|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: Kapitán Smrt - ::
 Siggi |
publikováno: 07.10.2011, 11:10
|
|
| |
|
|
Po příjezdu lodi se zprávou o přepadení Zlaté flotily na Hispaniolu, mezi Španěly vypukla panika. My si zatím už hověli v Tortuze a poslouchali zprávy, co přiváželi námořníci z celého Karibiku. Nebyly radostné. Španělé byli vyděšeni, ale také rozzuřeni na nejvyšší míru. Náš kousek jim pořádně zahýbal žlučí. Nám se ale stala také jedna znepokojivá věc. Pár chlapů si řeklo, že už mají dost zlata a že už mají také dost kapitána a chtěli odejít z lodi. Nešlo to. Cosi jim v tom bránilo. Jako bychom byli k Přízraku nějak připoutaní. Kdo podepsal smlouvu k plavbě na této lodi, stihlo ho prokletí. Kolem té lodi a jejího kapitána se dělo moc divnejch věcí. Je pravda, že jsme si přišli na veliké jmění. Řada chlapů ho také dovedla už z větší části rozházet, ale i když se vrátit nechtěli, prostě museli. Přízrak i se svým kapitánem je k sobě prostě přitáhl. Všechny nás děsil. Pochyboval jsem, že je vůbec lidskou bytostí. Jednoho dne jsem měl neodolatelné nutkání jít na palubu Přízraku. Nebyl jsem sám. Přišli všichni. Kapitán Thorn stál na zadní palubě a díval se na nás. Jakoby se nám vysmíval. Byl opravdu jako Smrt. Byl její posel. Přinášel ji. A my jsme byli součástí děje, který jsme nechápali. Ať to bylo jakkoliv, Přízrak opět vyplul na moře měnit španělské lodi na hřbitovy. Ovšem Španělé také nezaháleli. I oni měli v Tortuze své špehy a proto na nás čekaly dvě velké galeony u břehů španělské části Hispanioly, kam jsme se vypravili. Dopadlo to tak, že my skončili s přeraženým předním stěžněm. Na oplátku jedna z těch galeon putovala k Davymu Jonesovi a druhá vozila hnijící mrtvoly. A tak další dopis putoval do rukou guvernéra Kuby. Nějak jsme si zvykli na metody kapitána Thorna. Nic jiného nám vlastně nezbylo. Po několika pokusech o dezerci a dvou popravách provedených žraloky, chlapi nějak pochopili, že Přízrak je jejich osudem. Ostatně jim to kapitán také řekl. Dokud je on sám nezprostí služby, budou na Přízraku sloužit do konce.
Don Diego Alvarez pozoroval z terasy svého paláce moře a jeho nitro se bouřilo, když poslouchal hlášení, že dvě nejlepší lodě jeho flotily jsou zničeny. Opět držel v ruce dopis psaný krví, kde mu kdosi říká, že nezapomněl. Pak se rozkřikl:
„Kdo to je!?! Kdo je, u všech čertů, ten Angličan!?! Kdo je Capitán Muerte!?! Chci ho tady!! Živého, abych mu mohl osobně vyrvat střeva z těla!!“ Už rok Přízrak řádil mezi španělskými obchodníky a ti dotírali na místokrále v Santo Domingu. Ten zase na své guvernéry. O tuto záležitost se již začal ve větší míře zajímat i Escorial. Nad guvernérovou hlavou se začínala stahovat mračna. Don Diego si vzal do ruky opět ten dopis.
Drahý Done Diego Alvarezi de la García, ještě se Vám paměť neosvěžila? A co vaši přátelé? Jistě za své zásluhy byli odměněni. Jako vy. Jenže ta pravá odměna Vás teprve čeká.
Jsem už velmi blízko. Apropó, máte ještě tu dýku?
„No jistě,“ blesklo guvernérovi hlavou. Vzpomněl si na jistou událost v Anglii, jejíž vyvrcholení proběhlo ve Španělsku a závěr před rokem a půl tady v Havaně. To ale není možné, jelikož všichni jsou mrtví. O to se osobně postaral. I svědkové jsou po smrti. Sáhl si k boku, kde v pochvě visela ona dýka. Vytáhl ji, aby si na slunci prohlédl její ostří. Jak o ní ten dotyčný věděl? Pohlédl na ni a s hrůzou vykřikl. Její čepel byla zbarvena krví, přesně tak, jako ten osudný den. Don Diego zbraň zděšeně upustil na dlažbu. Poté se rychle vzdálil do svých komnat. Celý den, odmítal vyjít ven a vyžadoval přítomnost svého zpovědníka… Zároveň nechal zdvojnásobit stráže. Během té doby si nechal zavolat posla, kterému předal dopis.
„Tento list odevzdáš v Santo Domingu Jeho Eminenci Monsignoru Estebanovi de Aviles. A ať ho má co nejdříve. Tady máš glejt, který tě opravňuje použít jakoukoliv loď. A teď jdi!“ Posel odplul ještě ten den na lehké brize a během několika dní byl v Santo Domingu. Rychle vyhledal úřad Nejvyššího inkvizitora.
„Čeho si žádáš, synu,“ zastavil ho otylý mnich sedící ve fortně.
„Jsem posel Jeho Excelence Dona Diega Alvareze de la García, guvernéra Kuby a mám příkaz předat tento list Jeho Eminenci Monsignoru Estebanovi. Neprodleně.“
„Jistě synu,“ odvětil františkán a natáhl ruku. „Já ten dopis doručím. Můžeš se vrátit ke svému pánovi.“
„Odpusťte, Otče, ale já mám své rozkazy.“ A posel se již hrnul do fortny. Než se podařilo mnichovi vstát, byl v chodbě. Mnich spustil poplach. Do brány vběhlo několik vojáků, aby vetřelce chytili a po právu s ním naložili. Po chvíli ho nalezli a s tasenými meči se ho snažili zadržet. Třeskot čepelí zastavil až přísný hlas:
„Okamžitě přestaňte!! Jste na Církevní půdě!! Co se stalo?“ Bitci sklonili zbraně.
„Je to vetřelec, Vaše Eminence. Vpadl sem a nedbal pokynů Otce Antonia.“
„Jsem posel guvernéra Kuby a nesu dopis pro Jeho Excelenci Monsignora Estebana. Mám rozkaz, předat ho pouze jemu.“ Kněz se podíval na posla a pak řekl:
„Jak se jmenuje tvůj pán?“
„Don Diego Alvarez de la García. Zde je můj průvodní list.“ Kněz pokýval hlavou a pravil:
„Ten dopis je pro mne. Pojď synu. A vy si jděte po svých.“ Ve své pracovně inkvizitor rozlomil pečeť a četl:
Drahý příteli,
Jistě si vzpomínáte na naše malé dobrodružství v Anglii. Posloužili jsme tím Bohu a Církvi a hlavně Španělsku. Teď potřebuji pomoc od obou. Ten pirát, Capitán Muerta má s tím vším cosi společného. Jako že je Bůh nade mnou, vím, že nikdo z rodiny Birdů nepřežil. S každou lodí, kterou ten proklatec vyrabuje, mi posílá dopis, kde poukazuje na tu událost. Ten zlosyn je ve spolku s ďáblem. Dnes mi to dokázal. Poslal na mne mámení. Potřebuji Vaši pomoc, příteli. Naléhavě.
S úctou pokorný služebník Boží Don Diego.
Inkvizitor dočetl a mírně zbledl. Pak se otočil na posla.
„Jak dlouho jsi na cestě, synu?“
„Týden, monsignore.“ Kněz pokýval hlavou a zavolal svého sekretáře. Sdělil mu, že neprodleně odjíždí do Havany, tudíž ať zařídí nejlepší kajutu na první lodi, která pluje tím směrem.
Druhý den zrána vyplula loď San Sebastian, což byla menší válečná pinasa a nabrala kurz Havana. Na její palubě krom posádky byl ještě i nejvyšší Inkvizitor, monsignore Esteban de Aviles, jeho sekretář páter Juan Sanchez de la Valdez a guvernérův posel. Ten se zdržoval zrovna na palubě a s kapitánem sledoval obzor. Byl krásný den a loď, hnána jihovýchodním větrem směřovala rychlostí tři a půl uzle k nejjižnějšímu mysu Hispanioly. Ve velké kajutě, kterou obýval vznešený pasažér, zatím probíhala porada.
„Vzal jsem vás, bratře, na tuto cestu proto, jelikož jste nejlepší exorcista, kterého znám,“ začal inkvizitor. Páter Juan se tázavě podíval.
„Jde o to, že ďábel zřejmě silně pokouší mého přítele, guvernéra v Havaně. A zřejmě to souvisí s tím zlosynem, pirátem zvaným Muerta.“ Páter Juan se při vyslovení tohoto jména lehce zachvěl a vzápětí pokřižoval. Pak řekl:
„Jistě si Vaše Eminence vzpomene na případ těch rybářů, co měli vidět tu ďábelskou loď? Co se zjevuje za mlhy?“
„Ano, matně. Tuším, že byli vyslýcháni, ale došlo k nehodě.“
„Ano, Vaše Eminence. Byl jsem u toho. Popisovali, kterak padla mlha a z ní se vynořila loď s černou vlajkou. Zaútočila na naší loď. Ti rybáři pak prý vylezli na palubu oné galeony, ale našli jen mrtvé. Potřebovali jsme zjistit o té lodi více, ale oni již nechtěli mluvit. Blábolili pořád něco o ďáblu. Zřejmě s ním byli spolčeni, jelikož se jim při tom přepadení nic nestalo. Pan komisař je zmáčkl, ale katovi pacholci to trochu přehnali.“
„Je takřka jisté, že ten Angličan je ve spolku s ďáblem a ten ho obdařil magickou mocí. Ten koráb, co ti rybáři popisovali, je toho piráta. Kdykoliv vyrabuje nějakou loď, nechá tam dopis. Jedině Satan ho může ochraňovat. To je také asi důvod, že ho nikdo zatím nedopadl.“ Inkvizitor se zahleděl z oken na moře.
„Až ho dopadneme, bude se smažit na hranici. To snad očistí jeho duši a spálí hříchy, kterých se dopustil proti Stvořiteli.“ Debata pokračovala a padaly v ní hrozby všem kacířům a pirátům v Karibiku.
Přízrak plul zrovna z Tortugy do průlivu Windward. Mířili jsme k nejzápadnějšímu výběžku Hispanioly. Kapitán řekl, že tam bude čekat zajímavá kořist. Chlapi byli natěšení, jelikož ať je Jack Thorn jakýkoliv, kdo se plavil s ním, měl zlata plné kapsy. Ten chlap měl čuch a dokázal uskutečnit jakoukoliv ďábelskou myšlenku. Pokaždé to byla nevýslovná drzost vůči Španělům. Slunce zrovna zapadalo. Seděl jsem na hlavní palubě a popíjel rum. Můj pomocník kormidloval, když se vedle mě zjevil kapitán.
„Popíjíte, pane Smithi?“ Málem jsem láhev upustil, jak jsem se lekl.
„Mám po službě, kapitáne. Teď je velícím důstojníkem pan Brotherhood.“ Kapitán se pousmál a řekl:
„Já vám to nevyčítám. Jen se ptám. Vím, že máte po službě. Dejte jen pozor, abyste se neopil. Naše přítelkyně, pěkně vypasená loď, s velmi důležitým nákladem, se může objevit kdykoliv.“ Významně se podíval a odkráčel na zadní palubu. Zvedl jsem se a šel na příď. Sledoval jsem moře před lodí a přemýšlel. Vzpomínal jsem na místa, kde jsem byl, bratry, kteří se se mnou kdy kde plavili a dnes jsou již v truhle Davyho Jonese. Občas mne ve snech strašili tváře, jejichž těla zhasla na špičce mé šavle. Vzpomněl jsem si i na chlapy, co zemřeli na palubě Přízraku a to ať už v boji, nebo rukou kapitána. Je pravda, že po tom co všichni viděli, co udělal s Jednouchým Slimem, se mu nikdo postavit neodvážil a na lodi byl klid a pořádek. Ono i v posádce jsou jedinci, kteří nejdou pro nůž daleko i v případě bratra, ale strach z kapitána zchladil jejich horké hlavy.
Po několika dnech plavby San Sebastian vplul do Windwardského průlivu. Kapitán lodi nechal posílit hlídky. Páter Juan, byl zrovna na palubě, když viděl zneklidněné důstojníky, kteří evidentně chystali loď k boji. Na nechápavý dotaz proč ty přípravy, když jsou přeci kousek od Kuby, mu lodní poručík odpověděl, že na západ je sice Kuba, ale východně je francouzská část Hispanioly a před nimi ostrov Tortuga. Tyto vody se prý piráty jen hemží.
„Přípravy jsou jen preventivní, Otče.“
Schylovalo se k odpoledni, když se objevila mlha.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 13 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
