|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: Soukenice Abrahámová, část V. ::
|
| |
|
|
Neprobudila se vedle manžela. To ji trochu zneklidnilo, a když následně pátrala po jeho osobě, zjistila, že zahynul udupán arabskými hřebci, kteří se v noci prohnali v průvodu tanečnic a tanečníků. Kupodivu ji samotnou minuli. Po tváři ji neskanula slza, protože se cítila emocionálně vyprázdněná. Stejně vyprázdněná, jako by šla na svou oblíbenou emocionální toaletu a tam se ze sebe vyždímala do poslední slzičky.
Její duše však byla pohnutá. Chopila se houslí. Hudba byla vždycky tím, co jí přivádělo mimo sebe. Spustila tklivou melodii do ranní rosy a chvějící se kapky skákaly z lístků vinné révy dolů, v domnění, že takto spáchají sebevraždu. Bohužel tomu bylo přesně naopak. Dle zákonu zachování energie, se pouze rozdělily do mnoha menších kapek, a to po dopadu. Samozřejmě všechny kapky v sobě mají jistý tajemný božský plán, který je vede k tomu, aby nakonec splynuly s onou velikou kapkou, jíž my bídní červi zveme oceán.
Ale byly to ostatně jen housle, které letěly z okna posléze, když uslyšela zaklepání na dveře. Deviantní stařenka v tuše, že jde o deprimovanou sousedku, neotevřela. Jala se vařiti čaj.
Pozvala na odpoledne svou dávnou přítelkyni z dětství. Jmenovala se Abrahámová, povoláním byla soukenice a měla moc ráda mentolky. Deviantní stařenka měla jistý talent v kuchyňském počínání. Uklohnila tedy bábovku s mentolkami.
Přivítala starou přítelkyni v pokoji pro hosty, kde odložila rozbité housle, jenž sebrala na zahradě a snažila se je opravit.
„Víš, dlouho jsem o tom uvažovala, ale chtěla bych psát básně.“ pravila soukenice.
„ To nemá pramalý význam pro život tvůj, uvědomuješ si to?“
„Změní mne to k nepoznání? Začnu nosit červený nos, budu páchnout a mít oranžové kudrliny?“
„Kdo se moc ptá, moc se dozví, drahý přítelkyně.“ odvětila nakonec deviantní stařenka a práskla krkem houslí o podlahu.
Nechtěl jsem být ve své podstatě autorem vulgárním. Chci pouze poukázat na imanenci konkrétních emocí v lidském životě, a též je tedy projektovat do knihy, která má primárně o lidském životě pojednávat.
Proč se vlastně zabýváme triviálními okolnostmi, které přenesly soukenici Abrahámovou ze své doby do novějšího časového kontextu? Navíc, když postava, jež za celou tuto transportaci může, nemá jméno! Možná je tím záhadná, ale nás zajímat vlastně vůbec nemusí. Takže se od ní na chvíli opět odkloním a budu pokračovat v situaci předcházející mentolkové bábovce.
Scéna 3.
V pokoji se nesl hluk z ulice. Jednalo se o hluk pocházející z tříštícího se skla sklenic a výloh, které výlupci po požití alkoholu likvidovali.
Na křesle velmi staromilského čalounění seděla soukenice Abrahámová. Vedle ní, na kanapi neméně historizujícího vzhledu strnule klevetila osoba, o níž ještě nebyla řeč.
„ Byl to postup in medias res, víš? Chtěla jsem ti říct, že moje sestřenice recitovala báseň nedávno do rozhlasu. A najednou povídá: ‚Do mého srdíčka, bodla mě větvička.‘ To mě tak vyděsilo, že jsem za ní musela zajít a zeptat se, co se tehdy vlastně stalo.“
„Dáš si kávu?“
„O té ještě nebyla řeč!“
„A nedozvěděla ses nakonec, drahá, že jí to srdíčko propíchl větvičkou nějaký programový režisér, protože si uvědomil, že poezie do rozhlasu nepatří?“ otázala se soukenice naivně a počala se nervózně vrtěti.
„Utekla mu po viaduktu, bláhová.“ odpověděla osoba, o níž ještě nebyla řeč.
Soukenice Abrahámová se pokusila vstát, a když se jí slabostí podlomila kolena, rozhodla se, že se z okna zajde podívat později, mezitím otevřela bonboniéru a vytáhla mentolky. Nabídla přísedící osobě.
„Fuj, chceš mě otrávit?“ otázala se netaktně osoba, o níž ještě nebyla řeč.
Abrahámová se zavrtěla nechutí a možná si trochu také ublinkla. Pomyslela si, zda to má za potřebí a opět se pokusila vstát.
Tentokráte se jí to podařilo a tak se dosoukala k oknu. Uviděla celou čtvrť mrakodrapů, která se jí slévala v jeden celek.
Autor náhle zjistil, že se jaksi celá historičnost první scény stírá. Omlouvá se za to čtenářům a začíná se netrpělivě ošívat.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 8 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
