» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."

Luigi Pirandello

počet přístupů: 2141697

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Bahno civilizace ::

Istarwen	publikováno: 01.11.2011, 17:15


	Potomci lidského rodu vrženi do bláta moderní civilizace. Je konec. Zatraceně, snad už bude konec. Já už to dál nevydržím. Temná mračna dnešní doby se mi válí nad hlavou. Slunce už před dávnými roky uhaslo a „dokonalí lidé“ jej nedokázali opět rozžehnout. Nastala tma. Dlouhodobá, nekonečná tma. Hustá a zlověstná. Soumrak lidstva. Lidstva? Ne, dnes již lidé neexistují. Zbyly jen zdegenerované bytosti s několika lidskými geny v těle. Sedím v bahně civilizace. V bahně obrovského kovového obra, vystavěného lidmi. Chtěli dosáhnout až do nebes, spadli z lešení a vzali s sebou úplně celou přírodu. Městská lůza existovala vždycky, ale dnes je velmi silná, mocná a znepokojená. Pokud chce někdo přežít alespoň jediný den na ulici, musí krást a vraždit. Nesmí se bát smrti a nesmí omdlévat při ohledu na krev. Ulice jsou plné krvavého bláta, shnilých vnitřností a polorozpadlých kostí. Musí se dostat do pouličního gangu nebo makat na vlastní pěst. Ovšem sám moc dlouho na tmavých ulicích nepřežiješ. Opírám se o kovovou zeď. Studí, velice studí a chlad mi běhá po páteři. Snad je to pouze chlad, snad to není strach. Strach ze smrti a ze samoty. Nůž mi trčí mezi žebry a ze vzniklé rány se valí krev. Černá krev. Krev posledního z mého rodu. Hustá tmavá krev naklonovaného děcka. Jsem hříčka přírody. Jsem trest lidstva za to, že se pletou do práce Nejmocnějšího. Dnes se už nerodí děti přirozenou cestou. Dnes se rodí pouze v laboratořích. Vytrhnu nůž z rány a tělem mi proletí ostrá bolest. Křeče mi projíždějí tělem a svírají, zastavují mé srdce. Má krev, můj život vytéká z těla a já přemýšlím, vzpomínám a lituji. První, na co si vzpomínám, je smrad lékařů a laboratoře. Narodila jsem se. Dvě buňky spojené ve skleněné zkumavce, to jsem já. Nemám matku, nemám otce. Jsem jen další pokus. Další předmět otázky: „ Povede seč? Nepovede se?“ To jsem já. Další naklonovanec, další nepovedený, další odhozený na ulici. Drobné nahé tělíčko se otřásalo pláčem. Pomalu jej opouštěl hřejivý život. Horká krev se měnila na ledovou tříšť. Všude okolo byla jen tma. Hustá černá tma. Stejná jako moje krev. Pak mne uchopily teplé ruce a přitiskly mě na horké tělo. Dostala jsem se do nejmocnějšího pouličního gangu a vyrůstala. Vyrůstala jsem ve světě bez slunce. V ocelovém žaludku města, v blátě, v nečistotě, v odpadcích, které na lůzu házejí ti bohatí. Ti, kteří se povedli a byli určení k životu v osvětlených, nádherných kopulích. V nich se vždy zavřou, spokojeně tam žijí a poklop otevřou jen tehdy, když vyhodí odpadky na nás. Na nepovedené. Naučila jsem se mít ostré lokty. Bez rozmyslu zabít nepřítele i soukmence, pokud ti stojí v cestě, protože jinak on zabije tebe. Tak jsem dosáhla nejvyššího místa v gangu, ale všude se najde někdo závidějící a někdo, kdo vám vrazí nůž pod žebra. Nikomu nemůžete věřit. Nikomu nesmíte věřit! Jinak dopadnete jako já. Skončíte s nožem v srdci. Nejlepší přítel? Tady? V tomto světě? Ne, tady nežijí nejlepší přátelé. Byla to moje chyba, jen moje. Nedávala jsem dobrý pozor. Nechala jsem se obalamutit úsměvem. Nebránila jsem se dost silně. Udělala jsem sice jedinou, ale za to obrovskou chybu. Opozdila jsem se jedinou vteřinku a teď za to platím. Krvácím v bahně moderní civilizace a s nelidskou krví odchází i můj zatracený život. Poslední křeč, poslední gejzír krve a jakýsi obraz čisté přírody. Umírám. S poslední kapkou zdegenerované krve opouštím tento odporný svět, který mě bude za chvíli následovat. Nebude to dlouho trvat…


celkové hodnocení autora: 93.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.5		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 14		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Doll	03.11.2011, 10:12:45

Absolutně perfektní povídka, úplně mě to dorazilo a mám takový neodbytný pocit, že jednou takhle beztak lidi skončí. seš dost dobrá :P

Istarwen	03.11.2011, 9:42:00

Děkuji za uvítání. za komentáře a rady. To je to, co mi celé roky chybělo :)

Apinby	01.11.2011, 20:08:05

Celé se mi to jeví příliš krátkozraké, takový úvodňáček, popis a seznámení jak psal Šíma. Určitě by to chtělo rozepsat. Cítím z toho dobrý námět: svět po katastrofě, hlavní hrdinka vůdkyně gangu, kupole s těmi vyvolenými. Dalo by se s tím pracovat. Jinak je to pěkně čtivé. ;) Fajn

Šíma	01.11.2011, 17:14:39

Zdravím. Příběh s lehkým nádechem sci-fi (svět po určité přírodní či lidské katastrofě globálního ražení, viz postapokalyptický svět, kdy přežívají jen zbytky lidí, nebo jemu podobní naklonovaní jedinci). Ano, téma to není vcelku v ničem nové (můžeme o něm číst, či jej vidět v mnoha sci-fi knihách nebo filmech). Opravdu tam jako lidstvo směřujeme? K určitému bodu, kdy přírodu (i Zemi) svěřenou do vínku totálně zničíme... Přemýšlel jsem nad tímto textem. Vlastně jde o takovou momentku. Letmé seznámení s hrdinkou a se světem, ve kterém žije. Myslel jsem na to, že by tento textík mohl být i prologem k něčemu delšímu (příběh by mohl začít klidně od začátku a skončit zase na stejném místě, nebo také ne). Máme osud ve svých rukou, nebo osud řídí naše kroky? Musela by opravdu zemřít? Škoda, že je děj natolik úsporný, že než se jeden začte, je tu konec. Pozor na opakování slůvek (jako důraz na určitý fakt či skutečnost). Většinou to funguje, ovšem každý jen trochu vnímavý čtenář si všimne a podle vlastního "naložení" jej to buďto bude mírně dráždit, nebo mu to bude fuk. Text by mohl díky přílišného držení se oné citové a pocitové stránky sklouznout až k patosu. To by nebylo dobré. Co mi ještě padlo do oka? Absence dialogů - je sice pravdou, že zde nemusí vůbec figurovat, nejde-li o příběh s delší zápletkou, ale jen takovou ochutnávkou, mohou se oželet. Zde jsem narazil jen na jednu (spíše jde o myšlenkové pochody, než přímá řeč), avšak pozor na chybky z nepozornosti: -- „ Povede seč? Nepovede se?“ -- (viz nadbytečná mezera a nejspíš i překlep ve slůvku: seč) Co dodat na závěr? Mohla být povídka více rozepsána? Širší rozhled, více detailů, propracovanější příběh? Aby byl čtenář nejen více v obraze, ale také si text více užil. Jak vypadala naše hrdinka? Jak vypadal svět, ve kterém žila? Co cítila? O čem snila? V co doufala a jaký měla cíl? Tento text je nejspíš v mnohém ošizený, přestože mezi řádky prosvítá mnoho myšlenek a popisů, které leží ladem (kdyby byly uchopeny a rozvedeny, mohl by být tento příběh o něčem jiném). Ovšem, jen na mém skromném názoru nezáleží, důležitější je, jak zareaguje širší čtenářská obec. P.S. Přestože se zdá, že je zde náznak odstavců, pro přehlednost textu by bylo dobré je více zvýraznit, ať už prázdným řádkem (viz 2x stisknout klávesu "enter"), nebo použít html tág [tab] v hranatých závorkách umístěný vždy na začátku nového řádku, který má reprezentovat nový odstavec.


ze dne 01.11.2011, 17:15:31
Šíma: A ještě bych opět zapomněl: Vítám na SASPI a přeji mnoho úspěchů v tvorbě! ;-)