» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."

Caesar

počet přístupů: 2916058

obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Zvedni mne... ::

Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!

Danuše	publikováno: 14.11.2011, 11:17


	Ty víš, že často zvolím špatný směr a bloudím bahnem odhozených vztahů. Snažím se držet paže vysoko nad hlavou, ale stejně si dlaně potřísním... To když se náhle otočíš zády... Ty víš, že má chůze bývá vratká a nejistá, protože mi často sněží do očí tvé sliby. Pak se mi opět a proti mé vůli vymění střízlivá kolena za podlomená... To když chvíli dýcháš do mých dlaní... Ty víš, že se topím na brouzdališti vzpomínek, a když se rozhodnu hodit kamenem... tak jenom po sobě. Přitom stále ještě po kapsách nosím prošlou vstupenku do muzea tvých citů... To když jako biletář trháš lístky jiným... Myslím, že víš, kde mne najdeš, když budeš chtít. Počkám v místech, kde jsme poprvé vdechli svou vůni. Tam... za městem hlučných vzlyků po lásce, jen tam rostu a kvetu společně s voňavou trávou. Tak zvedni mne, prosím, až budou kosit louku...


celkové hodnocení autora: 99.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 27		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 51		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 135		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Tomanová Nicol	14.08.2017, 21:07:18

Krásná, vehnala slzy do očí


ze dne 25.08.2017, 14:05:41
Danuše: Děkuji Ti za krásné hodnocení této a i jiných mých básní. Moc si toho vážím.

malý emo	12.12.2012, 19:01:58

Velmi mě to zaujalo. Zpočátku jsem to chápala jinak, ale ten smutný konec mě jaksi překvapil. Každý z nás má nějakou tu prošlou vstupenku... Hezký večer, Tereza.


ze dne 15.12.2012, 9:06:50
Danuše: Jo jo, je to tak... děkuju moc Terezko

Sahil	12.12.2012, 18:33:51

...nemám slov, nemám dostatek slov, abych jimi vyjádřil jak krásné...


ze dne 15.12.2012, 9:07:56
Danuše: Moc moc děkuju :-)

angela25	05.12.2012, 5:34:02

Bolestně úchvatné - no comment!


ze dne 07.12.2012, 23:41:59
Danuše: Moc děkuju Aničko

Viviana-Mori	23.11.2012, 12:57:55

Zdravím tě, po dlouhé době, stále krásná poezie, možná, že mne zasahuje ještě víc, než kdysi... Vždycky si psala citově, bohatě a uměla čtenáře poeticky nadnést až do nebe. :-) Díky.


ze dne 02.12.2012, 17:47:12
Danuše: Ahojky Viv, díky moc. Jsem ráda, že ještě občas pozbírám krásná slova za starší dílka. A od tebe mě to těší nadmíru. Ještě jednou díky a měj se hezky :-)

Adelaida	31.08.2012, 0:08:47

Znovu jsem si Tě mezi autory našla a nelituji. Tvoříš citlivě, skládáš slova přesně...


ze dne 08.09.2012, 20:05:09
Danuše: Děkuji za přízeň a pochvalu, moc si toho vážím :-)

Apolenka	06.05.2012, 9:30:40

Krása, Danuško.


ze dne 08.05.2012, 9:49:01
Danuše: Apolenko :) díky!!!!

medojed	25.02.2012, 22:04:11

hm...tvoje verše mají prostě šmrnc..krásné obraty i metafory..klobouk dolů :)


ze dne 28.02.2012, 9:59:27
Danuše: Děkuji, od Tebe mě to hodně potěšilo a vážím si toho. Měj se hezky :-) ahojky

Agibail	16.01.2012, 20:13:49

Opět citlivé a krásné verše, Danuško. Myslím si, že vše podstatné již bylo řečeno pode mnou a netřeba skládat další písmenka. Jednu větu si však neodpustím – jen blázen by nezvedl tak poetickou ženskou duši… měj se krásně :-) i.


ze dne 16.01.2012, 20:17:23
Danuše: No, tím bych si nebyla tak jistá. Ženy po padesátce si už nemají hrát na schovávanou, prý by je nikdo nehledal... natož zvedal :-))) Díky moc Ivanko :-)

javavia	22.11.2011, 20:23:51

Povedená báseń, líbí se mi metafory, obraty...


ze dne 26.11.2011, 13:03:37
Danuše: Jsem moc ráda, že tě tu "vidím" a moc děkuji :-)

maja52	20.11.2011, 13:52:29

Vzpomínka, nostalgie, smutek - nádhera. Tady je jednička málo, moc krásná práce, schovám si ji. Zdravím tě.


ze dne 22.11.2011, 10:18:12
Danuše: Díky Majko, od Tebe je to vždy pocta a moc si toho vážím.

Kitty	20.11.2011, 11:42:40

To je velice krásná směs smutku, melancholie, naděje a optimizmu.


ze dne 22.11.2011, 10:17:03
Danuše: Ano, přesně o tom to je. Moc ti děkuji Kitty :-)

Tonyend	18.11.2011, 21:23:51

Mám to v oblíbených a přesto jsem zde nahlédl z pouhé zvědavosti. A pro potvrzení mého přesvědčení, že je zde nejméně jeden plzeňský kritik, ale je demokracie, tak s tím nic nenaděláš.On si myslí že má pravdu ale ty ji máš. Měj se krásně a piš dál hezké básně tak, jak umíš a pro ty, kteří v nich nachází to, o čem píšeš.


ze dne 22.11.2011, 10:15:49
Danuše: Ještě jednou velký dík :-)))

Kačís	18.11.2011, 9:06:45

To prostě nemá chybu... nemůžu ani mluvit a věř ani nevím co psát... ještě mám husinu... možná jsi spoustě ženám nastavila zrcadlo... v krku mám knedlík a možná mi večer pod peřinou ukápne cosi z oka... Složím si ji do sebe. Díky


ze dne 22.11.2011, 10:14:58
Danuše: Děkuji moc, "husina" od Tebe mne vždy moc potěší :-) přeju ale hřejivý a krásný vztah. Hodně štěstí a ještě jednou velký dík.

kulkul	17.11.2011, 10:09:08

Jestli opravdu chceš přemýšlet o mých názorech, tak samozřejmě piš jak cítíš, a ne podle doporučení, ať to není nudné - to říkáš správně. A napiš klidně "to když" když cítíš "to když", ano! Problém je, že to autoři takto právě nedělají. Oni se totiž přecejen domnívají, že VELKÉ umění psát mohou a začnou slovy "bloudím bahnem odhozených vztahů" a "dlaně si potřísním"... v takové obludné nelidské póze začnou psát. A teprve POTOM až neví jak dál, tak napíšou "to když". V tomhle rozporu mezi 2 styly řeči a v prozrazeném chtění dělat ze sebe něco lepšího než jsem, je všechna trapnost a beznaděj špatného psaní. To opravdu "nechci zvedat". Závěr stejný jako dole, pro upřímný cit upřímná slova. Víc nejde udělat. Nebo jak říkáš ty "psát jak umím", ano, ale doopravdy, ne víc než umím.

jessie	17.11.2011, 7:14:03

Krásná báseň, dojemná a čistá s úžasným závěrem. Schovám si ji.Díky


ze dne 22.11.2011, 10:11:58
Danuše: Děkuji Ti, moc jsi mne potěšila, opravdu moc :-)

Tonyend	16.11.2011, 18:25:49

A ještě něco. Dávám si ji mezi své oblíbené.


ze dne 16.11.2011, 19:43:24
Danuše: Pocta pro mne, díky :-)

Tonyend	16.11.2011, 18:22:29

Mně nevadí opakování motivu To když. Naopak. Tímto je čtenář vtahován do dalšího děje a báseň se tím zesiluje. Bez ohledu na přicházející zimu tvé hrdince přeji, nejen k obsahu básně,aby ta kosa nepadla do rozkvetlé louky lásky. Aby její láska žila dál. Mám moc rád básně ze kterých na mne přechází cosi... jako bych pomohl autorovi s jeho smutkem,bolestí. Ale to Ty víš, jaké je to někomu s něčím či od něčeho pomoci. Jeden se z toho vypíše, druhý přečte. Proto se poezie píše. Pro lidi a o lidech a o jejich emocích. Jak je to krásné, někomu podat ruku a pomoci mu zvednout. Ale to musí člověk zažít, aby to mohl pochopit, jinak tady totiž někdo naprosto zbytečně plýtvá svými slovy k autorům a doktorsky jim rád radí. Síla těch rad je jako z titulu koupeného v Plzni. Tož tak. Bohužel není v silách jim to zakázat, můžeme si jich pouze nevšímat a nereagovat jim na ně. 1*


ze dne 16.11.2011, 19:42:49
Danuše: Děkuji za krásná slova povzbuzení, podpory. Je to přesně tak, jak píšeš a kdyby to šlo, takhle někomu pomoci, psala bych do roztrhání těla. Mám zaměstnání, kde mluvím s lidmi z celé republiky a naštěstí jich je stále většina dobrých a příjemných. (Ale Morava vede :-)) Někdy pomohu já jim, někdy si i pomůžeme navzájem. I když jen slovy. Je to nádherný a hřejivý pocit. Ještě jednou děkuji, moc si tvých slov vážím.

Mon	15.11.2011, 22:02:24

Neuveriteľne smutné a krásne zároveň. V niektorých pasážach som sa našla. Nádherné :)


ze dne 16.11.2011, 17:18:58
Danuše: Děkuji Moničko, to mě moc těší, že i když jsem o dost starší, má báseň tě oslovila. Přeji hodně štěstí v lásce :-)

JOFF	15.11.2011, 9:33:03

Láska je jako chléb náš každodenní. Čerstvý upečený hřeje, voní a chutná jako zákusek /hlavně ten domácí/, jen když okorá, uschne, rozdrolí se mezi prsty a nedá se z něho udělat, čerstvý chléb. Jen láska se může znovu rozvonět a být hřejivá, jen na to musí být dva lidé a ne jen jeden.


ze dne 16.11.2011, 17:16:14
Danuše: Ano, Josefe, to je pravda. Ale je víc různých chlebů a vůní, jako je různá láska. Začátky vždy voní jako čerstvě upečený chléb, ale ten skoro vždy časem okorá a chuť stále stejného chleba zevšední. Tak to chodí od nepaměti. Jak správně říkáš, musí být na to dva a musí mít chuť stále nacházet nové recepty a musí svůj další kvásek založit na toleranci, přátelství a opoře jeden v druhého. Věř, že vím o čem mluvím. Děkuji za krásný koment :-)

40	14.11.2011, 20:00:35

No, hodně silné. Jsi bez viny, že hážeš kamenem... po sobě?


ze dne 16.11.2011, 17:05:23
Danuše: Díky Petře... a jestli jsem bez viny, když hážu kamenem po sobě? Sama u sebe cítím vinu v tom, že se moc neumím bránit a dosáhnout svých cílů důrazněji. A když se přece jen odhodlám... většinou se mi to ve zlém vrátí. Proto mi to připomnělo kámen, který spíš praští mne :-)

Rút	14.11.2011, 18:01:36

Danuško, tady se mi podlomila kolena. Jak píše čuk, moc smutná, ale krásná! Zdravím tě po dlouhé době. :-)


ze dne 16.11.2011, 16:56:03
Danuše: Také tě moc zdravím a moc děkuji :-)

Adam Javorka	14.11.2011, 16:39:02

Danuško má, báseň sa mi zapáčila a záver to krásne završil a potešila si ma a ešte jedno... ĎAKUJEM!


ze dne 16.11.2011, 16:55:21
Danuše: Adame to já děkuji :-)

kulkul	14.11.2011, 14:15:13

Hrdinka to myslí upřímně, ale příliš se snaží. Mluví moc vzletně, velkolepě upjatě, a jazykově zaostává (3x zcela nepoetické "to když", "střízlivá" ve významu "nepodlomená") Proto není chuť hrdinku, bezbrannou a přesto v nevábné póze, "zvedat". Pro upřímný cit je třeba najít upřímná slova.


ze dne 16.11.2011, 16:39:44
Danuše: Hrdinka prostě píše tak jak píše a metafory má ráda. Snaží se, aby byly srozumitelné. V tom jediném má kritik pravdu. Pokud se básně této, jak se v komentu píše "jazykově zaostalé" autorky budou líbít většině čtenářům, kteří se u jejích básní zastaví, nebude asi nic měnit. Nemá slovník poetických slov a také... pokud bychom všichni psali podle nějakých pravidel... to by byla nuda, ne? Přesto autorka slibuje, že se nad slovy kritika zamyslí... jen jedno jí mrzí, že ho asi tak svou básní znechutila, že nemluví přímo k ní, ale asi k ostatním, co báseň čtou. A také jí mrzí, že jí pro údajnou neupřímnost přeje, aby zůstala "nezvednuta." Díky Bohu má skvělého partnera už 33 let. Báseň přece může vzniknout i ze vzpomínek.

zahradník	14.11.2011, 12:35:43

Opět moc krásné, závěr strhující...


ze dne 16.11.2011, 16:09:00
Danuše: Díky Ondro, moc si toho vážím :-)

čuk	14.11.2011, 11:15:32

Přestože báseň je velmi smutná (neb okorání citů je někdy nedosažitelné), je krásná. Metaforika vzpomínek je vynalézavá a přitom delikátní. Zřetelné sdělení osobní povahy a současně vytvoření zvláštního světa. Ty tři poslední řádky berou dech: kouzelný až kouzelnický obraz a přitom plynutí času.


ze dne 16.11.2011, 16:06:40
Danuše: Děkuji, děkuji velmi za krásná slova a ohodnocení. Vždy se umíš vcítit, přesně chápeš vyjádřené pocity, vypsané upřímně, tak jak je mysl vytvoří. Moc si Tě jako autora a redaktora vážím.