obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915542 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5772 autorů a 391756 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Soukenice Abrahámová, část III. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Soukenice Abrahámová
 autor Gilbert Cunninghamm publikováno: 12.10.2011, 12:07  
 

Kat Mydlář se přisunul se svým sofá téměř k posteli, na níž ležela naše hrdinka. Plácl se do stehna řka: „Jolanka dostala nemoc, kterou přenášejí krevničky. Dokonce nakoupil Antonínovi šaty, aby mohl jít na tu promoci sám, cyklotron však neměl po ruce a tak musela použít kanafas. Otřela se pak zástěrou a unyle spala na hlavě nosatce. Chápeš to?“
„Ne.“ odsekla drahá soukenice Abrahámová převalivši se na posteli.
Mydlář se zabalil do duchny a přimáčkl se k ní. Ona vytáhla zpod polštáře revolver a střelila mu do ouška, které si právě něžně laskal svou levou rukou, jakoby to byl okvětní plátek karafiátu. Kulka si to hnala hlavou skrz a vykulila se druhým ouškem ven.
Kat ovšem klevetil rozverně dál. „ Podejte mi prosím ten odporný syreček, jež skví se na vašem spodním prádle.“
„No dovolte!“ pravila soukenice Abrahámová a jala se tančit vídeňský valčík v duchnách a ložním prádle takzvaně na ležato. Veškerým vtipem sršel však domovník, když po této aféře vstoupil bez očekávání do pokoje. „Bude slečna chtít na noc čaj nebo kávu?“ otázal se drze.
Tuto situaci však popadl Mydlář za pačesy a jma se hřebenu kartáčoval, dokud všechny zuby nevypadaly.
Autor si začal pomýšlet, že v textu užívá moc propriet. Nevykresluje tak právě psychiku, ale spíše rokokový pokoj. A kromě toho všeho je také problém, že použil přesně to, co nechtěl. Do pokoje nechal vtrhnout domovníka. Tak to dopadá, když mezi kusy textu je vložena časová propast a autor je líný si číst to, co předtím napsal.
Soukenice Abrahámová znejistěla při svém tanci, protože měla pocit, že peřině šlápla na střevíček. Popadla tedy sklenici, když zrovna míjela číšníka a zabředla do hovoru s místními dámami v okázalých barokizujících róbách. Náhle upadla do rozpaků, uvědomila si, že leží stále v posteli a ode dveří na ni zírá kat Mydlář a domovník. Na chvíli patrně ztratila vědomí. „Omlouvám se, pánové, již to víckrát neudělám. Cože jste to chtěl?“
„Chtěl jsem syreček z vašeho spodního prádla,“ pravili dvojhlasně, načež kat Mydlář ještě přidal: „Bude slečna chtít na noc čaj nebo kávu?“
Nevěřícně se na ně podívala, jako by to byl první homosexuální pár, který v životě viděla. Otevřela svou malou tlamičku, z níž vyšlo podivné zakvákání a vstala z postele. „Uhněte!“ řekla a prolétla kolem nich v záplavě krajek a volánu.
Domovník byl zmaten, protože uvažoval, co, a hlavně kdo, by měl hníst. Kat Mydlář byl na svou družku zvyklý, tudíž nebyl ani moc překvapen.
Nyní si všimněte, jak autor počíná reminiscenci a znovuobjevení smrtonosné Mařeny ze začátku příběhu. Napadá jej také, že by mohl celý příběh takto rámcově uzavřít, ale pakliže má pomýšlet naivně na knihu, není možné to takto skončit.
Nuže, proplála okolo dvou mužů, které to k sobě zjevně táhlo, ovšem nalézali se zrovna v době, kdy nebylo možné se beztrestně scházet na náměstí, a tak se scházeli za stodolou statkáře Fritzla. Jeho dcera byla lehce znetvořená, jelikož se při porodu zamotala do kleštiček na miminka. Tyto kleštičky měly integrovanou rotující čepel, o niž by kdekdo mohl říct, že je to vrtáček. Když matka kleštičky uchopila, omylem zavadila o čepelku a sama si provrtala ledvinu.
Zálibu v morbiditě prosím nevyčítejte autorově mysli, je prudce ovlivněn stavem současného světa, a snaha zneklidnit čtenáře je možná pouze za předpokladu šokujících abstrakcí.
Tato dcera dostala panenské jméno Maruška. Marie měla malé jehně. Jelikož už bylo po roce 1492 a Kolumbus již dovez jihoamerickou kávu (patrně z Kolumbie), Maruška velmi ráda kávu mlela. Když jí bylo patnáct let, a ucházelo se o její ruku mnoho pacholků z okolí, dostala mlýnek na mák, v němž Marie mlela kávové boby. Jednoho dne přimlela do kávy i své jehně. Naštěstí si toho statkář nevšiml.
Jistě se ptáte, co má celý tento Mariin příběh společného se soukenicí Abrahámovou, o jejímž osudu se snažíte co nejvíc dozvědět. Jste zvědaví a budete brzy staří, ale když chcete, rád tuto historku dám všanc.
Jednoho dne, když přijel do městečka, v němž obě žily, známý cestovatel, běžela Marie koupit od něj kávové boby. Problém byl v tom, že na návsi byla spousta hrbolků, a utíkat po nich ve vlněných ponožkách není zrovna příjemné (schválně si to někdy zkuste). Tudíž bylo očekávatelné, že Maruška zakopla, a tak se také stalo. Ve chvíli, když padala k zemi, zavadila a honosné sukno soukenice Abrahámové – a tak se obě svezly na hromadu.
Zase taková bžunda, jak si patrně myslíte, to nebyla, jedna si zlomila dvě žebra a druhou proklál hrbolek.


 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Vladimír Dyk 20.10.2011, 14:29:40 Odpovědět 
   Ahoj,

no, teď jsem se málem ztratil v textu. Asi mi k tomu čtení chybí to správné "opojení"...
Ale nevzdávám se, a jdu na další díl...
 Šíma 12.10.2011, 12:06:33 Odpovědět 
   Zdravím.

Směsice humorných a absurdních scén v jednom pokračuje. Tak nějak začínám textu přicházet na chuť. Když se do něj člověk správně položí... Nechce se mu pak vstávat. Co dodat, chybek jsem si víceméně nevšiml (nějaká ta mezera navíc sice může rušit při čtení, ale co naplat). Docela se těším na pokračování...

-- „Ne.“ odsekla drahá soukenice Abrahámová převalivši se na posteli. -- (zaměnil bych buďto tečku za čárku, nebo napsal velké "O" ve slůvku "odsekla" pokud následuje tečku na konci přímé řeči)

Tož tak...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Zázrak
lada34
Diadém a modrý ...
Euridika
Když jsem byl m...
Oskar
obr
obr obr obr
obr

Ztracená 9.část
Kondrakar
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr