» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2141696

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Únos II. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Únos

KikMa	publikováno: 26.10.2011, 0:16

Tak další dílek, tekntokrát už delší.


	Když se pak na obědě Milli ptala Anny, jestli má večer čas odpovědi se dočkala až za chvíli ,,Ne, jdu s Lenym do kina na nějakou komedii." ,,Aha. Já myslela, že bychom si někam zašli, ale když myslíš..." Milli vypadala opravdu smutně, tak do ní Anna drkla a navrhla ,,Tak si tam někam dojdeme příště." ,,Tak jo." Dál už nic neřekly, až když se loučili před Milliiným domem. ,,Tak si to s ním užij," popřála Milli Anně. ,,Dík," řekla Anna ,,zítra ti to budu vyprávět." Pak se rozběhla domů, protože měla asi hodinu, než se s Lenym měla sejít před kinem. Asi za padesát minut čekala na dohodnutém místě. Někdo se k ní zezadu připlížil a zakryl jí oči. ,,Kdo je to?" zeptala se ta osoba. ,,Leny Perseovský?!" zkusila Anna štěstí. Cítila jak Leny dává ruku pryč a že si stoupá před ní. ,,Uhodlas." Anna se na něj usmála a zeptala se na tradiční otázku. ,,Jak je?" ,,Jak by mělo? Dobře. A ty?" ,,Ujde to." Pak šel Leny k pokladně vyzvednout lístky a Anna měla šanci si ho pořádně prohlédnout. Byl pořád stejný, za ty dva roky, co se naposled viděli v divadle se vůbec nezměnil, džíny, rozepnutá mikina a triko s nějakým drakem. Pak si šli sednout, seděli až nahoře u stěny. Byla to komedie (jak Anna předpověděla). Leny ale film nesledoval tak, jako Annu. Blonďaté vlnité vlasy do culíku, rozepnutý svetr, triko s nějakým nápisem, sukně pod kolena a silonky. Vůbec se nezměnila. Když film skončil, vytlačili se ze sálu, prošli halou a Anna se musela přemáhat, aby se nerozklepala zimou. Už bylo deset hodin, byla tma a zima. Anna musela domů temným parkem. Slyšela za sebou kroky, ale vždy, když se otočila, nikoho neviděla, jen Lenyho vedle sebe. Pak jí zapípal mobil tak nečekaně, až nadskočila. ,,Ježiš, to jsem se lekla! Přišla mi SMS." Ale tu SMS si už nepřečetla, protože jí někdo bouchnul do hlavy a ona omdlela. Anna se probudila s pořádnou bolestí hlavy. Chtěla vstát, ale nešlo to, tak zůstala ležet ve své pos... Počkat, to není má postel! uvědomila si. Kde to jsem? Koukla se pořádně: Leží na nějakém výklenku u zamřížovaného okna na slámě, pod oknem teče potok ... Něco jí to připomíná, ale co? Kde to je? Pak si na něco vzpomněla, ,,Leny?" zeptala se tmy. Něco, nebo někdo zachrastilo v koutě a vyšel Leny. Anně se ulevilo, ale jaksi předčasně. ,,Kde to jsme?" zeptala se. ,,My? Ty!" ukázal Leny na ní. ,,Já? Jakto JÁ?" Odpovědi se nedočkala. Místo toho vytáhl malý svazek klíčů z kapsy, došel ke dveřím, odemkl, vyšel ven, zamkl a zmizel. Anna byla tak překvapená že se nezmohla slova. ,,Co mi to udělal?" ptala se sama sebe ,,nebo je to hloupý vtip?" Vtip to přestával být, když se podívala na svoje oblečení. Co to je? To moje neni! uvědomila si. Měla na sobě bílou krátkou sukni, bílé tričko na aerobik s dlouhými rukávy do zvonu, odhalující břicho a pozlacené cvičky. ,,Tak to už skutečně není vtip! Co se to tady děje?" Pak ale uslyšela dvoje kroky a přerušila svoje úvahy. Přišel Leny a za ním jeden muž, který nesl nějaké bezvládné tělo. Bylo stejně oblečené jako ona. ,,Kdo to je?" optala se a kývla hlavou na toho ulízlého, nesympatického, v modrém saku oděného muže. ,,Pokud myslíš toho člověka, tak ten mi pomohl tě sem donést. Tu holku znáš. To je tvá nová spolubydlící," jedovatě se ušklíbl, kývl na muže, ten ono tělo hodil na zem, otočil se a vyšel z jejich cely ven. Leny vyšel za ním, zamkl a odešel. Po půl hodině se to tělo začalo hýbat. Dívka ve věku asi 14- ti let se pohla, posadila se a rozhlédla se kolem. Tmavě hnědé oči říkaly víc než by vypověděla slova; byla vyděšená ještě více, než byla Anna. Ale to naši hrdinku nešokovalo tak, jako to, že tu dívku opravdu poznala. Byla to Lenyho spolužačka a dobrá kamarádka Marietta. Měla černé vlasy až k pasu, trochu dětský obličej, úzké obočí, malý nos, úzké rty a výrazné lícní kosti. ,,Co ty tady?" optala se jí Anna. ,,To samé co ty." opáčila Marietta. ,,Tak vítej v mém skromném příbytku. Už se známe, ale dlouho jsme se neviděli. Jak se vede, to se ptát nebudu, vidím to. Ale na něco se tě přeci jen zeptám, a to: Pohádala ses Lenym nebo cos mu udělala?" ,,Jak jsi na to přišla?" ,,Jen mě to tak napadlo." ,,Tak to jsi jasnovidka." ,,Mám pravdu?" ,,Ano." ,,Tak povídej! Času máme nejspíš dost."


celkové hodnocení autora: [ - ]		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 4		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	26.10.2011, 0:14:25

Zdravím. Napadlo mne, že používáš víceméně jednoduché věty. Myslel jsem i na slovní zásobu a způsob vyjadřování (třeba jsi ještě nenašla svůj styl, že ano?), každopádně by to chtělo více číst. Stejně tak užíváš i poměrně jednoduché popisy (prostředí ani postavy jsem si nedokázal plně vybavit). Na jedné straně existují autoři, kteří nechávají mnohé na fantazii čtenářů, na druhé pak ti, kteří si libují více v popisech postav, míst děje i děje samotného (prostě tam dávají více té omáčky). Je dobré najít onen pomyslný zlatý střed (ani moc, ani málo detailů), prostě tak akorát. Uvidíme, kterým směrem se vydáš ty! Pokud se člověk pozastaví nad zápletkou i samotným dějem, vyznívá celek trochu naivně (ovšem nesmím opomenout, že se skutečný důvod hrdinčina uvěznění - stejně tak její kamarádky - čtenáři třeba i časem ještě dozvědí, nemusíš na čtenáře vše vybalit najednou, dokonce je můžeš i mást a klamat - hrát si s jejich fantazií). Stačí hádka k tomu, aby se oba muži odhodlali k únosu obou slečen? Takže... Zatím je příběh nepříliš přesvědčivý a uvěřitelný (podotýkám, že jiní čtenáři mohou mít i jiný názor), stejně tak jsou víceméně nepřesvědčivé dialogy (i vzhledem k daným situacím). Zkus se vžít do svých postav, představ si, jak se příběh odvíjí a čím musí jednotlivé postavy projít ( co všechno musí zažít). Zkus se vcítit do postavení čtenáře a pak podumej nad tím, jak mu vše naservírovat v co nejuvěřitelnější a nejstravitelnější podobě. Možná se nechceš "rochnit" v podrobnostech (a záměrně nejdeš do detailů, jako bys jen "klouzala" po povrchu a nejdeš více do hloubky). Co se samotného děje týče, prostě mi tam chybí motiv (zatím). Uvidíme v dalším díle. Nějaké ty nesrovnalosti: -- Když se pak na obědě Milli ptala Anny, jestli má večer čas odpovědi se dočkala až za chvíli -- (schází čárka v souvětí a znaménko na konci) -- Když se pak na obědě Milli ptala Anny, jestli má večer čas, odpovědi se dočkala až za chvíli. -- Milli vypadala opravdu smutně, tak do ní Anna drkla a navrhla ,,Tak si tam někam dojdeme příště." -- (pokud na popisný text navazuje přímá řeč, vložil bych ji za dvojtečku) -- Milli vypadala opravdu smutně, tak do ní Anna drkla a navrhla: ,,Tak si tam někam dojdeme příště." -- Dál už nic neřekly, až když se loučili před Milliiným domem. -- loučily (jde-li opravdu jen o dívky, pokud by šlo o dívky a chlapce, pak by bylo "loučili" i správně) -- ,,Dík," řekla Anna ,,zítra ti to budu vyprávět." -- (znovu chybí interpunkce na konci uvozovací věty, zde čárka) -- ,,Dík," řekla Anna, ,,zítra ti to budu vyprávět." -- Byl pořád stejný, za ty dva roky, co se naposled viděli v divadle se vůbec nezměnil, džíny, rozepnutá mikina a triko s nějakým drakem. -- (opět schází čárka v souvětí + něco bych udělal s popisem oblečení) -- Byl pořád stejný, za ty dva roky, co se naposled viděli v divadle, se vůbec nezměnil. Měl na sobě seprané džíny, rozepnutou mikinu a triko s nějakým drakem. -- Leny ale film nesledoval tak, jako Annu. -- (což takhle celou větu předělat?) -- Leny si však hleděl více Anny nežli filmu. -- ,,To samé co ty." opáčila Marietta. -- ,,To samé co ty," opáčila Marietta. -- nebo -- ,,To samé co ty." Opáčila Marietta. -- Pohádala ses Lenym nebo cos mu udělala? -- (chybí nejen čárka) -- Pohádala ses s Lenym, nebo cos mu udělala? P.S. Beru Tvůj text jako dílko začínající autorky, ona nevypsanost časem zmizí, takže pokud to budeš se psaním myslet vážně, příběhů se nelekej a na jejich délku nehleď. Chtělo by to jen sjednotit text nejen s pravidly pravopisu (a podobně). Autor může nejen hledat svůj styl (sobě vlastní), ale kupříkladu i trochu experimentovat (to druhé bych doporučil až později). Mé druhé já mne "kope do nohy", že také nejsem dokonalý (a že se chybky ve vlastním textu hledají opravdu těžko). Ano, souhlasím. Chce to více péče (textík si můžeš nechat na čas odležet a pak se k němu zase vrátit) a popřípadě i další pár očí (víc očí víc vidí). Nakonec, jak jinak "poznáš" na čem jsi, že ano? Dokud člověk svůj text nepublikuje, může jen hádat, jak bude působit na své čtenáře... ;-)


ze dne 26.10.2011, 0:15:17
Šíma: P.S. ...tekntokrát... -- pěkný "přebrept", ano, o nic nejde! Hodně zdaru v dalším psaní! ;-)