obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915661 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39760 příspěvků, 5802 autorů a 392280 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Když šly, tak šli - dokončení a Závěr ::

 autor Tomáš Najman publikováno: 05.11.2011, 17:58  
Jak dopadl Karel Klepal v městě zakletém časem,
se dovíte v tomto dokončení. Snad budete mile překvapeni.
 

Žádný poplach nebyl slyšet, ale byl vidět!
Projevil se střelbou a příjezdem kníratých četníků na střechu.
CO teď?! Kam uniknout?!
A už se blíží, už jsou blízko, blizoučko...
Utíkám pryč, nevím kam, ale prostě pryč.
Pryč odtud.
Četníci jsou nalevo, napravo a už slyším šelest jejich knírů i za sebou.
A přede mnou?
Co je přede mnou?!
Nic...
Já padám, padám!!!
Klid, už jen pár metrů a bude po mně. Ta muka už brzy skončí.
VRRRRRRRUUM!!!
... To není možné, jsem naživu?
Jsem pořád vysoko nad zemí, ale už nepadám. Svírám volant Škody Superb 1931.
Něco je v nepořádku, jak může mé auto létat?
Nevěřím svým očím! Moje auto má křídla!
Já se vezu v tom krásném modrém automobilu, který se klouzavým letem snáší k zemi, na střeše mu vyrůstají obrovská ptačí křídla, která poklidně mávají a drží moje auto ve vzduchu.
Nic krásnějšího jsem nezažil.
Ještě pár metrů... Pneumatiky olizují silnici.
Křídla zmizela, ale za mnou se řítí několik policejních aut. Po stranách vyčuhují konce knírů.
Oni jdou po mně.
No tak, malá, přidej!
Osmdesát kilometrů,
sto kilometrů...
Přitlačuji plyn až k podlaze!
Sto třicet, ale víc už z toho nedostanu. Četníci se zase přibližují.
A najednou ten lahodný očekávaný zvuk:
"CRRRRRRRR!"
Povedlo se, hurá!
Probudil jsem město, prokleté časem. Zastavuje mě však policista:"Dobrý den, pane řidiči, upozorňuji vás, že jste překročil viditelně povolenou rychlost, takže pokuta bude také velmi viditelná. A ukažte mi řidičský průkaz..."
Za záchranu města dostanu pokutu. Úžasné!
Úžasná třicátá léta.
Ovšem, nemyslím, že se to někdy změní.

ZÁVĚR:

Do toho podivného města jsem se vrátil asi za týden od té neuvěřitelné události.
Zajímavé je, že si na mne pamatovali všichni, kteří mě to osudné ráno potkali.
Dozvěděl jsem se, že starosta byl polomrtvý uvězněn v hodinách a hodiny pracovaly samy od sebe. Nikdo neví, kde se vzaly. Všichni mi ale tvrdili totéž. Za vlády hodin pořád a neustále všichni cítili nepříjemný pocit, že je někdopozoruje.
Bohužel jsem nezjistil, na jaký čas se mne ptal ono ráno jeden z četníků.
Mimochodem, četníci byli původně ženy.
Velký třicetipatrový dům jako by se po "probuzení" města vypařil.
Zajímavé bylo pro mne též zjištění, že žárovky v celém domě byly v tak velkém počtu proto, aby si na všechny hodinový starosta k tomu zraku ještě posvítil.
(Zřejmě chtěl mít co největší kontrolu nad střediskem všeho dění.)
Když jsem po rozloučení a čestném vysnamenání chtěl odjet,
přiběhla za mnou velmi sympatická slečna. Byla oblečena v modrých šatech, měla tmavohnědé oči i vlasy a velice milý hlas. Vypadala, že mi chce říct a vylíčit plno věcí. Myslím, že jsem udělal dobře, že jsem ji pozval na kávu a odjezd jsem odložil.
Nebudete mi věřit, co mi řekla!
Prý byla při zakletí tím četníkem, jaký mne zastavil po rozsvícení města a jaký mne odváděl do třicetipatrového domu. A tak jsme si začli vypravovat, kdo co zažil v tomto zakletém městě, kdo kde pracuje (jmenovala se Věra Vavřincová, pracovala jako hodinářka, bylo jí dvacet jedna) a tak dále.
V tomto bodě bych neměl čtenáře zklamat.
A myslím, že čtenáře velice potěším, když napíšu, že to nakonec zkončilo svatbou.
Úžasná třicátá léta!

(věnováno Škodě Superb 1931, jejím vývojářům
a konstruktérům, rovněž pak panu Škodovi)


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tomáš Najman 06.11.2011, 16:47:44 Odpovědět 
   Díky za ohodnocení. Nevěděl jsem, jestli a jak bych závěr mohl prodloužit nebo rozvinout, takže proto zřejmě tak malá délka závěru.
 Šíma 05.11.2011, 17:58:30 Odpovědět 
   Zdravím.

Čarování s hodinami skončilo velkou honičkou. Absurdita je zde uvedena takřka k dokonalosti (z četníků se stávají krásné a milé dívčiny, nehledě na šťastný konec, joj, kdo by nebral pěknou, milou a inteligentní děvu?). Konec dobrý, všechno dobré. Ovšem i zde se musím držet svého tvrzení, že je text malinko spíchnutý narychlo (tak říkajíc "horkou jehlou"). Pozor na chybějící a nadbytečné mezery v textu (ono to nevypadá hezky a každá nedokonalost ruší při čtení). Věřím, že si i tento příběh podobný "bláznivému snu" své čtenáře najde! Hezký večer přeji.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
Cíga, láska, sm...
Polly
Ztracená útočiš...
Bajaja
Zklamání
Sandieta
obr
obr obr obr
obr

..příběh nového začátku
Mája
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr