|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: Azurit ::
| Legenda se vrací |
| |
|
|
Bylo to jedno z mála stavení tak blízko u lesa. Do výše se tyčil dvoupatrový, elegantně porostlý dům s tmavě hnědou fasádou a dokonale vyleštěnými okny. Zahrada byla perfektně upravená, živý plot do centimetru přesně zastřižený. Za domem se rozprostíral bazén a kolem něj plocha o několika arech.
Na příjezdové cestě před garáží stála bílá dodávka.
V onom obřím baráku bydlela šestičlená rodina.
Otec byl podnikatel, co vydělával přes sto tisíc měsíčně.
Matka byla vyhledávaná pornohvězda a za každý natočený film dostávala přes milion.
Nejstarší syn úspěšně vystudoval dvě vysoké školy a vrhl se na dráhu politika.
Prostřední dcera byla ve svých dvaceti letech jedna z nejvyšším IQ v celém světě.
Desetiletý syn Mareček byl nejchytřejší na celém druhém stupni (chodil do páté třídy).
A v jednom z mnoha pokojů bydlela 16 let stará dívka. Ta se jmenovala Božka a ráda tajně hulila trávu.
Jednou večer si šla lehnout poměrně brzy. Byl to výjimečný den, protože si nezapálila jediný joint. Zavřela se do svého pokoje, podívala se do zrcadla, podrbala se na hlavě a dlouze přemýšlela, jak si má ze zubu vyšťourat špenát, který měla právě k večeři. Nebo že by to nebyl špenát a ona by tím zkazila tak výjimečný den? Nakonec se rozhodla zatáhnout dlouhé těžké závěsy a zhruba po dalších pěti minutách jí došlo, že v okolí ji nemá kdo sledovat.
Rozčesala si své krásné dlouhé vlasy a cestou do postele o ně zakopla. Vyškrábala se zpět na nohy a za chvilku usnula ničím nerušeným spánkem se svým plyšovým králíčkem Azuritem (pozornost podniku).
Zdálo se jí právě o tom sviňském špenátu, když jí pod polštářem začal vyzvánět mobil. Co zas kdo otravuje takhle pozdě? Bylo už po půlnoci!
Na displeji se ukázalo číslo její kamarádky.
„Co je,“ zafuněla do telefonu.
„Pojď ven, čekáme na tebe na zídce,“ ozvalo se na druhém konci.
„Já spim, musim spát, jinak ráno nevstanu do školy,“ odmítla Božka.
„Holka, letní prázdniny jsou zhruba v polovině a ty si ještě nezaregistrovala, že se nevstává do školy?“
„No jo, jsem tam za chvilku,“ zaskučela a položila telefon. Popadla župan se srdíčky, nasoukala se do chlupatých bačkůrek a potichu se vykradla z domu.
Na zídce kousek před domem opravdu seděla její kamarádka Aneta a dva kluci, Čestmír a Mikuláš. Všichni tři v ruce drželi zapáleného jointa a v očích se jim třpytila mírná nepřítomnost.
„Dej si taky,“ nabídla Božce trávu Aneta.
Božka se podívala na hodinky. Opravdu bylo po půlnoci. „Dej to sem, jeden den jsem bez toho vydržela, tak si můžu dát.“
Asi po hodině příjemného pokuřování a narůstajícího smíchu a dobré nálady ze sebe Čestmír vysoukal celou jednu souvislou větu.
„Co kdybysme zašli do toho starýho mlejna, co je za lesem,“ navrhl.
„Si asi spadl z borůvky,“ začal se Mikuláš řehtat na celé kolo. „Do toho mlejnu, jak tam straší? No to v žádnym případě ha ha!“
„Co vole, bojíš se? Srabe, to i ten králíček Azurit, jak ho má Božka, nemá tak počuráno,“ přesvědčoval ho Čestmír.
„Ale to vůbec, ale vůbec není špatnej nápad,“ přikyvovala horlivě Anetka a začala se vrtět do neexistujícího rytmu.
Mikuláš prohrál.
„Jo a chtěl sem ještě říct, že ta tvoje máma je vážně dobrá,“ pokýval Mikuláš hlavou směrem k Božce a se staženým hrdlem se vydal s ostatními do lesa.
„Je tu tma,“ řekla Božka.
Jako na povel se začali všichni smát. Ale Božka vážně nemohla za to, že měla IQ zmražený makrely, jak by řekl Lister z jejího oblíbeného seriálu.
Les se ztemňoval. Božka si neustále ztěžovala, že jí maminka nepřezula bačkůrky, ale nakonec ze strašidelného lesa vyšli a ocitli se na louce u řeky. Uprostřed stál starý mlýn.
„Tak na co čekáte, lidi, šup dovnitř,“ popoháněl je Čestmír. Jak se k mlýnu přibližovali, atmosféra houstla. Těsně před vstupem se zastavili a shodli se na tom, že by si zasloužili ještě jednoho jointa.
Každý si zapálil. V klídku tam stáli a pokuřovali si. Ale ta zatracená tráva dohořela nějak rychle.
Nezbývalo, než vejít.
„Budliky budliky budliky!“ vykřikl Čestmír a všichni začali řvát.
„Ty si normální vůl,“ šermovala před sebou Božka prstem. Otočila se a srdce se jí málem zastavilo.
Nejdřív bouchly dveře, kterými přišli dovnitř. Potom se zevnitř stavení ozval řinčivý, strašidelný smích.
„Co to sakra je!“ vyhrkla Anetka.
Všichni se podívali na nově příchozího. Byl to zdejší pohřebák.
A měl růžový bačkůrky.
„Copak jste se opovážili sem přijít, když sem léta nepáchla živá noha? Vy mladí myslíte jen na jedno!“
Všichni se na sebe podívali.
Cože? Tak oni taky myslí na to, jak se stát hippiesákem? Pomyslel si Čestmír.
Tak to moment, nikdo nemá právo myslet na ten sexy žaludek velryby, co jsem nedávno letmo zahlíd v telce, honilo se Mikulášovi v hlavě.
Tak že bych nebyla jediná, která si po večerech vyšťourává ze zubů špenát? Napadlo Božku.
„Já nemůžu za to, že jsem se zabouchla do Azurita!“ řekla jediná Aneta své tajné přání nahlas.
„Chacha,“ zasmál se hrobník. „Králíček Azurit? Jeden tu je, vzpamatovává se z nešťastné lásky. Ale asi tě zklamu, králíček Azurit je holka. Zamilovala se do Boba z klobouku, ale ten odmítl její druhé pozvání na rande.“
„Tak Bob…“ zasnila se Aneta.
„A co Bobek?“ skočila jim do toho Božka. „Co chudák Bobek? Mohl snad za to, že se mu ráno nechtělo vstávat? Mě se taky ráno nechce vstávat!“ oponovala.
„Ach, Bobek… Ten už si dávno pořídil svůj vlastní klobouk a vyspává celý den a celou noc. Boba teď mrzí, že Azuritino pozvání nepřijal.“
„A nemohla bych ji pozvat já?“
Králíček Azurit byla moc pěkná baba.
„No, tak snad abychom to ukončili, ne?“
„V žádnym případě!“ vykřikla Aneta. „Zůstanu tu s Azuritem. Chudinka, musí jí být smutno. A doma se stejně nic neděje.“
„Á,“ zaradoval se pohřebák. „Ach jistě, já se vám o Anetku postarám.“
A protože jim nedocházelo, že jsou sjetý až to bolí, zanechali Anetku napospas Azuritkovi a pohřebákovi a vydali se vstříc novým dobrodružstvím.
Druhý den Božka brouzdala po internetu a našla článek o zdejším řidiči pohřebního vozu. Auto s právě převáženou mrtvolou králíčka Azurita se vybouralo poblíž toho mlýnu, kde doteď řidič zpytuje své svědomí z úmrtí takové legendy. A Aneta? Už ji nikdy nikdo neviděl.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.6 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 29 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 59 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
