obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."
K. Čapek
obr
obr počet přístupů: 2915347 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39471 příspěvků, 5737 autorů a 390242 komentářů :: on-line: 5 ::
obr

:: Narozeniny mého chotě ::

 autor jessie publikováno: 25.10.2011, 23:32  
 

Ráno vstávám brzy, abych všechno bez stresu stihla. Hned po snídani zdobím včera v noci upečený dort. Povedl se. Mám radost a zálibně si ho prohlížím. Šup s ním do ledničky. Všude kolem je nepořádek. Nakrájené jednohubky, drobky, nerozmíchaná pomazánka, rozpracovaný oběd. Dítě všechno bere, má pusu jako indián, tričko jak čuně, pod stolem nastláno.
Do jedenácti je však zhruba všechno nachystáno, zpocená oblékám sebe i synka a jdeme na čerstvý vzduch. Voláme babičce, že ji počkáme u autobusu. Slibuje, že je tam za půl hodinky. Čekáme už hodinu. Jsme celí zmrzlí. Tchyně na nás vesele kyne a dává nám hubana i s láskyplným objetím, div nám neurve hlavy. Mrzí mě, že nepřijíždí i švagrová. Co si jen budu sama s tchyní povídat? No nic. Jdeme rychlým krokem na oběd.
V předsíni stahuju z kluka bundu , čepici a mikinu, div mu hlavu neutrhnu já. Na rohožce po nás zůstává bláto a písek. Běžím pro lopatku, smeták a hadr, aby se to nerozneslo. Babička v kuchyni, ještě nevysvlečená, vytahuje dort. „Taky mám upečený dort,“ říkám já. „No můj je ořechovej, ten mají všichni rádi!“ triumfuje ona. Nevadí, uspořádáme soutěž, říkám si potichu.
Dítě huláká, že má hlad. Ohřívám mu mrkev a brambory. Sní dvě lžíce a křičí, že chce dortík. Babička nelení, třemi prsty zhrabuje z dortu tučný kopec krému a cpe ho vnukovi do pusy. Ten tleská ručičkama. Já teda netleskám vůbec. „To pak můžu tu mrkev spláchnout do záchodu,“ komentuju situaci odevzdaně a dávám klukovi čaj. „To bys neměla, napájet ho čajem během jídla,“ ušklíbla se ježibaba. Ale fuj, okřikuju se, takhle mluvit o manželové mamince, že se nestydíš.
Ukládám Davídka ke spánku, umývám nádobí a hltám již studené brambory s mrkví. Chlapeček řve z postýlky, že chce kakat. „Kdy přijde Karlík z práce? Mám pro něho k narozeninám knížku!“
„Nevím kdy přijde, říkal ve čtyři, snad. Jo to bude rád. Pokud vím, co jsme spolu, čte tak akorát noviny!“ pokřikuju ironicky a utírám klukovi pokakaný zadek.
„Pro tebe mám taky něco!“křičí z kuchyně ta osoba a vidím, jak vytahuje čerstvě zabitýho králíka. Panebože, zase králík. Hned za ním tahá z igelitky i Dobrého vojáka Švejka prolitého krví. Mám co dělat, abych se nesmála, koušu se do rtu až to bolí. Dítě jsem znovu uložila a než stačilo usnout, zazvonila sousedka:“Představ si, že ty moje děcka mají zase angínu, co já s nima mám dělat?“
„ To fakt nevím, asi běž k doktorovi,“ dávám fundovanou radu a přivírám dveře, aby k nám nenaskákaly bacily. Máme jet na hory.
Jdu si zalít kafe. „Chceš taky?“ptám se té ženské hovící si u mě v obýváku. „Ale ne, spíš bych potřebovala udělat něco s vlasama. Mám to zplihlý jak slepice.“ Usrkávám kafe a kroutím tchyni kulmou tři vlasy co má na hlavě.
Vytahuju kluka z postýlky a jdeme svačit. Tchyně se těší, že zajdou do obchodu a nakoupí tomu nebožátku pytel bonbónů, aby netrpělo. Při této radostné myšlence honí prcka po bytě a lechtá ho. Ten si narazil hlavu o skříň a opět řve. „Nemůžeš se k němu, babi, chovat normálně?“ Jdu raději s nimi. Ihned po nákupu dostává dítě do pusy v pravidelných intervalech čokoládu střídavě s bonpari. Ten kluk se buď udáví nebo poblije. Jsme doma. Přichází švagrová. „Ty jeden Cipísku!“ rozbíhá se k mému synovi a pošťuchuje ho. Ten už je zcela zběsilý. Dávám mu na zadek. Je mi ho líto. Chce se mně plakat. Jdu mu vyfénovat zpocenou kudrnatou hlavu. Dnes už podruhé. Znovu zvoní sousedka. „Horečka stoupá,“ oznamuje. Přichází manžel:“Nemáš něco k jídlu? Celej den jsem nejed,“ říká místo pozdravu. Než stihnu ohřát již ohrané brambory a mrkev, otvírá ledničku a cpe se tatarkou, kterou mám schovanou na zítra. Dítě leze na tatínka a chce taky. Tatínek se rád podělí, ale začíná být nervózní. Z obýváku se řítí matka a tiskne syna na svá prsa. „Všechno nejlepší, chlapče!“ a předává krvavého Švejka. Na manželovi je vidět, jakou má z dárku obrovskou radost. Otáčí oči směrem ke stropu a děkuje.
Přichází druhá sestra s manželem. Předávají bonboniéru a prohlašují, že je to i pro mně, protože nestihli moje narozeniny před měsícem. Chystám další dva obědy a vařím kafe.
„Karle, volala ti ta tanečnice z Prahy. Víš, přece. Hanka. Byla překvapená, že ses oženil a ráda by tě viděla,“ oznamuje matka synovi bezelstně. Jsem jenom taková muška. Malá,neviditelná. Vlastně tu nejsem vůbec neboco. Dítě využívá situace a krade z podnosu jednohubky. „Dávejte na něho pozor, vždyť mu bude blbě,“říkám otráveně. „Ty seš moc přecitlivělá,“ dozvídám se. Tchyně vytahuje z další igelitky manšestráky, které nechala Karlíkovi ušít. Manžel si přede všemi musí zkoušet kalhoty. „Jsou tam nějak debilně ušitý kapsy! No zkuste si to!“ Jeden po druhým přistupují a strkají mu ruce do kapes. Přibíhá chlapeček a obejme tátovi nohu. Na kalhotách zůstávají otisky česnekové pomazánky. Otec obleček vztekle vysvléká a hází ho matce do náruče. „Dejte mě všichni klid!“ zvyšuje hlas.
Zvoní sousedka, že ani obklady nepomáhají. Připíjíme si na zdraví. Já si projistotu dolévám několikrát ještě sama. Je mi líp. Napětí povoluje. „Už jsi nabídla můj dort?“ „Jo, hned to bude!“ volám a přináším svůj. Tchyně jde do lednice a nese též svůj poklad. Soutěž je tady. Nikdo nechce. Jsou přežraní. „No nic, Markéto, je pozdě, jdeme.“zavelela osoba ke své dceři. Přece nepůjde sama domů. Sbírají se k odchodu, obouvají boty. Předsíň je opět plná písku a bláta. Znova jdu pro smeták a hadr. Odchází i ostatní. Zůstávám jen já a manžel. Chlapeček poté co se vyzvracel, usnul jak špalek.
Uklízím byt, jdu se osprchovat. Manžel už leží vymydlený v posteli. Upadám vedle něj. „To byl ale fajn den, že?“ pochrochtává si. „ Ale ty bys měla jít pomalu do práce. Ne že bych tě nutil, ale aby ses dostala mezi lidi. Co tady. Celej den zavřená v bytě.“
Dělají se mně zelené kruhy před očima a mám chuť svého milovaného muže kopnout do brady. Pane doktore Plzáku, nezlobte se, asi to není příliš asertivní, ale cítím, že mám na to plné právo.


 celkové hodnocení autora: 95.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 kulkul 26.10.2011, 20:44:28 Odpovědět 
   Zas to mně-mě...
Jako ujasnění a případně překonání nepříjemného dojmu z návštěvy je to takhle možné napsat, ale aby byla povídka literárně zajímavá, je nutné ještě poodstoupit. Tj.psát to sice z pozice hrdinky, ale nepřetahovat, neznačkovat jako pejsek všechny patníky, všechny věty. Zejména pasáže, které mají vyznít humorně, tím trpí - a většinou humorně nevyjdou.
Rozumíš: když je situace sama o sobě peprná, tak neříkej "Narozeniny mého chotě" nýbrž jen "Narozeniny", však on se čtenář dovtípí a náboj se tím ještě vystupňuje. Místo "huláká" radši "křičí", místo "kyne" normálně "mává". Neboj se to říct normálně, legrace se tím vůbec nezkazí, naopak.
Např. ve větě "utírám klukovi pokakaný zadek" jsi to ustála, neřekla "prdel" a věta hned výborně zabírá. Nejúčinější je vždycky to říct PŘESNĚ, to bývá právě největši záběr, i legrace..
Jinak je to napsané dobře, pádně, bez servítek, nešetřilas nikoho - zejména dítě vyšlo mimořádně plasticky až odpudivě. Postavy jsou dobře čitelné. Scéna se zkoušením kalhot bezvadná. Celková atmosfára všudypřítomného zběsilého neporozumění mezi nejbližšími, kteří s rozpaky nuceně spolu tráví čas, hledajíce bezděčně jakékoliv záminky k oddechu, úniku či střetu - je znázorněná zdařile a kriticky, takže opravdu není hrdince co závidět. Závěrečný odstavec bych škrtnul v souvislosti s tím, co říkám nahoře, ale pointa vyšla i tak dobře. Je mi hrdinky přes všechno líto, hlavně s tou mrkví... Pěkná amatérská práce.
 ze dne 26.10.2011, 22:01:37  
   jessie: Děkuji za komentář. Je to trochu nadsázka, proto ten nadpis i závěr, ale samozřejmě všechno jde udělat ještě o kousek líp.
 Šíma 25.10.2011, 23:32:30 Odpovědět 
   Zdravím.

Jedním slovem: blázinec. Poměrně "dokumentárním" stylem jsou zde popsány všechny trampoty narozeninového dne. Marně dumám nad užitým stylem (viz vyprávění v přítomném čase). Pak mi svitlo, nejde čistě náhodou o fejeton? Jak popsat nejen rodinné vztahy? A otázka číslo dvě: Jak se z toho dočista nezbláznit? Asertivita sem, asertivita tam. Člověk má jen jedny nervy. Kdo je tu potom normální a kdo ne? Co člověk, to jiný názor. Jsem zvědav, jak se s textem poperou další čtenáři.

Všiml jsem si některých nesrovnalostí, které docela zbytečně hyzdí text, ať už jde o chybějící či nadbytečné mezery v textu, přímou řeč (neřkuli rovnou dialog) utopený v textu a jdoucí za sebou, kdy jedna přímá řeč stíhá druhou (takřka na šířku mezery). Ani toto nepřidá na přehlednosti a čtivosti, ať už je použitý styl jakýkoliv. Někdo píše hezky (zajímavé texty, ke kterým se čtenáři i rádi vracejí), ale zbytečně je kazí překlepy, nedoklepy, nebo nepříliš vhodně zvolenou formulací (viz stylistika a vlastního sestavení věty - co se týče slovosledu, samotného smyslu daného sdělení a podobně).

Co mi padlo do oka?

- přímá řeč, chtělo by to odsadit jednotlivé repliky Tvých hrdinů (jak je pronášejí za sebou, ne v jednom řádku oddělené jen mezerou, text je pak drobet nepřehledný), viz
"Přímá řeč první postavy." I s případnou uvozovací větou.
"Přímá řeč druhé postavy."

- občas by to chtělo dopilovat stylistiku (a pozor také na nadbytečné mezery v textu), například zde: V předsíni stahuju z kluka bundu , čepici a mikinu, div mu hlavu neutrhnu já. (div mu neutrhnu i hlavu.)

- ani chybějící mezery za interpunkcí (či uvozovkami) textu na kráse nepřidají: „Pro tebe mám taky něco!“křičí z kuchyně ta osoba ...

- ... že je to i pro mně ... - (pro mne - pro mě - nejde o 4. pád?)

- Vlastně tu nejsem vůbec neboco. - neboco ??? (chápu, hrdinka je pátým kolem u vozu, ale...)

- „No nic, Markéto, je pozdě, jdeme.“zavelela osoba ke své dceři. - „No nic, Markéto, je pozdě, jdeme!“ zavelela osoba ke své dceři. - nebo - „No nic, Markéto, je pozdě, jdeme," zavelela osoba ke své dceři. - nebo - „No nic, Markéto, je pozdě, jdeme.“ Zavelela osoba ke své dceři. - (která osoba to vůbec byla? ;-))

Hezký večer přeji.
 ze dne 26.10.2011, 12:03:32  
   Šíma: Zdravím.

Odstavce: pomůže prázdný řádek, nebo html tág [TAB] (vždy na začátku řádku, který má reprezentovat nový odstavec.

Odsazení přímé řeči: použít před jejím napsáním klávesu ENTER (formátování ve Wordu zde nefunguje, protože editor na úpravu textu (i s html tágy) je docela jednoduchý a "primitivní"... Proto nezvládá ty různé šikovné věcičky jako Word! Ale pšt! ;-)
 ze dne 26.10.2011, 8:40:53  
   jessie: Jde opravdu o fejeton, který jsem psala někdy před dvaceti lety. Používala jsem krátké, strohé věty a málo přímé řeči, aby se navodila pravá atmosféra bláznivého dne. "div mu neurvu hlavu já " navazuje na to, že mu ji před chvílí málem utrhla babička u autobusu, proto ten slovosled. Zájmeno mne - mě je správně tak jak píšeš ve 4. pádě. A co se týká nepřehlednosti, s tím tady tedy bojuji a nevyhrávám. Mám to ve wordu tak hezky - sloupce, odstavce. A po zkopírování je všechno v háji. Všimla jsem si, že s tím má problém více lidí, tak dávám pozor na rady, které jim píšete, ale ani tak to stále nejde. No holt psací stroj a dopisy ve schránce...ta technika je pro mě oříšek větší než to psaní. Díky za obsáhlý komentář.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Kostka osudu, d...
Vestymon(a)
Úplné ticho
Danny Alonso
Nekropotence18
kilgoretraut
obr
obr obr obr
obr

Omalovánky
wojczech
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr