obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."
W. Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2916010 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39817 příspěvků, 5843 autorů a 393388 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Jak se změní můj život po maturitě ::

 autor Miroslav Zdanovec publikováno: 18.10.2011, 22:45  
 

Jak se změní můj život po maturitě

Maturita. Již to slovo říká vše a zároveň nic. Vyjadřuje obavy, naděje, hrdost. Naplněni očekáváním, jsme opět zasedli do školních lavic, připraveni změnit svůj život. Však jak máme popsat pocity, jež se každému z nás na samém počátku mísí. Bojovnost a odhodlání je z našich očí více než patrné a stále dokola sbíráme inspiraci a motivaci k úspěšnému složení maturitních zkoušek. Naše přítelkyně a manželky nás tři roky podporovaly, nakonec si řekneme jen „Udělali jsme zkoušky z dospělosti!“ a je „po všem“. Vnímám tu nostalgii ve vzpomínkách, kdy jsme poprvé vstoupili do této třídy, poprvé uslyšeli hlas vyučující či vyučujícího. Ty maturitní okamžiky nikdo nebude chtít vrátit zpět, avšak každý z nás na ně bude vzpomínat. Jsem u konce a přitom na počátku. Počátku svých přání a snů, pracovních příležitostí, jež se s maturitou, jak věřím, naskytnou. Mohou se vlastně sny a přání povídat a psát? Snad je tedy nezakřiknu.
Celé roky se snažíme být kolektiv a přece jsme u závěrečných zkoušek odkázáni jen sami na sebe, jako v tento okamžik, kdy jsem tu jen já a čistý list papíru. Nyní bych měl vzít do ruky pero a začít psát, přesto se ještě chvíli nechávám unášet a inspirovat melodiemi, které mi zní do uší. Uzavírám se do bubliny a myslím na to, co bych po maturitě rád dokázal, i když o tom mám přece už dávno jasno. Mé srdce zaplňuje ctižádostivost a toužím překonat vzdálenosti, jejichž nekonečné směry a varianty nechť mi jsou výzvou a motivací.
„Obsluha číslicově řízených strojů.“ Snad můj zájem o výpočetní techniku mi přivolal tohle povolání. Stále více a více se snažím porozumět řídicím systémům a spousta tlačítek na ovládacím panelu stroje se stala mým osudem. Cítím spokojenost a pohodu při každodenním příchodu do zaměstnání, kdy jediným pootočením vypínače spouštím přípravný proces stroje. Tak proč jsem šel opět do školy, když jsem vlastně šťastný? Jde opravdu jen o maturitu? Lepší pracovní příležitost k zajištění budoucnosti? Lhostejnost dnešních lidí přivedla tuto společnost na dráhu středních a vysokých škol, kdy poté maturitní vysvědčení nebo vysokoškolský diplom mnohdy převyšuje nad praktičností a znalostmi člověka v daném výrobním (například) strojírenském odvětví či provozu. Když poté nejsme v zaměstnání dostatečně „průbojní“ a „pouze“ se jen snažíme, jsme bez vyššího vzdělání prakticky bez možnosti profesního růstu. Ty podstatné důvody pro studium, jež se snažím poodhalit, mohou být pro každého z nás rozdílné. Je snad tohle ten pravý důvod mého studia? Rozhodně by mohl být jedním z nich. Mnoho z nás se snaží odolávat vnějším vlivům, jež mohou naše sny a představy o budoucím povolání rozptýlit. I dočasný pracovní nezdar, neúspěch či nepříznivý zdravotní stav, může ovlivnit nastávající výběr povolání a představu o další etapě života. Však měl by zdravotní stav ovlivňovat posuzování při přijímání do zaměstnání? Měla by dnešní uspěchaná doba, vyžadující vysoká pracovní tempa, vítězit nad rozumem a schopnostmi? Třebaže nám jisté pracovní omezení nedovoluje plnit všechny požadavky současných firem, přehlížet znalosti daného oboru by byly (podle mého názoru) profesním nezdarem zaměstnavatele. Potřeba maturity ke změně pracovní pozice, nebo zaměstnání, pro budoucí možné zdravotní obtíže? Jedna z možných variant, kdy v tomto případě je vyšší vzdělání nevyhnutelné ke změně pracovního stylu. A proč se jednou vlastně neosmělit, nevystoupit z řad čekatelů na příležitost a zavolat: „Já jsem tady!“ Dokázat své kvality, překvapit okolí a možná i sebe. Těžko moci odlišit rychlost výrobního procesu od teoretických znalostí svého oboru, když snaha odvést co nejlepší pracovní výkon naše znalosti zcela zastíní. Přemýšlím, zdali nechat své tělo udřené na výrobních linkách a strojích, nebo svou duši zapomenout v kanceláři? Ta nerozhodnost stále dokola hýbe mou myslí. I přestože nás současné pracovní odvětví a nasazení baví, proč máme celé dny a mnohdy i noci trávit na firemních pracovištích a v kancelářích?
Závidím tvůrčím osobnostem, pracujícím z domova, jež se uplatňují ve „svých“ nakladatelstvích, kdy oddaný čtenář netrpělivě očekává vydání dalšího knižního titulu. Hloubající muž nad odbornou literaturou či detektivkou působící zamyšleným dojmem, žena, přikládající růžek kapesníku na zvlhlé oči, aby snad kapkou slzy nesmočila stránku rozečtené románové beletrie. Jsou snad tohle představy šťastných i ctižádostivých autorů? Bývají takovéto obrázky i v mé hlavě?
Ať už naše maturitní vysvědčení bude jakékoliv, nesmíme zapomínat na naše přání a sny, jež nás budou ovlivňovat po celý život. Nechť nás vedou stále kupředu.


 celkové hodnocení autora: 64.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Lyrie 19.10.2011, 19:55:30 Odpovědět 
   Takovéto úvahy nad směřováním svého života zřejmě postihly každého z nás, ať už tu maturitu máme či nikoli. Tady stojí autor vlastně na samém začátku vyzbrojen pouze papírem o dosaženém vzdělání, s minimem praktických zkušenností, plný elánu a touhy pracovat. Nechci být nepřejícná a říkat, však on Tě život naučí, jsem jen trochu realista s mořem zkušeností. Stát za linkou nebo sedět v kanceláři, ukázat zaměstnavateli, že na to mám a čekat, že náležitě ocení mou práci či mé nápady, co na to kolegové, co pak já sám, bývá často ubíjející, neboť jsme stále závislí právě na tom zaměstnavateli. Může to být vizionář a lidumil a nebo také vydřiduch, který nás ihned, jak doběhne pracovní smlouva (nyní je hitem pracovní smlouva na dobu určitou), bez milosti vykopne. Plnit si sny je velice důležité, ne vždy je na ně v pracovním procesu čas a hlavně chuť. Stále se někam odsouvají, až nakonec zůstanou jenom těmi sny. Přála bych Ti, aby se Ti jich co nejvíce vyplnilo! :-)
 ze dne 20.10.2011, 18:17:04  
   Miroslav Zdanovec: Tak já už pracuji osm let,ne že bych nyní byl po škole. Tak názory a sny lidé mívají odlišné. myslím,že zde hodnotíme literární stránku, ne názorovou. Díky všem za hodnocení a názor. :-)
 Šíma 18.10.2011, 22:44:51 Odpovědět 
   Zdravím.

Otázky přímo "hamletovsky laděné", v tomto případě nejde o ono: "Být, či nebýt...", ale o výši vzdělání (ve smyslu onoho pomyslného žebříčku vzdělanosti). Není zde důležité "míti Filipa" (selský rozum vše nezachrání), ale je důležité vlastnit i nějaký papír jako důkaz o profesní způsobilosti (ne nadarmo mnozí studují střední či vysokou školu i dálkově - při zaměstnání). Text je souhrnem otázek i dopovědí. Ne však na všechny otázky dostane čtenář odpověď, zde záleží na osobitém pohledu každého člověka. Ačkoliv se text nečte špatně, nemůžu se zbavit dojmu, že jde o práci napsanou podle určitého zadání ("školní práce"?) a jeví se jako taková úvaha nad daným tématem (poněkud jednostranně vedená). Samozřejmě, že jen na mém názoru nezáleží, ovšem souhlasím, že dneska kdo není "študovaný", nemá takové uplatnění jako uchazeči se základním či středním vzděláním bez maturity... Není ona maturita (jako vstup do dospělosti) již určitým klišé? I zde si musí odpovědět každý sám. Nechme se tedy vést nejen našim "zdravým rozumem" a "svědomím", ale ať nám i "vědomosti" ukáží cestu (jako maják v temnotě). Možná i toto vyznívá jako určité "klišé", hezký večer přeji!

P.S. Text není sice příliš rozsáhlý, ale napadlo mě ještě slůvko: "odstavce" (viz rozdělení textu do menších celků - například podle dané myšlenky, a podobně). Lépe by se četl! ;-)
 ze dne 19.10.2011, 10:45:34  
   Ekyelka: Pokud je text psaný ve wordu, je třeba dělat odstavce pomocí klávesy enter - takto vytvořené odstavce "drží" i po překopírování do formuláře pro vkládání textu k publikaci. Přesto je vhodnější si text v krátkosti před odesláním ještě sjet a pohledem zkontrolovat. (Také to tak dělám.)
Pro odsazení prvního řádku odstavce se pak může použít tag [tab] na začátek daného řádku - po vložení tagů se už ale nedoporučuje použít náhled textu (tagy by zůstaly viditelné v textu)
Snad to trochu pomůže při vkládání příštího textu.
 ze dne 18.10.2011, 22:56:54  
   Miroslav Zdanovec: Hezký večer. Díky za váš komentář k příspěvku. K těm odstavcům, původně v mém textu jež jsem psal v PC jsem měl odstavce atd. Ale text jsem poté kopíroval na stránky saspi a vloudila se chybička a ty odstavce se mi "sešlapaly" dohromady. Tak se omlouvám.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Ammes
(10.5.2022, 19:50)
Míra Zdanovec
(26.4.2022, 15:45)
Novalie
(12.12.2021, 23:06)
stromeček
(7.12.2021, 21:05)
obr
obr obr obr
obr
Mäsiarka
Beduín
28. Konečně roz...
pilot Dodo
Posel smrti VII...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

[nevybr?no]
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr