|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: Rozloučení ::
 jessie |
publikováno: 14.10.2011, 17:01
|
| Taková momentka. Zastavení, jakých je v životě desítky, možná i více... |
| |
|
|
Alice odhrnula závěs, otevřela balkonové dveře, překročila práh a nadechla se. Vůně petúnií, kterými byla osázená celá rozlehlá terasa, ji příjemně zalechtala v nose. Usmála se.
Sklenku vína postavila opatrně na dřevěný stůl, zapálila petrolejku a usadila se do houpačky. Shodila staré pantofle a unavené nohy s úlevou položila na polstrovanou židli. Zavřela oči a začala se zlehka pohupovat. Tam a zpět. Tam a zpět. Pravidelné vrzání kontrastovalo s večerním tichem. Kolem světýlka na stole začaly tančit můry…nechtěla usnout. Podívala se nad sebe. Na nebi zářilo tisíce hvězd jako diamanty rozházené po černém sametu.
Letní vánek občas pročísl její neupravené vlasy a rozkmital listí na stromech v zahradě. V poháru rudého vína se drze koupal měsíc a z domu se pootevřenými dveřmi skrze rozevlátou záclonu prodíraly jemné tóny Měsíční sonáty. Domov. Tady to milovala. Tady vychovala svoje děti . Tady ulpěl kus jejího šťastného života. Téměř dvacet let. Ani se jí nechtělo uvěřit, že je těch roků tolik pryč. Že uběhly tak rychle.
Zapálila si cigaretu. Vtáhla do sebe její chuť i vůni a zlehka, pomalu, vydechovala namodralý kouř vzhůru k obloze. Za víčky se jí odvíjely útržky minulosti jako upoutávka na film. Děti výskající v bazénu, muž beroucí ji s úsměvem kolem ramen, horká káva s bábovkou na nedělním prostřeném stole. Tisíce vůní i vzpomínek. Uvědomila si překvapeně, že ty špatné se někam schovaly. „Kéž by tam chtěly zůstat na věky,“ pomyslela si s obavami, že tomu tak asi nebude.
Ze snění ji vytrhlo světlo, které se rozsvítilo v pokoji. Měsíční sonáta zmizela a ticho kolem začal prořezávat hlas nějaké bláznivé americké zpěvačky. Típla cigaretu, dopila poslední doušek , sfoukla plamen lampy a s orosenýma očima vkročila zpátky do domu. Dcery dobalovaly poslední krabice.
„Mami, nebreč. Nejsi první ani poslední kdo se rozvedl. A začne nám přece jiný život,“ objala ta starší svou matku.
„Je mi to jen líto. Moje sny i představy byly jiné. Nechtěla jsem , aby to takhle dopadlo. Míšo! Pojď taky k nám,“ přibraly do objímacího klubíčka i druhou slečnu.
Holky mají pravdu. Přece nebude brečet. Zítra se stěhují a opravdu jim začne nový život. Je hloupost zabývat se myšlenkou, jaký bude. Začnou znova. Vytvoří nový domov spolu, a s úsměvem.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 8 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
