|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: Mobil ::
 Šíma |
publikováno: 10.10.2011, 17:03
|
| Ano, jeden by řekl: "No a co?" Cha! Ono mít mobil není žádná sranda... Šotkům zdar! |
| |
|
|
Dneska jej má kde kdo. Od školáka až po staříky. Nevěříte? Věřte! Člověk jde po ulici a co nevidí? Už i prvňáček kráčí po chodníku a v ruce má utržené sluchátko. Tedy ne to od Macha a Šebestové (TM), ale opravdový mobil, který sice neplní lidem přání, avšak dokáže se domluvit s jinými mobilními telefony. Že by už musely být i děti v prvním stupni k zastiženi, ať je horko nebo mráz? Pokud zvládne obsluhu tohoto velmi složitého přístroje malé dítě, či dědeček s babičkou, proč ne já? Ne nadarmo se říká, že dneska má mobil každý... Ale nezacházejme do podrobností.
Můj první chodící telefon byl od bráchy. Proč chodící telefon? Telefonní budku těžko vezmete s sebou, mobil můžete. Dostal jsem jej za své věrné služby. Sloužil mi dlouho, měl ovšem jen monochromatický (dvoubarevný) display a velmi malá písmenka. A protože mám brýle jako dva popelníky (či pivní sklo), pořídil jsem si mobil nový a to díky bonusu od sestry, která byla u jistého operátora již pěkně dlouho a měla nárok na nový telefonní přístroj. Konečně budu mít nový nadupaný mobil s velkým barevným displejem a budu jako ten James Bond, čili agent 007.
Po několikadenním čekání přišel vytoužený balíček. V tom balíčku byla krabička a v té krabičce další krabička. Matrjošku jsem si přeci nekoupil?! řekl jsem si. Co když tam místo telefonu budou jen další krabičky? A v té poslední velké překvapení... (píp) Zasáhla automatická cenzura textového editoru. Naštěstí na mne po chvíli napínavého rozbalování vykoukl vypnutý mobil s baterií, návodem a skromným příslušenstvím.
Konečně ta chvíle nastala. Tak dlouho očekávaný okamžik. Vytahuji telefon, vkládám do něj svou starou sim kartu, přidávám baterii a zaklapuji zadní kryt. Operace se povedla a pacient... Zatím se neví, zda to mobil přežil. Jistí to zelené tlačítko ON. Netrpělivě jej mačkám, zatím co držím svůj poklad v upocených rukou. Telefon se rozsvítí, zahraje melodie, spustí se animace a ejhle: „Zadejte PIN.“ Co to je?
„Příliš inteligentní nástroj?“ Zmateně koukám na display, pak mne napadne, že když vše selže, návod nikoliv. Ano, chvíli netrpělivě škartuji v malé brožůrce o rozsahu několik desítek stran... Šustění papíru se zdá být nekonečné... A mám to. „Použijte přednastavený PIN.“ Vyťukám požadovanou kombinaci a uvítá mě neskutečné pozadí... Tedy ne to ženské, ale obrázek s několika ikonkami. Věřte, že pohled na dívčí pozadí by mi byl milejší.
Opět nahlédnu do návodu, tím nic nezkazím. Pečlivě porovnávám jednotlivé ikonky a připadám si jako Popelka, která musela přebírat hrách od čočky a fazolí... Aha, tahle ikona ukazuje sílu signálu, tato sílu baterie. Otázkou je, zda budu mít sílu věnovat se dál studiu ovládání mobilu. Stisknu tlačítka pro vyvolání menu a připadám si jako Alenka v Říši divů. Myslím na to, co by řekli vědci před druhou světovou, kdyby narazili na nějaký ten počítací stroj z tohoto století. Jak by asi hleděli na mobilní telefon, který má více funkcí než automatická pračka či mikrovlnka?
Čas letí a pomalu objevuji taje mobilního přístroje: „nastavení“ - nejspíš půjde o nastavení telefonu; „zábava“ - snad si s tím krámem užiju i nějakou srandu; „hovory“ - nebo horory; „zprávy“ - jako by mi nestačila televize; „organizér“ - další věc, která mi chce organizovat život; „fotoaparát“ - pozor, vyletí ptáček, to bych rád věděl odkud; „kontakty“ - jak to mysleli, nejsem elektrikář? No, prostě telefon na úrovni. Hned je vidět, kam až pokročila technologie 21. století.
Malý šikula je zevrubně prohlédnut, proklepán a prosvícen, chyběl mi snad jen ten vynález pana Wilhelma Conrada Röntgena. Bohužel... Po několika hodinách jsem nabyl dojmu, že jsem již dostatečně proškolen, že mohu začít tento mobil používat. Ovšem nastal tu zásadní problém, komu zavolat? Napadla mě základní čísla, jakými jsou: 155, 156, 158, ovšem to by nemuselo dopadnou dobře, telefon by mi mohl být odebrán a já bych skončil v ústavu pro duševně choré. Takže co? Nikoho ze známých se mi nechtělo otravovat, ještě by si o mně pomysleli své, například: „Má z toho mobilu radost jako malé dítě!" A podobně...
Když tu jsem si vzpomněl na jedno číslo z návodu. Byl jím kontakt na operátora. Operátor. To zní pěkně tajemně. Skoro jako v Matrixu! Už jsem si představoval, kam že mě tento zázrak techniky zanese, či přenese. Že by na Hawai? Do U.S.A., nebo rovnou na Kamčatku? Země je veliká a míst nepřeberné množství. Kam se hrabe drahá letecká doprava. Můžeme cestovat mobilem! Vytočte – prosím – číslo destinace a vyčkejte spojení! Plop! „Zatraceně, zase jsem se překlikl, co budu dělat v šortkách na Severním pólu?“
Vše jednou musí skončit. Proč? Protože každý začátek má svůj konec. A ani ten mobil nevydrží fungovat věčně. Proč? Protože je na baterky a ty baterky se musí dobíjet. Proč? Proto! Na to je přeci nabíječka. Škoda, že tou nabíječkou nemůžu dobít i své nervy. Kdykoliv vidím na obrazovce slůvko „vytáčím“, vytáčím se i já sám, kolik že ten hovor vlastně bude stát. Ale jak se říká, žádná legrace není zadarmo a kdo chce mobil míti, musí za jeho používání platiti. Čím? Penězi, knoflíky ani papírové karty neberou, vím to, mám to vyzkoušené. Nejen bez peněz do hospody nelez, ale také bez peněz na síť nelez. A kdo je ukecaný, pro toho to platí dvojnásob.
Mobil se nabíjí a vesele bliká. A já myslím na nejoblíbenější hlášku z mobilu: „Ať děláme, co děláme, nemůžeme se s požadovaným číslem spojit! Zkuste to později...“ To víš, že jo. Ještěže je ten mobil i na hraní. Kdo si hraje nejen nezlobí, ale také neutrácí peníze za zbytečnosti. Jakoby nestačilo vylézt na komín a jen tak si zavolat do éteru, bez poplatků a bez nervů, zda bude náš hovor spojen, či nikoliv. Třeba pánubohu do oken. Bůh ví, kdo ten krám vlastně vymyslel...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 10 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.1 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 29 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 44 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
