obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."
Théodore de Banville
obr
obr počet přístupů: 2915542 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5772 autorů a 391753 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Soukenice Abrahámová, část II. ::

 autor Gilbert Cunninghamm publikováno: 04.10.2011, 14:53  
Slibované pokračování
 

Když dopila svůj odpolední šálek kávy, rezignovaně konstatovala, že u Žida nakoupí vždycky nejlépe a pak se začala před francouzským oknem svého venkovského sídla nápadně odhalovat. Jakmile na zem dopadl poslední kousek svršku a zbýval jen korzet, zaklepal někdo na dveře. Poslala tam služebnou, jejíž jméno si pamatovaly jen ostatní služebné. Byl to kat Mydlář.
„Co ten tu zas chce, ani chvilku nevydrží pod drnem!“ řekla nahlas před Mydlářem soukenice Abrahámová a popadla nůž na otevírání dopisů.
„Nekvete mi karafiát, Máňo.“ klavíroval ze začátku již do soukenice Abrahámové kat Mydlář. Ona jen unyle zavrtěla hlavou, vyhodila nožík do vzduchu a opět ho chytila.
„Stále nechce ze svého lůna nechati vytrysknout okvětních plátků, dežo.“ pravil opět. Ona jen opět unyle zavrtěla hlavou a probodla ho pohledem, maje v tu chvíli nožík za zády a tudíž nikoli po ruce.
Služebná, jejíž jméno znaly jen ostatní služebné, se potutelně uchichtávala v koutku u krbových kamen na elektrický pohon a uchopila pohrabáč.
Soukenice Abrahámová si řekla, že patrně autor povídky nemůže najít dostatečně střelenou repliku, kterou by jí nechal vypustit z papule, a tudíž nadále mlčela, zatímco kat Mydlář vymýšlel další pěstitelské synonyma ke svému botanickému problému.
„Debil.“ řekla si služebná, jejíž jméno znaly jen ostatní služebné, v duchu. A hned na to si vytáhla notes a zapsala si: Proč používá autor této povídky přímé řeči, když se jedná o vnitřní promluvu vedlejší postavy?
Autora této povídky to přinejmenším nezajímalo a jal se vymýšlet další absurdní situace, do kterých by postavil soukenici Abrahámovou, pomýšlejíce na celý román plný podivností podobného typu.
Zašel si na klozet a již ho napadaly věci.

Soukenice Abrahámová měla ráda květiny. Vlastně tak nahradila jinou z postav, které autor této povídky vymyslel pro úplně jinou povídku. Soukenice Abrahámová si nosila z práce domů celé pugéty a nořila se do nich obličejem, aby se načichala té omamné vůně šeříků a jiných kytiček.
„To by mi Máňa mohla poradit s karafiátem, ne?“ otázal se kat Mydlář autora této povídky zcela postmoderním způsobem.
„A to jsem se snažil zůstat stylově indiferentní, ty magore!“ ohradil se na něj autor.
Autora popadly výčitky kategorického imperativu. Dušoval se, že nemá rád vulgarismy v literární tvorbě. Pak se ozval syndrom méněcennosti, který mu špital, že u něj se přece o literární tvorbu nejedná, že je to pouze frivolní exces jeho vyšinuté imaginace.
Raději se vrátil k soukenici Abrahámové.

Soukenice Abrahámová ležela na posteli obklopena opulentními vázami s předimenzovanými květinovými vazbami, jež úpěnlivě voněly po pokoji. Přemítala o kolovrátku v pokušení uštědřit nesčetné rány katu Mydlářovi, který seděl opodál na bujarém sofá a bez přestání vedl polemiku o svém vadnoucím karafiátu.
A zde probíhá autorův dialog, který ovšem vede sám se sebou. Jak vykonstruovat zápletku, aby nemusel skončit u rozuzlení typu deus ex machina v podobě osoby, jež náhle infiltruje pokoj, v němž souká soukenice Abrahámová s někým jiným svá plátna. Pomocí všech možných inspirací z různých zdrojů autor nechce zůstávat u ordinérní absurdnosti, která jeho čtenářům leze na nervy.
Rád by dosáhl vyšší úrovně a napsal smysluplně rozvinutou zápletku, která by všem přišla zábavná. Otázkou je, proč ještě setrvává u zcizovacího efektu a stále mluví k čtenáři.


 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Vladimír Dyk 20.10.2011, 14:20:58 Odpovědět 
   Ahoj,

kdysi jsem tento způsob psaní četl, a nebylo to špatné.
O tomto se dá říct, to samé.
Jdu na další díl.
 Šíma 04.10.2011, 14:52:48 Odpovědět 
   Zdravím.

Dočteno. Co říci? Jak reagovat? Hm... Na jedné straně pěkně ujeté, na druhé mi vadil vstup vyprávěče (lépe řečeno: autora). Kdybys zůstal jen u kata Mydláře, oné paní domu (jako muž jsem zvědavý, jak by vypadala nahá, pokud se již nepodobala odkvetlé růži) a paní soukenice Abrahámové. Určitě v tom hraje hlavní roli určitý ironický pohled na věc, nahled a třeba i pokus zparodovat sebe sama...
 ze dne 05.10.2011, 0:21:08  
   Gilbert Cunninghamm: Vítej, bezesporu se jedná o onen dialog v dialogu, o vystupování autora v povídce, o jakou deziluzivní rovinu narativní tvorby. Jak jsem napsal do povídky - zcizovací efekt.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Posel smrti V: ...
Lukaskon
Kapitola Bumlov...
Studenyivan
BARIKA
Danny Jé
obr
obr obr obr
obr

Ztracená 9.část
Kondrakar
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr