení.
Neměl jsem ho vůbec kupovat! proběhlo mi hlavou, ale hned jsem si za to vynadal. Kristián toho ptáka miloval a já vlastně taky. Jen Jana ho nesnášela od první chvíle. Měl prý takový divný pohled.
„Je v něm tolik zloby,“ říkala a my se jí s Kristiánem smáli. Teď mi do smíchu nebylo.
Marně jsem přemýšlel, jak mu vysvětlím Janin stav. Nejel se mnou, hlídala ho babička.
„V jeho věku by ještě neměl navštěvovat blázinec!“ řekla mi důrazně a vystrčila mě ze dveří. Měla samozřejmě pravdu.
*
Domů jsem dojel za šera. Překvapilo mě, že se nikde nesvítí. Vystoupil jsem z auta a potichu došel ke dveřím. Pomalu jsem je otevřel. Ovanul mě slabý závan chladu, jako by na mne sáhla sama smrt. Nebuď blázen! vynadal jsem si.
Vykročil jsem ke schodišti. Na prvním stupni mi nohy zdřevěněly hrůzou. Vytřeštěně jsem sledoval rudé kapky, které mířily vzhůru do podkroví.
Pane Bože, snad se Kristiánovi nic nestalo. To by mi Jana nikdy neodpustila!
Zbytek schodiště jsem zdolal rychlostí blesku. Vrazil jsem do dětského pokoje, byl prázdný. Srdce mi bušilo až někde v krku. Polkl jsem a zvolal: „Kristiáne.“ Nic, jen zlověstné ticho.
„Babičko, Kristiáne!“ zkusil jsem to hlasitěji. Zachvátila mě panika.
„Tati, tady!“ ozvalo se najednou z ložnice zoufale. „Pomoz nám! Rychle!“
Nad ničím jsem nepřemýšlel a vyrazil jsem za hlasem. V ložnici vládla tma. Protáhl jsem se pootevřenými dveřmi. Ruka mi automaticky zamířila k vypínači, ale rozsvítit už nestihla.
Čepel nože se přede mnou objevila tak nečekaně, že jsem ani nestihl uskočit. S neuvěřitelnou lehkostí mi zajela do hrudníku.a zastavila se až o žebra. Ozval se ledový smích.
Když se mé tělo bezvládně sunulo k zemi, zahlédl jsem něco, co mě naplnilo neskutečným děsem… Muže, jenž právě začínal obrůstat barevným peřím. Za chvíli tu na zemi seděl miloučký papoušek. Ten papoušek, který tak perfektně imitoval synův hlas. Díval se na mě chladnýma očima a se zvláštním zaujetím poslouchal můj chrčivý dech.
Topil jsem se ve vlastní krvi. Naposledy jsem zalapal po troše čerstvého vzduchu, a pak jsem to vzdal. Byl konec…
„Další blbec, který nevěřil,“ odfrkl si pohrdavě papoušek.
*
Nemocniční chodbou se rozlehl šílený řev, následovaný tříštěním skla, a pak zlověstným tichem.
Sestra přiběhla do pokoje číslo dvacet tři hned, jak se rozsvítilo varovné červené světlo, ale už bylo pozdě. Mladá žena ležela v kaluži krve, do zápěstí zaražený ostrý střep.
Přivolaný lékař si jen smutně povzdechl a z pod těla mrtvé vytáhl zašpiněné noviny. Z jejich stránek na ně hleděla fotka muže, kterého potkal včera na chodbě, za ruku držel malého chlapce a trojici doplňovala tvář starší ženy.
Titulek křičel do světa tučným písmem: „Trojnásobná vražda v klidné čtvrti. Jediným svědkem mlčenlivý papoušek!“
Proti své vůli se zachvěl.


 celkové hodnocení autora: 96.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 23 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 56 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Cyrano 11.10.2011, 18:17:08 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 10.10.2011, 17:49:02

   Nemyslím, že jen maličko, ale je to kouzelné...;o)))
 Cyrano 10.10.2011, 17:49:02 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 06.10.2011, 10:47:44

   Ale jen docela malinko a krásně, ne?;o)))
P.S. Četl jsem staré komenty tu i onde /ne jen své, ale hlavně ty druhé a tam jako pěkná provokatérka vycházíš Ty!/;o)))
 ze dne 10.10.2011, 18:29:08  
   čertíček244: Teda... :o) To teda nee... jen maličko ;o).
 Cyrano 06.10.2011, 10:47:44 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 05.10.2011, 15:54:55

   Třeba smyčka času, v níž člověk opakovaně prožije požitek z milování?;o)
 ze dne 06.10.2011, 20:13:59  
   čertíček244: Provokuješ... :o)
 čuk 06.10.2011, 9:28:23 Odpovědět 
   Hodně se mi líbilo. Buď se zvíře změnit v lidského násilníka a vraha nebo vrah se umí změnit ve zvířátko a imitovat dětský hlas. Obě hororové možnosti jsou děsivé. Hezky ostré barvy. A tváří se místy tak nenápadně (ten začátek).
 ze dne 06.10.2011, 20:13:35  
   čertíček244: Děkuji, čuku, za komentář i za tvoji milou návštěvu pod mým WS pokusem. Čírtě
 Cyrano 05.10.2011, 15:54:55 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 04.10.2011, 18:02:00

   Neposeda čertíček
rád mění svůj šuplíček.
Co as předloží nám zase?
Cestování Lásky v čase?
 ze dne 05.10.2011, 19:39:31  
   čertíček244: Možná... nech se překvapit.
 Dědek 05.10.2011, 0:36:48 Odpovědět 
   Pěkně se mi četla před spaním. Snad nebudu mít děsivé sny.
jednička pro čírtě.
 ze dne 05.10.2011, 19:39:01  
   čertíček244: Děkuji, milý Dědku, za návštěvu, komentář i známku... Posílám ti samé krásné sny (možná trošku rozehřáté od pekla, ale určitě né hororové (mrk)). Čírtě
 Cyrano 04.10.2011, 18:02:00 Odpovědět 
   Věru, sugestivní story!
Od pohádek na horory,
to je tedy ale skok,
málem měl jsem z toho šok.
Teď chápu jinak i tu smsku...;o)
 ze dne 04.10.2011, 20:09:36  
   čertíček244: Jakou? Ne samozřejmě si dělám legraci :o). Náhodou, člověk musí občas napsat i něco z jiného soudku, aby nezakrněl, to bych nerada. měj se krásně, Mirku a já ti zase někdy něco písnu, až bude trošku čásek. Čírtě
 Šíma 04.10.2011, 17:45:17 Odpovědět 
   Zdravím.

Ano, kdo by uvěřil, že vrahem není "zahradník" ale papoušek (myslel jsem to trochu s humorem), protože... Také jsem se mírně zachvěl (proti své vůli). I my jsme kdysi měli doma papouška, ten však schopnost přeměnit se v papouškočlověka neměl, naštěstí. Souhlasím s komentáři níže, prostě takový "lehce hororový" příběh. "Skříííp, šímo, kde jsi? Taky nevěříš?"

P.S. Šotci Ti dali do textu nějakou tu interpunkci navíc - kam je napadlo - všiml jsem si minimálně jedné tečky mezi slůvky. Mé druhé já myslelo na to, že by se rádo bálo více - říkalo něco o tom, dát tam více tajemna, napětí a hrůzy, trochu to natáhnout, přidat popisy, citoslovce, myšlenkové pochody a pomalé umírání (a papoucha k tomu). Ovšem, aby se to na druhé straně zase nezvrhlo v "parodii"...
 ze dne 04.10.2011, 20:08:09  
   čertíček244: Ahoj, Šímo,
ráda tě tu vidím. Já jsem vůbec ráda, že jsem v tom časovém presu sesmolila alespoň tohle. Jo, šotci... ty mě asi nikdy zlobit nepřestanou, holt, už oči nejsou, co bývaly, a tak ty chybičky vidím až, když už je pozdě a to se snažím, jenže mám asi děravou síťku na motýli :o) :o). Grrr.
Měj se fajn.
 Radmila Kalousková 04.10.2011, 9:52:52 Odpovědět 
   Ahoj,
pěkně hororový příběh, líbilo.
RK
 ze dne 04.10.2011, 20:05:26  
   čertíček244: Ahoj,
děkuji za milý komentář a za návštěvu.
 Lyrie 04.10.2011, 9:34:56 Odpovědět 
   Kamarádka má papoucha, věčně věků je z klece venku, nejoblíbenější místo má na skříni, odkud má skvělý přehled. Fakticky přemýšlím, zda k ní mám jít ještě někdy na návštěvu! :-) Hezké, napínavé, velmi čtivé hororování :-)
 ze dne 04.10.2011, 20:04:55  
   čertíček244: Díky, Lyrie.
Návštěvu klidně absolvuj, a kdyby tě chtěl ten papoušek zlobit... doma se vždycky najde nějaká ta zbraň, když čekáš nebezpečí. :o)
 Carolina 04.10.2011, 9:28:52 Odpovědět 
   Teda a to jsem si chtěla koupit papouška:)) Dobrý příběh, lehce hororový
 ze dne 04.10.2011, 20:03:40  
   čertíček244: Klidně si ho kup, milá Carolino, jen se mu pořádně podívej do očí :o) :o) Díky za návštěvu a komentář.
 salvator 04.10.2011, 0:33:46 Odpovědět 
   Tak to už si nikdy papouška nekoupím. Tak leda snad Papouše.
Kdo ví, co se honí zvířatům hlavou... když zrovna nespí...
 ze dne 04.10.2011, 20:02:45  
   čertíček244: Ale, ne každý papoušek musí být nutně nebezpečný, jen si musí člověk dát pozor, co kupuje... pohled do očí a je to v suchu :o).
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Peter Lacey
(22.1.2019, 19:24)
ERROR
(4.1.2019, 21:27)
abeekr
(2.1.2019, 17:57)
Elvíra
(30.12.2018, 14:05)
obr
obr obr obr
obr
Ještě není čas ...
phaint
O Linorských el...
Annún
Drahá
Robert Hlavatý
obr
obr obr obr
obr

Obskurníci aneb z Nových pověs...
čuk
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr