» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2141693

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Soukenice Abrahámová, část II. ::

Gilbert Cunninghamm	publikováno: 04.10.2011, 14:53

Slibované pokračování


	Když dopila svůj odpolední šálek kávy, rezignovaně konstatovala, že u Žida nakoupí vždycky nejlépe a pak se začala před francouzským oknem svého venkovského sídla nápadně odhalovat. Jakmile na zem dopadl poslední kousek svršku a zbýval jen korzet, zaklepal někdo na dveře. Poslala tam služebnou, jejíž jméno si pamatovaly jen ostatní služebné. Byl to kat Mydlář. „Co ten tu zas chce, ani chvilku nevydrží pod drnem!“ řekla nahlas před Mydlářem soukenice Abrahámová a popadla nůž na otevírání dopisů. „Nekvete mi karafiát, Máňo.“ klavíroval ze začátku již do soukenice Abrahámové kat Mydlář. Ona jen unyle zavrtěla hlavou, vyhodila nožík do vzduchu a opět ho chytila. „Stále nechce ze svého lůna nechati vytrysknout okvětních plátků, dežo.“ pravil opět. Ona jen opět unyle zavrtěla hlavou a probodla ho pohledem, maje v tu chvíli nožík za zády a tudíž nikoli po ruce. Služebná, jejíž jméno znaly jen ostatní služebné, se potutelně uchichtávala v koutku u krbových kamen na elektrický pohon a uchopila pohrabáč. Soukenice Abrahámová si řekla, že patrně autor povídky nemůže najít dostatečně střelenou repliku, kterou by jí nechal vypustit z papule, a tudíž nadále mlčela, zatímco kat Mydlář vymýšlel další pěstitelské synonyma ke svému botanickému problému. „Debil.“ řekla si služebná, jejíž jméno znaly jen ostatní služebné, v duchu. A hned na to si vytáhla notes a zapsala si: Proč používá autor této povídky přímé řeči, když se jedná o vnitřní promluvu vedlejší postavy? Autora této povídky to přinejmenším nezajímalo a jal se vymýšlet další absurdní situace, do kterých by postavil soukenici Abrahámovou, pomýšlejíce na celý román plný podivností podobného typu. Zašel si na klozet a již ho napadaly věci. Soukenice Abrahámová měla ráda květiny. Vlastně tak nahradila jinou z postav, které autor této povídky vymyslel pro úplně jinou povídku. Soukenice Abrahámová si nosila z práce domů celé pugéty a nořila se do nich obličejem, aby se načichala té omamné vůně šeříků a jiných kytiček. „To by mi Máňa mohla poradit s karafiátem, ne?“ otázal se kat Mydlář autora této povídky zcela postmoderním způsobem. „A to jsem se snažil zůstat stylově indiferentní, ty magore!“ ohradil se na něj autor. Autora popadly výčitky kategorického imperativu. Dušoval se, že nemá rád vulgarismy v literární tvorbě. Pak se ozval syndrom méněcennosti, který mu špital, že u něj se přece o literární tvorbu nejedná, že je to pouze frivolní exces jeho vyšinuté imaginace. Raději se vrátil k soukenici Abrahámové. Soukenice Abrahámová ležela na posteli obklopena opulentními vázami s předimenzovanými květinovými vazbami, jež úpěnlivě voněly po pokoji. Přemítala o kolovrátku v pokušení uštědřit nesčetné rány katu Mydlářovi, který seděl opodál na bujarém sofá a bez přestání vedl polemiku o svém vadnoucím karafiátu. A zde probíhá autorův dialog, který ovšem vede sám se sebou. Jak vykonstruovat zápletku, aby nemusel skončit u rozuzlení typu deus ex machina v podobě osoby, jež náhle infiltruje pokoj, v němž souká soukenice Abrahámová s někým jiným svá plátna. Pomocí všech možných inspirací z různých zdrojů autor nechce zůstávat u ordinérní absurdnosti, která jeho čtenářům leze na nervy. Rád by dosáhl vyšší úrovně a napsal smysluplně rozvinutou zápletku, která by všem přišla zábavná. Otázkou je, proč ještě setrvává u zcizovacího efektu a stále mluví k čtenáři.


celkové hodnocení autora: 93.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 8		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Vladimír Dyk	20.10.2011, 14:20:58

Ahoj, kdysi jsem tento způsob psaní četl, a nebylo to špatné. O tomto se dá říct, to samé. Jdu na další díl.

Šíma	04.10.2011, 14:52:48

Zdravím. Dočteno. Co říci? Jak reagovat? Hm... Na jedné straně pěkně ujeté, na druhé mi vadil vstup vyprávěče (lépe řečeno: autora). Kdybys zůstal jen u kata Mydláře, oné paní domu (jako muž jsem zvědavý, jak by vypadala nahá, pokud se již nepodobala odkvetlé růži) a paní soukenice Abrahámové. Určitě v tom hraje hlavní roli určitý ironický pohled na věc, nahled a třeba i pokus zparodovat sebe sama...


ze dne 05.10.2011, 0:21:08
Gilbert Cunninghamm: Vítej, bezesporu se jedná o onen dialog v dialogu, o vystupování autora v povídce, o jakou deziluzivní rovinu narativní tvorby. Jak jsem napsal do povídky - zcizovací efekt.