obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915261 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39343 příspěvků, 5725 autorů a 389591 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Konečně sám ::

 autor Vlaďka publikováno: 07.11.2006, 13:16  
Raději neváhejte...
 

14. června 1990

Ostrov. Je to ostrov. Páni, jsem na ostrově!
„Na ostrověéééé!!! Lidi slyšíte mě? Jsem Na ostrověééééééé!“
Neslyšíte. Nikdo mě neslyší. Nikdo tady není.
„Není, není, nenííí!!!“
Konečně….konečně. Kolikrát jsem po tom jenom toužil…

Kolikrát jsem v duchu odplouval na pustý ostrov, když si na mě chrlila své požadavky. Své otřesné:
„Ty mě neposloucháš. Jsi pořád mimo. Tu chodbu si nevymaloval už šest let. Zkontroloval jsi Matějovi matematiku? Nečum furt na tu bednu. Na co pořád myslíš?….“
Na tohle. Přesně na tohle, má milá. Mít pokoj. Mít od tebe svatý pokoj.
Od tebe, která jsi bývala svěží a sladká, až se mi dech tajil a teď koukám na tvou zelenou peťovou masku a přemýšlím o migréně. O mojí migréně. Jsem ochotný si vymyslet cokoliv, abych nemusel předstírat, že mě tvé vytahané tepláky rajcujou.

Mít pokoj od šéfa, co mě buzeruje od rána do večera a každý ví, že mu stará zahýbá s jeho řidičem. I on to ví, tak si blbec vylívá svůj mindrák na mě. Paroháč.

Mít pokoj od účtů, které hrozivě narůstají a i ve snu mě straší termíny splatnosti.

Od našich „zlatíček“, co od rána do večera vřískají:
„Tati, jsem poslední, kdo nemá tu nejnovější nokii a jsem úplně trapná. Tati, ona mě zase mlátí! Tati, řekni ji něco! Tati, máš jít do školy za třídní. Ne, nic jsem neudělal. Fakt nevím, co chce. Možná kvůli tomu kouření. Tati! Tati!! Tatiííí!!!“

Dost! Tak už sakra dost! Mám vás po krk!
…………………………….

24. září 1993

Už jsem tady tři roky. Dělám si zářezy. Hodinky fungovaly asi rok, než jsem je namočil do moře, když jsem se snažil chytit tu rybu. Tehdy jsem nic neulovil více než deset dní a jedl jenom, co spadlo se stromu. Teď už je mi líp. Postavit jsem si chýši z banánových listů a bambusu a naučil jsem se chytat do pastí. Málokdy mám hlad. Jen ti komáři. Nevím, jestli to nejsou spíš moskyti. Kdysi jsi po mě chtěla, ať dám síta do oken, protože děti nemůžou spát, jak je v noci štípou komáři a já se na to vykašlal. Minulé období dešťů jsem skoro zemřel. Zničehonic jsem dostal takovou zimnici, že jsem nebyl schopný vstát z lůžka. Nevím ani kolik dní jsem takhle napůl v bezvědomí existoval.

Copak asi teď děláš, Matěji? Když ses narodil, vypadal jsi tak srandovně a já byl pyšný. Syn. Narodil se mi syn. Můj syn. Tak mě mrzí, že jsem ti tehdy ta procenta nevysvětlil. Jenže já koukal na formuli 1. Řekl jsem ti:
„Dej pokoj, teď chci mít klid.“ Promiň, chlapče. Odpusť mi to.

A ty, Kačenko. Vypadala jsi jako princeznička, když jsme tě s mámou poprvé vedli do školy. Bylas tak šťastná za svou novou aktovku s Mikimauzem. Nezapomenu na tvé culíčky s mašlí a mezeru po prvém vypadnutém mléčném zubu. Bylas tátův roztomilý andílek. Tak mi chybí tvé:
„Tatínku, ty jsi ten nejlepší tatínek na světě.“

A ty, moje lásko, promiň. Já to vzdal. Byl jsem líný snažit se tě pochopit. Bylas vždycky tak komplikovaná. Dělalas pět věcí najednou a čekala jsi totéž i ode mě. Nešlo to a tys to nechápala. Tak jsem vypnul. Časem jsem tě vypustil. Neposlouchal jsem. Vím, že ses pak ještě dost dlouho snažila, ale nemělas šanci. Pak jsi to vzdala taky.

Musím domů. Potřebuji domů. Já to všechno napravím. Začneme znovu. Půjde to, ono to půjde. Vždyť já vás mám rád. Jste moje všechno. Vor. Postavím vor! Tyhle stromy něco vydrží. Nebudu spát, nebudu jíst, ale musím k vám. Musím domů. Domů!
……………….

3. listopadu 1993

Zpráva z Daily Tribune
28. října 1987 byl 224 kilometry na severovýchod od ostrova Saint Juan objeven britskou lodí Discovery vor. Trosečníka se bohužel nepodařilo zachránit. Byl silně dehydratován. Po jeho identitě se pátrá.


 celkové hodnocení autora: 98.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 13 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 35 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 sirraell 23.08.2007, 14:57:35 Odpovědět 
   Nemelo tam byt 28. rijna 1997? anebo cestoval casem?
Jinak dobry, malokdo dokaze psat verne z pohledu druheho pohlavi. Myslim, ze tvuj muz je stastny chlap (ze te ma).
 ze dne 23.08.2007, 15:32:44  
   Vlaďka: No vidíš, už druhá logická chyba jenom za dnešek. Ty bys byla skvělá korektorka...Díky za upozornění, jdu to přepsat v orginále :o)
 weitinger 12.11.2006, 14:15:34 Odpovědět 
   Myslel jsem to jako poklonu. To nesvede každá. A když, tak o tom nebude psát.
 weitinger 10.11.2006, 9:41:23 Odpovědět 
   Koukám, že rozumíš velmi chlapské duši.
 ze dne 10.11.2006, 9:52:15  
   Vlaďka: Díky, beru to jako poklonu :o)
 Anquetil 07.11.2006, 22:17:14 Odpovědět 
   Bože, odpusť jim, neboť nevědí, co činí! Honem sem se souřadnicemi toho pustého ostrova! 33 let bez jsem bez žrádla a napůl v bezvědomí jen velmi, velmi matně vnímám svou ženu, která mne tu zamyká před ještě ošklivějšími sousedkami. Pravda, i při půl metráku nadváhy je stále ještě svěží a v teplákách, ve kterých se vdávala, pořád tak elegantní. I na ty komáry jsem si už zvykl, když jsme je v devětaosmdesátým zapomněli pověsit. Ale přece jen by to chtělo nějakou tu změnu…
 ze dne 08.11.2006, 8:47:05  
   Vlaďka: No, já ti ty souřadnice pošlu, ale víš, jak dopad...:o)
 Montrealer 07.11.2006, 16:48:09 Odpovědět 
   Mě to chytilo za srdce, protože já žiju sám už 10 let. Všechny příbuzné mám na Moravě a nejsem schopen za nimi dojet, protože jsem velice nervózní z lidí. Říká se tomu sociální fobie a je to častá porucha... takže jsem tomu trosečníkovi jakoby rozuměl, i když vím, že nikdy neexistoval, že je to fikce...
 ze dne 08.11.2006, 8:48:57  
   Vlaďka: Myslím, že se u mě taky začíná rozvíjet sociální fobie. Čím dál raději jsem sama a představa, že bych měla jít nakoupit do shopping parku ve mě vyvolává silnou nervozitu (A ze svých příbuzným jsem měla nervy vžycky. Později jsem zjistila, že naprosto oprávněně).
 Albireo 07.11.2006, 13:41:56 Odpovědět 
   Je to dobré, ale přece jen ne tak dobré jako Tvoje ostatní věci.
 ze dne 07.11.2006, 14:02:11  
   Vlaďka: Díky za hodnocení, Albi :o)
 Kev 07.11.2006, 13:16:34 Odpovědět 
   Každý z nás jistě někdy tuhle "hříšnou myšlenku" měl - být sám na ostrově, bez všech lidí - tak jen čtěte, jak to dopadá:)
 ze dne 07.11.2006, 14:02:39  
   Vlaďka: Tak, tak. Je třeba se vzpamatovat dřív, než bude pozdě. :o)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Válečné srdce -...
vanísek
Ledové peklo - ...
MKN
Zapísal som si
Beduín
obr
obr obr obr
obr

10dkg magie
Aenica
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr