|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Kapitán Smrt - kapitola pátá ::
 Siggi |
publikováno: 27.09.2011, 21:35
|
|
| |
|
|
Španělé byli opravdu nervózní. Don Alvaro de Santa Anna, velitel eskadry doprovázející galeony Zlaté flotily, neklidně přecházel po kajutě své vlajkové lodi. Jeho důstojníci ho sledovali s obavami v očích. Znali svého velitele a tušili, že je velmi rozrušen. Nakonec se jeden z nich odvážil zeptat, cože se to vlastně stalo.
„Co se stalo, Rodriguezi? Ti blázni rozhodli, že Zlatá flotila vypluje v nejbližších dnech. To je přeci nesmysl. Piráti jsou drzejší a drzejší a teď tu řádí i ten Capitán Muerte. To co on dělá, nemá obdoby. Do toho přichází období bouří a my máme vyplout!!“ Důstojníkův obličej se zachmuřil.
„Kdo tak rozhodl, seňore Alvaro?“
„Jeho Excelence místokrál. Dost řečí. Pozítří vyplouváme k Porto Bellu. Tam se spojíme s konvojem. Další zastávka je Trinidad. Stejně mám velmi špatný pocit. Něco se stane.“
„Seňor capitán, Zlatá flotila je třicet velkých galeon a osm našich fregat. Kdo by si z té pirátské sebranky dovolil na nás zaútočit? Byl by blázen.“ Don Alvaro se zadíval oknem na moře a odpověděl:
„V tom máte sice pravdu, Rodriguezi, ale i tak mám zvláštní pocit. Kdybyste chtěl přepadnout náš konvoj, kde byste zaútočil?“ Důstojník se podíval na mapu a po chvíli zabodl prst do jednoho místa.
„Tady, seňore. U Trinidadu. Pokud by se ovšem takový blázen našel.“ Don Alvaro upřel zrak na mapu.
„Pro všechny případy, uděláme v kursu malou změnu. Kapitáne Rodriguezi, zítra ráno se zde u mě sejdou velitelé ostatních eskortních lodí.“
Po několik dní kotvily lodi pirátů v odlehlé zátoce na trinidadském pobřeží a jejich posádky doplňovaly zásoby jídla, vody a dělali opravy. Jack Thorn požadoval, aby lodě byly v prvotřídním stavu. Ovšem došlo zde i k věci, která se mi hluboko zapsala do paměti a nejenom mně. Bylo to v podvečer, kdy byli téměř všichni námořníci z naší posádky na břehu. Kapitán nás seznamoval s podnikem, kvůli kterému jsme tu byli. Útok na Zlatou flotilu. Byli jsme tím ohromeni. Plán byl jednoduchý.
„Jak víte, Španělé budou teď odvážet bohatství, ze kterého bude jejich král žít další roky. Vy všichni byste z něho mohli žít po celý zbytek života jako vážení měšťané. Dohodli jsme se z kapitány Jaanzonem a Furnauxem takto: Počkáme, dokud se Zlatá flotila neukáže. Necháme ji proplout, jelikož Španělé jistě útok čekají. Jsou z nás značně vystrašení,“ Jack se pousmál pod vousy, „Však jim také dost zatápíme. Budeme útočit za tmy. Z dálky zahájíme palbu na vyhlédnutou loď. Musíme jí poškodit natolik, aby zpomalila a odpoutala se od ostatních. Budeme útočit postupně. My, Francouzi a pak Holanďané. Jak jsem již řekl, Španělé z nás mají strach a to je naše veliká výhoda. Až to skončí, budeme se topit ve stříbře a zlatě.“
„Nebo spíše tancovat s Jackem Ketchem,“ zaslechl jsem tlumené ušklíbnutí.
„Jestli má někdo něco, tak ať mluví.“ Tu ale vystoupil námořník Johnson, řečený Jednouchý Slim, předák posádky. Založil si ruce na prsou a předstoupil před kapitána.
„Já mám výhrady, kapitáne. To, co tady slibujete a do čeho se nás snažíte uvrtat, pěkně smrdí. Páchne to konopným provazem. Nějak jste zapomněl dodat, že ty galeony naložené zlatem doprovází válečné lodě. Co vy na to? Tenhle podnik se nám nelíbí. Nelíbí se nám, že proti sobě štveme všechny guvernéry. Z Jamajky nás už vyhnali. Kdy nás vyženou i z Tortugy? Že jo, chlapi?!“ dodal a otočil se k posádce. Z ní se ozvalo souhlasné zamručení.
„Pane Johnsone, pokud se vám a někomu dalšímu podnik nelíbí, může opustit loď i se svým majetkem,“ pravil kapitán chladně.
„To asi těžko, kapitáne. Tady je španělská půda. Co bychom tu asi dělali? Čekali, až si nás usmaží kat k večeři?!“
„Pokud nechcete opustit loď, tak dodržujte přísahu, pane Johnsone a zařaďte se.“ Jednouchý Slim však plivl kapitánovi pod nohy a křikl:
„Nebudu poslouchat blázna, který nás strká do oprátky!!“ Když si uvědomím, jaké pocity vzbuzuje kapitán Smrt, tak dodnes přemýšlím, kde se ve Slimovi vzalo tolik odvahy, nebo bláznovství. V tu chvíli ho totiž kapitán držel za hrdlo, které mu jediným trhnutím vyrval. Proud krve vystříkl na písek a Johnson padl na zem, kde se ještě zazmítal a pak zemřel. Kapitán si olízl krev z ruky a pak se zeptal:
„Ještě někdo sdílí názor pana Johnsona?“ Posádka se dívala na mrtvého a zahučela cosi o tom, že ne.
„Tak, u všech ďáblů, chcete to španělské zlato, nebo ne?!“ zařval kapitán, až jsem sebou leknutím cukl
„Ano!“ zvolalo mužstvo.
„Tak si ho pojďte vzít! Čeká tam jen na vás!! Pane Smithi, nechte vydat mužům zvláštní příděl rumu.“ Toto rozhodnutí odvedlo pozornost od mrtvého Johnsona, který doposud ležel na zkrvaveném písku.
Ráno jsme vyplouvali, i když leckterým mužům ještě brněla hlava po rumu. Obě lodi, jak francouzská tak i holandská nás následovaly. Stál jsem u kormidla a sledoval svého pomocníka, zda drží kurz. Na lodi bylo podivné ticho. Muži byli zamlklí. Všichni měli v paměti to, jak Jednouchý Slim Johnson zemřel. Bylo na nich vidět, že mají z Thorna strach. Živočišný strach. Na druhou stranu chtěli zlato a to pod kapitánovým vedením měli. Jo, na to on měl čuch. Vždy věděl, kde se nachází tučná kořist. Starý tulák mu snad napovídal. Pokud to ovšem nebyl Jack Thorn sám.
Bylo kolem večera, když se stala nemilá věc. Stále jsme se motali okolo Trinidadu, když se u jeho pobřeží náhle vynořily dvě španělské fregaty.
„Lóď, lóď na pravoboku!“ zvolala hlídka. Francouz tuto hrozbu spatřil pozdě. Všichni měli oči upřené na západ, odkud se měly vynořit baňaté galeony. La Froude vjela přímo před děla první fregaty. Furnaux se pokoušel na poslední chvíli změnit kurz, ale bez výsledku. Večerem se ozvalo zaburácení salvy z jedenadvaceti děl. Na La Froude se zhroutil přední stěžeň a její příď se změnila k nepoznání. Francouz odpověděl z děl na pravém boku. Několik střel zasáhlo fregatu, ale to už La Froude zasténala pod zásahy z děl druhé španělské lodi.
„Podkasat hlavní plachty!! Nabít děla na levoboku!!“ ozval se vedle mě kapitánův hlas. „Pane Smithi, jste snad tady na palubě na ozdobu?!!“
„Ne, kapitáne,“ vydechl jsem.
„V tom případě nechápu, proč ještě není loď uvedena do stavu bojové pohotovosti.“ Pak se otočil opět k hlavní palubě.
„Palte až na můj rozkaz. Miřte jí na trup a kormidlo!!“ Jack Thorn se sám chopil kormidla. Španělská loď, která první zahájila palbu, se otočila již bokem na nás. Ve chvíli, kdy se jejích střílnách objevily hlavně děl, Přízrak se naklonil a prudce zatočil doprava. Španělé vypálili.
„Rozvinout plachty!!“ řval kapitán. Naše fregata poskočila dopředu. Na místě, kde byla ještě před několika vteřinami, se zvedly dvě desítky gejzírů. Přehnali jsme se okolo španělského boku.
„Pal!!“ Salva otřásla naší fregatou a já se díval, jak se galerie na zádi španělské lodi mění na hromadu trosek. Ještě jsem si stačil přečíst její jméno: Milagros.
„Děla na pravoboku nabít!! Podkasat plachty!! Hněte sebou vy mořský krysy, nebo ty děla nabiju váma!!“ Kapitán opět roztočil kormidelní kolo a loď poslušně natočila ke Španělovi pravý bok.
„Pal!!“ Druhá salva dokonala zkázu Milagros. Španělská loď se k nám ani nestačila natočit tak, aby mohla užít děl, když naši dělostřelci svou palbou totálně roztříštili její záď, zadní zrcadlo a zadní levobok. Milagros začala hořet a potápěla se. Tu se ozval mohutný výbuch. Na místě kde bojovala těžce zkroušená La Froude, byla teď jen ohnivá koule. Přímý zásah do prachárny dokonal dílo zkázy. Santa Cruz, jak se ta druhá fregata jmenovala, se teď otáčela proti nám. Po našem levoboku zaduněla děla. To Zeeland konečně zasáhl do boje. Jeho příďová děla naplno zasáhla bok španělské fregaty. Ta mu také ihned odpověděla plnou salvou, která ale byla krátká, takže zvedla vodu asi tak půl kabelu od Zeelandu. Zato my jsme se teď hnali k nechráněnému boku Santa Cruz. Její kapitán to asi pochopil a snažil se vyhnout Přízraku, ale pozdě. Naši chlapi již natěšení na boj čekali s háky na zachycení. Nad palubou začaly hvízdat kulky z mušket a pistolí. Náraz a desítky háků se zakously do dřeva.
„Držte kormidlo, pane Smithi,“ řekl kapitán a s taseným kordem se hnal na nepřátelskou palubu. Tenhle vývoj situace Španělé rozhodně nečekali. Bránili se statečně, leč zbytečně. Jack Thorn z jejich lodi udělal opět plovoucí hřbitov. Mohl jsem se dokonce dívat, jak jeden zraněný důstojník v bolestném řevu sděloval našemu kapitánovi věci, co chtěl vědět, zatím co mu Jack vyřezával játra z těla. Tak jsme se dozvěděli, že velitel konvoje, nějaký Don Alvaro de Santa Anna změnil trasu a Zlatá flotila pluje teď severně od nás okolo Santa Lucie. Milagros a Santa Cruz byly poslané, aby odvedly pozornost a zničily případné piráty. To první se jim povedlo, to druhé ne. Náš kurz byl teď severovýchod, abychom naše zlato dohnali.
Don Alvaro, neklidně přecházel po palubě Encarnacion, své vlajkové lodi a neustále dalekohledem sledoval obzor.
„Seňor Alvaro, včera jsme minuli poslední z Návětrných ostrovů. Před námi je už jen Atlantik.“ Starý admirál sice přikývl, ale pak podotkl:
„Právě, kapitáne Rodriguezi. Milagros a Santa Cruz tu již měly být. Zesilte hlídky. A toto nařízení platí i pro ostatní lodě.“ Kapitán Rodriguez přikývl a šel vyplnit admirálův rozkaz. Se západem slunce zmizely poslední kousky země za obzorem a kolem galeon a fregat Zlaté flotily se rozprostřel Atlantický oceán. Nedozírná vodní pustina, kde si člověk přijde ztracený a osamocený. Na druhý den, již bylo jasné, že se obě pohřešované lodi už asi neobjeví. Místo nich se objevila mlha. Podivná, lepkavá. Ačkoliv vál mírný vítr, tak nemizela. Sotva se setmělo, v mlze se několikrát zablesklo a vzápětí na to se ozvalo zahřmění.
„Asi přichází bouře, seňore,“ pravil hlídkující námořník službu konajícímu důstojníkovi. Další záblesky a hlavně praskot, který se ozval z jedné z galeon, byl odpovědí.
„To je dělostřelba!!!“ zaječel důstojník poděšeně. Lodní zvon začal burcovat posádku. Teď zaburácely výstřely i z druhé strany. To už byl na palubě i Don Alvaro a začal udílet rozkazy. Kapitán Rodriguez vydal příkaz ke zhasnutí pozičních světel, což admirál okamžitě anuloval.
„Zbláznil jste se, kapitáne?! Už takhle sotva vidí jedna loď druhou! Nemůžeme zhasnout. Naráželi bychom do sebe navzájem. Muži k dělům a palte na záblesky! Signalizujte na ostatní lodi tento rozkaz.“
Dělostřelecké útoky pokračovaly celou noc. Několik lodí bylo poškozeno, ale ne natolik, aby nemohly držet rychlost plavby konvoje. S ránem španělské lodě vypluly z mlhy. Don Alvaro stál na zádi a obhlížel obzor. Chuchvalce mlh jim zůstaly za zády a obloha se rozjasnila. Nejpřízračnější však bylo to, že lodi útočníků nikde nebyly. Kapitán Rodriguez přistoupil k admirálovi.
„Zdá se, Done Alvaro, že jsme je setřásli. Tu mlhu nám seslal sám Všemohoucí. Ti piráti se v ní teď motají a mohou nás hledat až do soudného dne.“ Admirál si promnul bradku a pravil:
„Jestli Všemohoucí, to nevím. Mám pořád mrazivé tušení. Doufám, že máte pravdu, kapitáne.“
Celý den vál příznivý vítr a Zlatá flotila vplula již do hloubi Atlantiku. Don Alvaro se již těšil na rodné Španělsko, na vinice na svém rodovém panství a na klid stáří. Toto byla jeho poslední plavba a pak měl žezlo převzít jeho syn.
S večerem obzor opět zahalila mlha, která s přicházející nocí pohltila vše. Námořníci již začali pociťovat strach. V mlze jakoby se míhaly stíny. Posádka byla neklidná. Kapitán Rodriguez vešel do velké kajuty mužstva na přídi, aby uklidňoval situaci, která byla nežádoucí.
„To není samo sebou, seňore,“ volali námořníci.
„V té mlze jsou mrtví,“ zašeptal jeden starý lodník. Všichni ztichli a otočili se na něj.
„Co jsi to řekl, Juane?“ otázal se kdosi stísněně.
„Ano, mrtví. Slyším, jak mě volají kamarádi, kteří utonuli. Před chvíli jsem byl na palubě a viděl jsem mrtvé tváře.“
„Čerta starýho si viděl!“ zasáhl ostře kapitán Rodriguez. „Máte moc rumu, chlapi a pak vám to leze do hlavy! Prostě je venku mlha a včera ji piráti využili. Nakonec ale zjistili, že na naši flotilu jsou moc slabí, tak odtáhli. A teď jděte spát.“ S těmito slovy odešel. Ještě zkontroloval hlídky na přídi, jestli nespějí a pak se vracel na záď. Záblesk a zahřmění roztrhlo noc. Praskot, řev hrůzy a zkáza. Poslední, co kapitán Rodriguez viděl, byla silueta velké černé fregaty, která se vynořila z mlhy a vypálila plnou boční salvu do boku Encarnacion.
„Vidíte, pane Smithi,“ řekl kapitán a mě při tom přeběhl mráz po zádech.
„Co mám vidět, kapitáne?“
„Španělé jsou již hrůzou bez sebe. Jejich vlajková loď jde ke dnu a my máme otevřenou cestu. Co se vám nezdá?“
„To, že nás k sobě tak snadno pustili. Copak nás neviděli? Vždyť plujeme za nimi již dva dny. Přes den je nijak neznepokojovalo, že jsme tři míle od nich. Copak jsou slepí?!“
„Třeba ano, pane Smithi,“ odvětil Jack se studeným potměšilým úsměvem. Pak se otočil k hlavní palubě.
„Připravte se chlapci. Vaše zlato je nadosah.“ Na španělských lodích nastal po potopení admirálské lodi zmatek. V tu chvíli jsme přirazili k boku jedné z galeon. Holanďané zahákovali druhou. Kapitán měl pravdu. Španělé byli ochromeni hrůzou. Ani se nám moc nebránili. Zvláště poté, co Jack Thorn vyrval jejich kapitánovi srdce z těla. Bylo to příšerné. Jedinou ranou mu prorazil žebra a pak mu vytrhl ještě bijící srdce. Posádka galeony se vzdala. Tato podívaná jim vzala chuť do boje. Kapitán je donutil, aby odnosili sudy se zlatem a dalšími poklady, které Španělé nakradli po indiánských chrámech a městech, na Přízrak. Trvalo jim to skoro celou noc. Za tu dobu se nikdo z dalších lodí nepokusil proti nám nic podniknout. Zhola nic. Po přeložení nákladu na naši loď nechal shromáždit zajaté Španěly na hlavní palubě.
„Pobít,“ bylo jediné slovo, které řekl
„Ale, kapitáne…“ ohradil se jeden z námořníků. Kapitán zabodl své oči do jeho a ten nebožák si vzpomněl na osud Jednouchého Slima a i dalších, co se kapitánovi vzepřeli.
„Jestli se vám to nelíbí, pane Hawkinsi, můžete si stoupnout tamhle,“ a ukázal na hlouček vyděšených Španělů.
„Tak do nich, chlapi!“ křikl jsem a kordem probodl prvního zajatce. Po chvíli byla krvavá práce za námi. Eh co, vždyť to byli jen Španělé. Oni by s námi také neměli slitování. Tyto myšlenky mi běžely hlavou, když jsem zrovna protínal něčí krk
„Konečně vám to došlo, pane Smithi,“ zavrčel kapitán, který stál hned za mnou. Prudce jsem se otočil.
„Co mi mělo dojít, kapitáne?“ ptal jsem se udiveně.
„To, že by s námi Španělé neměli slitování. My je podřízneme, oni by nás usmažili zaživa. Myslím, že my jsme,“ pohrdavě se usmál, „lidštější.“ Ten ďábel mi četl myšlenky! On mi sahal i do mysli! Poslalo ho sem opravdu samo Peklo? Jack Thorn jen zlehka pokrčil rameny, uchopil tělo kapitána galeony a dýkou ho přibodl ke stěžni. S ním tam přibodl i dopis.
„Nalodit se, odplouváme.“ Přízrak se odpoutal od dobyté lodi naložen vrchovatě kořistí za desítky tisíc liber či dubllonů.
S vycházejícím sluncem se mlha rozplynula a posádky zbylých španělských lodí měly možnost konečně vidět tu zkázu, kterou přinesla noc a dvě pirátské lodi ztrácející se v dáli. Vlajková loď odpočívala na dně, a dvě galeony byly vyrabované. Z jedné byl plovoucí hřbitov.
„To je podpis, seňore,“ řekl důstojník, který po té lodě obhlížel, svému kapitánovi. Ten jen pokýval hlavou.
„ Ano, je to jeho podpis. Capitán Muerte. Jen on se toho mohl odvážit a také to učinit. Samo peklo ho provázelo.“ Ještě téhož dne byla porada velitelů doprovodných fregat co dál. Byl ustanoven komodor, který konvoj povede dál a jedna z lodí se vydala zpět do Santo Dominga, aby informovala místokrále o přepadení.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 14 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
