obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915546 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5772 autorů a 391781 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Kancelář ::

 autor Miroslav Zdanovec publikováno: 04.11.2011, 8:22  
Malá ukázka z mé divadelní hry, jež píši. (Omlouvám se za úpravu v textu, ale kopíroval jsem to z wordu a trochu se mi to pomíchalo. Samozřejmě jsem se to pokusil upravit, do nějaké čtivosti)
 

Kulisa 1: (Ze scény se odstraňuje kulisa chodby a kávového automatu. Zůstává kulisa účetní kanceláře)

Scéna 3: (V kanceláří za stoly sedí pouze Nina. Na scénu rychlým krokem přichází paní Ouřadová)

Ouřadová: Tady nic nemůže fungovat normálně! (Hubuje a přichází ke svému pracovnímu stolu)

Nina: Stalo se zase něco?

Ouřadová: Zase? Ono se ještě nepřestalo dít to předchozí!

Nina: A co?

Ouřadová: Ty nic nevíš? Nikdo se nepochlubil?

Nina: Bohužel.

Ouřadová: To máš z toho, že ráno chodíš pozdě. Potom nic nevíš.

Nina: A co s tím mám společného já? (Řekne rozzlobeně)

Ouřadová: Ale nic. (Řekne otráveně)

Nina: (Rezignovaně) Tak co se vlastně stalo. Reklamace?

Ouřadová: (Rozhazuje rukama) No co bys řekla. To je pořád samej kvalt a všechno na poslední chvíli a teď tám na to
čumí jako sádrový pstruzí.
(Ozve se zaklepání a na scénu vchází Ředitel Obermajer a Martin Horníček)

Obermajer: Tak dámy, vedu vám novou posilu. Tady pana Martina.
(Nina se zvedá od stolu a jde Obermajerovi a Martinovi naproti)

Ouřadová: Dobrý den. (Řekne trochu mrzutě)

Nina: (Podává s úsměvem ve tváři Martinovi Horníčkovi ruku) Nina. Dobrý den.

Martin: Horníček. Dobrý den.

Obermajer: Tak já vás tu všechny nechám a vy mu ženský ukažte co a jak. Zatím nashle.

Ouřadová: Počkej, Olivere! Jdu taky. Na dílně mají bordel.
(Ouřadová a Obermajer odcházejí)

Nina: Můžu vám říkat Martine? (Stále mu tiskne ruku)

Martin: To mě bude těšit. (Pokyne hlavou)

Nina: Mě taky. (Stále mu hledí do očí)

Martin: Tak…už jsme se seznámili.

Nina: (Konečně uvolní stisk Martinovy ruky) A…ano, promiňte.

Martin: Netykáme si?

Nina: Můžeme. Tak ahoj. (Řekne s mírnými rozpaky)

Martin: Ahoj.
(S rozpaky si dají polibek na uvítanou)

Nina: Tak tohle je tvůj stůl. (Ukazuje rukou a popojde k prázdnému kancelářskému stolu)

Martin: Oni si tykají? (Říká a sedá si na své místo)

Nina: Kdo?

Martin: No…vaše kolegyně a…

Nina: (Skočí mu do řeči) náš pan ředitel? Je kamarádskej, když mu dotyčnej zobe z ruky, jinak je trochu morous.

Martin: (Přikyvuje)

Nina: (Sedá si ke svému stolu) Nerozumíš trochu tady tomu?

Martin: Nejde ti to?

Nina: No, počítač není zrovna můj přítel.

Martin: A někdo jiný je váš přítel?

Nina: (Opře se lokty o stůl a podepře si hlavu. Vyzývavě se na Martina podívá) A jak moc tě to zajímá?

Martin: Teď mě zajímá ten tvůj počítač. Co s tím máš?

Nina: (S rachotem se snaží vložit do počítače disketu) Ale, nejde mi vložit do počítače třetí instalační disketa.

Martin: Ty máš ještě počítač s disketami?

Nina: Je to krám. (Kroutí hlavou) Tak co vlastně s tím? Ta třetí mi tam prostě nejde.

Martin: A vyndala jsi tu předchozí disketu? (Vstane od stolu a jde k Nině)

Nina: Aha. (Řekne zamyšleně) A já proč už ta druhá tam šla nějak špatně.

Martin: Ženský. (Řekne a kroutí hlavou) Kdybys byla blondýna tak bych to ještě pochopil, ale takhle nadupanou
bednu, to se jen tak nevidí.

Nina: Každej někdy udělá chybu. (Řekne zamračeně)

Martin: (Odchází od Niny ke svému stolu) Jo chybu, aha.

Nina: Slušný chování ti asi moc neříká, co?

Martin: Co sem pleteš slušný chování? Já za to nemůžu, že to tam cpeš jako salám do hamburgeru.

Nina: Možná bude lepší, když si budeme zase vykat, pane Horníček.

Martin: Asi jsem holt jako můj otec.

Nina: Co vůbec děláte v kanceláři, když nevycházíte s lidmi?

Martin: Zatím jsem nevyšel jedině s vámi.
(Na scénu vchází paní Ouřadová. V ruce držíc rozečtené noviny)

Ouřadová: Co se tu děje?

Martin: Jen se jděte podívat, to stojí za to.

Nina: (S pláčem vstane od stolu)Baví vás to?! (Vykřikne a utíká z kanceláře)
(Chvilku je ticho)

Ouřadová: Nepamatuju, že by Nina někdy brečela. (Tázavě se podívá na Martina a jde ke svému stolu)

Martin: Zas tolik sem neřekl.

Ouřadová: Vy jste ale zabedněnec.

Martin: Nevíte proč? (Vstane od stolu a jde ke stolu paní Ouřadové. Podívá se na ni, poté z police vyndá své desky s
Dokumenty a odnáší ke stolu)

Ouřadová: Víte co a jak? (Nejistě se zeptá)

Martin: To myslíte vážně?

Ouřadová: Tak, přeci jen vaše první místo.

Martin: Ten zabedněnec není vůl.

Ouřadová: Nýbrž?

Martin: Pracovník jako vy, tak příště bez poznámek prosím.

Ouřadová: Není zač. (Řekne ironicky)
(Zvonící mobilní telefon paní Ouřadové přeruší jejich dialog)

Ouřadová: (Zapátrá v kabele a vyndá zvonící mobil. Zvedne jej a přiloží k uchu)

Ouřadová: No co chceš? Teď nemám čas. (Pokračuje ironicky)

Martin: (Zašklebí se v obličeji a pokyvuje hlavou na adresu Ouřadové)

Ouřadová: (Zvyšuje hlas) Prosím tě, teď mě s tím neotravuj, to jsme si vyříkali včera!

Martin: (Opět pokyvuje hlavou do rytmu rozhovoru paní Ouřadové)

Ouřadové: (Stoupne si od stolu a otočí se zády do rohu jeviště – kanceláře) Ne, o žádnou dohodu nemám zájem!
Zapomeň, že z toho vybruslíš a já budu přede všema vypadat jako blbec! (Všimne si Martina a chce
Odejít z kanceláře)

Ouřadová: Přestaň s tím! (Křičí a odchází z kanceláře) Včera jsi to dokonal úplně!

Martin: (Říká si pro sebe, opřený lokty o stůl, hlavu podepřenou, chytajíc se za čelo) Tady je to vážně cvok haus.
(Okamžik ticho. Na jeviště vchází Karel malý)

Malý: (Zastaví se) To jste vy, ten nový?

Martin: Jak račte vidět.

Malý: Promiňte, představoval jsem si někoho staršího.

Martin: A já někoho milejšího a hlavně bez předsudků.

Malý: Ehm… Neviděl jste tu slečnu Kocírkovou?

Martin: To je ta z „Mekáče“? Jo, byla tu.

Malý: (S údivem) Co? A nevíte, kde je teď?

Martin: Jo vím asi. (Řekne ironicky)

Malý: (Chce odejít)

Martin: Vy za ní hodně běháte, že?

Malý: Co? Ne… já… něco potřebuju okopírovat. Přijdu pak. (Odchází)


Kulisa 2: (Na scénu se umisťuje kulisa firemní chodby a kulisa kávového automatu.)

Scéna 4: (Na scénu vchází pani Ouřadová, smrká do kapesníku a utře si zvlhlé oči. Za okamžik na scénu přichází Nina)

Nina: Co je vám Marie?

Ouřadová: Ale nic.

Nina: (Položí ruka na rameno paní Ouřadové) Nepovídejte, vidím to na vás.

Ouřadová: Asi se rozvedu.

Nina: Proč? Neklape to?

Ouřadová: Podrobnosti ti snad říkat nemusím.

Nina: Omlouvám se.

Ouřadová: To nevadí. Ale včera to už moc přehnal.

Nina: Kdo? Váš muž?

Ouřadová: Kdo jiný. Chtěla jsem to s ním zkusit ještě jednou a zeptala se ho, jestli mě večer vezme někam, kde je
draho. A víš, kam mě vzal?

Nina: (Kroutí hlavou)

Ouřadová: Na benzínovou pumpu.

Nina: (Říká tišeji a kroutí hlavou) To je strašný. Víte co? (Řekne optimisticky) Můžu vás pozvat dnes na oběd?

Ouřadová: Může být, děkuju.

Nina: (Pomalu odcházejí z jeviště) Nemyslíte, že nám ředitel něco tají?
(Za malý okamžik rychlým krokem přichází Alena Tichá, v jejím stínu se blíží pan Obermajer)

Obermajer: Aleno, počkej! (Volá na ni)

Alena: Ani mě nehne. Kdo si vůbec myslíš, že jsem?

Obermajer: Moje Alenka. (Usměje se)

Alena: To si nějak pleteš ne?! Nejsem žádná tvoje manželka.

Obermajer: Nepřeháněj, vždyť víš, jak to mezi námi je.

Alena: A jak tedy? Samotnou by mě to zajímalo. Jak jsi mi takovou věc mohl tajit!

Obermajer: Nepřišlo mi to důležitý! Do nedávna to bylo téměř mimo můj současný život.

Alena: Aha, docela ráda bych tedy znala tvoje životní priority.

Obermajer: Co sem teď pleteš tohle? O to tu přece nejde.

Alena: (Dá si ruce v bok) A o co tedy jde? Jak ti mám teď věřit? Máš snad ještě jiné milenky?

Obermajer: (Rezignovaně máchne rukama) Říkám ti, nepřeháněj!

Alena: No promiň, ale mě před pětadvaceti lety nohy nepodjely.

Obermajer: Měla jsi pravdu, nejsi žádná moje manželka.

Alena: A nejsem už ani tvoje milenka.

Obermajer: (Na okamžik se zamyslí) To mi připomíná, slečno Tichá, že bude porada. Svolejte mi všechny do kanceláře
účtárny.

Alena: (Překvapeně pohlédne na Obermajera) Ale Olivere, já…

Obermajer: (Vstoupí ji do řeči) Chtěla jste snad říct, pane řediteli.

Alena: (Smutně sklopí hlavu) Ano. (Řekne a pomalým krokem odchází z jeviště)
(Na scénu vchází Karel Malý)

Malý: (Zastaví se u Obermajera) Můžu s vámi na okamžik mluvit, pane Řediteli?

Obermajer: Bude porada, takže pokud něco potřebujete, tak… (Odmlčí se)

Malý: Nezdržím vás dlouho.

Obermajer: Ženský na vás dneska v kanceláři nasazovaly.

Malý: No jo, to je jim podobný. (Zamyslí se) A který vlastně?

Obermajer: Paní Ouřadová, Nina Kopírková – totiž Kocírková. Mně se to plete, jak sedí pořád u tý kopírky.

Malý: Nina taky?

Obermajer: No proč se divíte, sedí tam též. Něco jste jí chtěl?

Malý: Ale nic, (Snaží se lhát) jen potřebuju… no… tady tohle okopírovat, tak jsem ji sháněl.

Obermajer: Aha.

Malý: A… co vlastně povídala?

Obermajer: Kvůli tomu tady přece nejsme. Potřeboval jste něco?

Malý: No… vlastně, když jsem hledal slečnu Kocírkovou, tak jsem si myslel, že…

Obermajer: No co ještě?

Malý: (Přemýšlí) Že … jste ji třeba viděl, nic víc.

Obermajer: Říkám … bude porada, pojďte se mnou. Slečna Tichá právě všechny svolává do kanceláře a Nina
tam jistě už bude.

Nina: (Přibíhá na jeviště) Pane řediteli, už jsme kompletní, můžeme začít!

Obermajer: (Pokyne rukou k panu Malému, škodolibě) No tak vidíte, Karle! Jako na zavolanou. Toužíte po Nině a ona vám
nadběhne sama.

Malý: (Nesměle zakývá hlavou na souhlas)

Nina: (Udiveně) Cože? Něčemu tady nerozumím?

Obermajer: No… to už vám tady pan Karel poví jistě sám. Teď už ale půjdeme…
(Na scénu vchází muž, oblečen v pracovním oděvu. Značně rozhořčen.)

Ticháček: Dobrý den, pane Obermajer.

Obermajer: Dobrý den, máte přání?

Ticháček: Přání si nechte pro Ježíška, jdu dát výpověď!

Obermajer: (Současně s ním Nina a Karel) Proč? (Všichni tři se po sobě podívají)

Ticháček: Nenechám se tady kibicovat jen tak pro nic za nic!

Obermajer: Tak dost. Co se vlastně děje?

Ticháček: Ráno přijde reklamace, rozbalím bednu – opatrně, abych to poškozené zboží nerozbil, jak jinak. Podívám se
na datum a vidím, že v té době jsem měl dovolenou a nemám s tím nic společného. Chci to předat dál a
vejou na mě jako na měsíc.

Obermajer: A dál?

Ticháček: Jak, dál?

Obermajer: To je vše?

Ticháček: To je málo? Tak za druhý! Chci jít na oběd, přijde tady pan Malý, že mu něco hoří – asi pod zadkem, nevím,
a že to musím udělat hned. A když jsem se ohradil, víte, co mi řekl? Tady se maká, najíst jste se měl doma!

Malý: (Má otrávený výraz v obličeji)

Obermajer: No… pan Malý to jistě myslel motivujícím způsobem. Jen to nevhodně vyjádřil.

Ticháček: Tak si tu motivaci nechte, já se bez ní obejdu!

Nina: (S úsměvem na rtech) Podívejte, pane Ticháček. Každý je nahraditelný, i vy. Ale byly bychom rádi, abyste
tu pracoval dál, protože svými zkušenostmi pro tuhle firmu můžete být přínosem.

Obermajer: Tak, co vy na to?

Ticháček: No… já to teda ještě zkusím. Pracuje se mi tu jinak dobře.

Obermajer: To jsem rád. Můžete jít a hlavně klid. (Muž se pomalu otáčí a odchází. Pan Obermajer se otočí na Karla
Malého) A to platí i tady pro pana Malého!

Nina: (Zasměje se)

Obermajer: (Otočí se na Ninu) A vám děkuji, Nino. Lépe bych to sám neřekl. Výborně. (Kývá uznale hlavou) Teď už
konečně půjdeme.
(Všichni tři odcházejí z jeviště)

Nina: A co vlastně ta reklamace?

Obermajer: To dořešíme.
(Chvíli klid. Poté na scénu se vrací pan Ticháček. V rukou nese těžkou papírovou krabici. Dojde doprostřed jeviště, kde se ukopne a spadne přímo na krabici, kterou rozmačká. Při pádu jsou slyšet rachotící střepy. Na chodbu vbíhá kolega Hrubý, rovněž oděný v montérkách)

Hrubý: Ty… vole… (Chvíli stojí a kouká, zatím co pan Ticháček vstává ze země) Nechceš helfnout?

Ticháček: (Udiveně) Cože? (Řekne a snaží se krabici narovnat)

Hrubý: Chceš pomoct, nebo ne?

Ticháček: Proč říkáš helfnout a pak pomoct?

Hrubý: Nerozumíš německy?

Ticháček: Vidíš tady někde německý cedule?

Hrubý: Proč?

Ticháček: Takže někde v Deutschlandu asi nebudeme, že jo.

Hrubý: Kde že?

Ticháček: Ale, třeba v Mnichově. (Řekne otráveně a mávne rukou)

Hrubý: My pojedeme do Mnichova? Proč nám to nikdo neřekl? A co tam?

Ticháček: To neřeš, třeba na montáž. (Shýbá se pro bednu)

Hrubý: Tobě je jedno, že máme jet na montáž? To teda ne, nikdo mě neinformoval. Sami tady nestíháme, máme
moc práce.
Ticháček: Tak zkuste něco dělat, třeba jí ubude.

Hrubý: Ještě ty začínej.

Ticháček: Prosím tě, neřeš to… zapomeň na to. Radši poraď, co teď s tím. Až to uvidí Malý, tak jsem bez prémií.

Malý: (Přichází na scénu a rozhlíží se kolem. Hrubý a Ticháček schovávají bednu za sebou.) Co to bylo za ránu?

Ticháček: (Rychle přistoupí k panu Malému. Ten se rozhlíží po hledišti) To bylo asi na dílně. Ukazuje směrem do
hlediště) Patlalové. To byl určitě Procházka. Tam… ten zrzavej vzadu.

Hrubý: (Nenápadně mezitím posouvá poškozenou bednu k nohám Karla Malého)

Malý: A co vy dva, tady děláte?

Hrubý: Byli jsme poslaný pro nějakou bednu. Prej na ni máme bejt opatrný, nebo co.

Malý: To bude asi ta zásilka z Prahy, na tu pozor! Já musím na poradu. (Otáčí se, ukopává se o bednu a padá do ní.
jsou slyšet rachotící střepy)
Malý: Doprdele! Kterej idiot to sem dal?! (Zvedá se ze země)

Ticháček: Ale ta bedna už tady byla i předtím, pane Malý. Šel jste kolem ní.

Hrubý: Ano, to můžu potvrdit.

Malý: (Chytá se za hlavu) Práce jedna blbá. Takovej průser. Vezměte to na dílnu pánové, uvidím co s tím. Děkuju.
(Řekne utrápeně a urychleně odchází)

Hrubý, Ticháček: ( Přistoupí k sobě blíže)
A je to! (Řeknou oba hlasitě, rukama dělajíc známé gesto postaviček Pat a Mat. Ticháček vezme otlučenou krabici, oba odcházejí z jeviště)


 celkové hodnocení autora: 64.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 30 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Miroslav Zdanovec 16.12.2013, 11:59:36 Odpovědět 
   Tato divadelní hra měla 14. Prosince premiéru u nás v Milavčích (okres Domažlice) a však scénář byl komplet přepsán a přepracován, tak již není aktuální a nic z této ukázky scénáře na jevišti nebylo. Obměna scénáři velmi prospěla a zaznamenali jsme obrovský úspěch. :-)
 kulkul 09.11.2011, 11:51:30 Odpovědět 
   To se ještě něco napřepisuješ, než se jednání ujmou samy postavy a nebudeš už jim překážet... - ale je to na dobré cestě. Tak pracuj, přepisuj.
 kulkul 07.11.2011, 13:08:31 Odpovědět 
   Začátek byl, až k polibku na seznámení, výborný. Trochu asi nepůvodní, ale živý a zdálo se, že sledujeme nějaký záměř. Pak záležitost s disketami vyšla ale jako záměrně dovedená ke střetu, v němž humor téměř žádný. Toto schéma (hledání záminek ke sporu nebo gagu) se potom opakuje prakticky až do konce s dalšími a dalšími postavami, takže se děj rozdrobil a sotva se něčeho hlubšího ještě dočkáme. Škoda, neboť jinak je styl schopný, samostatný, věty víceméně přesné a postavy zřetelné.
 ze dne 09.11.2011, 11:17:04  
   Miroslav Zdanovec: Souhlasím, v mém PC již upraveno a přepsáno.
 ze dne 08.11.2011, 2:18:21  
   Miroslav Zdanovec: jen, malá poznámka. Toto není začátek hry, je to prostě výtažek ze hry.
 ze dne 07.11.2011, 22:04:58  
   Miroslav Zdanovec: Zdravím a děkuji za komentáře. Taky si myslím, při zpětném pohledu a vašem názoru, že spor s disketami byl až příliš, konfliktní. Ještě to přepíšu. Samozřejmě, že samotný text hry se popřípadě, že by se u nás na vesnici hrála, bude ještě upravovat a konzultovat s místním divadelním spolkem, takže konečná úprava to ještě rozhodně není. Ale ještě není rozhodnuto, zda se to v budoucnu bude hrát. Třeba taky ne, jak bude zájem. Díky za komentář a radu, pomohly.
 Apinby 05.11.2011, 8:05:02 Odpovědět 
   Ahoj, nejdříve se tě musím zeptat, kolik jsi přečetl divadelních her? Četl jsi R.U.R.? Pygmalion? Revizora? a další? Mi to tak nepřipadá. Rozhodně bych ještě zapracoval na tvém dílku. Rozhodně zkus něco udělat s přímou řečí a udělej jí uvěřitelnější. Nebude škodit nějaký nespisovný výraz, hodně lidí používá i slůvka "tak, takhle, to, ten, tenhle" a řeč potom vypadá mnohem uvěřitelněji.

No uvidíme, co se z toho vyklube.
 čuk 04.11.2011, 8:21:07 Odpovědět 
   Takovéto dialogy se těžko posuzují bez znalostí inscenačních poznámek. Hra na jevišti může vypadat zcela jinak než když je takto napsána.Připadá mi trochu seriálová: postavy se postupně vybarvují, vznikají zápletky a konflikty. Vtipnost je přiměřeně realisticka, místy by se diváci asi i zasmáli. Nelze posoudit, nakolik se taková téměř fotografie všednosti vybarví a k čemu směřuje. Čtení je samozřejmě ploché, na jevišti si to lze dobře představit. Ovšem pokud by byla celá hra psána v tomto stylu, nevím, jestli by udržela pozornost diváků: překvapení v publikovaném textu příliš není, jedná se zřejmě o část expozice. Třeba bude hra divácká - můj šálek čaje to ale není.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Nitrosvět -Prvn...
Askadrin Sidlong
Velký slovník z...
Filip Schneider
Ledová pláň
Hugozhor
obr
obr obr obr
obr

Co skýtá
Jiří Ondra JL"
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr