|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Mazlíček ::
Příspěvek do WS, je to taková poučná pohádka pro děti, jen srandička, co mě napadla. Snad vás neunudí k smrti :-)
RK |
| |
|
|
Mazlíček
Skoro každé malé děcko má rádo šnečky. Sbírají je z chodníčků, aby je uchránily před bezohlednými podrážkami, nebo si je chtějí odnést domů a pořádat rychlozávody. A tak, když malá Pavlínka uviděla ve zverimexu toho velikého a úplně opuštěného šnečka, nemohla jinak, než přemluvit maminku a vzít si ho domů. Byl to druh afrického šneka, oblovka.
Hned se do něho zamilovala. Krmila ho z ruky, každý týden ho vážila, kolik už přibral. A šneček přibíral, protože ne náhodou se mu říká „oblovka žravá“. Někdy mu dělala teplé koupele a někdy ho jen tak stříkala vodou a šneček nadšeně tancoval v umělém dešti a kroutil dlouhýma očima do všech stran. Kdo ho doma nikdy neměl, nemůže pochopit, jaká může být se šnekem zábava! Hlavně, když dostane kousek čokolády. To se mu dělají boule až za ušima, tedy kdyby nějaké měl. Šneci totiž žádné uši nemají, alespoň ne takové jako lidé. Umíte si představit šneka s ušima? Já tedy moc ne.
Ale jak to tak bývá, Pavlínka začala chodit do školy, přibyla ji spousta nových úkolů a také kamarádek a na malého šnečka pomalu, pomalu zapomněla.
Chtěl volat o pomoc, ale zmohl se jenom na bublání pomocí slin, ale to nikdo neslyšel. Rozhodl se tedy, že se zazimuje a počká na lepší časy.
Spal týden, dva, tři…
Po půl roce se holčička rozpomněla na svého šnečka a zjistila, že v akvárku je jen ulita, která neváží ani třetinu jejího milovaného šnečka. Oplakala ho a milý šneček letěl do popelnice.
Ale on nebyl mrtvý, jen shodil na váze. Vždy mě udivilo, jak se může nasoukat do ulity tak hluboko, že z něho není vidět ani kousek ocásku, nebo nohy? To je jedno, prostě je to jen ulita a nikdo by nečekal, že šnek jen čeká na něco k snědku.
Takže když se k němu donesla směsice pachů čpějících z popelnice, nedalo mu to a vysoukal se ven. To bylo ale překvapení, když zjistil, že není ve svém akvárku a jeho panička ho nečeká s kouskem čokolády nebo alespoň ledového salátu! Okolo něho poletovaly tlusté chlupaté mouchy a nepříjemně bzučely. A salát, na kterém ležel, nebyl vůbec ledový ani voňavý. Šeřilo se. Rozhlédl se, aby zjistil, kde vůbec je a přes zavřené okno uviděl Pavlínku, jak si bezstarostně hraje s panenkou. Z napnutého oka mu ukápla jedna slza a zahrnula ho vlna vzteku a nenávisti.
„Tak ona si mě vyhodí a hraje si s nějakou hračkou!“ supěl, až mu slinty lítaly od pusy. „Tak to teda! To si vypije. Nastrouhám si jí do žaludku, to uvidí,“ bublal vzteky.
A ten vztek a nenávist, která se ho zmocnila, ho celého naplnila a kypěla v něm jako láva, která se snaží prodrat na povrch. Šnek začal kvasit a jeho tělo nabíralo na velikosti, stejně jak se v něm ta zášť zvětšovala. Trochu problikával rudou a fialovou barvou až dosáhl velikosti dospělého člověka. Postavil se na nohu a doplazil se k oknu. Jedním máchnutím svého dlouhého slizkého těla rozbil okno a jako had vklouzl dovnitř.
„Pomoc!“ vykřikla Pavlínka zděšeně a odhodila svoji panenku. Byla tak vystrašená, že chuděra nemohla ani utéct pryč.
„Ahoj, Pavlíno,“ promluvil šišlavě šnek. „Máš radost, že mě vidíš…?“ ucedil jízlivě.
Pavlínka se nezmohla na slovo, jen zírala s otevřenou pusinkou. Už, už jí to celé docházelo. „Ty jsi můj šneček,“ zašeptala překvapeně a slzičky se jí rozutíkaly po tváři.
„Ano, já jsem ten, kterého si vyhodila. O kterého ses nepostarala a teď se postarám o tebe,“ zahřměl.
Jedním vláčným pohybem byl u ní. V tu chvíli opravdu připomínal hada. Začal se okolo ní stáčet a vlhkou nohu lepit na její tělo. Kam nedosáhla noha, pomohl sliz. Pavlínka byla v pasti. Šnek jí začal svým tvrdým „zubem“ strouhat a naleptávat slizem. Jejich těla se propojila a pomalu se změnila v beztvarou rosolovitou hmotu. Slizkou a stále bublající.
V pokoji se setmělo. Hmota se začala tvarovat a oddělila se od sebe. Větší díl se začal zvedat, z plitké hmoty se začaly vysouvat a tvarovat ruce i prsty. Dole se rozdělila do dvou lidských nohou. Hlava se začala tvořit jako poslední. Vlasy hnědé se stejnou sponkou jakou nosí Pavlínka, uši i krk, vše je lidské. Jen obličej patří šnekovi. Místo očí trčí z čela dlouhé oči na stopkách, nos chybí a místo krásných červených rtů i tvářiček, zůstala jen tlama se struhadlem v bezbarvém obličeji.
A tam dole na zemi zůstala dlouhá masitá noha, která má hlavu malé Pavlínky. Chce zavolat o pomoc, ale nezmůže se na nic jiného, než na bublání, které nikdo neslyší.
Pavlínko-šnek se rozchechtá, zvedne nově nabytými prsty slizkou nohu s holčičí hlavou a neurvale ji strčí do pevné ulity.
„Ahoj, Pavlíno,“ odfrkne si a odhodí ulitu i s obsahem rozbitým oknem přímo do popelnice. Pavlína ucítí silný náraz.
Pavlínka spadla z postele a těžký náraz na podlahu ji probudil. Zmateně mžourá po pokoji a je ještě celá zpocená z té hrozné noční můry.
„Jsem doma!“ vyskočí vesele. Rychle si rozsvítí lampičku u postýlky a běží se podívat na svého šnečka. Takovou dobu si na něho nevzpomněla! Hned mu rozsvítila lampičku a pokropila ho vodou. Potichu se proplížila do kuchyně a z lednice vzala ledový salát a kousek mrkvičky.
„Až se vrátím dneska ze školy, dám ti kousek čokolády a udělám ti teplou koupel. Promiň, že jsem na tebe zapomněla.“
Vlezla si zpět do postele a usnula s úsměvem na tváři.
A od té doby na milého šnečka už nikdy nezapomněla.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 14 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 17 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
