obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915542 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5772 autorů a 391756 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Soukenice Abrahámová, část IV. ::

 autor Gilbert Cunninghamm publikováno: 17.10.2011, 19:57  
 

Protože se autor zasekl na téměř měsíc, pojďme raději prozatím změnit téma. Jisté vnuknutí v jeho životě předznamenalo následující kratičký příběh o konících.
V jedné pustině nedaleko jednoho města žil byl jeden koník. Vlastně on nebyl jeden, promiňte autorovi, ale do předchozí věty se ta jedinost tak hodila! Takže – toto stádo koníčků se páslo na zelenavé pastvině porostlé pampeliškovým houštím v nerušeném čirém zvířecím bytí. Ovšem pouze do jisté doby. Mezník v jejich, nerušeného ráje se dotýkajícím, životě znamenala historka, kterou slyšeli od místního sedláka. Prý, že srny zabily myslivce.
Koníky, původně tak mírumilovné tento srnčí čin vskutku inspiroval, a tudíž se vrhli pod okna jejich majitele a řehtali. Koně řehtali dlouho a neúnavně, až nakonec jejich pán zemřel uřehtán. Samolibí koníci oslavili svou svobodu tím, že se spili jak Dáni. Osud těchto lichokopytníků pak vzal za své, když je ráno nalezli místní občané rozježděné po cestě auty označenými TIR, jenž se vždy v noci proháněly městem.
O této nemilosrdné události psal pisálek podobný autorovi této knihy, vydal ji pod názvem Klubíčko s vyobrazením velkého rudého symbolu koťátek na přebalu – bůh ví proč.
Autor by ještě dodal, že je největší nerozum, vydávat knihu s tak fádním a navíc k obsahu nevztaženým názvem!

„Pamatuji se úplně přesně na chvíli, kdy se mi prvně kůň zakousl do nohy.“ pravila psychopatka Abrahámová. Po té nešťastné příhodě jí zůstal na noze vykousnutý oblouček, avšak kupodivu jí maso nescházelo a pohybovat se mohla zcela přirozeně.
Měla pocit, že na ni někdo u snídaně pomrkává. Přitom seděla u rozložitého stolu sama. Sluhové již zatopili v krbu a odporoučeli se do své vlastní společenské místnůstky, kterou jim vdova po soukeníkovi odkázala v patřičných mezích. V chlívku bylo teplo, a nikdo si na nic nestěžoval.
Soukenice Abrahámová ale nebyla nejzajímavější osobou z honosné vesnice, v níž měla postavené vlastní sídlo. Nejzajímavější osobou byl místní žebrák Toncek.
Toncek, plným jménem Ferdinand Friedrich Flüsterdorf von Frankfurt-Würsstrade-Bellini de Startele, byl úplný magor. Byť to byl několikrát slavnými rody rytířským titulem obdařený muž. Jeho nohy byly chlupaté, tak jako každého muže ve vesnici. Ale to je pouze nepodstatný zajímavý detail, o němž se zmiňují místní kosmetické kroniky.
Ve své vlastní podstatě ta šílenost, kterou žebrák Toncek oplýval, spočívala v tom, že velmi rád posedával. Velmi rád posedával na terase své chatrné chatrče a pomalu se rozkládal, ačkoli lepru neměl.
Častokrát se ve vesnici vyprávěla jedna velmi vtipná historka o tom, jak jednoho dne šla Maruška okolo a zakopla o něj, když posedával na okraji fontány na náměstí. Utrhla mu kus lícního svalu a zeptala se absurdně, jestli mu to náhodou vadí.
Z Toncka cosi zachrčelo, a Mařenka si to vyložila po svém. Procedila cosi obskurního mezi zuby a šla dál, jakoby se nechumelilo. Patrně to bylo těsně před srážkou se soukenicí Abrahámovou a před tím, než byla prokláta hrbolkem a pak chemicky rozpuštěna v neředěné lučavce královské.

Scéna 2.
Deviantní stařenka zrovna vystupovala z autobusu, když ten se rozjel, podtrhl její nožku a ona se překotila kupředu. Rozmazala se jí rtěnka, a to nejvíc mrzelo hlavně manžela, který šel okolo a pohoršeně stařence vyhuboval.
Přesně v tuto chvíli autorovi svitlo! Deviantní stařenka se na manžela divně podívala, znejistila ho, pak odhodila svou kutnu, a odhalila tak úbor břišní tanečnice s nesčetnými cinkavými penízky. Vytáhla ze síťovky tamburínu a začala tančit. Bylo to uhrančivé. Na ulici se lidé přidávali. Někteří zpoza keřů vytahovali darbuky a doprovázeli stařenku svým bubnováním. Jiní kdoví odkud brali tabla a pomáhali držet rytmus. Jiní prostě jen tancovali s ní.
To byla podívaná! Z nebe se snášely konfety ve tvaru arabesek, nad hlavami duněl tep Arábie a všude po asfaltu se tančilo. Částečně to připomínalo festival v Riu. V čele toho průvodu se bujaře oháněla závoji ona deviantní stařenka. Přidal se nakonec i ohromený manžel. Tančili dlouho, dlouho do noci.
Ráno ji probudila podivná úvaha. Dnešní mládež má mop. Otázkou zůstává jaký mop. Tento záhadný předmět, jež vlastní veliká většina dnešní mládeže zůstává tajemný a neurčitý, asi jako ono pověstné oko v hlavě. Kde je, kým je ve skutečnosti vlastněno? Je to opravdu mop? A koho vlastně setře?
Napadlo ji, že by se mohlo jednat o boží mop, svěřený do rukou dnešní mládeže, kterou však naše deviantní stařena naveskrz pohrdala. Především pro její značnou radikální umírněnost a apatii vůči okolnímu dění. Mládež vůbec nekonala happeningy doprovázené orientálními tanci za účelem lepší výchovy, rekultivace zdevastované krajiny či prohibice.
V tu ránu její myšlenky ustaly, asi jako když klavíristovy prsty ztratí onu melodickou nit a tak jen již v prostoru doznívají ohromné zvuky minulosti. V tabulce jejího okna se zablesklo slunce.


 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Vladimír Dyk 20.10.2011, 14:39:11 Odpovědět 
   Ahoj,

přečteno, a čekám jak se "děj" vyvine dál...
 Šíma 17.10.2011, 19:57:06 Odpovědět 
   Zdravím.

Další porce nadsázky, humoru a absurdity je tady. Text je čtivý, na nic si nehraje (je takový, jaký je a jaký ho chtěl autor mít). Spíše k pobavení... Všiml jsem si tečky na konci přímé řeči a malého písmenka na začátku věty uvozovací, ale bůh ví, jak to v posledních letech učí na školách (viz pravidla psaní přímé řeči a podobně). Děj se výrazně neposunul, spíše vyprávění uhnulo ke koním a deviantní břišní tanečnici v nejlepších letech. Kdo nemá rád podobný styl, tomu jistě textík nic neřekne, kdo má však rád srandu, nadsázku a menší porci nereálna, ten bude jistě doma...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Ticho před bouř...
Centurio
Realita neistot...
iwka
Intermezzo - 9....
Shanti
obr
obr obr obr
obr

Ztracená 9.část
Kondrakar
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr