obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2141698 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Smrt otce ::

 autor Martin Janda publikováno: 07.11.2011, 15:15  
Napsal jsem smyšlený příběh člověka, kterému zemřel otec.
 

I.Řeč
Toho rána jsem se probudil do prázdnoty, která mě pohlcovala již pár dní. Neustále se na mě lepil pocit provinění a nemožnost to jakkoli změnit. To ráno jsem měl za úkol sepsat pár vět kvůli pohřbu, takovou zádušní řeč o nebožtíkovy o tom jak byl za svého života hodný, dobrý a nikomu neubližoval. Přemýšlel jsem v životě již mnohokrát nad tím proč se o mrtvých má mluvit jen v dobrém a neříct co vlastně byli zač, jediná odpověď na tyhle pitomí otázky byla, že přece mrtvej se nemůže bránit těm řečem, který vedou, živí o něm ale přece jen říkat o nějaké svini že byl dobrý člověk. Občas mi až mrazí v zádech, jak to ty lidi můžou vyslovit a přitom tak lhát. V mojí situaci jak jsem zjistil, bylo také docela těžké něco vymyslet, jelikož tenhle pohřeb na který jsem měl psát zádušní řeč, byl mého otce. Se svým otcem jsem se sblížil až v jeho šedesáti letech, nejevil o mě plných 40 let svého života zájem a probral se až před dvěma lety, kdy z ničehož nic zavolal a chtěl se sejít. Občas jsem si říkal, co ho k tomu vedlo, ale nemocný nebyl a zas tak starý taky ne aby se bál smrti i když ta si pro něj přišla dost brzo, spíš mi to přišlo jako ironie osudu, když člověk který za těch čtyřicet let projeví zájem asi tak 2x a to jenom dopisem že by mohl přijet, ale pak stejně nikdy nedorazil, asi se jeho žena rozhodla mu dát ultimátum a příjezd mu vždy překazila anebo jednoduše dostal strach z toho neznáma, které ho v jeho synovy čeká. Za ty dva roky jsme se viděli asi tak šestkrát, i když se jednalo spíš o dlouhé večeře v restauracích. A teď jsem měl za úkol napsat tu řeč já, který svého otce vlastně vůbec neznal a vytvářel jsem řeč na jeho pohřeb kvůli jeho příbuzným, že by se to prý hodilo, abych promluvil jako jeho jediný syn. Po několika minutách převalování a přemýšlení jsem se konečně vykopal s postele a udělal si kafe a snídani. A tak jsem si vzal rovnou k ruce papír a tužku abych teda mohl něco stvořit. Po dvou hodinách jsem akorát vymyslel ty zdvořilostní fráze, které mi vždy tak lezli na nervy a sám jsem stejně usoudil, že asi to tak nechám, jelikož můj vztah s mým otcem nikoho moc nezajímal, a i kdyby neměl, jsem náladu toto téma nějak zavádět na tenhle pohřeb. A tak jsem vlastně touto cestou došel alespoň s části k odpovědi na moje otázky.

II. Poslíček

Bylo dopoledne a den před pohřbem mého otce. Cítil jsem se furt stejně nanic a nevěděl jak se rozptýlit aby sem pořád nepřemýšlel nad věcma, který stejně nemůžu už změnit. Sednul jsem si tedy do křesla a zapnul televizi, v které dávali zrovna film s Luďkem Sobotou a tak jsem se koukal a konečně se alespoň trošku oprostil od reality. Po 20 minutách sledování filmu náhle zadrnčel zvonek. S přesvědčením že to je někdo ze sousedů, kteří mě musí zrovna otravovat s nějakými blbostma, jsem se zvednul a šel otevřít. K mému překvapení to byl poslíček s balíčkem pro mě. Tak jsem podepsal protokol o převzetí a šel i s balíčkem ke kuchyňskému stolu. Popadl jsem nůž v lince a otevřel pečlivě zalepený balíček, který mi spíš přišel jak nedobytná pevnost. Po minutě jsem se konečně dopracoval k otevření onoho balíčku a začal vytahovat papíry, které byly uvnitř. Všechny papíry měli hlavičku nějakého právníka jménem Zatloukal. Chvíli jsem spíš přemýšlel, co jsem provedl. V dopise stálo:
Vážený pane Hamre, byl jsem pověřen v záležitosti děditstvý po vašem zesnulém otci Františku Hamrovy. Tím to vám musím sdělit, že majetek pana Františka Hamra byl odhadnut na 3 500 000 Kč. V této částce jsou zahrnuty jak peníze v hotovosti tak nemovitosti. Tento majetek bude rozdělen mezi vás a choť zesnulého. Prosím dostavte se co nejdříve v mé kanceláři
S pozdravem JUDr. Ladislav Zatloukal
To byla úvodní stránka, dále jsem našel fotky těch nemovitostí a ještě nějaké další lejstra, kterým jsem už nevěnoval větší pozornost. S tím co jsem si přečet o tomto dědictví a s pocitem, že můj otec nebyl asi až tak neschopný. Tak jsem se zvednul a šel si radši dokoukat ten film.

III. Pohřeb
Když jsem dojel na pohřeb, čekal mě docela zajímavý pohled. U vstupní brány hřbitova stálo, snad na 60 lidí byli teda převážně ve věku mého otce, takže jsem předpokládal, že to budou jeho přátelé. Po vysednutí s auta a pomalím krokem jsem se došoural až ke své matce a kousek od ní jsem spatřil i otcovu ženu, měla na sobě takový klasický černý kostým i s kloboučkem, který měl černý závoj přes oči. Pohřeb začínal v půl 10, což bylo asi za 10 minut, tak jsem se ještě rozhlížel, jestli není možnost nějakého úniku, ale pak se již otevřeli dveře toho chrámu mrtvých a tak jsme se tam všichni nějak nasoukali. Projev měl nejdříve zaměstnanec hřbitova a pak přišli na řadu pozůstalí včetně mě. Ten patos, který jsem napsal na kousek papíru, jsem přečetl a radši jsem si ponechal i improvizaci na někdy jindy. Trvalo mi to asi minutu a tak jsem si pak radši rychle sednul a byl rád, že už mám vše za sebou a v duchu jsem si říkal, že tohle už nikdy dělat nebudu. Za nějaký čas konečně utichly všechny tóny. Skoro hned poté jsme se vydali směrem k restauraci, kde jsme měli naplánovanou zádušní hostinu, na které jsem nakonec vydržel až do ranních hodin. Druhý den jsem se probudil s těžkou kocovinou a s pocitem alespoň nějakého procitnutí a i toho že mám vše již za sebou bohužel i etapu s mým otcem, holt život nabídne i věci, který by člověk nikdy nečekal.


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 14 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Vladimír Dyk 10.11.2011, 11:44:23 Odpovědět 
   Ahoj,

nevím, co k tomu napsat.
Je-li to úvaha, tak dost plochá, je-li to příběh, tak nedotažený...

Otec, který čtyřicet let kašlal na svého syna, a dva roky před smrtí si na něj vzpomněl.
Syn, kterého to evidentně štvalo, i ta následná zádušní řeč, ale přesto ji napsal. Nejspíš se v něm něco hnulo. Pro známé by to snad nedělal, a oslavě by se také vyhnul.
Ten stejný syn dostal balíček, kde se dověděl, že je díky otci milionář, ale šel se raději v klidu dodívat na film...

Proč jen tomu příběhu nemůžu uvěřit?

Pěkný den…
 Siggi 09.11.2011, 16:30:35 Odpovědět 
   Děti dovedou být bezprostřední a říkat pravdu. My, dospělí jsme se pod zástěrkou pravidel slušného chování naučili přetvářce a falešnosti. "Tetičko, ta bábovka byla výborná," i když jsem se po ní málem poblil. jenže po tetičce máme dědit, a je už stará, tak se to neříká. Zato malý pepíček řekne rovnou, že ta bábovka byla hnusná. A tak dále. Viděl jsem to nedávno na ulici. Na zastávce stála paní, která neviděla mýdlo a vodu už hodně dlouho. Všichni taktně mlčeli, jen jedna malá holčička řekla nahlas, že ta paní smrdí. A dostala od maminky přes pusu, že se to neříká. Přitom měla pravdu a ta ženská je fakt šmudla nemytá.
 Šíma 07.11.2011, 15:15:16 Odpovědět 
   Zdravím.

Nejspíš zde jde o poukázání na onen kontrast mezi dohasínajícím vztahem otce a syna (ještě když otec žil a pro syna nic neznamenal - viz ono určité odcizení, pokud jsem vše dobře pochopil, otec s matkou byli rozvedení) a do klína spadlého "bohatství" (viz závěť a rozdělení movitého i nemovitého majetku).

Ano, život mnohdy tropí hlouposti a tu a tam jsou děti obdarovány (mám na mysli onu rodičovskou lásku) více, než se jim i ve snu může zdát... Podle pointy i samotné zápletky mám pocit, že jsi námět čerpal z filmové či knižní tvorby (viz doktor Zatloukal, či citace sdělení právního zástupce, který měl na starosti pozůstalost hrdinova otce).

Celkově by si text zasloužil více oživit, aby byl méně popisný, napsaný třeba i více s nadhledem (i s určitou pocitovou stránkou, jako lidé přeci nejsme stroje, myslíme, cítíme a podle toho také jednáme). Když tuto práci ohodnotím na takový průměr, nejspíš nebudu daleko od pravdy.

Pozor na:

-- odstavce -- text bych rozdělil do více bloků (pro lepší přehlednost), tedy nejen do oněch tří, které tvoří jakési malé kapitolky,

-- čárky -- používáš mnohdy příliš dlouhá souvětí, ve kterých Ti schází čárky (pozorný čtenář si všimne),

-- opakování slůvek a slovních spojení -- toto také není příliš dobré a ne vždy to funguje (občas se opakování hodí k dotvoření určité atmosféry a gradace), zde funguje spíše kontraproduktivně (škodí textu), mám na mysli slůvka a slovní spojení: "tak", "a tak" a další.

-- shoda podmětu s přísudkem -- je třeba dodržet a použít správnou koncovku u sloves ve vztahu k podmětu (kdo, nebo co tak či onak činí a dělá), například:

- ... zdvořilostní fráze ... lezlY na nervy ...

- ... Všechny papíry mělY hlavičku ...

- ... ale pak se již otevřelY dveře toho chrámu mrtvých ...

-- další věcí jsou číslovky (a to napsané číslicemi a ne opisem), mnohdy je lepší je opsat, pokud nejde o vyjádření přesného času, data, míry, hmotnosti a podobně:

- ... nejevil o mě plných 40 let svého života zájem ... - čtyřicet let

- ... asi tak 2x ... -- asi tak dvakrát

- ... Po 20 minutách sledování filmu ... - dvaceti minutách

- ... že majetek pana Františka Hamra byl odhadnut na 3 500 000 Kč ... - na tři a půl milionu korun (pravda, číslicemi to více razí)

- ... snad na 60 lidí ... - snad na šedesát lidí

- ... Pohřeb začínal v půl 10, což bylo asi za 10 minut ... - v půl desáté, což bylo asi za deset minut

-- občas zlobí slovosled, či by bylo dobré nějakou myšlenku vyjádřit lépe a výstižněji. Nejspíš se budu opakovat, ale opravdu by si text zasloužil určité oživení, aby nevyzníval takto poněkud monotonně. Čtenář se musí začíst a ne usínat při čtení, přestože zde příběh pojednává o vážných věcech. Tento víceméně použitý "dokumentární - popisný - styl" textu škodí...

Hezký den přeji.
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
Omyl
Nuvi
Králík nebo koč...
fossil
Šedý Rabi - IX.
Peter Stumpf
obr
obr obr obr
obr

Staré tradice III. - Cena přát...
Ekyelka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr