» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."

Ingrid Bergmanová

počet přístupů: 2141693

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Jak jsem potkal Revizora ::

Martin108	publikováno: 01.10.2011, 22:11

Ze dveří se prý má každé ráno vykročit pravou nohou – asi pro štěstí. Zajímalo by mě, co je na tom pravdy. A kterou nohou se má vylézat ráno z postele?


	Jen co jsem ráno proloupl oči a na budíku se mi podařilo našmátrat tlačítko „dospat“, upadl jsem zpátky do blaženého stavu nevědomí, jinými zcela laicky a vulgárně nazývaného spánek. Ani ne za pět minut se budík ozval znovu. To už jsem opravdu musel vstávat. Ono se to lehko řekne – vstávat, ale v pět hodin ráno? Nevím jak u vás, ale tou dobou má moje postel tak vysoké povrchové napětí, že není vůbec snadné se z ní vyškrábat, natož se od ní úplně odtrhnout . ‘Zabte mě někdo prosím‘ ozývá se moje tělo a já tiše souhlasím. ‘Tak pojď kámo, za okny je novej den’ – i když je tam ještě pořád tma jako v pytli a zima, že by ani psa nevyhnal. No psa ne, ale povinností tlačené studenty a pracující lid, to už jo. Takže klasika: udělat ze sebe člověka a ve zbývajícím čase nakrmit podřimující tělo, popřípadě se pokusit oholit čtyřdenní porost brady, kterým bych z fleku mohl šmirglovat lavice. No a pak vykročit pravou nohou na jeviště planých snů a nadějí. Zamykám a spěchám na zastávku trolejbusu. V rychlosti si ještě překontroluju základní výbavu. Mobil, klíče, peněženka – moje každodenní trojjedinost, bez které nemůžu vytáhnout paty z domu. A k tomu těžkej batoh, narvanej k prasknutí, igelitka s laboratorním pláštěm, přezůvkama a zářivý colgate úsměv na cesty. Už z dálky jsem poznal, že cosi není úplně podle mých představ. Trolejbus, jindy ve svém dlouhém, kloubovém provedení se spoustou míst k sezení, se z jakýchsi nevysvětlitelných důvodů dnes nedostavil. Místo něj přijela taková orezavělá herka. Bez kloubu, bez místa k sezení a vlastně bez jakéhokoliv jiného volného místa, dokonce i ke stání. Se zasyčením se otevřely dveře a pár lidí z nich “vypadlo“ na chodník. Naštěstí se pár těch vypadnuvších sebralo a odkráčelo ke svým domovům, takže jsem si dle zákona o zachování objemu bláhově myslel, že by tam teda teď už mohlo být víc volného místa. Zmýlil jsem se. Hromadná doprava města Brna je jasným důkazem toho, že základní fyzikální zákony je možné zcela běžně porušovat. Nakonec se mi podařilo vměstnat do davu cestujících a nechat se zavírajícími se dveřmi přiskřípnout tak šikovně, že už mi nehrozilo bezprostřední nebezpečí vypadnutí. Minimálně do té doby, než dorazíme na příští zastávku. Výhodu to mělo v tom, že jsem se nemusel držet. Navíc mé uši oblažovala z levé strany podivná techno hudba, kterou si pouštěl do sluchátek jakýsi mladší chlapec. Pravý zvukovod mi s neuvěřitelnou vytrvalostí brázdil svým řevem brečící novorozenec, který byl pravděpodobně stejně nespokojený s podmínkami přepravy, jako já. Ovšem já jsem to nedával tak hlasitě najevo – naštěstí. „Hotovej Caruso...“ okomentoval jsem jeho vokální kvality a nasadil si raději do uší sluchátka, do kterých jsem si pustil něco ze své oblíbené hudby. Zhruba v polovině cesty vystoupila většina lidí a já se konečně mohl přesunout na výhodnější místo ke stání. Jestli vás snad napadlo, že bych si mohl dokonce někde sednout, tak jste nanejvýš naivní a měli byste si dát pozor na to, komu půjčujete kolo. Na příští zastávce přistoupil pan a paní. Z jejich nenuceného chování a švidravého pohledu mi běhal mráz po zádech. Obyčejná bunda a zcela obyčejné kalhoty, naprosto normální účes a podivně běžný výraz v obličeji. Pravou ruku měli oba zaraženou v kapse a to už mi začalo nervózně cukat v oku. Nebylo pochyb o tom, že do mého spoje přistoupili... „Jééé revizoři!“ zavýsknul jsem zvesela, tak že to zaslechl každý včetně řidiče a jal jsem se ve stísněném prostoru hledat svoji šalinkartu. V obou vysoce nenápadných osobách to podivně cuklo a chvílemi se mi až zdálo, že se snaží někam schovat. No, když už jsem je takhle odmaskoval, tak museli tu svou akci spustit. „Revize jízdenek.“ doneslo se ke mně a já si připsal dalších patnáct bodů za postřeh. Je nanejvýš zajímavé, že pasažéři jsou za normálních podmínek během cesty v dopravním prostředku zcela náhodně rozptýleni. Přítomnost revizora však okamžitě spustí prazvláštní fyzikální jev, který způsobí rozdělení cestujících na čtyři nemísitelné frakce. 1. Cestující s platným lístkem, nebo šalinkartou, kteří jen cosi nevrle zamručí a dál sedí na svých místech. 2. Nervózní maminy s těžkým nákupem, které začnou zuřivě přehrabovat obsah svých šesti kabelí, zatím co se zuby drží nějaké tyče, aby nespadly. 3. Zvláštní sorta obyvatel, kteří se nakupí v blízkosti dveřního prostoru a halasně koordinují svůj ústup za použití Olašského dialektu. 4. Já. Když mám hodně času, tak si revizora užívám, co to jde. Obvykle, když ke mně dorazí a vrazí mi ten svůj odznak - div že ne až do nosu, tak si vyžádám ještě kontrolní průkaz a s neuvěřitelnou pečlivostí porovnávám, jestli čísla na odznaku souhlasí s těmi na průkazu. Potom jen souhlasně kývnu a ukážu na oplátku průkazku svoji. Existují ale situace, kdy revizora za žádných okolností potkat netoužíte. Patří sem například chvíle, kdy: • jste si peněženku i se všemi doklady zapomněli doma a nemáte tudíž ani vindru, natož lístek, nebo šalinkartu. • se nacházíte v obdobné situaci, jako výše popsané vytížené matky se šesti taškami a jedním dítětem, které se sotva udrží na nohou, natož aby bylo schopno samostatného provozu. • máte v batohu, který překračuje povolené rozměry pro přepravu hromadným dopravním prostředkem, několik kilo plastické trhaviny, což je navíc v rozporu s platnými přepravními podmínkami. V tomto případě se navíc můžete ještě před svou hrdinnou smrtí stát terčem jedovatých útoků okolo sedících důchodců, kteří vás začnou lynčovat za to, že jste si ten batoh nesundali, už při nástupu, ze zad. • máte neskutečnou averzi na jakéhokoliv revizora a při styku s nimi se vám hlavou honí zapuzení hodné myšlenky. • máte s sebou velký lodní kufr plný mrtvých revizorů, ze kterého podezřele odkapává krev a barví, jinak zcela znečištěnou podlahu, do nezvykle karmínového odstínu. Na příští zastávce vyčerpaná dvojice znechuceně opouští palubu a já jim ještě před tím, než nám zmizí z očí, věnuji skrz nechutně zašpiněné sklo zářivý úsměv hodný bohů...


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 21		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Matylda Kratinová	02.10.2011, 19:50:57

Na odreagování po celonedělním blázinci super a musím konstatovat, že zatím jsem při pár jízdách se zapomenutou peněženkou měla štěstí a hoši kontroloři se dopravnímu prostředku vyhnuli obloukem. Přesto jsem měla oči na šťopkách a byla připravená vzít roha, jako ta parta s olašským přízvukem. Z přecpaných busů jsou v Praze nejpověstnější ranní a některé odpolední spoje linky 143, přezdívané Strahovský expres, nacpat se dovnitř je kolikrát problém i pro hodně malou a hubenou holku... 9/10 M.


ze dne 02.10.2011, 20:00:58
Martin108: Přesně s takovým zacílením jsem tuhle povídku a povídku Jak jsem potkal Háre Krišna psal. Jako jednoduchou četbu pro odreagování po obtížném dni :) Díky za komentář a hodnocení.

Vladimír Dyk	02.10.2011, 8:39:46

Ahoj, je neděle, 08:14 hodin, ráno. Dnes jsem výjimečně vykročil z postele tou správnou nohou, mám fajn náladu a je krásný den. Jaká noha to byla, bohužel nevím, v tom polospánku jsem si nevšiml. Probudila mě až ranní káva a trochu toho nikotinu. Ale slibuji, že to budu pozorovat, pak Ti dám vědět. Sedím u pc a čtu Tvou povídku. Káva je najednou sladší a "retko" voňavější... A nálada zase trochu vzrostla. Úsměvný pohled jednoho z nás, co využíváme MHD Brno, a ještě za to platíme. Jsou situace, kdy by to mělo být spíš naopak. Já zásadně do přeplněných vozů nechodím, nerad se mačkám, ale jednu výjimku vždy rád udělám. To když je ve voze napěchovaná celá třída mladých studentek. Hlavně v létě... Ale teď vážně. Pěkné, čtivé, na některé revizory jako vyšité, a nějací malinkatí čertíci v textu se dají vždy opravit. Pobavil jsem se a u mne za 1.


ze dne 02.10.2011, 19:59:31
Martin108: Také se snažím řídit onou proslulou poučkou, která byla uveřejněná v jednom z magazínů o MHD v Brně. "Pokud je vůz který právě přijel přeplněný, znamená to, že za ním přijede za nedlouho další poloprázdný." Jenže člověk se po ránu sotva vyškrábe z postele a v té rozespalosti nabere zpoždění, které by mohlo směle konkurovat Českým drahám a potom čekej na příští poloprázdný, když už tenhle tě tam přiveze o několik minut později :D Díky za Tvůj komentář.

Šíma	01.10.2011, 22:10:43

Zdravím. Úsměvný text nejen o tom, jak co nejlépe vstát z postele a dát své tělo do "provozuschopného stavu", ale i o cestování hromadnou dopravou (kdy si člověk připadá spíše jako rybka v konzervě, než lidská bytost v dopravním prostředku). Textík je to čtivý, napsaný s určitým nadhledem. Nechci říci, že je dokonalý, k tomu mu ještě něco chybí (i nepřímá řeč by měla být ukončena interpunkcí; pozor na nadbytečné mezery; či velikost písmene na začátku uvozovací věty po tečce na konci přímé řeči; také jsem se pozastavil nad textem začínající onou "kuličkou" - či puntíkem, neměly by být všude - až na poslední tečku v "každé bodě" na konci čárky namísto teček - jako výčet určitých možností, které vždy vycházejí z jednoho bodu, avšak pokračují jako jedna možnost za druhou?). Ovšem na fejeton nejde o špatný výkon. Hezký večer a hodně zdaru v další tvorbě. ;-)


ze dne 02.10.2011, 19:56:57
Martin108: Děkuji, za komentář a uveřejnění. Jde o jedno z mých starších dílek. Místy jsem ho trochu poupravil a místy naopak nechal při starém. Nemůžu říct, že bych s ním byl na 100% spokojený, ale měl jsem chuť sem vložit něco v podobném duchu. Příště se pokusím jít víc do hloubky :)