obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915785 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39720 příspěvků, 5825 autorů a 392944 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Slepý Cíl ::

 autor Kalrath publikováno: 02.11.2011, 21:46  
Sen muže, který snil o lásce, ale nikdy ji neuskutečnil.
Poněkud kratší :D
 

Byl všední den. Obyčejný, ničím speciální. Ráno jsem vstal, umyl jsem se vykonal zákládní potřeby a jako každý den odešel do práce. Jenomže když jsem došel do práce, tak tam nikdo nebyl. Všichni pracovníci byly fuč a dokonce i ředitel nebyl ve své kanceláři jako obvykle. Vše okolo bylo tak zvláštní ale mě se to zdálo normální. Vyšel jsem ven a procházel jsem se prázdnými uličkami s různými plakáty událostí. Cítil jsem se osvěžen. Zafoukal na mě sladký vánek z ulic a jako by mnou něco prošlo. Velmi zvláštní pocit. Po nějaké chvíli jsem si dokonce i všiml, že nebyl ani žádný človíček kolem mě! Nikdo neprocházel kolem, nikdo neseděl na ranní kávičce jako vždycky u Doris v kavárně. Sám jsem chodil ulicemi města a naslouchal městu. Žádný zvuk aut, pozpěvujících ptáků či pouličních bavičů. Ikdyž není přece normální bý ve velkém městě sám já jsem byl klidný a uvolněný. Sršel jsem energií a zároveň jsem byl uplně vyčerpaný. Ale stále jsem bloudil a hledal. Hledal jsem ji! Tu kterou jsem chtěl najít už roky. Moji milovanou. Patricii. Ještě den předtím mi volala a říkala že bych se mohl stavit jestli budu mít čas. A já si ho našel. Její dům byl krásný. Když jsem stál u něj byl jsem jako v ráji za brankou byly růže a levandule. Otevřel jsem si vrátka bez pozvání a prošel jsem se zahradou. Malé jezírko tvořilo okrasu této skvostné zahrady. Okolo bylo plno druhů květin. Exotických až po obyčejné plevely. Líbilo se mi tady. Měl jsem z toho všeho dobrý pocit. Došel jsem ke dveří domu a zaklepal na dřevěné dveře lemované krajkou a prohrábl jsem si své husté vlasy, které již začaly šeďivěd a padat víc a víc. Nikdo neotvíral. Asi nikdo nebyl doma. Ale já se nedal a zkusil jsem zaklepat ještě jednou. Zase nic. Otočil jsem klikou. Byla studená jako led a zaprášená jako by ji nikdo neomyl už tisíce let. Vstoupil jsem dovnitř a zabouchl jsem za sebou. Uvnitř bylo teplo a příjemně. Chodba byla nově vymalovaná. Páchla zde ještě barva. Prošel jsem ji a odložil jsem si svou koženou bundu na poličku za chodbou. V další místnosti byly křesla a velký kamenný krb. Vyhřával a osvětloval celou místnost. Ale stále mě zaráželo, že zde nikdo nebyl. Prohlédl jsem i ostatní pokoje, ale i tam nikdo nebyl. Zbývalo druhé patro. Vyšel jsem schody a ihned jsem mířil do ložnice. Odhadl jsem tu místnost správně. Pomalu jsem otevřel dveře a nakoukl dovnitř. Ležela sama na posteli obalená do kusů látky a smutně koukala na strop. Nic jsem na něm neviděl, ale ona se tam dívala tak zamyšleně že mi stále vrtalo hlavou na co kouká. Sedl jsem si k ní a podíval se jí do očí. Tekly jí slzy. Netuším co se jí stalo ale chci to zjistit.
Natáhl jsem ruku a položil jsem jí na tvář Patricie. Vhnaly se mi slzy do očí když jsem to zjistil. Smutnou pravdu. Rozplynula se mi přede mnou a já jsem nemohl říct ani slovo. Jako bych si spolkl jazyk. Už se to stalo. Proto zmizela a proto nemůžu promluvit. Nakonec jsem se nedočkal za celý život ani opětované lásky od druhé osoby. Už to něšlo. Protože už nežiju. Všechno to byl jen obyčejný sen mého života.


 celkové hodnocení autora: 60.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 17 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 triste.franceska 15.12.2013, 2:31:37 Odpovědět 
   Hah, snad první nebo jedna z velmi mála próz, které jsem tu četla a hlavně dočetla. Tu délku respektive krátkost jsem naopak uvítala, protože jsem napsat, že jsem si všimla několika chybějících čárek a nejdřív jsem si myslela, že nebudou v textu vůbec žádné, což mi přišlo super a nové, ale to byl můj omyl, jinak se mi to celkem líbilo, bylo to svižné ale ne prázdné.
 Siggi 23.11.2011, 9:24:48 Odpovědět 
   Sny leckdy vyprávěví příběhy pravdivější, než jsme ochotni připustit a přiznat. Tohle by nebylo špatné, kdyby se to lehce okořenilo a rozdělilo na odstavce. Text působí jako monolit a to se špatně čte. Zapoj trochu fantasii a něco tomu příště dej. Uvidíš, že to bude pak lepší a i tobě se to bude více líbit.
 ze dne 26.11.2011, 1:37:16  
   Kalrath: Pokusím se :)
 Šíma 02.11.2011, 21:43:56 Odpovědět 
   Zdravím.

Celkově - byť jde o popis snu (a ve snech se může stát ledacos, nehledě na místa, kam nás naše sny zavádějí, také mohou být přímo fantaskní) je tento textík docela průměrný. Chybí mu atmosféra (více pocitů), přeci jen i ve snu se můžeme parádně bát, cítit se dobře, být veselí nebo smutní, přestože zde tu a tam již něco "prosvítá". Prostě mi chybí více detailů...

Sny jsou prý výplody našeho podvědomí (reflektují na naše přání - třeba i přání nesplněná). Zde náš hrdina nenalezl lásku svého života a ona žena, po které tolik toužil (a kterou i tolik miloval) byla stále nedosažitelná. Když tak nad tím přemýšlím, nemohlo vyústění tohoto snu skončit jinak?

Co mi trochu vadí? Použitý jazyk, tedy spíše to, jak vkládáš slova do vět a vyjadřuješ tím své myšlenky a popisuješ to, co hrdinové cítí a prožívají. Ruku na srdce, určitě by si tento příběh (momentka) zasloužil ještě dopilovat, víceméně vypadá jako takový polotovar (zkus si jej přečíst nahlas - co se týče slovosledu a stylistiky), na chybky je dobrý betareader (někdo, komu věříš, kdo ovládá alespoň trochu jazyk a kdo Ti nebude mazat med kolem pusy). Tak...

Stylistika:
======

-- Byl všední den. Obyčejný, ničím speciální. -- mimořádný (zní lépe nežli speciální)

-- Malé jezírko tvořilo okrasu této skvostné zahrady. -- tvořilo okrasu ??? (zkus to jezírko popsat jinak)

-- Páchla zde ještě barva. -- (příliš krátké a úsečné, přestože je to jasné, ovšem tato věta se mi nelíbí, kdo by si dal do domu - byť je to jen sen - barvu, která páchne?)

-- Vyhřával a osvětloval celou místnost. -- vyhříval (to je jako kopanec do hlavy, místnost může být vyhřátá, ale krb ji může pouze vyhřívat)

-- Ale stále mě zaráželo, že zde nikdo nebyl. Prohlédl jsem i ostatní pokoje, ale i tam nikdo nebyl. -- (opakování slov - 2x "nebyl" za sebou, čtenář si všimne, někteří jsou na toto takřka vysazení)

-- Rozplynula se mi přede mnou a já jsem nemohl říct ani slovo. Jako bych si spolkl jazyk. Už se to stalo. Proto zmizela a proto nemůžu promluvit. Nakonec jsem se nedočkal za celý život ani opětované lásky od druhé osoby. Už to něšlo. Protože už nežiju. Všechno to byl jen obyčejný sen mého života. -- (promiň, ale tato pointa vyznívá tak pateticky a naivně, vždyť to byl jen sen, čim kratší je text, tím by měla být pointa vychytanější, nečekaná a překvapující)

Chybí Ti čárky v souvětích + překlepy:
========================

-- Ráno jsem vstal, umyl jsem se vykonal zákládní potřeby a jako každý den odešel do práce. -- Ráno jsem vstal, umyl jsem se, vykonal základní potřeby a jako každý den odešel do práce.

-- Vše okolo bylo tak zvláštní ale mě se to zdálo normální. -- Vše okolo bylo tak zvláštní, ale mně se to zdálo normální.

-- Ikdyž není přece normální bý ve velkém městě sám já jsem byl klidný a uvolněný. -- I když není přece normální být ve velkém městě sám, já jsem byl klidný a uvolněný.

-- Ještě den předtím mi volala a říkala že bych se mohl stavit jestli budu mít čas. -- Ještě den předtím mi volala a říkala, že bych se mohl stavit, jestli budu mít čas.

-- Když jsem stál u něj byl jsem jako v ráji za brankou byly růže a levandule. -- Když jsem stál u něj, byl jsem jako v ráji, za brankou byly růže a levandule.

-- Nic jsem na něm neviděl, ale ona se tam dívala tak zamyšleně že mi stále vrtalo hlavou na co kouká. -- Nic jsem na něm neviděl, ale ona se tam dívala tak zamyšleně, že mi stále vrtalo hlavou, na co kouká.

-- Netuším co se jí stalo ale chci to zjistit. -- Netuším, co se jí stalo, ale chci to zjistit.

-- Vhnaly se mi slzy do očí když jsem to zjistil. -- Vehnaly se mi slzy do očí, když jsem to zjistil.

Podtrženo a sečteno, jde o docela tuctový příběh, který by při troše péče (nejen co se gramatiky týče) mohl vypadat jinak. Chce to jen si nad ním sednout a dát si dohromady to, co vidíš svým vnitřním zrakem s tím, co a jak chceš sdělit svým čtenářům, aby měl příběh "hlavu a patu", přestože sny mnohdy "hlavu a patu" nemají. Tedy hodně číst - nejen pro budování slovní zásoby, ale také proto, abys viděl, jak jiní pracují s textem - a také hodně psát (každý spisovatel nějak začínal a vypracoval se jen díky své píli). Tečka...

Hezký večer a mnoho zdaru v dalším psaní. Ano, je nutné bojovat.
 ze dne 03.11.2011, 21:37:37  
   Kalrath: Budu se snažit zlepšit... Napsal jsem to cca za 15-30 min takže tam mám hromadu chyb :) a musel jsem to rychle publikovat, protože jsem neměl moc času :D
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Motýl, který ni...
Ribbon
Žebrákova...
Flamy
28. srpna 1914
Valoar
obr
obr obr obr
obr

Ave!
Anne Rowan
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr