obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."
K. Čapek
obr
obr počet přístupů: 2915543 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39807 příspěvků, 5772 autorů a 391766 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Víla z láhve od Coca-coly ::

Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 autor mandragora publikováno: 05.10.2011, 22:27  
 

Neustále jsem se nemohl zbavit dojmu, že s mojí plechovkou Coca-coly není něco v pořádku. Když jsem se chystal k poslednímu mocnému loku, uslyšel jsem slaboulinký hlásek ode dna plechového válce. Opatrně jsem nakouknul do tmy, ale nic jsem neviděl. „Jakube, jsi blázen.“ Říkal jsem si, ale neustále mi mé podvědomí tvrdilo, že je tomu naopak. Rozhodl jsem se tedy nedopít tu tekutinu. Postavil jsem plechovku vedle sebe a zadíval se na hřiště, kde kluci hráli fotbal. Ucuknul jsem, neboť nemám rád hmyz a styk s ním mi činí jisté problémy. Něco mi lezlo po ruce a já věru nevěděl, jak se toho zbavit. Z mého bujarého tance kolem zídky, kde jsem seděl, mě vyrušil znovu ten slaboulinký hlásek. Nebylo pochyb, je skutečný. Oddechoval jsem a přitom se snažil zaostřit na paži. Něco na ní sedělo a funělo to taky. Podíval jsem se ještě blíž a nestačil jsem se divit. Byla to víla. Ta víla, jakou jsem si představoval v pohádkách, které mi táta četl, když jsem jako malý nemohl usnout. Měla modré šatky, které ji ladily k modrým očím. Malé střevíčky a drdol, který představoval spíše neostříhaný keřík. Zadívala se na mě a prohlásila, že se s nikým tak hysterickým ještě nesetkala a prý ji dalo docela práce, aby nespadla. Omluvil jsem se jí, ale stále jsem nemohl uvěřit realitě, že mluvím s vílou. Když jsem poprosil, aby mě štípla, málem mi ochrnula horní končetina a tak jsem tedy poprvé uvěřil. „Jakube, děkuji ti, že jsi mě nevypil. Můj orientační smysl není tak dokonalý a při měření cílového bodu jsem udělala chybu ve výpočtech.“ No a za prohlášením dodala, že mi může splnit přání. Jen tak mimochodem. „Lidičky, jak já jsem se rozesmál.“ Tohle se děje pouze ve snech, co s tím má společného Brno, zídka a já. Jakub. Zadíval jsem se na obzor a nadechl se příjemného vánku. Když jsem znovu pocítil vílí bodnutí, probralo mne to z apatie. „Tak tedy jakékoliv říkáš? Chci poznat svět, ne vlastně, počkej, chtěl bych nové auto. Nene, to taky nechci.“ Tímto směrem se to ubíralo dalších patnáct minut, když se na mne obula, že spěchá, vypadlo ze mě přání, které jsem si přál jako malý. Chci být jen šťastný, necítit vůbec smutek. Než jsem si to však stačil rozmyslet, zmizela do tmy. A tak tedy skončila večerní pletka s vílou, která mi spadla do plechovky.

Tenkrát večer jsem byl rád, měl jsem rodinu, kamarády, chtěl jsem podnikat ve spoustě směrů a měl jsem to také nalinkované. K tomu jsem dostal pocit věčné radosti. Že to není s vílami tak jednoduché, je znát posléze, když vám místo spádu věcí, které se budou dít ve prospěch člověka a prohlubovat tůňku radosti, stvoření nadělí věčnou radost. Chyběl mi pocit smutku, který, jak jistě víte je nesmírně důležitou součástí radosti. Pocity tvoří jakýsi celek, který nás udržuje v obraze, ve kterém se nacházíme. Poznáme, co nám schází, čeho je spousta a čeho naopak málo. Komu pomoci, jak se chovat, tvářit, projevovat, abychom neublížili. Jenže já,Kuba, to už dávno nevěděl.

Chvíli to už trvá, co si rodiče povšimli čehosi zvláštního na jejich synovi. Kamarádi, kteří ztratili přítele, kterému se mohli svěřit. Já jsem ztratil soudnost a rozplynuly se moje sny. Smál jsem se okolí, byl to ale hořký smích. Smích, který pomalu, ale jistě smýval můj vlastní svět. Necítil jsem žádné rozpaky, já byl na růžovém mráčku, kolem mne to všechno proplouvalo, ale pod tím mrakem, zůstalo to, co jsem měl rád.

Když mému tátovi našli nádor, vesele jsem se pousmál. Po třech letech můj otec umíral a já se na něj smál a povídal mu, že Kometa si letos dobře nevede. Po pohřbu svého otce jsem seděl na zábradlí a uculoval jsem se do světa. Užíval si teplého odpoledne a jedl jablko. Netušil a nedocházelo mi, proč se na mne všichni mračí. Proč se mnou nikdo nemluví. Jak to, že babička pláče dědovi v náruči. Proč se stěhujeme na venkov k dědovi a prodáváme byt. Opustil jsem místo, které jsem znal. Usmíval se na všechno kolem, smál se mamince, která držela v náruči otcovu fotografii, líbili se mi její slzy, stékající po unavené tváři. Ráno jsem chodil do práce, kde jsem opravoval rozbité součástky strojů. Večer se vracel se stále stejným úsměvem. Byl jsem jakási schránka, prázdná a temná. Krabice, do které si nikdo nikdy už nic neuloží. Možná jen malinko mi vrtalo hlavou, proč jsem dlouho neviděl rodinu, ale pranic mě to netížilo. Stále svítilo slunce a já byl spokojený, že mi nechybí.


 celkové hodnocení autora: 86.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 jessie 07.10.2011, 7:16:41 Odpovědět 
   Mám ráda kratší texty, kde je buď humor, nadsázka anebo hlubší filozofická úvaha. Ty jsi naplnila tu třetí alternativu. Dobře se mi to četlo a donutilo k zamyšlení nad tím, že každá mince má dvě strany a není možné, aby černá existovala bez bílé...pěkné. Taky by mě zajímalo kolik ti je let. Typuju tě na mlaďošku.
 ze dne 12.10.2011, 20:52:14  
   mandragora: Ahoj,děkuji za pěkné hodnocení. Věk jsem si dala do profilu.
 kulkul 06.10.2011, 10:19:22 Odpovědět 
   Autorko nyní rád bych věděl kolik ti je let? Neboť jsi čistě naivně zachytila, jak komerční výrobky a značky v myslích lidí přebírají nadpřirozené role, které dřív patřívaly pohádkovým dědečkům, skřítkům atd. Tobě zázrak vyšel natvrdo jako důsledek mocné firmy KokaKoly. Jako vedlejší efekt obchodních a reklamních kouzel. Falešných ovšem, olupují, vedou k necitelnosti.
Výborná, i když možná nevědomky náhodně napsaná, moderní pohádka, bohužel smutná bez druhé části. Někde se stala chyba, hrdina o něco cenného přišel, necítí už. Proč? A jak ho napravit? Domysli to a pokračuj.
 ze dne 12.10.2011, 20:55:03  
   mandragora: Zdravím,věk už je v profilu. Pravdou je, že jsem opravdu zachytila mocnost reklamy Coca-coly náhodou. Ale líbí se mi. Pokusím se promyslet konec. Díky za názor. :)
 Šíma 05.10.2011, 22:26:12 Odpovědět 
   Zdravím.

Ze začátku je toto vyprávění milé, přímo humorně laděné, setkání s vílou je popsáno barvitě, pak přijde zlom a s ním i splněné přání, druhá polovina příběhu má již temnější podtext, jistě má čtenářům připomenout, že mnohdy to nejhorší, co nás může potkat, jsou naše splněná přání, ale ne ta obyčejná, nýbrž ta nejtajnější. Připadá mi, jako by z hrdiny udělala víla člověka bez citu a úsudku (někoho, komu je vše jedno a i kdyby byl konec světa, bude se stále radovat). Tu a tam bych dopiloval slovosled, přímou řeč odsadil vždy na nový řádek a tuším, že na mne mrkla i nějaká ta chybějící mezera. Ovšem jinak jde o docela zajímavý nápad s určitým morálním ponaučením, které nebije do oči, nýbrž je ukryto mezi řádky. Hezký večer přeji a vílám zdar!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
SKY WAYDERSOVÁ ...
Danny J
Stínohra
Oky
Hvězdy
davedav
obr
obr obr obr
obr

Kosmické hlasy I.
Jáchym Vostřický
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr