obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2141697 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Neocortext48 ::

 autor kilgoretraut publikováno: 26.10.2011, 0:37  
Jo:
 

Bylo to směšně lidské: dramatický, pohnutý, emocemi nabitý děj odvyprávěl tak suše, pomalu, monotónně – jak dojemné! Plakám jako krokodýlek, kdykoliv si na něj, navlečeného v zimní bundě, ruce v kapsách, vzpomenu. Naslouchal jsem mu jako žáček na první hodině – tak to bylo vše jiné, nové, cítil jsem se jako nepopsaný list, může-li se tak kus papíru cítit. Mluvil tedy o příchodu dvou králů-mágů těla. Vynořili se z temnot podchodů, z poklopů městské kanalizace, zpoza rohu jako přízrační vyslanci nemocných. Vyčenichali spadem zaneřáděný dvůr, kde jsem tak malebně spočíval se svým zručným korektorem tělní tkáně, okamžitě po příchodu na jeviště věděli, co mají dělat: zkoumat, brát, odnášet. Objevit mou už tolik narostlou konstrukci nebylo těžké: tyčil jsem se v jednom z rohů dvora, tvořil nepřirozenou skalku z horempádí, odkrojků civilizace. Došli ke mně jako si jde šampión pro trofej, usmívali se na sebe jako experimentem uspokojení výzkumníci, byli jako jeden.

Na místě došlo k rozboru tkáně, různému poklepání, zvukovým zkouškám, testovali na mých měkkých i tvrdých, veřejných i soukromých místech chemikálie, radili se s hvězdami, zneuctívali virguli, rituálně tančili a domlouvali se s múzami (což bylo bezpředmětné). Nakonec se rozhodli, že si přivlastní mé pěvci opěvované nohy, obě tak, jak tam byly pěkně usazené, s ladem i skladem, vyšňořené Adonisovy běhy. Z kapes vytáhli standardní nářadí pro běžné (od)instalatérské úkony, vyhrnuli si rukávy, zanotovali si věru líbeznou píseň (která mě jako na potvoru nevzbudila) a dali se do práce. Ani myšák, dočasný dohlížitel na můj technický stav, nebyl platný: jedna ze čtyř vetřeleckých nohou jej při každém pokusu napadnout nevítance zahnala do díry v tkanivu, a tak se jen bezmocně díval, jak oba klouby vyklouzávají z jamek. Ó mé bezbranné nohy!

„Tady se to musí spojit, tady zase rozpojit,“ bylo a je slyšet, když oba napínají a napínali kůži k prasknutí; „Tady poroste nová hlava, tady noha, tady těžko identifikovatelný... á... prostě něco,“ hlásají při poklepu či posahu kdesjaké podezřelé, nově se tvářící tkáně; „To je prosím ryba, žába, rak?“ ptají se pokaždé, když z tělesného otvoru vyleze vypadne příchylný tvor, co si stačil v mých rozlehlých záhybech ustlat hnízdo pro mláďata, pelech pro život, hrobku pro nic za nic, pokaždé jinak, a přesto stejně; „Tu mohu vrtat? Tu mohu škrtit? Tu mohu trhat?“ zní vědátorsky a nečeká se na odpovědi, jen myšák si zakrývá oči, nechce vidět bolest, tu škodu na majetku, ucpává si uši, nechce slyšet vrtání škrcení trhání, chce srůst s okolním tichem, být jedno s Městem.

Inu, co vám budu povídat. Přehrabují se ve mně jako supi – nenechají místečko suché, nitku neroztřepenou, plech nepomačkán, orgán nevyjmut. Inventář těla v celé své tajemnosti: kabinet hrůzné krásy, radost prohlédnout, nastražte uši, uslyšíte táhlý pohyb střeva z hlubin na světlo buoží, zaostřete zornice, uvidíte, jak dýchá měchýř, dusí v sobě vzduch, to, co jsem omylem pozřel – jako bych nasál myšlenku a ta ve mně nabobtnala do podob jedů: shlukujících žilní krev do krystalických strupů, proměňující játra v melasu, mozek v kus ztrouchnivělého špalku. To všechno vidím a přeji si, aby to probíhalo pozpátku: oba obchodníci s plnými pytli orgánů a končetin, jejich příchod, mé korporální obohacování, tedy umělý růst masa, jejich odchod s prázdnou. Ze zlodějů dárci. Ó, jak si to přeji! Prosím každičkou měřitelnou molekulu, strunu, vlnění, aby časoprostor zakřivilo, zpřetrhalo běh věcí, napomohlo mému skromnému plánu přežít.


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 26.10.2011, 0:34:35 Odpovědět 
   Zdravím.

Jsem rád, že jsi opět zde!
 ze dne 26.10.2011, 13:12:35  
   kilgoretraut: Taky zdravím, měl jsem nějaký osobní a tvůrčí vakuum (nebo spíš lenost), ale doženu to!
 ze dne 26.10.2011, 0:36:52  
   Šíma: P.S. Koukám, že mne trochu zlobí prohlížeč, takže pokračujme v přetržené myšlenkové nitce... Opět jsi na čtenáře vybalil různorodý obsah své mysli, zabalený do zajímavé porce absurdity a detailu. Líbilo. Textík je čtivý a kdo má rád (a sedne mu) Tvůj styl, zcela určitě si počte. A kdo ne? Všem se jako autoři nezavděčíme... Hezký večer přeji.
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
Ti
Cynis Sarkus Zapalsi
Noční jiskra
Jan Urban
Pátá povídka:Ži...
Silence Dogood
obr
obr obr obr
obr

Staré tradice III. - Cena přát...
Ekyelka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr